Fanda74
komentáře u knih
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Knížky Michaely Klevisové mám rád a nebyl jsem zklamán. Vždycky je to takový napínavý příběh, který nejde vyloženě do extrému. Pěkné
Hana
Alena Mornštajnová
Výborný a čtivý román. Autorka píše tak lehce a citlivě o smutné a velmi těžké době a až neuvěřitelně smutných osudech lidí. Navíc vše umí velmi pěkně propojit, jako by opravdu žádné náhody nebyly a vše bylo předem tak nějak dáno.... a nakonec světlo na konci tunelu (ale čím vším musí člověk projít).
Román bych klidně doporučil jako povinnou četbu - nejen z literárního a historického hlediska, ale abychom si prostě uvědomili, že se máme velmi dobře.
Obdivuji schopnost pro velmi vkusné a citlivé vyjádření.
Listopád
Alena Mornštajnová
Romány této autorky mám rád, ale k této knížce jsem přistupoval od začátku trochu s odstupem, protože se jedná vlastně o fikcí "co by kdyby...", ale uším říct, že jsem byl zase nadšený hlavně z toho, jak se toto téma může uchopit. Nejde o úplnou fantazii, protože kam až se může dojít vidime i jinde na světě, ale možná proto mi to připadá nalehavejsi. Romány paní Mornstajnove bych klidně doporučil jako povinnou četbu, myslím že zatím vždycky otevřela část naší historie, která ale a důsledky na naší současnost a na chování každého z nás. Za mě zase povedený román.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Tady opravdu asi není, co dodat - knihy Aleny Mornštajnové jsou opravdu dobré, zase jsem mimo jiné obdivoval jak je na poměrně malém prostoru možné odvyprávět tolik příběhů, neboť čtenář má pocit, že sleduje osudy nejen hlavních hrdinů, ale i vedlejších postav. No a že nic není černobílé, to je prostě fakt. Krásná kniha kterou přečtete za chvíli a zároveň vás mrzí, že už je konec
Drak spí
Michaela Klevisová
Detektivky Michaely Klevisové mě prostě baví a opět jsem nebyl zklamán. Příběh zasazený do venkovského prostředí, kde se všichni znají vč. minulosti a opět vyšetřující Bergman a Silvie. Pěkné.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Výborná knížka - by to dárek, jinak bych možná po knížce nesáhl, ale jsem moc rád, že se mi nakonec dostala do ruky. Velmi čtivé přiblížení historických událostí, které třeba nejsou veřejně známé, osudy lidí z kraje, o kterém se zase tak často nemluví a není slyšet. Těším se na další díl.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Knihy paní Mornštajnové mám fakt rád. Zase jsem nebyl zklamán, je tam všechno. Historie, napětí a překvapení a velmi obdivuju jak autorka umí "vyvolat" dojem, že čtenář sleduje osudy všech účastníků příběhu (nejen hlavních postav). O všech zmíněných postavách víte, nic nezůstává otevřené a nedovyprávěné. Po Slepé mapě a Haně zase výborné čtení
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Velmi příjemné překvapení - detektivka trochu ve stylu Agathy Christie ale z našeho současného prostředí. Několik postav a každá má nějaký motiv nebo škraloup a čtenář fakt neví, resp. já jsem nevěděl :-). Na rozdíl např. od severských detektivek tento román není stavěn na "extrému, krvelačnosti a nejrůznějších zvláštnostech", ale na příbězích a charakterech postav, možná i náhodách - taková detektivka po česku, ale moc pěkná.
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Knížku jsem přečetl na jeden zátah, začal jsem v tramvaji a když jsem vystoupil, tak jsem si sednul na lavičku, abych jí dokončil. Smutné, ale i plné naděje, krásné, jemné a pravdivé. Knížka, u které se usmíváte a tečou slzy současně. Klidně bych to přirovnal třeba k „Malému princi“. Asi půjdu koupit hyacinty.
„Pamatuješ si, jak jsi ze začátku, když jsme byli čerstvě zamilovaní říkal, že spát je utrpení?“
„Ano. Protože spánek jsme nemohli sdílet. Každé ráno po probuzení jsem prožil několik nesnesitelných vteřin, než jsem zamrkal a uvědomil si, kde jsem. Než jsem si uvědomil, že jsi tam taky.“
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Tady jsem byl vcelku nadšený. První kniha Jiřího Hájíčka. Ten příběh je takový v podstatě normálně obyčejně neobyčejný, asi všechny postavy jsem chápal, nic mi nepřipadalo přehnané, čtivé.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Druhý díl rodinné ságy z Karviné musím říct, že opět jsem četl jedním dechem. Nejen, že se vrací k velmi zajímavym a ne úplně známým událostem naší historie, ale čtenář si velmi oblíbí jednotlivé postavy a vlastně je vůbec nechcete opustit. A hlavní je, že každý se snažíme nějak přežít a každý toužíme po štěstí. Kniha se mi líbila moc.
Smrtící bílá
Robert Galbraith (p)
Zase nezklamala. Po přečtení jsem mrknul na seriál C.B.Strike, který byl natočen poedle této knihy a také jsem nebyl zklamán. Naopak jsem mírně upravil představu o hlavních hrdinech. Líbí se mi styl autorka, jak chytá detaily a pomalu rozkrývá celý případ. Ale vlastně mě i baví vyvíjející se vztah obou hlavních hrdinů. Jo tyhle knížky mám rád
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Výborná detektivka, taková po Česku, ale pěkné. Připadá mi zajímavé, že samotné vyšetřování není tím ústředním tématem příběhu, ale spíš jakoby spojnicí mezi životy a osudy hrdinů jedné obce. Nezávisle na vyšetřování se odvíjí osudy hlavních postav. Styl autorky se mi hodně líbí a detektivka nemusí být jenom o krvi a uřezaných částech těla.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Pro mě první setkání s touto autorkou a hned zásah. Velmi pěkné čtení, na osudech obyčejných lidí se nejlépe přiblíží historie - tady 100 let a osudy "jedné" rodiny. Nic moc veselého a napětí až dokonce. Těším se na další knížku autorky
Stvůra
Kristýna Trpková
Výborná detektivka - první knížka autorky, kterou jsem četl a těším se na další
Neklidná krev
Robert Galbraith (p)
Asi bych opakoval to, co jsem napsal k předcházející knize "Smrtící bílá". Vůbec mi nevadilo, že je knížka poměrně rozsáhlá - naopak. To se prostě dobře čte.
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Detektivky Michaely Klevisové mě baví čím dál tím víc, takže ani tentokrát jsem nebyl zklamán. Mám rád to naše prostředí a takový ten styl "Agathy Christie", v němž má každý nějaký motiv k činu a celý příběh se tak nějak rozvíjí aniž by tím jediným hybatelem děje bylo vyšetřování. Za mě opravdu dobré.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Prostě skvělé, to se nedá ani jinak komentovat. Přečetl jsem na jeden zátah a nemohl jsem se odtrhnout. Je důležité, že se vypráví takto o našich dějinách a otevírají se třeba ne úplně známé kauzy a příběhy.
Velké maličkosti
Jodi Picoult
Když čtenář toleruje takový ten „americký styl“, jako že všechno nakonec dobře dopadne, tak opět musím napsat, že to je velmi dobrý román. Je čtivý, nechybí tomu napětí, ale hlavně je to zase o běžných lidech, o tom, co se reálně může stát (a nejspíš stává), o tom, o čem možná ani nepřemýšlíme, ale týká se nás to všech (i když můžeme mít pocit, že ne). Autorka píše o skutečnostech i maličkostech, které prostě jsou. Na knihách Jodi Picoult mám rád to, že v konečném důsledku dokážu pochopit každou ze zúčastněných postav a vůbec to neznamená, že s jednáním všech postav souhlasím, prostě každý žijeme, tak jak umíme a tak, jak nám prostředí dovolí.
„Kolik výjimek uděláte, než si uvědomíte, že pravda, kterou vám říkali není pravdivá.“
„… není nic sobečtějšího, než snažit se změnit něčí mysl, protože ten druhý neuvažuje jako vy.“
„Sednu si na kraj postele a pak se na chviličku stulím pod její paži. Opírám se uchem o její hrudník. Naposledy můžu být jejím dítětem.“
Dědina
Petra Dvořáková
Takový hořký humor, i přes použity dialekt se knížka dobře čte, četl jsem už "Chirurga" a určitě se těším na další knížky autorky. Z toho je cítit život, prostě tak, jak plyne, možná žádná pozitiva, ale to je asi o úhlu pohledu.
