EvaC.
komentáře u knih
Anatomie rodu
Simon Mawer
Dramatické příběhy obyčejných malých lidí, které vás vtáhnou a nepustí až do poslední stránky.
Mawer vypráví s obrovskou laskavostí a lidským pochopením pro postavy a jejich boj s životem a světem okolo.
Výběr doby a postav je na základě rodinné historky, což celé knize dodává punc určité intimity z nahlédnutí blíž do rodiny Mawerů.
Doporučuji - dlouho jsem nečetla něco tak zvláštního námětem, a přitom poutavě a velmi citlivě napsáno
V lese visí anděl
Samuel Bjørk (p)
(SPOILER) Kniha mě zklamala, a popravdě jsem celkem překvapená, jak pozitivní hodnocení tady dostává.
Samotný vypravěčský styl působí někdy až dětinsky - postavy neustále sakrují, což postupně vypadá jako jediný autorův způsob jak ukázat, že jsou naštvané. Kromě toho, že jsou pořád naštvané, jsou ale vlastně hodně ploché a moc se toho o nich nedozvíme.
Dramatický děj se zásadně odehrává v noci, což ale v příběhu vede až ke komicky dlouhým nocím, a v důsledku k velmi nelogickému střídaní dne a noci podle toho, jak se zrovna vyvíjí děj.
V příběhu se objeví postavy, které dostanou hodně prostoru, ale pak jakoby autora přestaly bavit, a tak nějak vyšumí do ztracena. Musely tam teda opravdu být?
Korunou všeho je, že tahle parta dramatických, naštvaných a emocionálně nestabilních vyšetřovatelů je vlastně úplně zbytečná - nevyšetřila totiž nic.
SPOILER - A) čtyři děti zemřely, páté zachránila svědkyně, která něco viděla a zavolala 112.
B) okrádání starých lidí sektou policie vůbec nezjistila, vyšlo to najevo až přihlášením se pachatelky. (Dořešení téhle dějové linie chybí)
C) vyšinutého pastora vyřeší jeho vyšinutý poskok - vraždou a sebevraždou
D) týden vězněným dětem, které jsou pak na útěku pomůže místní učitelka
Z příběhu sice víme, že nikdo z vyšetřovatelů už strašně dlouho nespal - smutné ale je, že příběh by se vyvíjel naprosto totožně i kdyby tam nebyli. Do děje zasáhli přesně v jedné jediné situaci na předposlední straně, kdy neprofesionálně zasáhli dřív než měli (a opět - toto neuposlechnutí rozkazu a zkratkovité jednání nemělo žádný dopad na příběh, pravděpodobně by to dopadlo úplně stejně)
Celkově je kniha zklamání, v tomhle žánru jsou výrazně lepší autoři
Jedeme na dovolenou
* antologie
Nerozumím komentujícím, kteří očekávali lehké letní čtení - proč?
Mě osobně asi moc nevyhovuje krátká forma povídek, ale příběhy jsou velmi dobře napsány a ano, nekteré jsou dost dramatické, ale to je jedině dobře.
Mlíkař
Anna Burns
Knihu jsem už delší dobu plánovala číst a těšila jsem se na ni. Hodně se mi líbil jazyk a styl vyprávění - humor, nadsázka, velmi osobitý styl vyprávění.
Se samotným příběhem a vcítěním se do něj jsem ale měla trochu problém a celou knihu jsem se do toho vlastně musela trochu tlačit.
Určitě je to dobrá kniha a téma je rozhodně zajímavé, mě osobně ale nesedla.
Amerikána
Chimamanda Ngozi Adichie
Jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední dobu četla. Velmi působivá, originální, mnohé komentáře a hodnocení tnou přímo do černého.
Četla jsem už před nějakým časem, ale pořád ji zpracovávám, a v různých okamžicích se mi vybaví - málokdy se stane, že by ve mě kniha nechala takovou stopu.
Podobenství o rozsévači
Octavia Estelle Butler
Nejsem fanynka sci-fi literatury, takže nedostatek prvků sci-fi mi nevadil, naopak me bavilo vykreslení blízké budoucnosti.
Kniha mi přišla velmi působivá, nemohla jsem se od ní odtrhnout a lehce mě vtáhla do děje. Ačkoli se jedná o dystopii, naprostou většinu prvků prožíváme i v součanosti - násilí, nemoci, drogy, klimatické změny... co se mě ale osobně nejvíc dotklo byla privatizace veřejných služeb, korupce a novodobé otroctví - hrdinové to popisují jako krok zpět o asi 200 let, ale ve skutečnosti prvky tohoto systému vidíme i v současné společnosti, a aby se tomu hrdinové knihy vyhli, musí opravdu hodně bojovat.
Napsáno velmi čtivým jazykem, i přes velmi ponurou atmosféru nechybí nadsázka a humor
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Kniha mě zklamala. Vypravěčsky slabá, převážně povrchní popisy činností a situací. Příběh ve mě nedokázal vyvolat žádnou emoci ani vcítění se do postavy. Děj je velmi předvídatelný, až do konce jsem čekala na nějaký zvrat nebo dramatickou zápletku, ale nedočkala jsem se - vývoj děje byl předvídatelný a čitelný až do konce.
