FanDE
komentáře u knih
Cizí země
Josef Straka
Straka konstruuje a vzápětí dekonstruuje a stále dokola, ve výsledku nabízí překvapivě komplexní (Kafkovsky bezvýchodný) pohled na česká 90. léta a jimi zasaženou současnost.
Schieferfelder
Ondřej Hložek
Básně jak do čítanky na momentálně módní, ale už vyždímané sudetské téma, sice semtam zdařilý básnický obraz, ale jinak nápadité asi jako obálka, vypocené dle šablony.
Země slunce
Jan Škrob
Postapo či distopie v poezii, z počátku Vás pohltí, později ale převáží dojem, že chybí nějaké vrcholy, něco výrazného v básních i celku.
Šílená
Louisa Treger
Slabší a dle mého pohledu značně naivní jsou pasáže, kdy autorka líčí život a motivaci hlavní hrdinky (historické postavy) - chybí schopnost hlubšího a hlavně originálního vcítění. Část přímo z ústavu je uvěřitelná a rozhodně stojí za přečtení. Závěr, zavánějící červenou knihovnou, zbytečný.
Stručné dějiny Hnutí
Petra Hůlová
Tahle dystopie u mne zvítězila vysoko nad Příběhem služebnice, byť se samozřejmě jedná o romány vzniklé v úplně jiné době. Invenčně, jazykově vybroušené. Propracovaný a uvěřitelný svět blízké budoucnosti. Jediný mínus je absence zápletky, příběhu, vyústění (dvě "dějové" kapitoly křičí dodatečným doplněním, aby se vůbec něco dělo a nebyl to jen suchý popis světa). Tak jako tak, jediná kniha, kterou jsem od Hůlové dočetl. A byl spokojen.
Velká nápověda
Tomáš Král
Zvláštní kniha, temná, pesimistická, neúprosná. Dostal jsem nevšední zážitek, který bude chtít další čtení. Kniha už na první pohled jiná než sbírky poezie, jak dnes většinou vypadají - tzn. krásná vazba, kvalitní papír, barevné fotografie - žádný minimalismus. Totéž platí o verších - na hraně poezie a prózy, úplně odlišný narativ, žádné módní náhodné hrátky se slovy, naopak naprostá čistota vyjádření a myšlenek.
Telurie
Vladimir Georgijevič Sorokin
Škoda, že dílo není trochu více sjednoceno, části občas skvělé, ale zůstávají částmi.
Domácí potřeby
Jan Antonín Pitínský (p)
Popravdě nerozumím, proč tohle někdo vydá - pak už se dá vydat vážně téměř vše - občas zajímavý obrat, nápad, ale to je stále hodně málo - a celek: grafomanský výpotek.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Předvídatelná nuda, nepůsobilo to na mne nijak, osudy postav mi byly lhostejné, k tomu ty laciné flashbacky. Nejsem fanouškem Atwoodové, myslím, že je značně přeceňovaná. A tohle srovnávat s 1984? Bad joke. Amatérský plagiát.
Den opričníka
Vladimir Georgijevič Sorokin
První scéna, tedy tak třicet stran, surově skvělých, pak se to neuvěřitelně rozplizlo.
Jeden den v odpoledni světa
William Saroyan
Nejsem nijak velký Saroyanův fanda, ale tohle je jeden z těch skvěle napsaných románů, kde se moc neděje, ale jaksi podprahově vystihuje podstatu života.
Listopád
Alena Mornštajnová
Kniha je to katastrofická, nikoli však obsahem, ale literární kvalitou. Mnoho středoškolských slohových prací je na vyšší stylistické úrovni. A tohle je naše nejčtenější autorka, bída a zase bída.
Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
Nebylo to asi úplně špatné, ale mne zkrátka číst knihy o lidech s mindráky nebaví.
Případ Mauricius
Jakob Wassermann
Tohle by se mělo jmenovat Zločin a trest. Dle mého názoru je to daleko propracovanější dílo, neprávem opomíjené. Nesmírně komplexní, je tam vše, hluboký a opravdový ponor do problému viny, trestu, spravedlnosti. Zároveň poměrně náročná četba. O to větší odměna.
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
Námět skvělý, začátek má náboj, ale začalo to být i při tak malém rozsahu nesnesitelně natahované, je to jako sledovat seriály na Netlixu, flashbacky, omílání banálních emocí, polovina knihy je vata.
Modlitba za Černobyl
Světlana Aleksijevič (p)
Neseděla mi forma, styl, všudypřítomný patos. Jedna věc je líčená tragédie, ale takto hrát na city? Je mi líto, zklamání.
Možnosti milostného románu
Jan Němec
Mohl to být román světové úrovně, nebát se škrtat banality. Vím, i ty k životu patří, ale...
Obyčejně ignoruji české bestsellery, často ve všech ohledech přizpůsobené průměrnému vkusu. Ale tuto knihu jsem už nějakou dobu držel v povědomí jako cosi, co by mohlo být zajímavé.
V první čtvrtině jsem se radoval, že jsem v krátké době narazil na druhý český "pravý" postmoderní román po Úterním poledni Tomáše Krále. Prvních zhruba 80 stran Možností milostného románu jsem si užíval - hravost, styl, proměny narativů, vsuvky. Pak to začalo drhnout, mělčiny byly stále častější, až se proměnily v nezajímavé vatovité hlušiny (sebezpytování). Stále více to zavánělo Kunderou (několikrát v textu přiznaným), neustálé kulturní odkazy, které mají dokázat, že to psal intelektuál pro lidi, kteří sami sebe chtějí považovat za intelektuály. Všechny potřebné složky to má, nicméně dle mého názoru nefunkční.
Cítím promarněnou šanci, Jan Němec píše místy skvěle, podle mého názoru lehčeji než zmiňovaný Kundera. Chtěl mít román-skládačku, má jej, ale to mohl mít, i kdyby román byl lepší. Možnosti milostného románu načrtnuty, zdaleka nevyčerpány.