Faila komentáře u knih

Základní linie příběhu z minulosti se odkrývá postupně, veškeré detaily nejsou známy od začátku. Stejně tak ani Vinnie není úplně čitelný. Zpočátku se chová jako člověk v krizi a na dně, ale nakonec to vypadá, jakoby si uměl promyslet, jak se Carterovi pomstít. V ději není příliš těžké se orientovat. Veškeré dialogy působí zbytečně a otravně. Témata jsou sice aktuální, ale jejich podstata ani zpracování z nich nedělají nic světoborného.

26.10.2017

Tahle knížka se mi těžko popisuje, protože mám pocit, že jakýkoliv její popis je naprosto nedostatečný. Nejde v ní ani tak o děj, ani o osud postav, jako spíše o atmosféru a pouto mezi hlavními hrdiny. Pro mě je magická a ačkoliv mám na Fulghumových knihách nejraději jeho brilantní humor a ten tu chybí, líbila se mi velice.

4 26.10.2017

O nemožnosti či aspoň nesnadnosti zjistit absolutní, nesubjektivní pravdu. O hlouposti a zbytečnosti snažení ji najít. O stavu společnosti zabývající se více druhými než sama sebou.

1 25.10.2017

Pro mě je tento díl zatím nejlepší ze všech. Nejlepší po příběhové stránce, kdy se rozvíjí hned několik příběhových linií, z nichž jedna je zajímavější než druhá. Místy mě až nudila "politická" část, zejména i proto, že jsem se začínala ztrácet v tom velkém množství jmen postav a zemí. Ale i tato část má v zaklínačské sáze své jasné a důležité místo. Nejlepší je pro mne tento díl (zatím) také z pohledu postav a jejich osudů. Místy jsem byla sice trochu zmatená, když se kontinuálně vyprávělo několik příběhů (nebo částí příběhu) z několika pohledů, nakonec jsem si však na tento styl zvykla, zorientovala se v něm a považuji jej nejen za zajímavý, ale také důmyslný prvek knihy - každá z postav vyprávěla příběh svým pohledem, který měl jasný význam a smysl. Nejvíce jsem vděčná za osud Ciri, který je opravdu zajímavý, a tato postava mi (konečně!) začala být trochu sympatická (= lezla mi na nervy o něco méně). Za naprostou dokonalost osobně považuji boj na ledu v závěru knihy, který vynikal napjatou, až nervy drásající atmosférou.

4 22.10.2017

Každý díl byl velmi napínavý, ale tenhle nejvíce, aspoň pro mě určitě. Na jednu stranu už jsem se těšila, až to budu mít za sebou, až budu vědět, že vše nakonec dobře dopadne a budu mít klid. Když jsem četla knihy znova, byla jsem sice díky znalosti konce klidnější, ale jen o málo. Děsně napínavé mi to přišlo pořád.

1 21.10.2017

Z hnusného a nelidského pytláka se zde vyklubal trochu milejší člověk a hlavně se zde odhalilo pár důvodů, proč je, jaký je. Mít ráda jsem ho určitě nezačala, ale byl pro mě o něco pochopitelnější. Dost možná jsem si zde poprvé uvědomila, že i hodně zlí lidé mohou mít ke své zlobě nějaké - na první pohled neviditelné - důvody. Jeho zlé chování to neomlouvá, ale ledacos to vysvětluje a dává člověku možnost s tou zlobou nějak bojovat.

1 21.10.2017

Snad úplně první kniha, která mě naprosto uchvátila. Četla jsem ji několikrát a pokaždé jsem se u ní nesmírně bála - podobu pytláka mám stále před očima a ani po nějakých 20 letech ve mně nepřestává budit odpor. Vášnivá touha po bíglovi už naštěstí ustala, ale pocity, které jsem při čtení měla, si dokážu vybavit pořád.

1 21.10.2017

Je už to opravdu dávno, co jsem tuhle knížku četla. Ale jako dítě jsem ji hltala. Možná se k ní jednou vrátím, ale možná raději ne, abych ničím nepřebila to dětské zbožňování. Nejsem si jistá, jestli by mé dospělejší oči tohle dílko vnímaly také tak legračně a roztomile.

1 21.10.2017

Nostalgický a nádherný návrat do Středosvěta. Už jsem skoro zapomněla, jak mě příběhy z něj dokázaly uchvátit a naplno vtáhnout do děje. A byť je tady Roland spíše vypravěčem než hrdinou příběhu, dozvídáme se zde o něm a jeho osudu pár moc důležitých maličkostí.

3 26.09.2017

"Šumář s loutnou. Hubatá polodryáda. Vampýr, kterému táhne na padesátý křížek. A mizerný Niifgaarďan, který se hádá, že není Nilfgaarďan…“ „A v čele družiny zaklínač, který se nedokáže k ničemu rozhoupat.“ Dokonalé! Kniha je o dost jiná než předchozí dva romány, pozornost je zde věnována především Geraltovi a o všem ostatním padne jen pár, spíše méně významných zmínek. Pro mě měla každopádně zase to kouzlo prvních setkání se Zaklínačovým světem.

1 23.09.2017

Díky literárnímu bohu za ten konec! Ačkoliv se románová sága (a tento díl obzvlášť) už netočí pouze kolem Zaklínače a jeho profese, stále zde má Geralt velký prostor. Ciri se v tomto díle dostává ke slovu spíše až na konci a konečně padá do těch správných rukou. Zaklínačův svět se mění a je napínavé jeho osud a osud všech lidí v něm sledovat. Ani zde se Sapkowski nevyhnul filozofickému lamentování a navíc ukázal, že o politickém pletichaření taky něco ví. Tomuto dílu nemám téměř co vytknout. Bohužel až na znovusetkání Geralta a Yennefer, která mě prostě prudí. Z Geralta Zaklínače a Bojovníka se vedle této arogantní a "neomylné" ženštiny stává krotký beránek, někdy až hlupák a chlap bez názoru. Jsem samozřejmě ráda, že šel Sapkowski trochu na ruku i romanticky založeným čtenářům a čtenářkám a ukázal, že i Bílý vlk má svou něžnou stránku. Proti tomu nic nemám, ale když je Geralt s Yennefer, mění se v podpantofláka, který jí vše odkývne a nedovolí si s ní nesouhlasit. A přitom by právě Yennefer, občas chybující tak, jak by si někdo s jejími zkušenostmi dovolit neměl, potřebovala shodit pomyslný hřebínek z hlavy.... Ale její chyby jsou prominuty (spíše promlčeny), kdežto ona sama na chyby jiných tak ráda ukazuje. A Ciri je pro mě jasný příklad zvorané výchovy - dát už tak dost pyšné dívence jako vychovatelku a učitelku zrovna Yennefer, to ani nemohlo dopadnout jinak... Ale opět, díky literárnímu bohu za ten konec!

1 21.09.2017

Zpočátku jsem byla z tohoto dílu nadšená, především proto, jak zajímavá a neustále aktuální témata se zde rozebírala. Kniha šla trochu do hloubky a řešilo se zde něco vážného, těžkého a nad čím čtenář - pokud chtěl - mohl přemýšlet. Samozřejmě nechyběly vtipné ani akční scény. Bohužel jsem byla od jisté chvíle jen otrávená. Nemůžu si pomoct, ale mě ty pasáže s Yennefer a Ciri nejen nebavily, ale vyloženě štvaly. Obě dvě mi přijdou nesnesitelně protivné - a neoblibou ženských postav to není, neboť všechny ostatní ženy v Zaklínači mi nevadí, některé mi byly i velmi sympatické. Ale nemůžu jen kvůli své nelibosti vůči hrdinkám, kolem kterých se točila polovina knihy, odsoudit celou knihu. I ty části o učení Ciri byly dobře napsané, občas i vtipné, smutné, hluboké. Ale štvaly mě k nesnesení!

1 19.09.2017

Bylo to temné (ale takovým příjemným způsobem), velmi bizarní a opravdu geniálně napsané (opakování motivů, obrazů, celých vět nebo slov). Fuksovy knihy pro mě mají zvláštní atmosféru. Prolíná se jimi jakási skrytá hrůza; děsivé výjevy jsou popsány tak absurdně, že na mě nepůsobí prvoplánově děsivě, ale tak nějak... hlouběji, hrozivěji. A zároveň mě ta absurdita nesmírně baví.

8 16.09.2017

Z Hedvábníka mám trochu rozporuplné pocity a nemůžu říct, do jaké míry je jejich příčinou skutečná autorka této knížky, kterou je mi prostě trochu proti srsti kritizovat... Ale nadšená jsem při čtení nebyla. Knížka by mohla být i kratší, chvílemi jsem se v té spleti jmen a vedlejších příběhů ztrácela. Některé části mi přišly opravdu zbytečné a pro pochopení hlavního příběhu nebo jakékoliv z postav neměly žádný význam. A cítila jsem se být spíše pozorovatelem příběhu než částečným detektivem, protože díl vyšetřování sestával z Cormoranových domněnek a pocitů. To není úplně výtka, protože mnohé moderní detektivky takové jsou, ale za mě nebylo finální vyvrcholení a odhalení vraha nijak překvapivé - překvapilo by mě asi cokoliv. Tahle detektivka je ale rozhodně nápaditá (velmi nápaditá!), ať už se jedná o případ nebo postavy do něj zapletené, včetně vyšetřovatelů. K patosu to začalo sklouzávat až ke konci, jinak se celé vyprávění drželo v přiměřené míře. A bylo to napínavé, vtipné, chvílemi i smutné.

1 16.09.2017

Rowlingová je opravdu talentovaná spisovatelka, což dokazují nejen samotné bajky, ale také jejich analýzy - obojí bylo velmi vtipné, milé a chytré.

1 13.09.2017

Originální představování postav, zajímavé příběhy a celkově velmi tajemná a napínavá kniha.

6 13.09.2017

Kniha má skvěle vybudované napětí, tajemství je odkrýváno velmi pomalu - ale bez zbytečných odkladů. Zajímavé a překvapující, ale velmi smysluplné - do poslední chvíle.

4 10.09.2017

Nevím proč, ale téměř pořád se mi při čtení chtělo brečet. Celou knihou se táhl jakýsi smutek, skoro až deprese. Jako by hlavní hrdina nedokázal vidět věci jinak než černě, maximálně ještě šedě - ale radost jsem necítila téměř žádnou, a to ani tehdy, kdy popisované události byli radostné. Je to dobrá a zajímavá kniha, ale číst ji mě doopravdy bolelo.

3 07.09.2017

Přečíst tuhle knížku mi trvalo několik měsíců, protože to pro mě bylo opravdu hnusné čtení. Ale ne špatné. Divné, ale svým způsobem dobré. Vynikající sonda do mysli psychopata, ačkoliv s odkrytím "důvodů" té pošahanosti hlavního hrdiny mám trochu problém. Nicméně tato kniha pro mě byla opravdovým čtenářským zážitkem, ačkoliv vracet se k ní pro mě bylo pokaždé těžší a těžší. Nic kromě hnusného pocitu si z ní asi neodnesu, ale tak jako tak setkání s tímto literárním dílem nelituji.

2 06.09.2017

Zvláštní je, za jak krátkou dobu se mi postavy dokázaly vrýt pod kůži - a dost hluboko na to, abych po přečtení třetího dílu cítila hluboký smutek, že už je konec.
Detektivka se Kingovi povedla, napětí udržoval po celou dobu a ani je nemusel uměle a nějak hloupě natahovat - celé to tak nějak přirozeně plynulo, spíš jako film než jako kniha. A těch emocí, tak patřičně patetických a sladkobolných.
Hlavního záporáka šlo podle mě trochu více vyšperkovat, z něj na mě vůbec nešel strach - spíš mi přišlo zajímavé sledovat jeho myšlenkové pochody a co zase vymyslí... Ale ani on, ani jeho konec na mě nijak silně nezapůsobily.
A za to, že v trojce sklouzl King k paranormálním jevům, jsem moc vděčná - právě to něco tajemného a děsivého jsou věci, které mám na Kingových knihách ráda.

6 17.08.2017