Faustka komentáře u knih
Moc krásný návrat do dětství. Je mi líto jen toho, že to uteklo tak rychle.
Drahá paní Selementová, mluvíte mi z duše. Taky se s ovládáním auta a situacemi na silnicích stále ještě peru*, ale věřím, že tu plechovou potvůrku časem taky zkrotím. Takže rada: nevzdat to, vydržet!! a hlavně se z toho n------t, je tady na místě. I ti "dokonalí řidiči," někdy začínali. :-)
*Musím se doplnit, už to zvládám.
Pane Kingu, jak Vy to děláte? Už jsem zase v tom. A velký respekt medvědům.
Zatím si držím svoji hlemýždí stopu a: "Vidím dveře červený a chci je mít černý, žádný barvy, nikdy víc, chci, aby zčernaly."
"Za jeho zády jezdila po Rhinehold Street sem a tam auta a nějaká paní křičela na dceru, aby se přestala vodit za ručičky s tím klukem a přinesla prádlo, ale tady byl jiný svět, takový, kterému vládla jakási tupá bytost, na kterou žádné pistole neplatily."
Čím víc se přibližuju, tím hlouběji tomu propadám.
........................
Bude to ještě dlouhá cesta. Ale, jedno je jisté. .. Je to moje ka. Roland, Ejk a Ochu přikyvují a těm prostě věříte. Jinak to ani nejde.
"Přenes mě k tý krabici na mříži, Rolande - vodpovím na tu mizernou bělošskou počítačovou hádanku. Rozhodím síť a chytím vám projížďku vlakem."
Knížka veselá i k zamyšlení. "Smutné je, že je lhostejno, týrá-li vás Einstein nebo debil. Vyjde to nastejno."
Tak smutný, tak bolestný, tak živý. .. Nádherný román. Doporučuji.
Nejsem ani v půlce. .. Jsem nadšená!! ... A tohle prostě musím.
„Co je?“ řekla Bábi.
„Jak často myslíš, že ten dostavník stojí?“
„Proč tě to zajímá?“
„Měla jsem jít před odjezdem. Promiň. To je tím drncáním. Ví snad někdo, kde je tady hýzlík?“ dodala s přirozenou nenuceností.
„Ehm,“ odkašlal si pravděpodobný špion, „Většinou musíte počkat na příští zastávku, nebo-“ zarazil se. Chystal se dodat „je tady ještě okno“, což byla jistá možnost pro zmužilé ve chvíli, kdy vůz vjel do některého z rovnějších úseků cesty. Zarazil se, když si s hrůzou uvědomil, že tahle děsivá stařena by dokázala o takové možnosti vážně uvažovat.
......................
Dočteno a:
Nahoře byl muž, který schodiště teoreticky zametal. Prakticky totiž jen přesouval za pomoci koštěte prach, dopřával mu nového výhledu a možnost udělat si nové přátele*.
* Pozn. čtenářky: Můj případ, taky občas svádím boj s prachem.
Paní Plížová zvedla hlavu. Podívat se do očí Bábi Zlopočasné bylo jako se podívat do zrcadla. To, co se z nich na vás dívalo, to jste byli vy sami a ukrýt se nebylo kam.
Nikdy není pozdě na Krchovského.
Těch hrůz, co bdí u mého lože!
zvlášť tyhle dvě, tak odlišné:
co když dnes umřu, panebože
a nebo, probůh, co když ne?!
Doporučeno mým synem. Mě tedy na zadek neposadila, tak snad "někdy - něco" příště.
Všechny čtyři povídky jsou úžasný, bez rozdílu. Jen kdybych měla víc času na čtení. Ach, jo.
Maminka. Nejdražší bytost, která když jednou odejde, jako by odešlo kus vás samých. Ta moje nás opustila před pár dny. Je to bolestné a je to realita. Tyto verše mi dávají naději, že věděla jak moc ji mám ráda. Věděla a ví to. Protože, někde tam …
Maminko moc mi chybíš.
Když už mě ta "mrška padesátka" dohnala, tak alespoň s veškerou parádou i připomínkou dob dávných(nostalgická slza ukanula, ne, že ne). A taky to od teď pořádně rozjedu(ne, že bych se předtím držela nějak při zdi). Zkrátka .. bude to velkej h-u-k-o-t !!
Ďáblík se měl k dílu,
vlezl pod kobylu,
nadzdvihl jí boky,
udělal dva kroky,
namohl si záda,
padl jako kláda.
...........
Rozverně - hravý Puškin osloví každou generaci, mě tedy ano. :-)
Jedna z těch knih na kterou náhodou "někde narazíte", příliš od ní neočekáváte a ona vás mile překvapí. Detektivní román psaný moudře a vtipně a to je někdy víc, než notně využívaná nálepka "bestseller."
Začalo to téměř idylicky, pak nebe náhle potemnělo … a přišla zničující smršť.
……… Má duše pláče. :(
Až se mi z toho srolovali uši a vyschla vagina. Co mám proboha (či spíš ďábla) po tomhle číst. To vážně nevím.
V dětství mi Děti z Bullerbynu nějak unikli, tak teď to doháním. A taky je to dobrý tip do výzvy. Skandinávie už má totiž dost překriminováno.
Odpověď „Já nespěchám“ má něco do sebe. Člověk by se měl umět zastavit a vychutnat si ty nepatrné drobnosti života, které většinou bez povšimnutí míjí. Ať už se zvířecím mazlíkem, nebo bez. Život je přece tak krásný.