EvikU. komentáře u knih
(SPOILER) Tenhle díl o aristokratce mě moc bavil. Moc jsem ji to přála, že si mohla zahrát na Pretty Women, každá žena to někdy potřebuje zažít. Kniha byla vtipná, ale tak akorát. Prostě jsem plynula v knize v šatech a užívala si každé písmeno.
A na konci se divila, že už to končí. A bylo tam psáno, že se uvidíme s "Aristokratka pod palbou lásky". Tak snad to autor dodrží a bude to brzy.
Příjemné odpočinkové čtení, bavila jsem se. Doporučuji.
(SPOILER) Tak mě zase jedna kniha připravila o spánek. Četla jsem ji do 1h ráno, protože přece teď ji neodložím. Napínavá, čtivá, skvělá.
SPOILER, SPOILER, SPOILER...
Příběh byl dokonale promyšlený, super. Jen u dvou hlavních hrdinů mi přišlo, že by to nemohli přežít, ale co já vím. Tak za prvé Isabela, když jeli takovou rychlostí a ještě, že jim dokázala říct adresu a to vše ostatní, když byla v takovém stavu. No ale odpouštím to autorovi, do knihy to skvěle sedlo. No a druhá osoba, která se mi nezdála na přežití byla Mia, protože když tam i hořelo... No ale nic to nemění na tom, že si jedu do knihovny pro další jeho knihy. :-) Tak čtenáři a čtenářky doporučuju vám tuhle čtecí jízdu!
(SPOILER) Prokletý kraj je vlastně pátrání po svých kořenech V Jelení hoře. Linda potřebuje dovolenou, už 4 roky nikde nebyla. Vydá se do Jelení hory, je tam tak krásně, babička i máma odtamtud pocházejí, ale nikdy ji o tom kraji nechtějí nic říct.
Ubytování má u jedné staré paní, má v plánu mít čas pro sebe, procházky, čtení knih. Povídáním s paní Žofií u čaje se dozvídá pár střípků z minulosti.
Procházkámi po okolí se seznámí s Gerdou a dalšími lidmi z vesnice. Minulost Šumavského pohraničí je sama o sobě vlivem války dost těžké břímě, ale kdysi se tam odehrál i příběh, který by bylo lepší nechat spát.
V jednom domě se nachází mrtvola, zda jde o nešťastnou nehodu nebo zabití, vyšetřují policisté. Víc než kriminálka je to pátrání po starém tajemství. Prolínaní a povídání žen třech generací.
Já si knihu užila, mám ráda takhle propojené příběhy, kde jedno souvisí s dalším. Knihu jsem četla jako audioknihu. Hudba mezi kapitoly tomu dodala ponurou atmosféru a přednes četby byl taky skvělý.
No ty vole! Pardon, omlouvám se, ale mám ještě jiný slova pro tuto dobu. K.y komunistický. Je to jako dnes, když slyším jako holka tuto větu od tatínka u nás doma. Maminka mu domlouvala, aby to neříkal před námi dětmi, že to někde řekneme ve škole, jeho zavřou a ona bude na 4 děti doma sama. Ano i naše rodina měla politického vězně. Můj prastrýc.
Tato kniha je surová, upřímná, napsaná tak, že cítíte tu nenávist, úderně až na dřeň. Mně bylo místy fakticky špatně. Kam se hrabe kdejaký thriller nebo horor. Autorka vystihla a bravurně napsala atmosféru toho vězení a těch žen. Cítila jsem vše, co ty ženy a měla husinu.
Zkrz černé spisy, které vypátral po revoluci Tajemný muž s dírou v srdci, se dozvídáme minulost některých žen a dětí. Muž byl jednou obětí a vykonává svou mstu za maminku. Všechny ty lidi, kteří plný nenávisti mohli za to, jak celý život prožil. Vzali mu oba rodiče.
"Neodpouštěj, odpouští jenom Bůh." Jedna věta z desatera, kterou měl s maminkou než je od sebe krutě oddělili maminčinou smrtí. A tak se stane, že pátrá a postará se, aby si stařečci vzpomněli a alespoň část své nenávisti se jim vrátila zpátky. Zlo se vrací.
Příběh se střídá s vyprávěním ze spisů ( minulost) a přítomnost dům důchodců, kdy jedna z ošetřovatelek umírajících rozjíždí svou hru na spravedlnost. Kniha je plná emocí, asi není pro měkčí povahy, ale já Vás chci poprosit, kdo to zvládne, přečtěte si to jako poctu za všechny hrdiny naší historie. Na konci knihy je soupis dětí, který naházeli do společné jámy na hřbitově u severní zdi. Je jich brutálně moc. Předávejte příběh dál, aby se nezapomnělo. Děkuju Petře Klabouchové, mám slzy v očích.
Já nemám slov. To jsou dokonalý detektivky. Tak vypracovaný do detailu. Po celou dobu v napětí. Počet stran skoro nevnímám. Když už si myslím, že vím, tak zjistím, že nevím. A Harry je prostě Harry. Fakt skvělá kniha. Je čtivá, napínavá, místy hodně drsná, ale určitě není nudná.
Spoiler: Moc bych přála Ráchel a Harrymu, aby už přestali blbnout a zůstali s spolu. ☺
To byla kniha!! Začátek a prostředek hezky plynul, bavila mě. Ale 70 stran do konce mě kniha vcucla do víru událostí a já se nemohla vymotat. Střídavě jsem měla slzy štěstí a slzy smutku. Kniha se mnou zametla, uragán citů. A tak to mám ráda. Tahle autorka fakt umí. Sice rozjezdy jsou pomalejší a mnohdy dřív bych i knihu třeba odložila, ale vím, že autorka to tak má a většinou jsou její knihy krásné.
Knihu určitě doporučuji. Pohladí po duši.
Já jsem se tak bavila. Děkuju pane Ebene. Já váš humor prostě můžu. Kniha je vtipná, čtete jednu stranu za druhou, v mnohém musíte dát za pravdu, úsměv na rtech. A pak tam jsou některé, u kterých jsem se chechtala nahlas. Ale ani jednu bych nevytrhla a to je hodnocení samo o sobě. Moc doporučuju. Smích je důležitý.
Já nemám slov. Opravdu dokonale provedená série. Moc mě baví. O tom značí i to jak rychle za sebou díly čtu. Poutavě napsaný příběh protkaný střípky minulosti aby se vše na konci uzavřelo.
SPOILER: Přála bych si, aby se Fin a Marsaily vrátili k sobě. Jenom jsem nechápala trochu konec, proč nevzal svému synovi telefon, když právě pro naléhavé případy mu ho nechali. Ale tak to je jen takový pocit.
Opravdu mohu tuto sérii doporučit. Ještě jsem nečetla poslední díl, ale už teď cítím v kostech, že mě nezklame.
Super detektivka, líbilo se mi, jak se vyvíjel vztah mezi Francisem a Marni. I když je to neprofesionální,jsme jenom lidi. :-) Bylo to napínavý, čtivý, líbil se mi i pohled a uvažování zlodějky tetování.
Do půlky mě kniha bavila, od půlky mě strhla. Takže díky autorce Alison Belsham jsem se nevyspala, protože jsem knihu musela dočíst. :-)
Tématika tetování mě také zaujala i to, že každý tatér má svůj rukopis a kdo tomu rozumí nebo v tom pracuje může poznat, kdo práci dělal. Některé tetování je opravdu umění, ale v tomhle já jsem nepopsaný list. :-) Jedna známá s tetováním mi říká, s tetováním je to jako s chipsy. Jak jednou začneš, nemůžeš přestat. :-)
Stejně jsem to měla s touhle knihou. Doporučuji!!
Další z mnoha knih z válečné doby. Tentokrát ne přežívání v koncentráku, ale jak se žilo těm dalším obyčejným lidem v době války v Přerově a okolí.
Kniha mne velmi zasáhla, hlavnímu hrdinovi Petrovi jsem přála štěstí, Lotynce a Helence také. Prožívala jsem i rodinu Fáberových.
Krásný i když smutný příběh, je vidět, jak moc zasáhla i lidé, kteří nebyli nikde věznění nebo v boji. Je to zlo, které i pár týdnů po válce ještě doznívalo. Vojáci se mstili na Německých občanech, přestože s tím neměli co dělat, ženy, děti, staří lidé.
Uf, bravurně napsaný, moc se mi to líbilo, ale je mi úzko. Doporučuji, ale pak to bude chtít nějakou odlehčenou literaturu. :-)
Musím říct, že jsem původně asi myslela, že to bude trochu o něčem jiném. Jana Louis si mě svým vyprávěním získala. Velmi mne bavil i Jem, jak hezky se choval ke své sestře a Atikus to je prostě paráda. Rovný chlap.
Někdo tuto knihu přirovnával ke knize Kde zpívají raci, ale mě spíš připomínala knihu a soud v knize Velké maličkosti. Rasismus, bílý proti černým.
Kniha se moc hezky poslouchala, konec byl moc dobrý. Určitě mohu doporučit ke čtení i k poslechu.
Kniha se mi ze začátku špatně četla. Nemohla jsem se ponořit do příběhu. Nějak jsem pořád byla venku a to nemám u knih ráda. Ale postupně se příběh začal rozplétat a mě to chytlo. Musela jsem vědět, jak to dopadne. Zase další období, které bylo dost děsné. Co všechno museli naši prarodiče a rodiče zažít a přežít. Není se někdy čemu divit, když ve stáří byli zatrpklý a byli i tací, co se zlomit nedali. Brali život takový jaký byl.
Lidi čtěme spoustu takových knih a nezapomínejme na špatné věci, které se děli, aby se už nikdy neopakovali, pokud bychom na to měli jen trochu vliv. Knihu doporučuji.
Vesnice je moje první kniha od autorky. Zajímavé je, že jsem začala od druhého dílu, což už se mi moc často nestává, protože se kouknu na databázi knih, ale vůbec ničemu mi to nevadilo.
Určitě se chystám na další díly s Adamem a Laurou. Mám další českou autorku, která mi moc sedla. Její styl psaní mě pohltil od začátku do konce. Postavy vyšetřovatelů sympaťáci, kteří mají své osobní problémy jako všichni.
Vyšetřování postupně plynulo a konec mě dostal. Jako už dlouho jsem nezůstala s pusou dokořán a tady v té knize se to stalo. Skvělý závěr. Kdybych neměla tolik knih v pořadí, jdu hned sehnat další díly.
Lauře nedělá dobře vyšetřovat případy dětí. Ale jednou to přijít muselo a zakousne se do toho s vervou. S Adamem jsou sehraná dvojka, jenže pak se Adam dozví utajenou věc z Lauřina života a parťáctví jde do kopru. Adam je právem ublížený a musí si to v hlavě srovnat.
Mám moc ráda, když je v knihách mezi vyšetřování vložený osobní život detektivů. Čtivě napsané, přečtené téměř na jeden zátah. Děkuji za skvělý čtenářský zážitek.
Velmi dobře vykreslený pohled do myšlení 3 generací z pohledu vnuka, mámy a babičky. A každý to občas myslí trochu jinak a vlastně ale všichni mají ten kousek svojí pravdy. Místama hodně smutný, ale pravdivý. Prostě život. Kniha se mi líbila a doporučuju.
Jsem nadšená. Zároveň nechápu, jak někdo dokáže tak dokonale vystihnout charakteristiku všech postav na 110 stranách. Příběh Lenniho a George. Lennie je hromotlucký dobrák, ale je hloupý. Maličko. Má svůj sen a obdiv k Georgovi, který s ním vandruje po světe. Jeho poslechne na slovo.
Přichází na jednu farmu, aby si vydělali peníze na svoje hospodáříčko. Budou mít vše, co budou potřebovat a bude to jejich. A hlavně budou mít králíky. Když nepracují, mají spolu rozhovory. Mají tajemství. George má strach, aby Lennie něco svou neohrabaností nevyvedl.
Seznamujeme se v příběhu s dalšími postavy. Syn farmáře Curley, jeho žena, starý muž Candy, kočí Slim. Samozřejmě, že se nakonec něco semele. George to tušil…
Konec je prostě nádherně smutný, ale dokonalý. Nemohlo to skončit jinak. A víte co je nejlepší? Přečtěte si ji v pozdějším věku. Já vím určitě, že na základce ani na střední bych si ji neužila. TEĎ? Naplno mi vzala srdce. Musím se více vracet ke klasické četbě. Tato kniha přečtená do výzvy DK 2. Kniha, jejíž název (či autor), zazněl v seriálu Přátelé.
Tenhle díl byl za mě nejslabší. Ale i tak mě kniha pobavila. Nejde tam o velký děj, jde o to vypnout a zasmát se a to tahle série splňuje dokonale.
Určitě si přečtu i poslední díl. Na vypnutí myšlenek úplná paráda. Doporučuji.
(SPOILER) Začátek mi dal tentokrát trochu zabrat. Trochu mi dalo než jsem se začetla. Ale už od nějaký 100 stránky to vzalo obrat a až do konce už to zase byla jízda. Původně jsem tedy přemýšlela na 4 hvězdy, ale nakonec to May vytáhl na plný počet.
SPOILER: Trochu moc nechal tentokrát autor umřít kamarádů. Smrt Donalda mi přišla zbytečná. Konec byl dobrý i bez toho.
Jinak je to ale opravdu čtivá série. Moc se mi knihy od Petera líbí. Tyhle knihy se nečtou dlouho, protože je prostě musíte stále otvírat i když víte, že nemáte čas a ulovíte třeba jen jednu stránku a dál jste napnutý co bude dál. Přeju autorovi, aby i jeho další knihy byly takhle skvělé.
Musela jsem si vyhledat obrázky ostrova Lewis. Nádhera. Tam se musím podívat!!!
(SPOILER) První díl série Sayer Altairová jsem vyposlechla jako audioknihu. Kniha je moc dobře načtená, k tomu zajímavé téma a máte hned důvod mít co nejvíc sluchátka na uších. Dokonce jsem trhla i dcery, které mají často při každé činnosti sluchátka v uších. :)
Vyprávění o pokusech na unesených ženách, které jsou z dvojčat jsou moc emotivní. Měla jsem chuť jít na pomoc Sayer a vypátrat toho, kdo jim to dělá. Ten děs, který byl slyšet z nahrávky byl každou poslouchanou minutou větší. Cítila jsem frustraci jako Sayer, že jim únosce stále uniká.
Velmi mě zaujal postup vyšetřování, že jde vyrobit falešná DNA? Pachatel ji vyrobil, aby nastražil past na jiného viníka. Zamlouval se mi i parťák Sayer. Byla to skvělá postupná detektivní práce, kdy jsem se dozvěděla z knihy další věci, které by mě vůbec nenapadli.
Když Sayer nemá případ, zkoumá mozky sériových vrahů, což mi přišlo také jako velmi zajímavé téma. Že se mozek sériového vraha liší od mozků běžného života tím, že mají malou část, která se zabývá empatií a pocitem viny. Nemají žádnou lítost s obětí.
Konec už byla parádní jízda a trochu mě šokoval. Připomínal citát: “Pod svícnem je největší tma. Tato audiokniha načtená Andreou Elsnerovou mi zapříčinila, že mám další sérii, kterou musím číst celou. Krásný poslech, děkuji.
Četlo se to dobře. Bylo to napínavý, děsivý, měla jsem chuť několikrát vstoupit do knihy a profackovat matku, jak se ke Carrie chovala. Zároveň bych nakopala do zadku i její spolužačku Chris a jiné.
Takže ano, emoce tato kniha vyvolává dokonale. Téma telekineze je opravdu zajímavé a děsivé. Z téhle knihy od začátku do konce čišela nenávist a beznaděj.
Carrie byla oběť od A až po Z. Přemýšlím jen, jestli každý kniha od autora je až taková zkáza na konci.
Knihu doporučuji, ale nejspíš nebude pro každého. Silný zážitek.
(SPOILER) Kniha se mi líbila moc, opět do výzvy 10. Kniha jejíž název neobsahuje písmeno "a".
Poslouchala jsem audio knihu a byla jsem naplno v příběhu. Nosila jsem ji při všech svých činnostech s sebou, nechtěla jsem ani na chvíli to přerušit, tak moc jsem byla zvědavá, jak se to vše vyvine. Musím říct, že Brigit jsem odhadla už v první kapitole, měla jsem typ na ní, že jim chodí po bytě. Ale to ostatní, to jsem byla napnutá jak to rozmotají. Zvláštní, že pro nedostatek důkazů a dvou možných pachatelů prostě oba propustí a vražda není potrestána.
Závěr? Vyšinuté a manipulativní byly obě ženy, jak Karen tak Brigit. Docela dost by mě potěšil u této knihy další díl.... Po tom prohlášení na konci od Brigit. Doporučuji.