FanDE komentáře u knih
Tahle dystopie u mne zvítězila vysoko nad Příběhem služebnice, byť se samozřejmě jedná o romány vzniklé v úplně jiné době. Invenčně, jazykově vybroušené. Propracovaný a uvěřitelný svět blízké budoucnosti. Jediný mínus je absence zápletky, příběhu, vyústění (dvě "dějové" kapitoly křičí dodatečným doplněním, aby se vůbec něco dělo a nebyl to jen suchý popis světa). Tak jako tak, jediná kniha, kterou jsem od Hůlové dočetl. A byl spokojen.
Zvláštní kniha, temná, pesimistická, neúprosná. Dostal jsem nevšední zážitek, který bude chtít další čtení. Kniha už na první pohled jiná než sbírky poezie, jak dnes většinou vypadají - tzn. krásná vazba, kvalitní papír, barevné fotografie - žádný minimalismus. Totéž platí o verších - na hraně poezie a prózy, úplně odlišný narativ, žádné módní náhodné hrátky se slovy, naopak naprostá čistota vyjádření a myšlenek.
Škoda, že dílo není trochu více sjednoceno, části občas skvělé, ale zůstávají částmi.
Po pravdě nerozumím, proč tohle někdo vydá - pak už se dá vydat vážně téměř vše - občas zajímavý obrat, nápad, ale to je stále hodně málo - a celek: grafomanský výpotek.
Předvídatelná nuda, nepůsobilo to na mne nijak, osudy postav mi byly lhostejné, k tomu ty laciné flashbacky. Nejsem fanouškem Atwoodové, myslím, že je značně přeceňovaná. A tohle srovnávat s 1984? Bad joke. Amatérský plagiát.
První scéna, tedy tak třicet stran, surově skvělých, pak se to neuvěřitelně rozplizlo.
Nejsem nijak velký Saroyanův fanda, ale tohle je jeden z těch skvěle napsaných románů, kde se moc neděje, ale jaksi podprahově vystihuje podstatu života.
Kniha je to katastrofická, nikoli však obsahem, ale literární kvalitou. Mnoho středoškolských slohových prací je na vyšší stylistické úrovni. A tohle je naše nejčtenější autorka, bída a zase bída.
Nebylo to asi úplně špatné, ale mne zkrátka číst knihy o lidech s mindráky nebaví.
Tohle by se mělo jmenovat Zločin a trest. Dle mého názoru je to daleko propracovanější dílo, neprávem opomíjené. Nesmírně komplexní, je tam vše, hluboký a opravdový ponor do problému viny, trestu, spravedlnosti. Zároveň poměrně náročná četba. O to větší odměna.
Námět skvělý, začátek má náboj, ale začalo to být i při tak malém rozsahu nesnesitelně natahované, je to jako sledovat seriály na Netlixu, flashbacky, omílání banálních emocí, polovina knihy je vata.
Neseděla mi forma, styl, všudypřítomný patos. Jedna věc je líčená tragédie, ale takto hrát na city? Je mi líto, zklamání.
Mohl to být román světové úrovně, nebát se škrtat banality. Vím, i ty k životu patří, ale...
Obyčejně ignoruji české bestsellery, často ve všech ohledech přizpůsobené průměrnému vkusu. Ale tuto knihu jsem už nějakou dobu držel v povědomí jako cosi, co by mohlo být zajímavé.
V první čtvrtině jsem se radoval, že jsem v krátké době narazil na druhý český "pravý" postmoderní román po Úterním poledni Tomáše Krále. Prvních zhruba 80 stran Možností milostného románu jsem si užíval - hravost, styl, proměny narativů, vsuvky. Pak to začalo drhnout, mělčiny byly stále častější, až se proměnily v nezajímavé vatovité hlušiny (sebezpytování). Stále více to zavánělo Kunderou (několikrát v textu přiznaným), neustálé kulturní odkazy, které mají dokázat, že to psal intelektuál pro lidi, kteří sami sebe chtějí považovat za intelektuály. Všechny potřebné složky to má, nicméně dle mého názoru nefunkční.
Cítím promarněnou šanci, Jan Němec píše místy skvěle, podle mého názoru lehčeji než zmiňovaný Kundera. Chtěl mít román-skládačku, má jej, ale to mohl mít, i kdyby román byl lepší. Možnosti milostného románu načrtnuty, zdaleka nevyčerpány.
Autobiografický román ve verších, který dle mého názoru neobstojí ani jako poezie, ani jako román, ani jako cokoli jiného - nového; ojedinělé pasáže dobré, ale stále tatáž kadence, vyčerpá se, neudrží.
Nepřišlo mi to ani invenční, ani vtipné, ani literárně na výši. Úporná snaha být zajímavý ústící v pouhou hloupost.
Propracovaná záležitost, ale na mne dýchala až příliš odtažitě, necitelně. Celá koncepce je přitažlivá, ale je to trochu jako číst rovnici.
Parafráze předešlého příspěvku: Kdyby to nebyl Kundera, nikdo by to nevydal, natož nepřeložil, natož nečetl.
Sám Kundera už nemohl mít moc soudnosti, když toto pustil do světa (pokud mu to někdo rozepsané nesebral ze stolu - tak to totiž působí). Ukazuje to na předpojatost v (knižním) světě, když toho vyjde v nákladech, překladech jen díky jménu. U renomovanho autora se v podobných knihách hledá, co v nich není. Mladého autora by takovýhle blábol, který neudrží koncepci ani myšlenku, pohřbil.