evismaior komentáře u knih

75% - čekala jsem podle anotace nějakou lehce brakovou literaturu pro teenagery, a tak jsem byla příjemně překvapená. Prostředí zajímavě poskládané rodiny žijící v kostele, který otec zakoupil jen proto, aby se zbavil přítomnosti otravného farářovic psa, bylo zajímavé a zábavné, stejně jako dvě naprosto odlišná dvojčata a jejich matka s fobií z prostoru žijící v suterénu, nemluvě o přehlížené biomaceše. Hlavní hrdinka Merit byla správně trhlý a svérázný outsider, jejíž patálie byly celkem neotřelé. Trochu mě pak tedy zklamalo rychlé a růžové zakončení. Já mám happy endy ráda, ale to, že tajemství členů rodiny i jejich sebereflexe následovala až po tom, co hrdinka udělala, a navíc s tím většina z nich byla celkem v pohodě, bylo docela děsivé. Stejně jako to, v kolika položkách onoho depresivního dotazníku se člověk může najít.

4 23.07.2020

20% - Dívka Violet z nemanželského svazku je vychovávána na venkově svojí tetou a jejím nejlepším přítelem je chlapec z chudobince Kit. Po letech se z něj stává mistr šermu, kterého ženy zbožňují a muži se mu chtějí vyrovnat. Ti dva se opět potkávají, zamilují se do sebe, pořád se tam mluví, jaký to bude hrozný problém, hlavně přesvědčit její tetu, ale pak se náhle jako mávnutím kouzelného proutku všechno vyřeší, včetně převelice rychlé svatby. Ta část z dětství obou hlavních hrdinů byla ještě docela fajn, ale vývoj v ději z jejich dospělosti byl spíš jen k nechápavému nadzdvihnutí obočí.

06.07.2020

50% - nebylo to napsané úplně zle, ale ten nápad s ženou, která využije zmatků po 11. září a zmizí tak, aby si její nejbližší mysleli, že zemřela při pádu dvojčat, mi přišel trochu laciný. Tedy ještě by se to dalo pochopit, kdyby se jednalo o manželku nějakého násilníka, která opravdu potřebuje zmizet z povrchu zemského, ale Emily nic nehrozilo - manžel v podstatě světec, který se "provinil" jen starostlivou péčí o svoji nemocnou matku, a Emily nebyla ani žádná chudinka bez peněz, neboť to byla ona, kdo v rodině vydělával. Mohla tedy odejít z jejich vztahu "na rovinu" a ne se takhle vypařit a dramaticky se skrývat a ani dceři nic neříct, i když i ona i manžel by si pravdu vědět rozhodně zasloužili a co se mě týče, na tohle Emily prostě neměla právo. S tímhle přístupem jsem s ní její následné životní strasti nedokázala příliš prožívat. Její šikovná dcera naopak byla postava napsaná velmi povedeně a dospěle.

2 06.07.2020

20% - podle anotace jsem čekala pikantní románek o vztahu profesora a jeho studentky - inu je to tam, ale je to tak hloupoučké, že se to nedá příliš omluvit ani v rámci daného žánru, a kdyby hlavní postavy byly třeba skladník a kuchařka, vyšlo by to nastejno, protože kromě pár zmínek o obavách z propuštění hlavního hrdiny z práce, které hrdinka rozptýlí slibem mlčenlivosti, to tam nehraje žádnou zásadnější roli. Stephen je popsán jako nezkušený skoropanic něco přes třicet, který pod usedlým oblečením ukrývá postavu vytvarovanou v posilovně a zázračně se projeví jako skvělý a nabušený milenec, Julia ho nejdřív samozřejmě příííšerně vytáčí, anžto je inteligentní, přidrzlá a nevhodně oblečená a zmalovaná, ale jakmile si s ní začne, tak nemůže jinak. Kniha je psána z jeho pohledu, ale nezdá se mi, že by autorka mužům natolik rozuměla, aby si to mohla dovolit, ten chlápek působí dost tupě. "Psychologickou" stránku příběhu zajistí zmínka o zemřelém dědečkovi, nezbytnou hádku a udobření tu máme v podobě špatné známky ze skvělé písemné práce. No a ani ten sex za moc nestál, nabízí se říct, prostě taková normálka, že to nebylo třeba ani zvlášť popisovat. A konec je opravdu dost nijaký.

03.06.2020

60% - Když už jsem přečetla druhý díl, tak jsem se odvážila pustit i do prvního, který byl o chlup zábavnější. Byla to taková ta typicky britská zápletka ve stylu "máme skupinu lidí, kteří se v danou chvíli vyskytovali na panství, tak kdo byl tím, kdo spáchal vraždu?" Což autorka opět okořenila poznámkami s poznatky z viktoriánského období, v němž Jane Austenová žila. Dlouhodobější dojem ale ve mně ani tento díl nezanechal.

1 01.06.2020

80% - podle obálky a anotace jsem očekávala nějaké lehké čtení v podobě holčičkovsky naivní růžové knihovny, kde tlustá opomíjená holčina zázračně zhubne a nalezne prince svých snů. Takže jsem hned od prvních stránek byla příjemně překvapená, že se ve skutečnosti jedná o docela odidealizované ponoření se do hlavy hned několika velmi realisticky vykreslených postav - samozřejmě je tu 200kilová Annie, která už kvůli odsouzení všech, kteří ji vidí, raději ani nevychází z bytu, kde tráví čas sněním o facebookovém životě svých "přátel", ale pak je tu naopak i anorektická Johanna, která zklamání z rozvodu a nepříliš rychle postupující kariéry moderátorky utápí v závislosti na nakupování (a tím pádem i dluzích), producent "hubnoucí" reality show Jarme, který v touze pomoci své ve škole šikanované dceři při natáčení dokumentu o šikaně zajde za všechny přijatelné meze, a jeho asistentka Camilla - manipulátorka, která život obětovala své práci. Z Annie se v reality show nestává zázračná proměna, tedy alespoň ne vnitřní a s tou nezaslouženou vnější (a to je za mě hvězda dolů, protože prostě nevěřím, že by se dalo takhle snadno zhubnout - to by to riskli všichni) se musí náležitě popasovat. Docela by mě zajímalo, jak by to se všemi těmito postavami bylo dál, takže to je druhá malá výtka, že román skončil moc brzy.

2 01.06.2020

55% - i v rámci daného žánru pouze lehký nadprůměr. Příběh dvou sester, které po babičce zdědí zmrzlinárnu na anglické pláži, přičemž Anna je ta, která je zodpovědná a navíc ráda vaří, takže je ochotná se tomu věnovat, a Imogen si do Anglie jen odskočila z Thajska, kde se věnuje fotografování a bezstarostnému životu na pláži - tak nějak poklidně si čtenář propluje celou knížkou, ale výraznější dojem to nezanechá, na to je to příliš jednoduché, a to včetně onoho klišé, že jakmile hrdinka (zde navíc obě hrdinky) narazí na prvního použitelného muže (tedy podivný už je ten fakt, jak často naráží na použitelné muže:-)), tak s ním také skončí. Ale na konci mě fakt skoro mrzelo, že nemám doma přístroj na zmrzlinu, protože zvlášť recept na mou oblíbenou slano karamelovou vypadal moc chutně.

1 22.04.2020

50% - kniha nenaplnila má očekávání, která jsem od ní měla jakožto k literární předloze filmu, kde by měla hrát Kate Winslet. Začátek - úspěšná a pohledná švadlena vracející se do městečka, kde jako nemanželské dítě prožila krušné časy, vyhlížel velmi nadějně, stejně jako barvitý popis onoho australského zapadákova a jeho barvitých postaviček. Jenže na tom se potenciál příběhu jaksi vyčerpal, plácalo se to odnikud nikam a i finální Tillyina pomsta vyzněla jaksi do ztracena vzhledem k tomu, že nikdo z těch omezenců neměl kapacitu na to, aby Tillyiny motivy pochopil.

1 07.04.2020

30% - měla bych být cílovou skupinou, protože podobné v podstatě fanouškovské předělávky mých oblíbených knížek mám ve velké oblibě a obzvlášť na Harryho Pottera jsem jich četla nepočítaně. A to je asi ten problém, protože těchhle fanouškovských příběhů je tolik, že celá řada z nich je fakt neuvěřitelně dobrých a natolik vtipných, že se čtenář doslova válí smíchy. On i třeba film Austenland a jeho literární předloha je opravdu roztomilý. Ovšem u této předělávky Jany Eyrové se tohle nadšení bohužel nekonalo. Vzešla z toho jakási duchařská detektivka, kde ani Rochester nebyl vlastně Rochester, Jana Eyrová byla nemastná neslaná, furt tam všechno glosovala mrtvá Helena a postava autorky Charlotty Brontëové tomu taky nepomohla. Vtipné mi to tedy nepřišlo ani trochu. Takže jedna hvězda spíš za snahu.

1 07.04.2020

20% - nesnažit si jakkoli ukrátit čas v porodnici, kde jsem tenhle kus nalezla v místní knihovničce, asi bych se k přečtení těžko donutila. Jakási fantasy červená knihovna, kde hlavní hrdina neodolatelný Kenrick hledá součásti jakési dračí číše, aby nepadla do rukou jakémusi zloduchovi. Nebylo mi celou dobu jasné, k čemuže má ta číše být a co by s ní udělal ten zlořád. Ale to asi bylo fuk, protože celý děj směřoval k tomu, jak dostat Kenrickovi do postele lepou krásku Haven, které poškozená paměť brání, aby si pamatovala, že by vlastně vzhledem k tomu, k jaké straně sama náleží, do té postele lézt neměla. Ale erotické to tedy bylo fajně:-)

06.04.2020

55% - tenhle literární kus jsem našla v chudičké knihovničce místní porodnice, kde jsem zůstala upíchnutá dost dlouho na to, abych knihu dočetla, k čemuž bych jinak asi nenalezla dost trpělivosti a sil. Hlavní hrdinka Tiffany blížící se čtyřicítce a prahnoucí po nalezení toho pravého sice zdaleka není tak marná jako Bridget Jonesová, ostatně je úspěšnou a vcelku pohlednou tvůrkyní známých reklamních sloganů, ale sledovat na 400 stranách všemožné způsoby, jak najít muže, od seznamek, inzerátů až po dovolenou pro nezadané a procházet si s ní desítkami zklamání při schůzkách s nejrůznějšími typy, bylo zkrátka dost úmorné zvlášť, když se dalo doufat, že vyvoleným nakonec bude přece jen hlavní idol.

15.03.2020

70% - román psaný formou deníku mladé zdravotnice, která si v práci v nemocnici u rentgenu nevede vůbec zle a její soukromý život odehrávající se v Domě v neslušné čtvrti zabydleném spoustou svérázných postav je plný nejbarvitějších příhod. Trochu mi přišel v nesouladu její až dětinský styl vyjadřování v deníku, když přitom obzvlášť ve vztahu se starším ženatým lékařem se dokázala chovat na svůj věk a nezkušenost až podivuhodně dospěle. Ovšem centrem děje je prazvláštní majitelka domu a její ještě zvláštnější němá dcerka Flo, kterou si hlavní hrdinka okamžitě zamiluje, jako by k ní byla přitahována podivnou silou, jejíž vysvětlení i mě samotnou v závěru knihy překvapilo. Podobný příběh jsem ještě nečetla, za to autorce chvála, na druhou stranu měla kniha až moc nepříliš poutavých střípků vyprávění, bez nichž by se děj snadno obešel.

03.03.2020

65% - Nějak už je to v těchhle knížkách pořád to samé. Zase tu máme situaci, kdy nás autor vodí za ručičku kolem jakéhosi hodně podivného týpka (no a tenhle Rusák byl tedy obzvlášť odpudivou kombinací vychytralosti a primitivnosti), přičemž my celou dobu víme, že takhle to prostě asi nebude (navíc motiv pomsty za diamanty znásilněné jejich výbrusem je dost přitažený za vlasy) a že je v ději už jen jediná další více prezentovaná postava, takže není těžké si domyslet, že právě tato postava stojí za vším. I když ne vlastně, za vším opět stojí jeden Rhymův a Améliin dávný známý... Na díl o diamantech jsem se hodně těšila, protože mi bylo jasné, že si autor látku opět pečlivě nastuduje, jak je jeho zvykem, a hodně se toho tudíž dozvím. Nakonec asi nejzajímavější postavou byl ale mladý Ind Vimal Lahori, nadaný brusič, který musí utíkat jak před vrahem svého zaměstnavatele, tak i před téměř despotickými názory svého vlastního otce.

1 02.03.2020

55% - Na téhle knize oceňuji skutečnost, že si autorka zjevně dala práci se studiem historických faktů o době a poměrech, v nichž Jane Austenová žila a tvořila, a předkládá nám je jak v ději, tak i v četných poznámkách v závěru knihy. Jinak mi ale příběh s pašeráky moc záživný nepřišel a představa Austenové, jak se plíží nocí tajnými chodbami vedoucími z jeskyní na pláži do skladů pašovaného zboží, mi přišla dost neuvěřitelná, stejně jako její celkové chování a vyjadřování. Asi si prostě Jane Austenovou představuji trochu jinak, spíš jako dámu s rozečtenou knihou v ruce, která v salonech pozorně sleduje a bystře glosuje lidské povahy.

26.02.2020

30% - Musím říct, že ještě několik dní po dočtení mi z tohoto počinu jinak obstojné autorky jde hlava kolem a neustále dumám nad tím, proč u všech všudy měla potřebu pouštět se takovým způsobem do volného pokračování Pýchy a předsudku, se kterým by ji fanoušci na každé fanfiction stránce asi dost vypískali. To snad ani nemohla myslet vážně, stěží by to obstálo jako detektivní kostýmní román šmrncnutý červenou knihovnou, ovšem mám vlezlý dojem, že co se Austenové týče, četla jsme asi každá jinou předlohu, neboť s původním austenovským světem i stylem vyprávění to má společná vskutku jen jména postav, které jsou ovšem tak naprosto "out of character", že kdyby se tak nejmenovaly, nikoho by nenapadlo, kdo že to má být. Z nezáludného Bingleyho se nám tak stává záletník, kterému jen cesty do Západní Indie, kde si vesele otrokaří, zabraňují, aby povadlé Jane dělal další a další děti. Darcy zarputile nechápe, proč chce jeho syn studovat, místo aby se dal na vojenskou kariéru, sám Darcy přitom kontroluje celou Bennetovic rodinu, aby mu nedělala ostudu při jeho snahách o premiérský post, přičemž neváhá zavírat oči před tou nejšpinavější prací, kterou pro něj dělá jeho věrný poskok, a kdysi milovanou Elizabeth častuje poznámkami na téma lituji, že jsem si tě kdy bral. Elizabeth je po většinu knihy nemastná neslaná, a když se vzchopí k odporu, učiní tak proslovem a způsobem nikoli austenovsky sžíravým, který si člověk s chutí a trnutím prstů u nohou přečte ještě několikrát, nýbrž vysloveně vulgárním, který jsem raději vytěsnila. Hlavní postavou je ovšem zázračně zkrásnělá a zmoudřelá Mary, se kterou by jistě byla mnohem větší zábava, kdyby ji autorka neodložila záhy stranou v rámci poměrně nezáživné dějové zápletky jak vystřižené z šestákového románu. Inu dočetla jsem už čistě ze zájmu, co tam ještě autorka vymyslí, ale za mě - tohle se tedy příliš nepovedlo...

2 16.02.2020

75% - Na to, že je to červená knihovna, mi to přišlo docela dost slušně napsané, byť tedy dějová linka ze současnosti mě bavila podstatně víc než ta ze sedmdesátých let. Jako hlavní klad bych vyzdvihla lidsky normální postavy - tedy žádní super kladní a geniální hrdinové ani typičtí padouši. Ať už to byla hlavní hrdinka Anna, která z průmyslové velkovýrobny čokolády přijela bez dvou prstů na noze do Paříže pracovat v rodinné čokoládovně, Laurent v celku typickém sporu syna, který chce stejnou věc dělat úplně jinak než úspěšný otec nebo třeba i zdánlivě nepříjemná manželka čokoládového mága Thierryho Alice, všichni měli své silné ale i pochopitelné slabé stránky. Moc mi tam akorát neseděla ta zápletka se smrtelně nemocnou francouzštinářkou Claire vzpomínající na svou někdejší lásku k Thierrymu, která mohla ztroskotat na něčem ve 20. století tak banálním, jako že někdo někomu nepředal nějaké dopisy (jako really? Ono bylo v 70. letech opravdu tak nemožné dojet z Británie do Francie a s dotyčným se osobně setkat a vyříkat si to?), ovšem Anna z anglického maloměsta, která objevuje ducha Paříže (a přesto díkybohu není tak nechutně geniální, aby vyšvihla v případě nouze dokonalou čokoládu), se mi líbila docela dost. Na tenhle typ literatury to pro mě tedy celkově bylo příjemné překvapení.

2 10.02.2020

65% - To, co začalo jako příběh, který mě uchvátil svojí nápaditostí, sklouzlo postupně do průměru. Nějak se to vyvinulo v očekávané rozuzlení, kde hlavní hrdina Jacob ve stylu Harryho "zachráním náš svět" Pottera v sobě musí objevit a posílit své jedinečné schopnosti spočívající v tom, že vidí to, co ostatní nevidí, osedlat si hrůzostrašného netvora a ve (skvěle, to všechna čest) popsané chudinské londýnské čtvrti Ďáblově akru z viktoriánské éry svést konečnou bitvu se stvůrami a netvory a zachránit tak svět podivných lidí. V čemž se mu s vcelku chabými ohníčky v rukách snaží sekundovat milovaná Emma, zatímco ostatní děti a ymbryny jsou zavřené ve věži stvůr. A ono ani po jejich osvobození se žádná velká akce nekoná, protože děj nutně naráží na to, že osobnosti těchto podivných vznikly na základě dobových fotografií sesbíraných autorem, takže Claire s ústy vzadu, Hugh, kterému v minulém dílu zhynuly včely, nebo Enoch se svými oživlými figurkami toho zas tak moc nezmůžou, to ještě tak létající Oliva, kterou lze alespoň využít jako pátrací balón. Využití fotografií, které mě v prvním dílu tak okouzlilo, bohužel definitivně narazilo na svoje limity - zatímco v prvním dílu se díky nim mohly prezentovat hlavní postavy, nyní je jejich použití v ději vysloveně umělé - jen fotka a pak sdělení, že to či ono hlavní hrdinové cestou viděli, povětšinou bez jakékoli důležitější spojitosti s dějem. Původní nápad byl vážně jedinečný, něco, co tu ještě nebylo. Ale podle mého soudu už to autor s těmi pokračováními zas tak moc nezvládl.

3 28.01.2020

55% - Po dvou přečtených knihách jsem chtěla dát tomuto spisovateli další šanci, ale Volba opravdu nebyla dobrou volbou. Autor zjevně pojal krátkou a jednoduchou myšlenku - jak se zachovat, pokud manžel, kterému jste kdysi bez hlubšího uvažování slíbili, že ho v případě nutnosti necháte odpojit od přístrojů a zemřít, se náhle skutečně dostane do dlouhodobého kómatu. A tuto myšlenku se rozhodl zpracovat do celého románu. A jak už sama myšlenka napovídá, ke zpracování toho není mnoho, protože odpověď zní vždy jen ano nebo ne, ať už se na to nabalí jakákoli omáčka. Takže nutně muselo dojít na vyprávění, jak se ti dva kdysi dali dohromady, přičemž příběh to byl tak obyčejný, že na něj nejspíš do pár dnů zapomenu (byť se autor všemožně snažil tvořit dramatické linky tam, kde žádné nebyly - šmarjá, ona si myslela, že její fenku obskočil jeho pes a ten byl přitom vykastrovaný, no tak to je tedy třeba rozvést nejméně na 50 stranách a ještě deptat hrdinku pocitem, že by měla napříště chodit kanálama), a závěr knihy pak celkem suše podal, proč se hrdina rozhodl tak, jak se rozhodl (a ano, díkybohu se alespoň rozhodl tak, jak by se za daných okolností asi rozhodla většina lidí, za to alespoň hodnotím knihu lehkým nadprůměrem, protože po předchozích zkušenostech s tímto autorem bych čekala spíš rozhodnutí opačné, hlavně aby to bylo co nejvíc srdcebolné) a pak velmi ve zkratce, jak to nakonec (pak už předvídatelně) dopadlo. Námět by to byl spíš na dobrou povídku, která by dokázala na malém prostoru zhutnit všechna dilemata hlavního hrdiny, než na román, kde se to rozplizlo do neurčita.

3 06.01.2020

80% - Tedy je to dobré, ale po prvním dílu, ze kterého jsem byla doslova unesená, je tohle trochu nemastnější neslanější. Kniha samozřejmě trpí tím, čím většina pokračování, pryč je ten moment překvapení a určitý "wow efekt", příběh prostě jen pokračuje v naznačených kolejích. Navíc je prakticky vyloučen normální svět, což je škoda, když právě ta konfrontace normálního a podivného dávala mimo jiné prvnímu dílu šmrnc. Již dobře známé postavy (kam ale např. zmizela dvojčata?) opouštějí smyčku i ostrov a ve snaze zachránit slečnu Peregrinovou, která se nedokáže proměnit zpět z ptačí podoby, utíkají před pronásledováním stvůrami a netvory, jakož i hrůzami roku 1940 (a že to v bombardovaném Londýně nebyla žádná legrace), navštíví pár dalších časových smyček, potkají pár dalších podivných a objeví v sobě netušené bojovnické schopnosti. Místy to připomíná X-meny, místy sedmý díl Harryho Pottera (včetně toho, že děti při putování jako průvodce používají knihu podivných pohádek). Konec ale docela potěšil a navnadil na třetí díl. Co mě mrzí možná nejvíc, je to, že se vytratilo i ono magické propojení příběhu se starými fotografiemi. Jistě, fotek je tu požehnaně, ale zatímco v prvním dílu byly nedílnou součástí příběhu (Jacob je našel nebo mu je někdo ukázal a hodně důležitého se z nich dozvěděl), tady jsou vlastně připojeny jen jako doplňující ilustrace a v příběhu se o nich vůbec nemluví, natož aby byly jeho podstatnou součástí, takže kdyby tam nebyly, taky by se nic nestalo.

1 03.01.2020

95% - Tento příběh mě nadchl už jako film Tima Burtona a jsem ráda, že jsem se dostala i ke knížce. Zejména prolínání příběhu se starými fotografiemi je takřka démonické, stejně jako prolínání současnosti mladého chlapce Jakea a minulosti jeho dědečka, který jako dítě po útěku z Polska skončil v sirotčinci slečny Peregrinové na odlehlém ostrově kdesi u britských břehů. Neboť on byl pro společnost nepřijatelný nejen tím, že byl Žid, ale i tím, že byl podivný, stejně jako všechny tam žijící děti, s nimiž má Jake pátrající po dědečkově osudu brzy šanci se poznat. Je až přízračné, když se dokonce zamiluje do dívky, kterou kdysi miloval i jeho dědeček a která díky pobytu v časové smyčce neustále se opakujícího jednoho dne nikdy nezestárla. Na filmu oceňuji navíc ještě pokus o celkem povedené dramatické finále s nestvůrami pasoucími po těchto podivných dětech, které pak v knížce při srovnání poněkud chybí. Ale i tak se těším na další dva díly.

2 30.12.2019