Fairiella
komentáře u knih

Pro mé mladší já to bylo neuvěřitelný, něco úplně jiného než na co člověk normálně narazí v české literatuře. Hezký příběh.


Čte se to prakticky jedním dechem; ta první od Šabacha se mi taky nelíbila a pak mě štvaly ty od Klímy, protože ač jim neupírám kvalitu, byly to takové emocionální ždímačky. Ráda u knížek něco cítím a tak, ale nerada jsem do toho nucená. Navzdory smutným tématům lehce stravitelná četba. Musím ale říct, že mi knížka povídek nabídla víc, než jsem od ní očekávala.


Já sci-fi jinak vůbec nečtu - ale ta kniha je jako hluboce se potopit do lidství ve všech jeho formách; podívat se zblízka na lidskou potřebu vládnout, ubližovat, ničit a odstraňovat něco, čemu nerozumíme, potřebu pochopit, zkoumat a nahlédnout ještě blíž do té mezery, z níž něco pozoruje zase nás.


Nu. Kdyby bylo možné dát tři a půl hvězdy, dám je. Ačkoli příběh je velkolepý, se spoustou zajímavých událostí a postav, jež splétají velkou pavučinu děje, ačkoli se tam jí fakt hodně dušeniny a taky dost hrozných věcí a tak - myslím, že existuje spousta o dost lepších spisovatelů (v žánru fantasy nepřekonatelný Sapkowski a i Tolkien je rozhodně lepší spisovatel). Myslím, že někdy je těch detailů až příliš. Že když čtete tři sta stránek v celku, v nichž se vůbec nic nestane, v nichž se neustále jen připravujete na to, co se stane a pořád se k tomu děj vrací, je to chvíli mučivé, ale po tak dlouhé době i nudné. Když se dovídáte o postavách, které nemají v příběhu ani žádné místo - jen dokreslují atmosféru - ale to dokreslování trvá dalších několik desítek stránek - je to úmorné. Podle mého je samotný děj dost bohatý na to, aby byl ještě zbytečně natahován. Když dočtete Hostinu pro vrány a tam je sdělení, že "tahle byla pěkná mrcha", řeknete si (tedy, já si to řekla!), že ten Jiřík Rejmond Richard Martinů by to napsal dřív, kdyby aspoň to pořádně proškrtal.
Jo a kdybych měla strhávat hodnocení za překlad, tak to bychom se dostali na jednu hvězdičku. Kurňa, co to má být? Ben Kosti? Klisna Čest? Co je to za větu, že Jaime seskočil ze Cti? Proč to nemůže být prostě Honor? Asi nejdřív nasadili někoho slabého - nevěděli, že to bude takový bestseller, jinak by si na to určitě vybrali kvalitnějšího překladatele. Neříkám, že je to úplně zpackaný, ale kdyby takhle někdo přeložil Tolkiena, tak by to byla ostuda.


Ať už kvůli panu Nakatovi nebo kvůli nesympatickému mladému rádobycool Kafkovi, kterému ale nejde nepřát, aby se dostal dál a hloub a aby ho příběh úplně zabalil do svého kokonu událostí a vjemů. Kniha, která vám dá tolik, že vás reálně posune v životě, pokud jí to umožníte (musíte se taky nechat zabalit do stejného kokonu spolu s Kafkou Tamurou, což může být pro někoho nepříjemné.) Pro mě Murakamiho nejlepší titul.


Obsahuje balíček spousty důležitých věcí pro vztah. Jednou, až si ji přečtete, budete litovat, že jste to neudělali dřív, protože to byste určitě bývali neudělali to nebo tamto. Tak proč to odkládat?


To si přečtete, přitakáte, ano, tak to je, uděláte chybu, na kterou vás upozorňuje, vzpomenete si na Plzáka a máte chuť se tou knížkou umlátit nebo vrátit čas a vynadat sami sobě. Věděl toho hodně o tom, jak to (ne)funguje a stejně si pořád tisíce a tisíce lidí zkouší myslet, že se určitě spletl.


"Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti"
Dokonalý rytmus a dokonalé sdělení, krásná poetika a hloubka - to vše v jednom balíčku. Můj velmi oblíbený text.


Kdo jste to nikdy neslyšel: "To je trapný, číst Harryho Pottera", ale většina lidí na to šla do kina nebo si to stáhli doma a nikdy nepřečetli ani stránku toho příběhu. To mi teda přijde trapnější. Takhle se připravit o spoustu skvělých věcí navíc, co ve filmech prostě chybí a zplošťují je. Argument, že je to čtení pro děti, mi přijde scestný - ne že by ta kniha taky pro děti nebyla určená, ale tady jde o sdělení. O celý propracovaný svět. Je to příběh o tom, že pokud půjdu přímo do centra vlastního strachu, ta příšera ve tmě se změní v lampu, otevřenou skříň nebo křeslo, jíž po celou dobu byla a já něco nového pochopím a zažiju a poznám svět zase o něco líp. Spousta lidí se radši nedívá tam, kde je domnělá příšera a žijí ve strachu, že budou dřív nebo později dopadeni. Harry je jiný. Knížky o něm mají prostě pohodlné místo v mé knihovničce napořád jisté.


Těžké a ještě těžší. Syrové. Poezie pro ty, co už přečetli i něco jiného než Kytici od Erbena; je třeba se v tom ztratit, abyste se mohli najít. Dostala jsem se k Jaromírovi přes Lubomíra a jeho texty pro WWW (jež jsou podobně laděny, ale snáz čitelné).


Neuvěřitelný. Mravenci si podřídí hada a dva opilí spisovatelé si předávají slovo nad rumem. Krásně dělají ze čtenáře pitomce a ten je za to ještě blahořečí.


Co o takové klasice napsat a neopakovat se? (možná dokonce i předchozí větu už sem a určitě jinam někdo napsal)


Člověk aby si maloval grafy s těmi jmény - ale jinak to pro mě bylo zajímavé dobrodružství.


Ta kniha se čte sama, příroda ožívá a hodnotí Betty v jejím pachtění; jste vhozeni do jejího nitra a je to - ne hořkosladké - spíš hořkovtipné. K téhle knize se vždycky ráda vrátím.


Já mám teda od Kundery Nesmrtelnost nejradši. Je to jako dívat se jinou optikou na něco, co jiným připadá naprosto běžné. Jeho postavy, jak ženské, tak mužské, mě tam dost rozčilují, stejně tak některé jejich názory, ale - je to prostě krásný!


Takové lehké čtení na dovolenou, celkem vtipné, neurazí, nenadchne, ale zase proč ne.


Ještě nikdy v životě se mi nestalo, že by mě nějaká knížka strašně nudila, ale přesto bych četla dál a dál, až do strany kolem 120. Nevím, jak to ten Stieg udělal, že jsem si říkala pořád: "Ježišmarjá, to je nuda, to se nedá, ještě stránku a fakt to musim zavřít", a přesto jsem četla dál. A pak to teprve přišlo. Sežralo mě to a pořád mě to nevyplivlo, protože jsem ještě nepřečetla celou trilogii.


Vzpomínám na tu knihu jako na obraz... jak Měsíc svítí na mraky shora a svět je plný ticha.


Když se soustředíte, dostane se to kouzlo i k vám. Knížka plná nádherných blbců, krásných debilů a nepřekonatelně úžasných idiotů.
