Faila
komentáře u knih
Farma zvířat
George Orwell (p)
Je neuvěřitelné, jak malý prostor Orwellovi stačil na popsání něčeho tak složitého a zdlouhavého. Brilantní myšlenky a příběh, při kterém běhá mráz po zádech a otevírá se kudla v kapse.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Do jisté míry pro mě kniha měla i osobní nádech, ačkoliv město mého dětství a dospívání v ní hrálo pouze vedlejší roli. O česko-polském konfliktu po první světové jsem netušila a bylo to pro mě velmi poučné čtení.
Číst o strastech života v tomto kraji bylo někdy těžké a světlých a krásných chvilek je v knize opravdu pomálu. Čtení to přesto bylo nesmírně zajímavé, poutavé a dobrodružné.
Myslím, že Karin Lednické se povedlo vzdát touto knihou holt dřívějším obyvatelům i ztracenému městu samotnému, přivést je k životu a přiblížit jejich osud současnému čtenáři.
Prázdné křeslo
Jeffery Deaver
Tak takhle u vytržení už jsem dlouho z žádné knihy nebyla. Deavera a bručouna Rhyma mám ráda, ale ještě nikdy jsem jejich příběh tak neprožívala jako teď. Připitomělé a příliš podivné zvraty nemám ráda, ale tady mi nějak zapadaly a dávaly smysl. Hmyzoun mě nesmírně bavil a Prázdné křeslo určitě patří k tomu nej, co jsem v poslední době četla (poslouchala).
My proti vám
Fredrik Backman
Další úžasný příběh o křehkosti lidské duše a její zranitelnosti. O tom, jak snadno ublížíme, často nechtěně a často také chtěně, i když toho později litujeme. Na Backmanových knihách miluji především to, že jsou plné pochopení. Vyobrazují i ty nejhorší lidské vlastnosti tak, že je čtenář ne nutně odpouští, ale aspoň jim trochu rozumí. My proti vám je kniha plná bolesti a nečte se lehce, je v ní ale také dost dobroty a laskavosti. A naděje, že na nich záleží nejvíce.
Medvědín
Fredrik Backman
Každá kniha Fredrika Backmana mě dostala, ale tato zatím nejvíc. Zhruba do poloviny byla plná typického humoru a malých velkých starostí obyčejných lidí. Pak přišel zlom a já měla knihu problém dočíst, protože nastolené téma na mě působilo velmi silně. Ačkoliv jsem poslední hodiny u knihy strávila téměř permanentně v pláči, odnáším si z Medvědína dobrý pocit. Prapodivně hřejivý, vzhledem k okolnostem. Ale to je Fredrik Backman: vezme si sebe těžší téma a dokáže ho svým vřelým humorem zpříjemnit. Ukáže vám dobro v lidech a dá vám naději, že i ty nejmenší laskavé kroky mohou vést k velkým změnám a (aspoň trochu) vyřešit i ty největší problémy. Na Backmanových knihách ale obdivuji nejvíce to, jak dokonale a do toho nejmenšího detailu vykreslí každou jednotlivou postavu. Ať už je jakákoliv, "dobrá" či "zlá", dokážete plně pochopit její motivaci a vše se jeví velmi autenticky a reálně. Knihy Fredrika Backmana jsou pro mě mimořádně lidské, silné a hluboké.
Noční lovec
Chris Carter
Další skvělý díl plný všeho, co si můžete od dobré detektivky přát. Promyšlený děj plný napětí, propracované a zajímavé postavy a nápadité běsnící vraždění. Rozuzlení je jako vždy překvapující.
Dobrá znamení
Terry Pratchett
Propojení dvou skvělých spisovatelů s neuvěřitelnou fantazií a báječným smyslem pro humor nemohlo dopadnout špatně - a naštěstí opravdu nedopadlo. Příběh je originální, často dokáže překvapit a nejde se od něj odtrhnout. Specifický humor nemusí každému sednout, ale já se usmívala téměř na každé stránce.
Vejce a já
Betty MacDonald
Do téhle knížky jsem se nutila hrozně dlouho. Slyšela a četla jsem na ni samou chválu, nijak mě ale nelákalo číst si o strastech a slastech života na venkově. Jsem ráda, že jsem se k ní nakonec dostala. Autorka líčí všechny příhody s tak dokonalým humorem s pořádnou dávkou sarkasmu, že jsem se musela opravdu smát od začátku do konce. A ačkoliv takový život musel být zvláště náročný, díky autorčinu přístupu se vše čte lehce a značně příjemně. Popisované epizody jsou navíc velice zajímavé. Parádní kniha!
Maškaráda
Terry Pratchett
Fascinuje mě, jak si Pratchett dokáže z něčeho utahovat, a zároveň tomu vzdávat hold. Podtrhnout vše, co je na dané věci směšné, ale zároveň vyzdvihnout i to hezké. Jeho operní prostřední a jeho fantom měli grády - jako vše, čeho se Pratchett chopí. Pro mě má Maškaráda ještě jeden malý osobní bonus: začínám silně přicházet na chuť čarodějkám.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Ponuré připomenutí toho, jak křehký je lidský život a jak s námi dokáže osud zamávat. Jak se lidé pod jeho tíhou mění a ač nejsou zlí, ubližují všem kolem sebe. Velmi bolestné čtení, místy však i milé. Doporučuji také výborné zpracování v podobě audioknihy, krásně načtené a podkreslené příjemným hudebním podkladem plným nostalgie, něhy i tíživosti.
Kaštánek
Søren Sveistrup
Opravdu podmanivý thriller, který rozhodně není prvoplánový a dokáže solidně překvapit.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Chvíle neskutečné pohody a dny zalité sluncem, s dobrým jídlem a kamarády najednou vystřídají zákopové boje, hrůza, strach a krev a mrtví všude kolem. V knize je válka popsaná téměř se vším všudy. Převažuje realističnost a strohost, občas je ale autor protkne básnickými popisy krajiny či vzpomínek z dětství. Kniha je ze své podstaty drsná, přesto se ji Remarqueovi podařilo učinit přívětivější a více snesitelnou.
Popravčí
Chris Carter
Carterovy detektivky mě zatím hodně baví. Druhý díl byl velmi nápaditý, příběh měl spád, překvapoval, napínal a místy doopravdy děsil a šokoval. Najít si cestu k hlavním postavám také není nijak těžké. Co hodně oceňuji je i propracovaná psychologie záporáků. Nejde o „pouhá“ vraždící monstra, jejich běsnění má pořádný důvod. A jeho odkrývání bylo zatím pokaždé velmi zábavné a zajímavé.
Dvojitý kříž
Chris Carter
Pár detektivek už jsem přečetla, takže jsem moc ráda, že mě ještě dokážou něčím novým překvapit a okouzlit. Carterův styl se mi líbí, žádná zbytečná omáčka a jde se rovnou k věci. Zápletka dává smysl, i když je opravdu zapletená. A sympatické postavy jsou jen třešnička na dortu.
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer
Tato kniha mě uchvátila od úplného začátku. Stačilo jen pár stran a všechny postavy jsem si zamilovala. Snad je to zvolenou formou, díky které se čtenář ocitá přímo v centru dění a vše má z první ruky. Knihou se nese neskutečně milý a laskavý humor, který čtenáře povznáší v tragičtějších částech. Pár míst, které se mi příliš nelíbily, bych samozřejmě našla, celku to ale v mých očích na kráse nijak neuškodilo.
Cesta k nesvobodě
Timothy Snyder
„Jestliže se Rusko není schopné stát silnějším, musí učinit ostatní slabšími. A nejjednodušším způsobem, jak ostatní země oslabit, je učinit je podobnějšími Rusku.“
Kniha není učebnicí dějepisu a nezabývá se podrobně dějinami Ruska, Evropy a Ameriky v posledních 10 letech. Jmenuje se Cesta k nesvobodě a mapuje právě tento proces. Je proto logické, že se v ní neobjevují zmínky o všech těch věcech, které jsou v EU, Evropě nebo Americe špatné, ale které absolutně nesouvisí s hlavním tématem knihy. Snyder skvěle pracuje s fakty (a i když se nám občas nelíbí, stále jsou to fakta) a to, co je zde popisováno, můžeme sledovat na vlastní oči kolem nás, u nás i jinde ve světě. Vděčná jsem především za konec knihy s nastíněním řešení, které mi poskytuje určitou naději.
Malí bohové
Terry Pratchett
Tak pan Pratchett si tentokrát smslnul na víře, náboženství a filozofii... Malí bohové jsou dalším důkazem toho, jak neuvěřitelně nadaný autor to je. Jen u něj jsem zatím narazila na tak dokonalé propojení humoru a vědomostí.
Čarodějky na cestách
Terry Pratchett
Pratchettova schopnost vzít nějaký známý příběh a vtipně (ale hlavně smysluplně) ho předělat, mě nepřestane fascinovat. Stejně jako jeho originální smysl pro humor, dokonalá hravost, vytříbený cit pro jazyk a neuvěřitelná fantazie.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Čtení to pro mě nebylo nejpříjemnější. Z počátku kvůli popisovaným hrůzám a tomu, jak podrobně a realisticky je autorka líčila. Nakonec však především kvůli tragickému tónu, který se knihou táhne až do samotného konce, který už tak hrůzné události nepopisuje. Ale ta nechutná pachuť zůstává. Téma odsunu Němců (stejně jako okupace, případně celého komunistického režimu) je dodnes citlivé, ale podle mě má smysl se o něm bavit neustále a má cenu klást si nepříjemné otázky a snažit se najít na ně odpověď. Tahle kniha má podle mě smysl.
Otec prasátek
Terry Pratchett
V Otci prasátek mi nechybělo nic z toho, proč mám Pratchettovy knihy tak ráda. Byl tu humor, laskavost, trocha zahloubání, krásná hra se slovy (opět klobouk dolů před překladatelem), téměř všechny oblíbené postavy.
Bylo zde ale i něco, co jsem u Pratchetta zatím nezažila: strach. Z Časnačaje šla často hrůza, ale za mě byly nejhorší oživlé noční můry. A jako milovník hororů jsem za tuhle vsuvku moc ráda.
Celkově se mi líbil i místy velmi detektivní styl, takový temný až trochu thrillerový. Pro mě něco velmi nečekaného a Otce prasátek jsem si díky tomu neskutečně užila.