evask komentáře u knih
Dívka v ledu se mně asi líbila o chloupek víc, ale stejně dávám pět hvězdiček.
Půjčeno z knihovny, zlákalo mě výborné hodnocení. Knížka mě zklamala. Dialogy jsou napsané nepřirozeným jazykem. Jakési vysvětlující věty (“...Její hlas prozrazoval naději...”), mám pocit, že čtu scénář. Hlavní hrdinka na co šáhne, to se jí daří, a když už o ní není co psát, jsou tady postranní příběhy - hašteřivý kuchař, těhotenství apod. Prostě nakonec z toho těch 400 stránek je. Hlavně že všechno dobře dopadlo. Ale dočetla jsem to, tak dávám tři hvězdičky. Čtení na dovolenou.
Knížka se mně líbila, hlavně příběhy první a druhé rodiny. Vypravěčem je dům. A jako dům pevně a klidně stojí na svých základech, tak i vyprávění je klidné, a když líčí lidské tragedie, líčí je bez velkých vášní, tak nějak vlídně. Život jde dál...
Válečný veterán vypráví svůj příběh nápadníkovi své dcery. Příběh sentimentální, melancholický, zajímavý, ale kdyby ho říkal mně, asi bych volala “zkrať to”. Ta poválečná část už byla svižnější. Postavy krásně vykreslené, ale všechno tak nějak zdlouhavé, musela jsem se s tím vyloženě poprat.
Začetla jsem se rychle. Prostředek knihy se trochu vleče, to jsem vzala rychlejším, mírně přeskakovacím tempem. Závěr je hodně zajímavý, ten je na pět hvězd. Knížka se mně líbila.
Knížka se mně líbila, i jsem z ní doma občas nějaký odstavec k pobavení rodiny přečetla nahlas, ale četla jsem od Ládíka dvě knížky za sebou a teď mám pocit, že si od jeho humoru potřebuji odpočinout.
Zajímavé čtení, místy romantické, a ten konec, skoro až k nevíře při tom chaosu, který musel po válce v Německu být. Ráda jsem se dozvěděla něco o Východním Prusku. Samozřejmě, šlechta měla lehčí podmínky, než obyčejní chudáci. Ale šlechta měla své morální zásady a držela při sobě. Jak by se asi chovali dnešní zbohatlíci?
Dobrodružná literatura. Má to napětí. Žádnou hloubku nečekejte, ale čte se to dobře. Jen mně trochu vadily podrobné popisy sexuálních scén, to mně vždycky připadá, že se autor čtenářům podbízí. Ale to je jen poznámka na okraj, knížka mě bavila.
Sponkou na vlasy jsem si založila rodokmen a do něj jsem nahlížela dost často, abych se zorientovala v přibývajících postavách. Na tuhle knížku si udělám čas a přečtu si ji za nějakou dobu ještě jednou.
Tohle je zvláštní kniha. Není to román, není to dokument. Řekla bych reportáž. O víc než tři sta stranách. A ačkoli se o bitevní strategie a taktiky moc nezajímám, tahle knížka mě zaujala moc.
Kam to dotáhne šikovný neřád a kde skončí poctivec. Croninovy romány nejsou oddychovky. Vedou k zamyšlení.
Vypsala jsem si na papír jména hlavních aktérů a ten pak sloužil jako záložka i tahák zároveň. Kniha má zvláštní neodolatelnou atmosféru. Ačkoli je šíleně dlouhá, člověk jakoby stále neměl dost. Jak to zvládneš, Culume?
Je to strašně romantický a čím déle čtete, tím je to romantičtější. A ten konec, to bych nejradši strhla ještě jednu hvězdičku. Ale je léto, prázdniny, k tomu se romantika hodí.
Hlavní dojem z knížky: Trefný cynismus a obdivuhodný překlad do češtiny. Dobře vykreslené povahy. Měla jsem si psát jména postav, autorka se k nim vrací a mně dělalo problém vzpomenout si, kdo je kdo. Zvláštní kniha. Někdy uprostřed jsem si přála, ať už je konec, ale s blížícím se koncem se mně líbila čím dal víc. Chmurdálie už mám doma.
Dobrá detektivka, ale štve mě, že si při čtení jejích knih musím vypsat hlavní postavy na papír, jinak do příště zapomenu, kdo je kdo.