Faustka komentáře u knih
Odpověď „Já nespěchám“ má něco do sebe. Člověk by se měl umět zastavit a vychutnat si ty nepatrné drobnosti života, které většinou bez povšimnutí míjí. Ať už se zvířecím mazlíkem, nebo bez. Život je přece tak krásný.
Už jen výstižné "FUJPES" mě dostalo do kolen a to jsem teprve na začátku.
..................
A takovej to byl roztomilej a dobrosrdečnej hafík. To je ale „fujpsíživot.“
Jejich oči se na chvíli setkaly; Donniny rozšířené modré, Cujovy zastřené rudé. Chvíli se viděla jeho očima, viděla sebe, viděla ŽENU.
Nadčasové. Proto, až taková situace nastane (a to se dřív, nebo později stane) .. budu připravená.
I géniové si můžou dopřát období útlumu. Temná půle je jedním z nich.
„Prosím,“ řekl Ig. „Žádám vás o lékařský názor – o pomoc. Co mám dělat?“ „Zatracený pacienti,“ ulevil si doktor. „Staráte se akorát o sebe.“
Proč se mi po dočtení Rohů vybaví právě tohle? Asi proto, že .. Špatné myšlenky zmizely. Zůstaly jen ty dobré.
"Lhali a lhali - žasnu, co nám toho stačili za to odpoledne nalhat." ... Příběhy Hercula Poirota, jsou vždycky o napětí .. a lhářích.
Vrána je výkřikem zraněné duše, od které se Bůh již dávno odvrátil. Zůstala pouze temnota.
Dnes v noci posílá Peklo anděla s dary...
Nezáleží jen na obsahu, ale také na obalu. Brožovaná verze má rozměry krabičky od sirek a písmenka velikosti právě vylíhnuté blechy. Zrak mám celkem uspokojivý, ovšem tohle přečíst byl dost zápřah. Jestli ono by to nechtělo brýle. Jejda! Vždyť je mám na nose. :-)
Rozvláčné a poměrně únavné. Joss mě svou ustavičnou "náladou" krutě brnkala na nervy. Její manžel a sestra, aby měli svatozář .. a Plechový pán taky.
"Příběhy jsou divoké šelmy, nikdy nevíš, jakou spoušť napáchají." Tolik smutku a beznaděje jsem u žádné knihy ještě neprožila.
...............
"Když vyslovíš pravdu, budeš schopný čelit všemu, co přijde." Conor tu pravdu vyslovil. Pravdu, která bolí.
"Cesta do Vánoční říše je dlážděná sny!" ... Neskutečná jízda. Joe Hill je stále lepší a lepší.
Úchvatná Barcelona se příběhem Ruize Zafóna stává něčím neskutečným, přesto tak blízkým – mému srdci, mé touze ponořit se do tajemných hloubek minulosti. S očekáváním jsem vešla, těžko se mi odchází.
"Opět se nám podařilo zničit to, co jsme nedokázali stvořit." ... Nejemotivnější King.
Objevilo se odnikud. Nepatrné stéblo trávy putující vesmírem. Volá mě. Musím jít. Není podstatné na jak dlouho, nebo jestli se vrátím. Potřebuji znát odpověď.
Myslíte si, že na hubnutí, není nic děsivého.... ale, ano. Zvlášť, když zdánlivě nahodilé slovo "zhubni" vyřkne démonický cikán s uhnívajícím nosem.
"Nikdy to z vás nesejmu, bílý muži z města," řekl Taduz Lemke. "Zemřu s tím na jazyku."
Svěží a zábavná knížka. Styl i humor Monyové mi neskutečně sedl. Už jen pro manipulátorku Alžbětu Pokornou, která by se jistě uplatnila ve službách CIA - tak zatvrzelá povaha snadno překoná každou překážku.
Román který mě nadchnul i pohladil po duši. Skvěle napsané, všechny postavy mi přirostly k srdci a jen těžko se s nimi loučím.