eva.haf komentáře u knih
Řekla bych taková sci-fi detektivka. Člověk to nesmí brát doslova. A je to zajímavé téma, připomnělo mi to film Věčný svit neposkvrněné mysli. Detektiv Frost mi byl velmi sympatický. Poohlédnu se po nějakém pokračování.
Někomu možná přijde tato kniha nudná, že se tam nic neděje a také zastaralá (děrné štítky). Jsou tam ale velice zajímavé myšlenky, jak by se mohlo lidstvo vyvíjet po osídlení dalších planet. Jaké otázky by muselo řešit. Myslím, že ve skutečnosti by to nedopadlo tak dobře...
Souhlasím s Hospodyňkou, velice zábavné seznámení s tvorbou světoznámých návrhářů.
Je to síla, rodinné psycho a hned třikrát. Ani se mi nechce takové nenávisti mezi dětmi (sourozenci) věřit. Ale popsané je to velmi dobře. Nemám moc ráda povídky, taky mě ty konce většinou zklamaly, ale chápu proč to je tak napsané. Člověk se pak cítí podobně jako hlavní postavy - blbě.
To není psychologický román, to je thriller. Sice tam nikdo nikoho nehoní se zbraní v ruce, nejde přímo o život, ale o zdravý rozum ano. Napětí se dá krájet. Mladá šestnáctiletá dívka proti sobeckým a zakomplexovaným dospělým, umocněno atmosférou socialismu. Sama bez jakéhokoli spojence. Nakonec v té zkoušce obstojí, to je malá kapka naděje nakonec.
Musím dát pět za skvělý jazyk. Loukotková je PANÍ spisovatelka.
Jediné čeho lituji je, že jsem na tuto sérii narazila v době kdy jsou napsány jen dva díly. Jinak Havranice a dalších asi 5 čtenářů za ní níže v komentářích celkem obsáhle a výstižně shrnuli vše, co se dá ke knize říct.
Všichni to tu chválí a je to zasloužená chvála, ale co ten konec uprostřed děje? Jak to má takový dychtivý čtenář vydržet? Opravdu doporučuji mít po ruce hned i další díl.
Připojuji se k předchozím komentářům. Pohodové čtení s trochou luštění záhad. Sympatická hlavní hrdinka,
Depresivní a ne moc zábavné. Naštěstí má kniha jen pár stránek, a pro toho kdo neměl dost, jsou tu ještě další dvě pokračování.
Asi tu jde o norskou duši: "Protože existují jiné životy než ten, který jsme žili po mnoho let. Existuje i něco jiného než Smart Club, dětské narozeninové oslavy, večeře s takzvanými přáteli a ta odporná norská pohoda, která nám umožňuje být nejpříjemnějším a zároveň nejsobečtějším národem na světě."
Četla jsem před lety, jako první knihu od tohoto autora. Jak už tady někdo řekl v komentářích níže, název knihy i pro mě odpovídá jejímu hodnocení.
Hodně polopatického vysvětlování stále dokola, přesto nebylo čtení této knihy úplně ztracený čas. Zaujalo mě jak autor vysvětloval přístup lidí k majetku podle generací, podle toho v jakých časech ta která generace vyrostla.
Po několika prvních stránkách jsem to chtěla vzdát, trochu moc krutosti a mučení, to opravdu není nic pro mě. Příběh samotný byl ale zajímavý, napínavý, způsob psaní mi vyhovoval a tak jsem to nakonec přečetla. Přiznám se ale, že nechutné pasáže mučení jsem přeskakovala, aby mě to v noci nestrašilo. Když o tom teď přemýšlím bylo to dost zamotané a prakticky se tam nenašel nikdo, kdo by neměl máslo na hlavě.
Do knihy jsem se pustila kvůli čtenářské výzvě, jinak by mě asi minula. A to by byla škoda. Moc mě to bavilo. Skvělá zápletka, originální zpracování, výborně popsané charaktery. Celé to hodně připomíná Zoufalé manželky, ale je to lepší.
Přesto, že má kniha 342 stránek a já čtu obvykle jen v MHD, přelouskala jsem ji za 10 dní. První část je zpočátku trochu zavádějící, vypadá to jako popis života sice osamělé, ale normální mladé ženy. Nedejte se odradit, postupné odhalování Eleanořiny minulosti je napínavé. Její komentáře a popisy lidí a situací jsou zábavné. Jo, a připravte si slovníky...Eleanor si libuje v cizích slovních spojeních.
Tahle kniha není vhodné čtení do MHD (kde já ponejvíce čtu), pokud nechcete vypadat jako blázen. Každou chvíli se při čtení smějete a hned na to vám vyhrknou slzy. Prostě je to k smíchu i k pláči zároveň. A takové knihy jsou nejlepší.
Ne, že by to nebylo originální, napínavé a čtivé. Co mi hodně vadilo, bylo nepochopitelné chování rodičů. Proč by měli být tak krutí a lhostejní ke svým dětem? Co se stalo? Prostě si to odhlasovali? Nějaká válka o vnitrozemí, v knize asi dvakrát zmíněná, takové chování vysvětlit nemůže.
Kniha mi přišla taková hodně popisná, jako kdybych ani nečetla román, ale soupis faktů oživený občas přímou řečí. Protože se kniha týká mých oblíbených míst jako je Český Krumlov a Jindřichův Hradec, stálo mi za to ji přečíst. O Evě z Rožmberka jsem doposud nic nevěděla, to pro mě bylo docela objevné.
Autorka mi udělala ohromnou radost tím, že se rozhodla přidat i přes své vyhlášení další pokračování. A není to nic odbytého, přečteno za dva dny.