Fairiella komentáře u knih
Ten závěr byl, jako kdyby autor věděl, že to má dobrý spád a je to dobře napsáno, a tak mu bylo líto to dát do šuplíku, ale zaboha nemohl přijít na to, jak to skončí. Hrozně moc velká škoda. Ale ty ilustrace jsou pecka.
Knížka je výborně napsaná, ale opravdu se mi nelíbí, jak je tady prozrazený děj z dost velké části knihy. Kdybych si popis přečetla, než si přečtu knihu, byla bych dost naštvaná, takhle by to být nemělo! To není anotace, to je zápisek ze čtenářského deníku (rozčileně vrčím)! Nicméně, zpět ke knize. Na svou dobu je to odvážný počin, to, jak Škvor zpracovává všechny sestry a využívá jejich slabostí, aby dosáhl svého, jak je popsáno ÚPLNĚ všechno, i to, co by leckterý dnešní autor považoval za něco přes čáru. Nedávám maximum, protože od tohoto autora jsou ještě lepší knihy než tato. Avšak rozhodně je příjemným překvapením.
Mně teda - asi proto, že nejsem typickým čtenářem dobrodružné literatury - dost vadilo, že Darrell Standing v minulých životech musel být vždycky něco extra a zažívat něco neobvyklého. Pocházet z dalekých krajů nebo zažívat navýsost neobyčejné věci. Chvílemi mě to i bavilo, ale časem se mi zdálo, že se autor tak trochu předvádí reáliemi a podrobnosti, které ví o dalekých zemích. Víc se mi vždy líbily ty úvahové části z vězení či z přechodu mezi vězením a Tamtím. Po vzoru ostatních amerických autorů i London musí neustále opakovat to nejdůležitější (svěrací kazajka, svěrací kazajka, jsem v kazajce a v samovazbě) a někdy to i čtenáře mírně rozladí, myslí si snad, že jsme na tuto skutečnost zapomene? Některé části jsem musela přeskočit, abych vůbec knihu dočetla, ale nekladu to za vinu autorovi. Jeho cílová skupina bude patrně jinde než u mé osoby.
Ty povídky se čtou samy! Myslím, že minimálně ve světě e-booků se jedná o nadprůměrný počin a že by bylo hezké vidět knihu v papírové podobě. Zaslouží si to.
Mě ta kniha oslovila jednak proto, že jsem ji četla a přečetla těsně předtím, než jsem (podruhé v životě) navštívila Benátky; ale chystala jsem se na ni už dlouho. Viděla jsem film, ale v tom nebyl zachycen tak dobře (navzdory tomu, jak byl dlouhý!) vnitřní Aschenbachův boj mezi tím, co cítí, a tím, co je podle něj správné a rozumné. Nejde tu o homosexuální cit, jako spíše o obdiv k takové kráse, kterou v Tadziovi viděl a která ho na stará kolena fascinovala. V kráse je jakési bezčasí. Umělec, který má strach, že ještě neuzavřel vše to, co kdy chtěl vytvořit, se k ní pak tím spíš upíná. Přijde mi, že jedním z klíčových momentů, který nám může lépe říct, co se v Aschenbachovi odehrávalo, je to, jak se neochvějně rozhodne odejít z Benátek, ale shoda náhod jej dovede zase zpátky a on spočine zase v náruči bezčasí a navzdory hrozícímu onemocnění a zastření rozumu se chová skoro až dětinsky a rozpustile... Ale to vše ať si rozmyslí nakonec každý čtenář sám za sebe. :)
Úplně neuvěřitelný. Na knize by mělo být varování, že dokud ji nedočtete, nebudete schopni přestat. Všechno do sebe zapadá jako obrovská skládačka o spoustě dílků a vytváří složitý, ale naprosto úchvatný obraz. Jo a připravte si k ruce třetí díl. Nebude se vám chtít přestat číst ani až se dostanete na poslední větu posledního řádku druhého dílu.
Neuvěřitelná holka. Tolik vnitřní síly má asi v takovéhle situaci málokdo. Jak tu lidi píšou, je to psychicky náročné číst, ale pro mě hlavně proto, že vím, jak to dopadlo. Samotný text je vlastně místy i dost veselý a Anne bere situaci s velkým nadhledem, za který ji dost obdivuju. Je velká škoda, jaký byl její osud. Měla plány, že bude novinářka a spisovatelka, a toho za života nedosáhla. Ale, v což myslím ani nedoufala, dosáhla přesto nesmrtelnosti prostřednictvím toho, co vytvořila. Velké štěstí, že její deník její otec zachránil a zasadil se o jeho publikaci.
Moje kniha knih. Láska jako prostředek porozumění, jediná věc, která dává v životě smysl. Ale málokdo umí ve skutečnosti milovat. Lásku zaměňujeme se sobectvím, s vlastněním, s oceňováním balíčků vlastností, které druhý má a vyměňováním s balíčkem, které mám já. Láska nerovná se závislost ani není příčinou žárlivosti. Podle Fromma je milovat stejně tak krásné jako být milován, ne-li krásnější. A já s tím souhlasím.
Je to síla. A neuvěřitelné na tom je, že se jim povedl i ten film. Obojí vřele doporučuju.
Hezké myšlenky, hezky vysvětleno (ale nemám ráda ten způsob, jak vám pořád všechno neustále opakují); smutné na tom je, že člověk asi ztuha může ty čtyři dohody plnit, aniž by neustále nenarážel na realitu.. teorie ovšem moc hezká.
Plíhal je moje srdeční záležitost a jeho rýmovačky zbožňuju.
"V 10:39 sed' si na mě medvěd.
A v 11:10 zase ze mě sesed'." :)
Nádhera... a miluju taky recitovaný Máj, který uvedl i například Český rozhlas tento rok na prvního máje.
"Hluboké ticho. – Kapky hlas
svým pádem opět měří čas."
A nelze též nepřipomenout také ztvárněn prvního z intermezz s duchy hudební skupinou WWW. :)
Teda, moc mě to mrzí, ale tuhle knihu jsem ani nedočetla. Zas takovej béčkovej horor, nechtělo se mi do toho - nakonec jsem ji úplně odložila, bohužel.
Jakožto člověk trpící nespavostí (byť ne tak brutální) jsem sáhla po tomhle titulu a nejsem zklamaná, naopak. King zase ukázal, jak skloubit mystické, mimozemšťanské síly a realitu. Jak se hlavní hrdina, stárnoucí Ralf Roberts, pozvolna noří do permanentní bdělosti, svět nahlížený jeho optikou je stále zvláštnější a zářivější. Nedosahuje kvalit To, ale je to prostě syrová kingovština.
Já Kinga zbožňuju, ale tohle je prostě něco jako předloha pro béčkovej horor. Styl samozřejmě super, ale ten příběh se mi zdá na Kinga příliš nanicovatý.
Úžasný horor. Lodička v jímce. Krev v odtoku. Vandrák pod domem. Rozlehlé kanály pod Derry. A až se do té knížky pustíte, tak byste hlavně měli vědět: ta želva vám nepomůže...
Murakami podle mě umí líp delší formát - v jeho kratších knihách mám vždycky dojem, že tam toho spousta chybí.
Podle mě příliš přeceňovaný Murakamiho titul. Neříkám, že je to zajímavá knížka, ale rozhodně mě netáhla tak jako např. Kafka na pobřeží nebo Hard-boilded Wonderland.