Etule komentáře u knih
I po letech je tahle knížka pořád super. Ano, kdo je Netvor dojde každému hned na začátku, jak to dopadne v podstatě také, dokonce i to kdo je zrádce mi došlo vcelku rychle, ale i tak to bylo fajn čtení. Mě osobně se moc líbil závěr, ale ten si nechám pro sebe. ;)
Kolem téhle série chodím už nějakou dobu. Chci si pořídit jeho ságu o Uthredovi, protože mě v knihkupectví nalákala seriálová obálka. Proč o tom ale píšu? Protože jsem si řekla, že si nejprve přečtu něco jiného, abych zjistila, jak autor píše a zda mi jeho styl psaní sedne. Mám objednáno jedenáct knih o Sharpovi, co myslíte, sedl mi? :D
Kniha se mi moc líbila. A jak píše Fuksinka, Sharpe sice musí přežít, ale stejně jsem byla jako na trní, když šlo do tuhého. Bála jsem se, že mi vojenské prostředí nebude sedět, ale nic takového se nestalo. Právě naopak.
Tentokrát ani nebylo na škodu, že jsem knihu nezhltla během jednoho dne, jak mívám obvykle ve zvyku, ale hezky si jí rozložila na více dní. O to více jsem si pak užila dočítání. Dokonce jsem si přečetla i celý doslov autora a to obvykle nedělám! :)
To teda byla kravina... A tohle je opravdu bestseller?
Totálně nesympatické hlavní postavy, absolutně žádný vývoj jejich charakteru a nulový příběh. To sice nebylo až takové překvapení, ale přece jen ho tam trochu být mohlo.
Prostě na to jen vlítneme, pak se poštěkáme a zase na to vlítnem. Další díl u mě tedy rozhodně nehrozí a ta jedna hvězda je za tu celkem pěknou obálku.
Musím přiznat, že jsem se k téhle knize nějak nemohla dostat. Ani pořádně nevím proč. Každopádně, jakmile jsem se začetla nedokázala jsem přestat. Děj plynul, nápad s mýty se mi vcelku líbil. Dost mi to připomínalo Nástroje smrti, ale musím říct, že mě tohle bavilo asi tak o sto procent více. Ale co čtenář, to jiný názor. Oblíbila jsem si Rena, byl fajn. Cink... Toho snad ani nejde si neoblíbit. Je pravda, že mi Ivy občas lezla na nervy, ale naneštěstí to nebylo tak často.
Otevřený konec mě skoro zabil. Asi jsem si to nejdřív měla zjistit, protože jestli něco nesnáším, je to čekání na pokračování. Možná bych se díky této informaci ke knize dostala až ve chvíli, kdy by měla více dílů.
Nicméně doufám, že druhý díl vyjde, protože jsem zvědavá, jak se autorka vypořádá s tím, co v prvním díle "spískala". Tak uvidíme. ;)
Kniha, která dokazuje to, jak je v dnešní době opravdu těžké být originální či jedinečný. Pokud nejsi ovce, je to špatně. Proto se lidi bojí svou jedinečnost ukázat. Myslí si, že oni jsou kvůli tomu ti špatní a nenormální. Přitom je to právě naopak, alespoň dle mého názoru. ;) Jenže lidi se odjakživa bojí toho, co neznají nebo nemohou zaškatulkovat.
Chtělo by to více lidí jako je Herr Silverman, protože ten na mě z knihy zapůsobil nejvíce.
Dopisy z budoucnosti mi při přečtení prvního, vůbec nesedly. Ale pak mi přišlo, že tam prostě patří. Snad se přece jen Leonard dočkal svého potápění se s delfínem a dcerou S. ;)
Opravdu velice zajímavá kniha. Narazila jsem na ni náhodou, když jsem si šla do knihovny půjčit Sběratele očí od Fitzeka, ale v tu dobu jsem tak nějak zapomněla autora a nedošlo mi, že mohou být knihy s tímhle názvem dvě. :) Nicméně nelituji téhle malé mýlky, kniha za to určitě stála. :)
Útlounká knížečka, která donutí chtít o tomhle mystickém řádu chtít vědět více. Alespoň v mém případě. ;)
Kniha se mi velmi líbila. Poměrně v krátké době jsem četla dva severské autory píšící krimi a musím říct, že Žena v kleci se mi líbila mnohem více než Netopýr. O čemž svědčí i to, že jsem knihu přečetla rychle.
Carl Morck se mi zamlouvá. A to tak že hodně. :) Těším se na další díl a jsem zvědavá, jak se bude oddělení Q rozvíjet.
Na knihu jsem byla opravdu zvědavá, protože jsem na ni slyšela samou pozitivní kritiku. Bohužel jsem se ale dočkala zklamání. Zpočátku mě výlety do jeho minulosti bavily, ale v jednu chvíli toho bylo opravdu hodně a sahalo to až do absurdna a začalo mi to spíše vadit.
A rozhodně jsem nedokázala překousnout postavu Krásky. Chápu, že občas je někdo vulgární, ale co je moc to je příliš
Bohužel zklamání.
Nebudu vám lhát, Nesbův Syn, kterého jsem četla jako prvního nasadil opravdu velmi vysokou laťku. Tak vysokou, že ji Harry svým prvním případem nedokázal překonat. Knihu jsem četla nezvykle dlouho a některé pasáže mi přišly příliš zdlouhavé. Dokonce jsem se těšila na konec, ovšem nikoliv proto, že jsem se nemohla dočkat odhalení, kdo je vrahem.
Nicméně jako představení poněkud nevyrovnané a netradiční osobnosti Harryho postavy dobré.
Takže rozhodně sérii nezavrhuji. :)
I po opakovaném přečtení úžasný zážitek. Když Lily myslela na dcerku, tak se mi úzkostí svíralo srdce. Mám moc ráda tenhle příběh. :)
Možná jsem divná, ale nedokážu pochopit, jak mohla kniha vyvolat tolik sebevražd. Když budu opravdu upřímná, tak kniha mě vyloženě začala bavit až ve chvíli, kdy už "nemluví" hlavní hrdina, ale autor. Kde vlastně popisuje, co se událo ve chvíli kdy se Werther skutečně rozhodl sebevraždu spáchat. Asi jsem sadista.
Knihu nebudu hodnotit hvězdičkami, protože upřímně nevím kolik bych měla dát. Je pravda, že místy byl hrdina až příliš ukňouraný. Nicméně ani Lotta nebyla tak docela nevinná, ačkoliv ji tak prezentovali.
Možná to bylo způsobeno tím, že jsem knihu četla o přestávkách v práci, ale nebyla jsem si v podstatě schopná zapamatovat nic z toho, co v dopisech Werther psal. Bohužel to ve mě nezanechalo absolutně žádnou citovou stopu a to jsem tomu docela i věřila, protože i já mám za sebou poměrně těžké období, co se vztahů týče. Přesto jsem se do hrdiny nedokázala nijak vžít, ačkoliv sama bych se někdy ráda rozběhla za tím, za kým mě srdce táhne už několik let.
Škoda.
Myslím, že žádná slova nedokáží dostatečně vyjádřit tu nádheru, která se za příběhem skrývá.
Nemohu si pomoci, ale kniha mě lehce zklamala. Ano dalo se to číst, to rozhodně. Dokonce i rychle. Původně jsem myslela, že je to druhý díl knihy Lekce lásky, ale to ani tak nevadilo. Mám však několik výhrad:
- Georgianino chování vůči jejímu manželovi mi rozhodně přišlo lehce nepřiměřené, nehledě na to, že se mi nezdála až tolik zamilovaná
- absolutně mě iritovalo, že si Michael sám nechal říkat Svatoušek... Kvůli tomu jsem skoro nedočetla
- ten konec... Nevím, ale bylo to prostě jako hop na krávu a je z toho tele
Avšak mělo samozřejmě i své plusy. Mezi ně počítám i to, že si chci díky tomu přečíst knihu o Wiclifových a o tom jak se seznámili.
Moc hezká kniha. Oba hrdinové mě bavili, ale Nicholas... Ach, těším se na jeho díl. :3
Moc se mi líbilo, jak jí Ralston říkal císařovno. Neobvyklé oslovení, pro mě o dost lepší než třeba miláčku.
Knihu jsem četla po letech a opět se mi líbila. Mám ráda Branda, takže jsem se na jeho příběh velice těšila. Je pravda, že před lety mi připadala asi o něco uvěřitelnější. Nebo je to možná jen tím, že jsem stále cyničtější a nevěřím v lásku na první pohled. ;) Přesto jsem se do příběhu ráda ponořila a na chvíli, opravdu jen na malinkou chvíli, tomu zkusila uvěřit.
Krom toho s Mallorenem přece nic není nemožné. ;)
Přiznávám, že už jsem v tomhle žánru četla mnohem lepší knihy. Dokud se neprovalilo, že šlo o sázku tak se to číst celkem dalo. Ve chvíli kdy se to provalilo, bych oba aktéry prolískala z obou stran, aby se probrali. Přesto jsem dočetla a chystám se i na další díly. Spíše ze zvědavosti.
Každopádně na J. Lynn to zdaleka nemá, ačkoliv nesrovnávám nějak obzvlášť ráda. Jednoduchá a předvídatelná oddechovka, což je ale mnoho knih tohoto typu.
Páni tak to teda byla jízda! :)
Na knihu jsem víceméně narazila náhodou, kdy jsem tady na databázi narazila na Punkový prapor. Chtěla jsem si ji půjčit v knihovně, ale u nás ji bohužel nemají. Nicméně tam měli právě tuhle tak jsem pro ni sáhla. Rozhodně to byla skvělá volba!
Od druhé třetiny sice už trošičku pokulhával po té smršti před tím, ale i tak se mi moc líbila. Smích se prolínal se smutkem, protože tam byly i smutné příběhy, ale řekla bych, že do celku zapadly. Nic není jen růžové, že?
Dostala mě scéna s mikuláši, totálně mě odbourala na veřejnosti, smála jsem se jako blázen. No myslím, že dost lidí si myslelo, že jsem blázen.
Další kniha mých oblíbených Mallorenů. Jako vždy pěkné počtení, dokonce i ten závěr tam sedl, ačkoliv (a to už jsem knihu jednou četla) jsem byla chvíli zklamaná. Ale čím déle nad tím přemýšlím, tím lepší mi závěr připadá. Přece jen je nenáviděl. ;)
Všimli jste si také toho, že v každém příběhu je někdo maskován či v převleku? Zajímalo by mě jestli je to jen náhoda, nebo zda autorka udělala tohle úmyslným pojítkem příběhů. ;)
A nyní přichází na řadu můj nejoblíbenější Malloren - Brandon. :3
Moc hezounká pohádka. :) Smekám, protože na to jak málo měla stránek byla opravdu moc pěkná. První kniha, kterou jsem od autora četla, protože do Hry o trůny se prostě nemohu dokopat. Tak snad časem. ;)
Nádherné ilustrace, pro mě ještě o kousek víc, protože draky opravdu miluji.