Evazita
komentáře u knih

To je přesně ta kniha, kterou čtete a čtete a čtete a nic jiného vás nezajímá.


Nápad soužití lidí s vílami se mi líbil. A taky se mi moc líbilo, jak je autorka popisovala s odkazem na přírodní živly. Akorát Stolbenko nemusel žrát tolik prášků a celý příběh nemusel být tak depresivní.


Ale jo, bylo to čtivé a mělo to spád.A nic špatného nevidím na tom, že tento díl dějově předchází dílu prvnímu.


Hlavní motiv absurdní a trošku k smíchu, ale musím uznat, že těmi dopisy mě autor dostal.


Přes prvotní přemáhání a víru, že to přece nemůže být tak špatné, jsem se po cca 100 stránkách konečně do příběhu dostala a se zájmem četla osudy námořníků arktické výpravy. Jaký byl však pro mě začátek knihy, takový byl i konec - nebavil mě a bylo už víceméně povinností knihu dočíst. Takže mínus jedna hvězdička za prvních cca 100 stran a mínus jedna hvězdička za cca 100 stran posledních.


Nikdy se nevracím ke knihám, které jsem již jednou přečetla. Tato kniha mě však TAK zasáhla, že si ji určitě časem přečtu znovu. A ve své knihovničce ji prostě musím mít.


“Světla valem ubývalo. Všude kolem mě naprosté ticho. Mlčenlivost soumraku. Ten okamžik na konci dne, kdy duchové vycházejí ven.”
Jo, mně se to líbilo. Duchařina, detektivka a do toho Devlin...jestli podobný chlap existuje, chci na něho kontakt :-D


Tak za mě TOP čtení! A teda na Nobodyho asi už nikdy nezapomenu.


"Někde hluboko ve mně, jako Tito z hrobu, vstává starý dobrý vojačisko hrvatska armády a pouští se do práce".


Poslední třetina knihy to zachránila. No ale ta hlavní hrdinka Joss, to byl docela děs! Nepobrala jsem, z čeho byla pořád unavená, když nic nedělala a všichni ji jen obskakovali.


Tak úžasně psaný příběh a skvělé vykreslení postav, že doslova slyšíte cinkot rolniček ve víru Sohrábova tance, vidíte jasně prosluněné postavy na polaroidu a vlastně celý děj vám běží přímo před očima.


Hmmm, už dlouho jsem se nesetkala s tím, aby kniha měla tak vysoké hodnocení a mně se vůbec nelíbila...


Za mě je určitě Kruh lepší než Mráz, neboť do tohoto příběhu vnesl J. Hirtman ten správný šmrnc.


Pěkný, poutavý příběh. Sice jsem si nad knihou nepobrečela, jak jsem očekávala, ale minimálně jsem se zamyslela nad tím, že mám v životě pořád co zlepšovat.


Po přečtení této knihy možná pochopíte, proč byl Rudolf H. schopen konat to, co konal. Ač pro některé byla první polovina knihy nudnější, právě o to důležitější je pro pochopení celého jeho charakteru.


No, sice jsem vraha netipla ani v úvodu knihy, a ani ne v polovině knihy... zato tipuji, že mě bude hlava bolet ještě další den. Kniha mě pohltila a přečetla jsem ji jedním dechem.


No, není to zase taková pecička, jak všude kolem sebe slyším. Kniha se četla dobře, ale k popukání určitě nebyla.
