fanous21 komentáře u knih
Rudá jízda je jízda... rudou krajinou zalitou krví obětí válečného běsnění rudých (i bílých) bratrů znesvářených až na krev. Rudá jízda je poetickou krasojízdou člověčím běsněním, "díky" němuž člověk plně porozumí, že smrt je plno"hodnotnou" součástí života. Překlad Jana Zábrany lepší než nejlepší...
Bystré, střízlivé, výstižné, podmanivé, moudré a bez upachtěných vznosně přechytřelých akademických kudrlin(ek).
Upřímná, veškeré korektnosti zproštěná, výpověď obráceného křesťana o prostém faktu býti křesťanem, tedy člověkem, jenž svědčí svým obyčejným životem o Bohu. Inspirativní a povzbuzující čtení, že i nejmenší z nejmenších byť svým blekotáním může svou přímočarou láskou k Bohu účinně svědčit o naději i kdyby v beznadějných časech.
Poslechnuto jako audio kniha (nezkrácená). Shodnu se s ostatními v tom, že s ubíhajícím časem přibývá humoru, kdy jsem se se sluchátkami na uších v ulicích Brna ze srdce smál.
Veskrze hrozné čtení. Nehodnotné. Nehodnotné ve smyslu, že čtenáře zastávajícího jakékoliv názorové spektrum tento víceméně paskvil stěží někam posune. Snad pouze ty, kteří se nacházejí na straně barikády jako autor, tedy na straně rozhodného NE imigrantům a všemu s tím spojené. Otázkou jest, zda se za extrém samotný lze vůbec ještě posunout. V tomto pamfletu se nedočkáte konstruktivní argumentace. Místy jsem si připadal, že čtu kompilaci z diskuzního bahna webu novinky cz. Domníval jsem se též, že něco takového nemůže zplodit renomovaný filozof či že jde o shodu jmen dvou různých autorů. Jeden se tomu zdráhá uvěřit, avšak žel bohu, nikolivěk. Jste-li názorově v problematice imigrace někde mezi, nepočítejte, že se vám snad po přečtení jednoho sta stránek vyjasní některé spojitosti nebo nabydete některých věcných argumentů. Nenabydete. Neboť text je zejména založen na emocích a termíny neomarxista, sluníčka či muslimáci (nikoliv v této podobě) nebyla ušetřena snad jediná stránka. Před očima vám bude defilovat vpravdě extrémní diskurz, který sám proti extremismu brojí... Již jsem si takřka myslel, že autor už jen zapomněl zmínit celosvětové spiknutí zednářů, avšak i na ně se nakonec dostane. Sečteno podtrženo, imigraci NE, muslimům VŮBEC NE, islámu ABSOLUTNĚ NE, Brusel=pekelníci, všichni kdo vlnu imigrace neodsuzují jsou neomarxisti či eticky zhovadilí jedinci, atp. Není divu, že brožurku vydala soukromá škola, na které autor působí, neboť se domnívám, že jiné než obskurní nakladatelství takové "dílo" do světa nemůže vypustit. Jednu hvězdičku dávám za poslední dvě tři odpovědi, které jakž takž splnily, co jsem od knihy očekával.
Zweig umí. Dokázal to i v předkládaných dvou povídkách. První, aspirující na pět hvězdiček, pojednává o starším muži, jehož rozpad srdce, a tudíž celého života, začíná tehdy, kdy je v něm zaseto semínko nejistoty v důvěru ve vlastní dceru, kteroužto viděl (či neviděl ?) odejít z hotelového pokoje jednoho večera za domnělým mužem. Druhá povídka vyznívá po boku Zániku srdce slabším dojmem. Nikdy nemilované ženě středního věku je věnován ledabylý náznak pozornosti, po níž se v ní rozhoří nekontrolovatelný žár lásky a náklonnosti hraničící s šílenstvím.
Schnitzlerův Rej byl svého času do českého jazyka překládán také jako "Dokolečka dokola". A vskutku, desatero zastavení párů prve tlachajících, posléze provádějících akt milostný po zcela nahodilých setkání, kdy každý z aktérů vystupuje ve dvou scénách, pokaždé s jiným partnerem. Kolečko desítky sexuchtivých otevírá a zároveň uzavírá, jak značně příznačně, šlapka. V kolečku jsou zahrnuti reprezentativní prvky vídeňské společnosti z přelomu 19. a 20. století - mladí, staří, bohatí, chudí, společenské nuly, horní patra společnosti, ženatí/vdané, svobodní, umělci, neumělci. Pánové zastávají roli dobyvatelů, ženy vzpouzejících se s vysloveným NE zamýšlených jako ANO, ROZHODNĚ. Milostný rej ovládá všechny, autor nikoho nešetří, čímž poodhaluje pláštík vídeňské společnosti a možná nepředkládá ani ne tak její kritiku, jako pravý pohled na ni. Jak také by zamýšlel kritizovat někdo, kdo byl známý svými sexuálními sklony, někdo, kdo si až do smrti (69 roků) vedl poznámky o každé své ejakulaci...
Nikoliv, R+G nejsou mrtvi! RozHodně ne po tom, co pánové předvedli. Skvost. Vylazený. Včetně českého překladu Jaroslava Kořána.
Tato kniha je zázrak. Absolutně absolutní! Přes tisíc map mapujících historii světa, vývoje států, státních útvarů. Bere v potaz důležité bitvy, proměny a pohyby národů, objevování nových zemí, do toho slušné faktografické údaje; pro zájemce o historii a geografii, především pak pro historické geografy, popřípadě pro cestovatele se zájmem o dějiny je tato kniha naprostým blahem. Tleskám tvůrcům a především pak autorovi myšlenky takového velkolepého díla. O nějakém podobném jsem do této doby pouze snil. Fascinující počin!
Název knihy, který nepřehání. Další z řady svědectví přeživších (především se zdravým rozumem, což je takřka k neuvěření) jednu z největších ohavností dějin.
Toto je l-i-t-e-r-a-t-u-r-a! Má to ducha, má to jazykový balanc, má to freskovitě dějový šmrnc, toto je Topol.
Excelentní mladický Egon. Psychologický román se standardní hlavní postavou, brilantně vykreslené sourozenecké postavy včetně jednoho maloměsta ČSR někdy v třicátých letech. Byl-li by autor román zakončil o čtyři stránky dříve, byla by to nadčasová záležitost.
Příběh Franze je zcela mimořádný... zpracování této knihy však nepovedené. Jedná se o jakýsi hlavní výcuc komplexního životopisu, který zpracovala tatáž autorka na několika sto stranách, a který, bohužel, nebyl do češtiny přeložen. Předkládaný výcuc je dosti strohý, psán chladným až výčtovým stylem, na druhou stranu oceňuji mnohé citace samotného protagonisty. Zdá se tak, že kniha je bryskní reakcí na Malickův film "A Hidden Life" z roku 2019 a využívá tak nabídnutého prostoru pro "bližší" seznámení s osobou Franze.
Druhou polovinu sbírky jsem zkusil číst po vzoru předků, tedy nahlas, a verše zcela nabyly v sílu.
Zklamání. Snad jedinou pochvalu bych vznesl stran výběru děl, i když jistě s výhradami, na rozdíl od cílů či celkového pojetí knihy. V podstatě se jedná o jakýsi rozsahem (a tudíž automaticky i) obsahem slovníkový téměř-nic-neříkající styl a to ani o umělci, dílu samotném či kontextu. Kniha je rozdělena do pěti kapitol s odpovídajícími názvy vztahující se na vybraná díla. I tak čtenáře překvapí, že v kapitole "Lidé/stvůry" objeví dílo Kiki Smithové "Bez názvu", kteréžto neztvárňuje ani člověka ani stvůru, nýbrž 12 lahví na vodu. Ke každému z celkových 100 děl je připojena informace o jeho umístnění a zmínka o dalších dílech umělce, ježto se v 90 % případů nacházejí v londýnské Tate nebo newyorkém Metropolitním muzeu či londýnských či newyorských muzeích/galeriích. I ten Gombrich ve své době uvádí ve svém "Příběhu umění" přepestrou paletu děl z různých končin světa, kterážto osobně viděl... Pak tu máme (čest výjimkám) zcela nic neříkající odstavec o vlivu umělce na jiné či dalších umělců na něj samotného. I další odstavec "informace" obsahuje dvě až tři krátkověty "doprovodných informací" (sic!). Ovšem korunu všemu autorka nasadila oddílem "proč by dílo nemohlo stvořit malé (pětileté) dítě", které je zřejmě klíčovým, neboť v originále se kniha právě takto jmenuje. Uvedené argumenty jsou povětšinou směšné, ba trapné, vykonstruované, šroubovité... podobně dopadl i český překlad knihy. V poslední řadě se v knize nachází řada faktografických chyb a mylných údajů. Každopádně jsem s knihou strávil 100 sezení na záchodě, takže jsem s ní neztratil žádný čas... a při pročítání díla páně Manzoniho, kterak vměstnal do téměř jednoho sta plechovek svá hovna, jsem si uvědomil, že umělcem jsem do jisté míry i já sám... stejně tak může být i pětileté dítě.
Besancon nemilosrdným. Však považte - začátek spisu ve znění: "Umění lži je stejně staré jako Rusko." Velmi stručný nástin, avšak nikoliv nesměrodatný či zavádějící, ruské duše, kultury, historie, literatury, náboženství a všeho nanejvýš důležitého do těchto pojmů promlouvajícího. Tato jednostostránková stať se čte sama, až čtenáře zamrzí, že dolistoval k sedmé kapitole, která v kontextu ostatního obsahu působí spíše nešťastně a ruší tak dojem z krasojízdy. V krasobruslení za 5.8, tady za 4.8.
Shlédnuto v Malé aréně Ostrava v prosinci 2016. Naprosto vynikající zážitek - dílem, obsahem, dějem, komikou, tragikou a v neposlední řadě hereckými výkony!