evismaior komentáře u knih

(SPOILER) 85% - Neodolala jsem a po letech začínám číst Úžasnou Zeměplochu pěkně od prvního dílu. A je to nostalgický návrat - vidět opět Mrakoplaše s Dvoukvítkem prchat z hořícího Ankh-Morporku (to je tak, když nedostudovaný mág, jemuž v podvědomí dříme prastaré mocné zaklínadlo, dělá chůvu naivně romantickému turistovi z Vyvažovacího kontinentu s hromadou zlata ukrytého ve věrné cupitající truhlici z Myslícího hruškovníku, který s místními hospodskými sjednává pojí-štěnic).
A bohové Zeměplochy dál hrají v kostky, Smrť si brousí kosu (protože pro mágy si chodí osobně), blíží se okamžik závěrečného střetu Osudu a Dámy a čtenáři sledují další osudy Mrakoplaše a Dvoukvítka (a chvíli také Hruna Barbara) mezi dryádami, v Bel Shamharothově chrámu, v obrácené dračí hoře Wyrmu (a autor i jeho postavy popustí fantazii do té míry, že se s nimi krátce podíváme třeba i do obyčejného lidského letadla), až nás přivede až na samý Okraj Zeměplochy, kde moře přepadá do hlubin a kdesi tam dole jsou čtyři obrovští sloni a želva Velká A´Tuin, která si brázdí cestu nekonečným Vesmírem. A také zvídavé království Krull připravující vesmírnou loď Mocný poutník k poznání míst, kam se dosud nikdo nevydal.
Kouzla mají své barvy, a i když je tahle knížka spíš takový rozjezd, už se nemohu dočkat, až budu číst dál.

4 15.05.2024

20% - Tak tohle mi vůbec nesedlo. Podle anotace jsem očekávala nějakého fajn nerda typu Sheldon Cooper, se kterým budu prožívat jeho porozchodové lapálie na cestě přes USA. Jenže Colin Singleton je napsaný jako dost otravný a sebestředný přechytralec, který to s rádobyvtipným kámošem Hassanem zapíchne hned v prvním zapadákově a začne pracovat na teorému, proč se s ním rozešlo 19 Kateřin.
A nefunguje vážně nic z toho - brigáda spočívající ve zpovídání starousedlíků Gutshotu zní zpočátku zajímavě, jenže slouží jen jako nepodstatná vedlejší dějová linka. O Colinově teorému si toho přečteme naopak nechutně mnoho, zkoukneme množství nicneříkajících grafů a rovnic (jakože vymyšlených autorovým kamarádem matematikem, ovšem těch náhodně dosazených proměnných je tam tolik, že to prostě nemůže dávat smysl), abychom nakonec bez překvapení zjistili, že budoucnost se předvídat nedá. Hassan funguje jen jako přicmrndávač přidaný asi v zájmu jakési pokroucené korektnosti, s níž se nás autor snaží přesvědčit, že muslim meloucí často o tom, že by jeho kámoš měl pro vlastní klid začít věřit v Boha, je vlastně úplně v pohodě, protože občas klukovsky poruší zásady své víry, vypije půl piva a políbí holku (poté, co pronese obligátní "já nejsem terorirsta").
Devatenáct Kateřin bych raději zkrouhla tak na pět, pokud by byla šance, že se o nich dozvím něco víc, než jen umrněných pár odstavců v jedné z posledních kapitol. A pak je tu nový objev hlavního hrdiny Lindsey, která by měla být zajímavá, když se dokázala vyhrabat z pozice šikanované chudinky v místní princeznu, jenže je stejně nezáživná jako všichni ostatní. A tak tu hvězdu dávám snad jen za tu Lindseyinu matku Hollis a za to, jak se jako místní továrnice vyrábějící šňůrky do tamponů (haha) snaží udržet městečko a jeho obyvatele nad vodou. Jinak to ale vtipné není vůbec, děj klouže po povrchu bez jakéhokoli náznaku něco prozkoumat víc do hloubky, vlastně si nedokážu vzpomenout, kdy naposled jsem se musela tak moc nutit obrátit na další stránku.

4 01.05.2024

85% - To správné čtení pro děti (a nejen pro ně), které si připadají být tak trochu podivné a nezapadající do běžného kolektivu vrstevníků. Oceňuji zajímavě zvolené charaktery - Mila, která se v myšlenkách dokáže úplně odpoutat od okolního světa a hodinu pozorovat třeba vosy, Katka, která si připadá tlustá a neoblíbená, protože pořád jenom čte, Petr, který se bojí všeho, co by na něj mohlo v noci vybafnout ze tmy, a ten strach je až tak velký, že mu to zabraňuje jet kamkoli, kde se bude muset spát. A Franta, který chodí o berlích, natáčí videa na Youtube a dokáže být na ostatní pěkně hnusný, protože je kvůli svým nohám naštvaný na celý svět. Nejsou to ale žádní nespravedlivě opomíjení klaďasové, jak by se dalo v knížce pro děti čekat, ale reálné uvěřitelné typy - Mila dokáže být se svým zájmem o pavouky a nulovou empatií pěkně otravná, Katka je podezíravá a nepříjemná, Petr nepoužitelný a Franta zachází tak daleko za hranici, že mu ani ty berle nemusí pomoci, aby mu někdo nenamlátil. Uvěřitelnosti napomáhá i to, že nejsou všichni z jedné třídy ani školy a dokonce jsou i různě staří. A přesto je okolnosti svedou dohromady a ve snaze pomoci Petrovi, aby nemusel odjet na školu v přírodě, zažijí při útěku z domova nečekaně sbližující dobrodružství.
Knížka je příjemným překvapením, vlastně jsem s ní měla jediný problém - všechny postavy jsou vyprávěné v první osobě, jenže pro mě naprosto totožným stylem, který se jazykově neliší. Třeba bych čekala, že kluk šesťák bude "v hlavě" mluvit jinak než desetiletá holka, ale kdybych neměla kontext a všechny čtyři postavy řešily třeba špatné počasí, tak bych jednu od druhé nepoznala.
Ilustrace raději do hodnocení nezahrnuji, kdyby v knížce tyhle nicneříkající "výtvarné" výkřiky nebyly, tak by se vůbec nic nestalo.

4 12.03.2024

Nejnovější antologie povídek od nakladatelství Yoli je věnovaná tentokrát školnímu prostředí (i když některé povídky se ho jenom dotkly) – široké zaměření povídek mě přesto překvapilo a potěšilo. Je to opravdu pestrý výběr – od téměř detektivního příběhu či luštění šifer, přes trochu hororu, prvních lásek mezi spolužáky a jejich více či méně šťastných vztahů, a to i těch ne úplně standardních s učiteli, dále přes nepochopení spolužáků a v krajním případě až šikanu či obtěžování, až třeba po vážné osobní důvody, které mohou nezvratným způsobem zasáhnout nejen do školních výsledků.
Už tradičně u této povídkové série obdivuji provedení jednotlivých dílů – opět nechybí krásné a trefné ilustrace ke každé povídce, medailonky o autorech a netradiční ořízka, která je tentokrát dokonce hravě vícebarevná. Vizuálně je to určitě jedna z nejhezčích knížek, jakou jsem kdy držela v ruce.

4 27.02.2024

(SPOILER) 40% - Tak tohle se s mojí náladou a vkusem nepotkalo a hodnotím vlastně jen proto, že jsem to byla schopná dočíst. Sedmnáctiletá Noah se se zatnutými zuby přestěhuje do luxusního sídla nového manžela svojí matky, už ne až tak zásadově vyrazí k rodinnému bazénu a začne strašně nesnášet svého nevlastního bratra Nicholase. Teda kromě toho, že ji neskutečně přitahuje, nejradši by mu nakopala zadek anebo mu sahala na vyrýsovaný hrudník. Mezitím Nicholas občas zamáčkne cigaretu a někoho zmlátí, Noah se opije nebo nechá zdrogovat na další party, pohádají se, lezou po sobě a pak si zase jakože uvědoměle drží odstup. A takto se to v různých obměnách několikrát opakuje na více než 400 stránkách, než se z Nicholase stane ta nejněžnější, nejchápavější a nejvíc pečující opora, jakou si může týraná dívka přát. Jasně. Za mě oba hrdinové nesympatičtí a vlastně mi bylo dost jedno, co se o jejich minulosti nakonec dozvíme. A jak jsem si tak pročetla komentáře k dalším dvěma dílům série, tak myslím, že je zřejmě vynechám.

4 22.01.2024

90% - Po úspěchu prvního dílu u technicky zaměřeného syna, který nenávidí čtení, jsme sáhli po pokračování a byla to dobrá volba. Jirkův vesmírný lov pokladů pokračuje ve všem dobrém, co Stephen Hawking a jeho dcera vepsali už do prvního dílu - opět se jedná o vesmírné dobrodružství Jirky (jehož rodiče, kteří už nepůsobí jako z bláznivé ekosekty, autoři tentokrát odsunuli na misi na potápějící se ostrov Tuvalu) a Aničky, dcery nadšence do vesmíru Erika, který momentálně pracuje pro NASA a s celou rodinou se odstěhovali na Floridu - a kniha je zároveň doplněna mnoha krásnými fotografiemi a zajímavými informacemi o vesmíru, které děj parádně dotvářejí (pilotované lety, využití automatických sond, Venuše, Titan, rudý posuv atd.).
Navíc se tentokrát autorům podařilo děj udělat ještě o něco akčnější, když Jirka s Aničkou a jejich novým kamarádem počítačovým nadšencem Emanem sledují stopy záhadných "mimozemských" zpráv, které je s pomocí ne zcela funkčního počítače Kosma zavedou třeba na Mars, Titan i do zcela jiné hvězdné soustavy. A nechybí ani "oblíbený" záporák.
V minulém dílu mi Kosmo otevírající dveře na zvolená místa do vesmíru přišel jako fajn nápad, jak dostat hlavní hrdiny tam, kam autoři potřebují. Tady už to vzhledem k novému Erikovu zaměstnání působí trochu zvláštně (hlavní hrdinové mj. sledují start raketoplánu a řeší se nefunkční sonda na Marsu, když přitom mají v šuplíku počítač, který může kohokoli dostat kamkoli ve vesmíru), ale je to holt knížka pro děti, tak to tak beru. Určitě budeme číst i dál.

4 01.01.2024

70% - poté, co jsem četla řadu oslavných recenzí na příběh Americy a Maxona a následně mi ty první knihy ze série Selekce zas tak úchvatné nepřišly, jsem se po vlažných recenzích na pokračování o princezně Eadlyn docela děsila, jestli to vůbec bude ke čtení. Ovšem musím říct, že mě knížka Dcera bavila z celé série zatím nejvíc.
Hlavní hrdinka mi přijde o dost zajímavější než její matka, která v podstatě řešila jen to, jestli princ Maxon nebo strážce Aspen. Eadlyn vyrostla v paláci, celý život ji připravovali na převzetí vlády, je si vědoma svého postavení (a někdy to s až nesympatickou nadřazeností dává najevo) a je přesvědčená, že přesně ví, kam v životě směřuje. A rozhodně k tomu nepotřebuje žádného chlapa. A pak ji zhoršující se situace v zemi a nutnost zajistit pro bouřící se lid "chléb a hry" dostane do nové selekce.
A tady bylo zkrátka zajímavé to pozorovat z druhé strany - u Maxona jsme moc nevěděli, proč tu či onu dívku vyřadil, ale tentokrát všechny ty nesnadné volby mezi chlapci ze strany té, která si má vybrat, sledujeme z první řady, vnímáme její důvody i marnou snahu zůstat stranou a citově nezainteresována, jak původně zamýšlela. Protože jedna věc je říct si "vyřadím všechny nebo je donutím odejít a tím to pro mě hasne" a druhá věc je to skutečně udělat, vnímat celou škálu reakcí od chlapců od lítosti, přes uraženou ješitnost až po vztek a pomstychtivost a zůstat pořád nad věcí, zvlášť když díky interakci s ostatními sama postupně zjišťuje, že je všechno trochu jinak, než si myslela - se vztahy, s jejími rodiči a sourozenci, s Illeou a jejími obyvateli i s Eadlyn samotnou. Takže na poslední díl se ve finále nečekaně dost těším.

4 06.12.2023

50% - s touhle sérií jsem začala čtvrtým dílem Doufat znovu, a protože byl oddychově a vcelku romanticky čtivý, vrátila jsem se k tomuto prvnímu dílu, že by třeba mohla být fajn celá série. Ale teď nevím, jelikož mi to přijde tak trochu jak přes kopírák. Zase je tu dívka s problémy, které dusí v sobě a má z nich trauma (čerstvá studentka Allie, která prchá na "venkovskou" vysokou školu od zámožných rodičů z Denveru, kteří si jí všimli jen tehdy, když ji chtěli v dokonalé úpravě předvádět před obchodními partnery) a podobně problémový spolubydlící sexy týpek Kaden, o jehož skrytých traumatech se dozvíme až ve chvíli, kdy mu Allie připomene minulost, protože něco podobného, co prožívá s ní, už kdysi prožil s jinou (a tenhle motiv fakt byl v tom čtvrtém dílu taky). A ten jejich vztah opět prochází zdlouhavým vývojem, pořád k sobě a od sebe, chtějí se a nechtějí se a on její problémy nechce slyšet a pak zase chce, ale o svých jí neřekne, a tak musí oba hrozně trpět a to všechno na vcelku úmorném počtu 400 stran.
Allie mi přišla trochu pokrytecká (pohrdá rodiči a jejich bohatstvím, ale bez jejich peněz by ani nedojela do Oregonu, natož aby tam mohla studovat - skutečnou snahu o osamostatnění, jako že by si třeba našla práci a odřízla se od nich úplně, to jsem tam neviděla) a Kaden se zase často choval tak hnusně, že bych se osobně rychle odstěhovala z jeho bytu pryč (nejčastější forma přesvědčování, když s ním dívka nesouhlasí, je zjevně hodit si ji přes rameno a odnést pryč nebo ji pevně držet tak dlouho, dokud se nepodvolí - divila jsem se, že to Allie s jejími předchozími špatnými zkušenostmi nevadilo). Tihle dva mi povahově nepřišli moc uvěřitelní a ještě si rozmyslím, zda zkusit další díl série.

4 19.11.2023

60% - Po natěšení z prvního dílu jsem se brzy vrhla i na ten druhý, ale jak to u pokračování poměrně často bývá, i tady už se podle mě autorovi nepodařilo dosáhnout originality původního nápadu. Chování Wadea, kterému na konci prvního dílu spadl do klína celosvětový virtuální systém OASIS a příslušné bohatství moc a sláva, je docela realistické a uvěřitelné - je z něj tak trochu namyšlený spratek, který se vyžívá ve své vládě nad celým systémem a všemi, kdo jsou v něm zrovna zalogovaní, a v reálném životě přátele i lásku postupně ztrácí.
A pak přichází očekávaný quest - a ono těžko něco vymyslet, když původní tvůrce Halliday je už léta mrtvý, takže na scénu musí zákonitě nastoupit jím vytvořená AI, která věrně svému předobrazu touží po lásce Kiry (manželky spolutvůrce Ogga), jenže ta už je dávno mrtvá. Anebo by nemusela tak úplně být? No a v tomto okamžiku to začne drhnout - protože AI Anorak je sice všemocný, jenže autor ho musí udělat i trochu natvrdlého a neprozíravého (jinak by bylo stěží možné s ním byť i jen bojovat) - a čtenář zkrátka obtížně věří, že by snad mohlo být možné tuhle AI nějak ošálit či snad podvést.
Pozitivní je, že Wade už není vševědoucí a s prvním questem mu musí poradit nová postava dívky L0hengrin, jenže pohříchu potenciál téhle holčiny a jejích kamarádů je v příběhu posléze naprosto zabitý, když jsou vysláni získat jistý mocný artefakt a setkáme se s nimi zase až na konci. No a samotné plnění úkolů k získání úlomků, tak tam nebylo oproti prvnímu dílu nic přelomového, jen mě vždy překvapilo, že jsou questy jakoby na míru šité jednotlivým postavám, které ohledně daných témat jeví naprosto encyklopedické znalosti. Část s Princem fakt ocení snad jedině fanoušci tohoto popového zpěváka, mně přišla šíleně dlouhá a nezábavná. A když jsem se začala chytat v Tolkienovi, tak byl další úlomek v inventáři dřív, než se to pořádně rozjelo. Takže ne že by to bylo špatné, jen mě tahle knížka zkrátka nebavila tak, jak jsem čekala.

4 14.11.2023

85% - Díky nápadu zaměřit tentokrát sbírku young adult povídek na prostředí LGBT+ komunity, což vytvořilo určitým způsobem nejsevřenější okruh zápletek, mi tato antologie připadá ze soutěžní série nakladatelství Yoli zřejmě nejzdařilejší, i když i tentokrát se mi některé povídky líbily víc než jiné.

"Bylo to důležitější, než zůstat s náma?" ptá se Zuzka Davida, který kdysi dávno býval její matkou, v povídce Rodinné setkání, jež by klidně mohla vydat na celý román.
"Já jsem si taky myslela, že jsem jenom na kluky. A pak jenom na holky. Bisexualita přece neexistuje, viď?" slyšíme hořká slova Mariky v povídce Žába, když pochybuje nejen o svojí sexuální orientaci, ale především o svých přátelích.
"Bohužel útoky na homosexuální páry nejsou tak ojedinělé," hlásá novinový článek v povídce Bez šance, kde Anna a Žanet nepřestávají doufat, že se pouze plácají v únikové hře. I když únik z toho, co omezuje jejich vztah, vlastně hledají už léta.
"Když střídavě kopeš za oba týmy, je občas trochu náročný udržet si přehled o tom, na jakou branku zrovna hraješ," vypráví Elsa Adamovi v povídce Pecka jak z broskve a doufá, že Adam její bisexualitu skousne. Jenže i Adam má tajemství, a tak Elsa potká Stellu...
"No, a není to jen taková fáze, Týnko?" je otázka, kterou lesbička Týna nesnáší úplně nejvíc v sympaticky mileniálském stylu napsané povídce Nacpěte ji do škatulky.
"Ne! Fakt už dost. Jsem ženská. Vždycky jsem byla. A už v životě nechci vidět a hlavně cítit jedinej pisoár!" dodává si Saša odvahu před dámskými záchodky. Jenže za dveřmi tentokrát bude muset bojovat s něčím víc než jen běžným společenským opovržením. Skvělá povídka Jak jsem šla na záchod, kterou si umím představit zfilmovanou.
"Jsem kluk a chci ženicha!" stojí na transparentu Martina a Františka v povídce Vezmi si mě, když to dokážeš. Řeklo by se - zamilovali se, zasnoubili se a žili šťastně až do smrti. Jenže oni nemají právo se vzít. A vlastně se ani rozvést, když jim to přestane klapat.
"Můžeš se topit ve svém neštěstí, anebo si z něj vzít to nejlepší a jít dál," říká Sára v povídce Čokoláda na dně kornoutku Anežce, která se trápí kvůli nevysvětlitelnému rozchodu s Elenou.
"Vítek," zamumlala jsem, protože říct svoje jméno nahlas bylo pokaždé jako přetvařovat se a všechny obelhávat. Tak přemýšlí hlavní hrdinka povídky Tajemství umírají osamělá. Protože co když snaha udržet vlastní tajemství může pro někoho jiného s temnějším tajemstvím skončit fatálně?
"Myslím, že nejsem na nikoho," zjišťuje Hyacint v povídce Šťastně nezamilovanej. Za nejdůležitější vztah považuje pevné přátelství. Ale co když to nebude stačit k tomu, aby jednou nebyl úplně osamělý?
A kdy je ta správná chvíle, aby hlavní hrdina řekl svému nejlepšímu kamarádovi, že se do něj zamiloval? Možná, když je Pozdní léto, sobota odpoledne...

Příjemná délka povídek tak akorát na chvilkové počtení. Jako vždy krásná grafická úprava s obrázky, medailonky o autorech a tentokrát super růžovou ořízkou. Bylo by možná zajímavé knížku doplnit třeba o povídku s nebinárním hlavním hrdinou. Třeba někdy příště.

4 27.09.2023

80% - Dočteno po několika prodlouženích v knihovně a čtení znovu od začátku - a stejně se mi nezdá, že bych se do tohoto románu, za který Salmanu Rushdiemu už několik desetiletí hrozí smrt, dokázala ponořit tak, jak jsem zvyklá. Na vině je samozřejmě především neznalost náboženských a filozofických souvislostí (člověk by ke knize ideálně potřeboval ještě výkladový komentář), ale také styl autorova psaní, kdy je schopen vršit v jediné větě přes půl stránky pásmo slov, myšlenek, postřehů a úvah, a pokud není čtenář zrovna naladěný na stejnou vlnovou délku, tak jsem měla občas pocit, že i když čtu sebepozorněji, musím některé pasáže přečíst víckrát, abych mohla absorbovat všechny jejich části. Když se totiž Saládín Čamča (herec indického původu, který strávil léta snahou odpoutat se po boku britské manželky od svých britských kořenů a nenáviděného otce) a Džibríl Farišta (bollywoodská superstar mířící do Anglie za krásnou horolezkyní, do níž se zamiloval) zřítí po výbuchu letadla uneseného teroristy na britské pobřeží a jeden se promění v čerta a druhý v anděla, začíná jízda, při níž inteligentní, sečtělý a zatraceně chytrý Salman Rushdie dokáže mísit základní otázky víry, psychologie, sociologie, filozofie i kosmologie s ironií a nadhledem moderního člověka.
Samotných satanských veršů se přitom týká jen část knihy věnovaná několika Farištovým snům (motýlí prorokyně, která zvedne celou vesnici k pouti do Mekky apod.) - v této vizi Prorok zakládá v jednom pouštním městě nové náboženství a v první fázi je ochoten tolerovat i některé původní polyteistické bohyně, než nazná, že tyto myšlenky mu našeptal Satan a Bůh je jenom jeden. V tomto kontextu nemohu než pochybovat o tom, že ti, kteří schvalují Rushdieho smrt, vůbec vědí, o čem ta knížka je.
---
Saíd se přestal ovládat. "Mišal? Mišal?" zavřískl. "Přikázáno? Archandělé, Mišal? Džibríl? Bůh s plnovousem a andělé s křídly? Nebe a peklo, Mišal? Ďábel se špičatým ocasem a kopyty? Jak daleko v tom hodláš zajít? Mají ženy duši, co říkáš? Nebo jinak: jakého jsou duše rodu? Je Bůh černý nebo bílý? Až se mořské vody rozestoupí, co se stane s tou vodou navíc? Vytvoří po stranách něco jako stěny? Mišal? Odpověz mi. Dějí se zázraky? Věříš v Ráj? Budou mi odpuštěny moje hříchy?" Rozplakal se a padl na kolena, čelo stále přitisknuté ke zdi. Jeho umírající manželka k němu přistoupila a zezadu ho objala. "Tak si na tu pouť běž," pronesl sklesle. "Ale vezmi si aspoň dodávku. Má klimatizaci a můžeš si vzít lednici plnou coca-coly."

4 20.08.2023

(SPOILER) 65% - Po téměř deseti letech se May vrací k postavě Skota žijícího ve Francii Enza Mcleoda a jeho kroužku rodiny a přátel Enza. Takže se dozvíme, co nového u samotného Enza a jeho manželky Dominique, s níž se seznámil v jednom z předchozích dílů, jak se daří jeho dceři Sophii s Bertrandem a druhé dceři Kirsty s manželem Raffinem, novinářem, jehož kniha nevyřešených případů kdysi odstartovala šňůru Enzova pátrání. Mihne se i Nicole, jeho někdejší studentka a asistentka, a dokonce se dozvíme i jak je na tom zlotřilá a toho času uvězněná Charlotte, matka Enzova dítěte. V těchto pasážích je kniha zjevně věnována čtenářům předchozích dílů, kteří si rádi počtou, jak to bylo s Enzem dál (navíc tentokrát v době covidové pandemie, jejíž důsledky na život běžných lidí jako jsou roušky, dodržování odstupů a různá omezení autor opakovaně zmiňuje, jako kdyby to byla fantazijní část jeho příběhu a ne něco, co jsme všichni zažili - byť mě tedy zaujalo, že podle jeho popisu to všechny jeho hlavní, vedlejší i zcela epizodní postavy úzkostlivě dodržují, což by mě docela zajímalo, jestli to tak ve Francii narozdíl od Česka doopravdy bylo), protože nečtenáři předchozích knih se v těch charakterech musejí ztrácet.
S množstvím postav jsem i já měla ze začátku problém, přestože mám sérii celkem čerstvě načtenou - tím víc, když se do příběhu přidala dějová linka v minulosti s dalším množstvím postav - George, dívkou pověřenou ochranou obrazu Mony Lisy před nacisty za druhé světové války, Paulem Langem, obchodníkem s uměním pověřeným Hitlerem jeho získáním pro jím zamýšlené muzeum umění v Linci, a Karlheinzem Wolffem, pověřeným týmž, ovšem pro Göringa a jeho soukromou sbírku. Tenhle příběh ze 40. let 20. století byl mnohem zajímavější a napínavější než ten odehrávající se v současnosti a umím si představit nadmíru čtivý román věnovaný jen těmto událostem, bez Enza a pochybně vykonstruované vraždy z roku 2020, kde jsem i přes propojení do minulosti nevěřila ani motivu, ani způsobu provedení ani pachateli.

4 26.07.2023

(SPOILER) 70% - Což o to, je to Colleen, takže se knížka čte sama. Tentokrát mám ovšem větší problém s uvěřitelností postav i samotné zápletky než u ostatních young adult románů této autorky - ano, jsem zvyklá na její narušené charaktery a baví mě o nich číst, ale tady hlavní hrdinka Beyah žije celý život s matkou feťačkou v přívěsu, nemá přátele, ve škole i mimo ni s ní všichni opovrhují, je vlastně úplně sama, a přesto úspěšně dokončí školu a získá stipendium na univerzitu? Pokud vezmu v úvahu, že nás utváří nejen geny, ale z poloviny i prostředí, ve kterém vyrůstáme, tak tomuhle prostě bohužel nějak nevěřím. Ostatně ani té dějové lince s otcem, který je vykreslený jako celkem normální starostlivý chlap, u nějž hlavní hrdinka trávila v dětství vždy pár týdnů v roce - a on si fakt nevšiml minimálně toho, jak musí podle jejího vlastního popisu působit podvyživeně a zanedbaně? A nebylo mu pak divné, proč tak najednou za ním přijela? Plus ta klasika, kdy ona nikdy nic neřekne, ale je naštvaná, protože to všechno sám asi tak nějak jasnovidecky neuhádl... (ano, hlavní postava mi místy přišla dost sebestředná a ublížená, až jsem se divila, že její nevlastní sestra dokáže být tak zlatá). A to už ani nemluvím o "tajemném bohatém synkovi" Samsonovi a jeho zápisníčku poctivých skutků...
Docela mě ale s knihou smířila poslední část, kde se hrdinové zachovali příjemně dospěle, i když ten naivní přeslazený konec byl nakonec spíš tak k pousmání.

"Vlastně se mi líbilo, že Samson je taková zavřená kniha. Nemůžete mít neradi knížku, kterou jste ještě nezačali číst."

"Možná má Samson pravdu. Možná jsme si nechali narůst kosti v srdci. Co když člověk tohle pozná jen tehdy, když ucítí bolest z toho, že se mu ty kosti zlámou?"

4 22.07.2023

80% - je to taková příjemná kraťoučká vánoční jednohubka o tom, kterak Pipi pořádá pro děti večírek na zahradě - s vánočním stromem, sněhovou klouzačkou ze střechy a sněhovým domečkem, kde čekají dobroty. Pipi je štědrá a dokáže děti strhnout k té nejlepší zábavě, ale umí být také pěkně (byť zábavně) prostořeká, zvlášť k protivným dospělým. Asi bych čekala přece jen košatější příběh, ale na Vánoce pro děti před usnutím, když je za čtvrt hodiny přečteno, proč ne.

4 30.06.2023

(SPOILER) 70% - Autorovi nelze upřít schopnost vytvářet poutavý děj plný napínavé akce, více či méně pravděpodobných honiček a úniků a srdceryvných vztahů mezi postavami, plných lásky, zrady, pomsty a vykoupení. Tento druhý díl ze série o "napraveném" bývalém příslušníkovi MGB Lvovi Děmidovovi, který dřív zatýkal a posílal na mučení/popravy/cestu do gulagu nevinné lidi, a jeho manželce Raise, která se do něj v minulém dílu během vyšetřování vražd dětí neochvějně zamilovala, se mi četl o něco lépe než Dítě číslo 44. Asi zejména proto, že autor omezil myšlenkové pochody postav o životě ve stalinistickém Sovětském svazu, které působily spíš jako úvahy vzdělaného anglického studenta, jenž si toho o sovětské historii hodně nastudoval (což T.R. Smith bezpochyby splňuje), než jako názory rodilých Rusů. Nyní nám tyto reálie sděluje spíš z pohledu vypravěče, takže ten západní pohled zas tolik nevadí.
Bohužel i tak mám pořád pocit, jako kdybych četla spíš nějaký fantasy román zasazený do autorovy vize SSSR a Maďarska po Stalinově smrti, kdy se moci ujímá Chruščev, než jako něco, co se tehdy mohlo opravdu stát (a jak přitom lidé mohli přemýšlet a jednat). Lev vede útvar pro vyšetřování vražd, Raisa stojí věrně po jeho boku a mladší z adoptovaných dcer touží po úplné rodině. Ale je tu starší dcera Zoja, která nedokáže zapomenout, že Lev byl šéfem MGB party, jež kdysi zavraždila její rodiče. No a pak tu je Fraera - žena, která se před pár lety s Lvovým přispěním dostala do gulagu a přišla o všechno. Tam se ale po vzoru Jokera a dalších komiksových antihrdinů transformovala ve mstitelku a politickou intrikánku, jejímž cílem je zničit minimálně Lva a pokud možno i celou sovětskou mašinérii. A když unese Zoju a žádá výměnou návrat svého manžela z gulagu, musí se Lev vydat na strastiplnou cestu mezi lidi, které dřív posílal na smrt a kteří už se postarají o to, aby prošel náležitou sebereflexí. Příběh posléze směřuje i do Maďarska, které se snaží najít vlastní cestu ke svobodě. Otázka je, zda i sám Lev dojde vytouženého vykoupení. Zkrátka spíš taková poněkud drsná pohádka, ve které bych hledání historických faktů opravdu nedoporučovala.

4 29.05.2023

80% - Po letech, kdy jsem poprvé četla sérii Temná věž, byl toto velmi utěšený návrat do Středosvěta, říkám díky, sai. Nejvíc jsem vděčná za těch pár stránek, kdy se příběh věnuje putování Rolandova ka-tet kdesi na trase mezi Zeleným palácem a vesničkou Calla Bryn Sturgis, kde pistolníkova skupina sehraje roli nikoli nepodobnou té ze Sedmi statečných. Jake objímá svého milovaného brumláka Ochu, Eddie tlačí na kolečkovém křesle svoji milovanou Susannah, zkrátka jsme tam, kde cesta znamená víc než cíl a všechno je tak, jak to my, fanoušci Temné věže, máme rádi. Pak se všichni skryjí před hrozivou ledovou vichřicí Smrtidechem a Roland vypráví příběh ze svého mládí, kterak byl otcem vyslán zbavit obyvatele jedné daleké vesničky zvěrodlaka - člověka proměňujícího se ve zvíře a vraždícího celé rodiny. Tenhle detektivní mezi-příběh nebyl zas tak moc převratný, ale líbil se mi převelice ten, který mladý Roland vypravuje chlapci Billymu, jedinému svědkovi řádění líté příšery, a právě to je Závan klíčovou dírkou, který už kdysi chlapci Rolandovi četla jeho matka Gabrielle v době, kdy ještě nikdo nemohl tušit, jak to mezi nimi skončí... A i toto vyprávění je o chlapci - Timovi - a o jeho matce, o přátelství a o zradě mezi Timovým mrtvým otcem a novým otčímem a o nesmírné odvaze Tima, který se, zlovolně vylákán naším starým známým RF, vydá do nebezpečných a neznámých končin podél Paprsku, aby - vyzbrojen pistolí a věrným a pravým srdcem - našel Maerlyna a zachránil to, co jeho matce snad ještě zbývá. Kéž by nám Stephen King dopřál víc takových příběhů.

4 23.05.2023

90% - Fiktivní příběh o okolnostech vzniku slavného obrazu Dívka s perlou holandského malíře Vermeera vystavěla autorka na těch několika málo údajích, které se o tomto malíři dochovaly (protože se prý zejména dochovaly záznamy o rodinných půjčkách a dluzích, a když pak Vermeer ve čtyřiceti třech letech zemřel, neměla to jeho manželka s tehdy jedenácti žijícími dětmi asi vůbec jednoduché). Hlavní část děje se nicméně odehrává o více než deset let předtím v době, kdy Vermeer tvořil svá nejznámější díla. Tehdy do jeho rodiny přichází na výpomoc šestnáctiletá Griet a od chvíle, kdy se s ní malíř setká ještě u jejích rodičů na "pohovoru" a spatří, jak Griet rovná nakrájenou zeleninu na polévku podle barev, je jasné, že pracovitá dívka s estetickým cítěním a tichý malíř, který žije ve svém výtvarném světě a starost o rodinu a dům nechává na svojí manželce a především na tchyni, brzy budou pracovat s týmž cílem vytvořit něco jedinečného a umělecky dokonalého, a to za každou cenu...
O knize bych ani nevěděla nebýt stejnojmenného filmu a po přečtení musím říct, že Colin Firth a Scarlett Johansson byli do rolí zádumčivého malíře a citlivé dívky vybráni bezchybně. I atmosféra v protestantském městě Delftu, v katolické domácnosti Vermeerových, postavy manželky, tchyně a dětí, to vše na mě působilo ve filmu stejně jako v knize. Kniha mě ale potěšila o to víc, že byla vyprávěna Griet v první osobě, a tak jsem se dozvěděla ještě mnohem víc o jejích myšlenkových pochodech. Také tam byla řada okolností, které se do filmu "nevešly" (dozvíme se mj. o Grietiných sourozencích, moru ve městě a jeho důsledcích na Grietinu rodinu) - a především kniha nekončí tam, kde film, a tak jsem měla příležitost zjistit, jak to podle autorky bylo dál nejen s Vermeerovými, ale především i se samotnou Griet. Za mě tedy asi jediná výhrada - autorka to všechno pojala moc zajímavě a podle mě s tím vším, co si musela nastudovat o životě v Holandsku v 17. století, se klidně mohla mnohem více rozepsat, moji pozornost by tedy každopádně udržela:-)

4 01.03.2023

(SPOILER) 65% - V době hladomoru na Ukrajině ve 30. letech vyráží Pavel se svým mladším bratrem Andrejem do lesa ulovit k jídlu kočku, malý Andrej se však vrací domů sám. O dvacet let později, v době nejhoršího stalinistického útlaku slouží válečný hrdina Lev Děmidov věrně režimu jako příslušník státní bezpečnosti MGB a je své vlasti a myšlence komunistického režimu natolik oddán, že neváhá ani na okamžik a přesvědčuje svého kolegu a jeho rodinu, že vražda jejich syna byla jen nehoda. Protože v Sovětském svazu, kde jsou si všichni rovni, přece nikdo nemá důvod páchat zločiny - ty jsou vyhrazeny pouze dekadentnímu Západu - a myslet si cokoli jiného rovná se vlastizradě. Brzy poté se ovšem sám ocitá v soukolí totalitního režimu, když je jeho manželka Raisa obviněna ze špionáže, Lev se k udání odmítne přidat a oba se tak ocitají ve vyhnanství na Urale. A tam Lev ke svému překvapení zjistí, že syn jeho kolegy zavražděný dost specifickým způsobem zřejmě nebyl jedinou vrahovou obětí...
Viděla jsem nejdřív film (natáčený v ČR), a protože nebyl špatný, tak jsem se těšila na knížku s tím, že se dozvím další podrobnosti, které se do něj nevešly. Kupodivu mi ale připadalo, že film po stránce příběhu knihu poměrně věrně vystihl, a nezdálo se mi, že bych si čtením nějak víc rozšířila obzory. Naopak bych řekla, že filmová zkratka alespoň zakryla to, co v knize působí nevěrohodně (náhlé prozření hlavního hrdiny po výslechu nevinného člověka, což bych čekala, že za těch pět let práce pro MGB by pro něj nemělo být překvapení, nebo třeba to, jak se z manželky, která se za něj provdala jen ze strachu a nenávidí ho, vcelku rychle zrodí neohrožená parťačka ve vyšetřování vražd na vlastní pěst a věrná životní partnerka, a to už ani nemluvím o těch početných zázračných únicích často s pomocí nepochopitelně loajálních cizích lidí anebo doslova legračních scénách, kdy se hrdinové plíží místností plnou spících lidí, ještě si tam třeba pokecají a nikoho přitom neprobudí), i když samotné rozuzlení a skutečný motiv vraha je tak přitažený za vlasy, že to nemohlo zachránit ani filmové plátno.
Je zvláštní, že se autor inspiroval sériovým vrahem Andrejem Čikatilem, který děsil zejména oblast Rostova na Donu svými sexuálně motivovanými vraždami dětí a žen o několik desetiletí později, přitom některé skutečnosti v příběhu ponechal (vraždy opravdu převážně podél železničních tras) a jiné tak velmi proměnil - jako právě pachatelovy motivy.
Což o to, děj je to i tak výživný a nečte se to úplně špatně. Co mi ale hodně nesedělo, byl ten styl zapracování sovětských historických reálií. To, že si autor nastudoval spoustu literatury o tom, jak to v SSSR v padesátých letech chodilo, je chvályhodné, jenže já bohužel měla neustále dojem, že to na mě z těch stránek strašně trčí - jak nám do toho načteného obsahu balí tak trochu neuměle příběh a snaží se vykreslit postavy a jejich přemýšlení, ale jaksi z toho pořád cítím, že takhle by o těch skutečnostech přemýšlel člověk ze Západu a ne opravdový Rus. Možná to jako narozená v době trvání sovětského bloku a po přečtení několika románů ruských autorů (v komentářích často zmiňovaný Doktor Živago) zkrátka vnímám nějak jinak. Román navíc na druhou stranu často působí až naivně, přehnaně romanticky a pak zas jak z Jamese Bonda, byť vzhledem k národnosti autora a věku, kdy knihu napsal, je to asi pochopitelné.

4 31.01.2023

60% - Další Enzo-díl, ve kterém se nakonec podíváme na zoubek dvěma posledním vraždám z knížky novináře Raffina, toho času partnera Enzovy dcery Kirsty a otce jejího dítěte. Zabil půvabnou soudcovu dceru Lucii, která pracovala v neziskovce navracející zločince po odkroucení trestu zpět do života, opravdu pasák Blanc, jenž si odpykává trest za vraždu tří prostitutek? Enzovi se na jeho milostném dopisu kdysi napsanému Lucii něco nezdá. A pak je tu stále ten tajemný děsivý neznámý, kdo usiluje o Enzův život nebo alespoň o to, aby s vyšetřováním vražd přestal. A neváhá zajít opravdu hodně daleko... Tento díl měl být dlouho očekávaným rozuzlením, ale přiznám se, že jsem po dočtení spíš rozpačitá. Jako všechny Mayovy knihy se i tato četla sama, ovšem samotný zločin mě zas tak nezaujal a jeho propojení s některými dalšími událostmi a osobami, které jsme poznali v předchozích dílech, mi přišlo neuvěřitelně překombinované a přitažené za vlasy. A ze všeho nejvíc celá ta záležitost kolem Charlotte, kdy už jsem si říkala "to jako vážně?" Myslím, že snad kromě Entomologova odkazu ve mně ty zápletky jednotlivých knih hlubší stopu nezanechají, tak jsem alespoň ráda za momentální dotažení Enzova životního příběhu, které mě potěšilo, a příležitostně se vrhnu na aktuálně nově vydané pokračování, neboť jsem moc zvědavá, co si pro nás autor po těch letech přichystal.

4 20.11.2022

60% - Po nadšení z předchozího pokračování série Ravenelovi Svatba s Winterbornem přišlo tak trochu vystřízlivění (a dokonce i pár dnů, kdy jsem knihu v nezáživné části odložila před dočtením). Tentokrát je hlavní hrdinkou "nezvladatelná" část mladších Heleniných sester-dvojčat Pandora, která nemá v úmyslu se vdát, protože plánuje podnikat v oblasti deskových her. Jenže se na jednom plese dostane do kompromitující situace s (jako vždy) neodolatelným mužem, a přestože ani Gabriel st.Vincent nemá původně v úmyslu se oženit, Pandora ho okouzlí natolik, že to musí být ona a žádná jiná:-) Už mi přišlo po předchozích dílech dost okoukané, že dívka vychovaná k počestnosti samozřejmě rychle podlehne v podstatě prvnímu muži, který na ni začne dělat oči (a další věci). Gabriel mě popravdě zas tak moc nebavil, i když se ho autorka rozhodla vyšperkovat jistými potřebami, z nichž se nakonec nic zas tak šokujícího nevyklubalo (i když tehdy by na to asi řada žen celkem zírala). Pandora byla o něco lepší, dozvěděli jsme se, co v jejím dětství způsobilo, že se jeví tak nešikovná, ovšem jinak mi s těmi svými zarputilými nápady připadala občas jako adeptka na Darwinovu cenu. Docela zajímavý byl ten autorčin vhled do práv žen koncem devatenáctého století, kdy nevěsta po sňatku přišla vlastně o všechen majetek i o možnost ho spravovat. A dokonce pro zpestření přihodila i trochu terorismu a jednu historku z lékařského prostředí. Ale celkově myslím, že mi tahle knížka v rámci série v paměti moc dlouho nezůstane. Musím ovšem sáhnout minimálně po Zimní naději ze série Čekanky, která je o Gabrielových rodičích - ti mi totiž připadali na celém příběhu s Pandorou asi nejsympatičtější.

4 20.10.2022