Fcelicka_maja komentáře u knih
Tak to byla jízda! Červený kapitán. Hlas pana Mňahončáka tomu dodává hloubku a slovenština šťávu. Podívala jsem se do devadesátek, do hostorie, do Čech a seděla zatĺčená ako klinec. Rozhodně se při tom nedalo tancovat po kuchyni, pozornost si vyžádával jak spletitý děj, tak přezdívky postav, naštěstí sem tam došlo i na shrnutí událostí po jistém úseku vyprávění. Ani se moc nestydím, že jsem si nějakou dobu myslela, že na Slovensku mají tmu jako v kapse. Natŕŕŕčme poháriky a vezměme do rukou další kus. Vtípky taky. AKSK
Pokud ti něco připadá divný, je to divný. Nestopuj. Muži si většinou neříkají o pomoc, pokud ano, uteč. Křič. Takhle se to v knize nedočtete, ale brzo to z ní pochopíte. Vhodné by to mohlo být jako povinná četba pro mladé slečny, preventivně místo třeba F. Šrámka, myslím že by to bylo víc k užitku. Můžete se koukat na film, přečíst knihu, zase dokola, ale nikdy to nepochopíte. Autorka se snaží podat příběh nestranně, ačkoli je velmi zainteresovaná.
Tělo je plytká, marná věc.
X
X
X
(Co by bez něj dělaly ty chudery na Onlyfans a většina vašich kamarádek?)
Konečně po dlouhé době obrázková knížka. Jednotlivě zpracované příběhy.
Něco opět zapadá do divokých let devadesátých, něco jiného možná do plánu samotného pekelníka. Mohli zde lidé, kteří už roky mlčí svou pravdu konečně promluvit? Ano, pokud chtěli, byli na živu a byli připravení. Fotky, kopie výslechů, výpovědi svědků. Pátrání novináře. Nejvíc mě asi děsila lidská závist, která proplouvá případy naskrz a lemuje tiše svou hrůzností pohnuté lidské osudy.
Nepochopila jsem, co na tom všichni mají. No tak je ten chlap brouk. No tak se lidi v jeho okolí nechovají hezky. A co. Asi mi něco uniklo. Využívali ho a on se nechal, což byl jediný důvod, proč ho měli rádi. Tento námět je v bleděmodrém v každé knize. Hm.
Když kniha přijde v pravý čas, přehlédne člověk rád i nějaký patos a nechá ji k sobě proniknout tak hluboko, jak si to jen ona sama dovolí. Však která z nás by v dnešní tvrdé době nechtěla být Lotta?
Call boy a jeho příběhy. S kdejakou, kdejak. Žádné detailní popisy.
Zase krize, zase rodina, zase problémy. Jak to ten chlap asi vyřeší? Občas jsem se zasmála, námět mě už vysiluje, nejhorší je, že se od doby před 20 lety přemnožily.
Nádory, cévy, aneurismata. (Kdyby někdo nevěděl) A taky sport, etika a třeba Hippokratova přísaha.
Začátek knihy může být pro někoho náročná záležitost, ale pak přijde další a rozhodně zajímavé a zábavné povídání.
Kniha mi byla doporučena několika blízkými a i známými a doporučila bych ji dál. Vypravěč sleduje osudy několika dost postav, které se potkaly v autobuse cestou na dovolenou do Itálie. Dějová linie je tím pádem docela spletitá. Jazyk zajímavý a nejednoduchý. Nenudila jsem se. Explicitní? Nenuceně. Musím se však usmát nad stylem humoru a detailnímu a téměr profesionálnímu popisování například péče o tělo jedné z protagonistek. Dnes již známá rutina všech sockami posedlých pubošek tenkrát popsaná mohla asi působit jako šok pro populaci “umyla se a šla, Stejně jako kousavost a nafoukanost většiny postav a skutečnost, že jeden je překvapivě romanopisec. I proto jsou příběhy poutavé. Je to prostě z té doby :) Mě to bavilo, myslím, že jsem byla svědkem několika dobrých a i originálních nápadů. Milujeme letní komedie, ať už v TV nebo jako hezky namluvené audioknihy, ne?
Uff... mno, za každou cenu snobské dílo působí až úsměvně. Jednoduchoučké postavy, námět celkem pěkný. Většina autorů si dává záležet na detailním popisu míst, kde jejich postavy žijí, nebo kam cestují. Z jistých důvodů. Zde výčet luxusních obchodů následuje výčet luxusních míst. A to je asi všechno. Nepříliš květnatý jazyk a stále dokola se opakující věty nehodnotím. Dílo pro mě postrádá hodnotu.
Celá kniha byla prosáklá gay citem zleva doprava, nic proti. K "obyčejnému" sci-fi horor příběhu mi to pořád nějak nesedělo a hlavně přišlo zbytečné. Nedalo mi to a přečetla si o autorovi. Aha. Henry byl zajímavá postava a svými jemnými psychopatickými pobídkami dovedla pro svoje pobavení zviklat kdekoho, případně v hrdinovi probudit jeho pravou sociopatickou osobnost. Takže v celé té zvrhlosti bylo možno sledovat cosi přitažlivého.
Po Miláčkovi, Paní Bovaryové a Wertherovi mi další lkaní připadalo neúnosné. Příběh dvou psychicky labilních jedinců, kde nad odpornou povahou hlavní hrdinky triumfoval hlavní hrdina povahou ještě odpornější a na celé knížce bylo vtipné jen to, že to vydávali za lásku. Spojilo je jen, když si oba lhali do kapsy. Gradování knihy spočívalo v opakování situací stále dokola (podobná situace nastala aspoň 4x), což bylo hysterické, zbytečné a nudné. Charktery postav byly zřejmé už po první kapitole a už tam klidně mohl přijít konec a o nic bychom tím nepřišli.
Je téměř půlnoc, ležím sama, mám zavřené oči, tma je klidná. Poslouchám. Je nádherně načtená. Dokonalý zážitek.
.
.
.
Jaké to bylo?
Příběhy alkoholiků, v léčebně alkoholiků, psané alkoholikem. Chod oddělení… je cesty ven?
…Všichni máme rádi scifi…
…Někde jsem četla, že úplně cítíte, jak vám při čtení odumírají mozkové buňky. Asi by to měli uvést na přebal mezi ta ostatní důležitá hlášení…
Ale teď vážně, pokud jste žena, která se neustále snaží být hodná a milá a každého potěšit, čtěte. Anebo i muž, no. Nemyslela bych si to, ale našla jsem i několik citátů, které vyznívají upřímně, prožitě a neexcentricky. A připadaly mi důležité.
Možná víš prd, co se dělo, když jsi byl/a ještě prcek. Narcos, Devadesátky, Vyprávěj, tajné dokumenty: STB Válka v Jugošce. Kniha je věcná, faktická a taktická. O šílené situace, drama a neuvěřitelné náhody není nouze téměř na žádné stránce. Je však třeba uvažovat, že pojednává nejenom o tom, kdo komu kde něco udělal, ale taky co a jak to udělal. Není to čtení pro slabé povahy. Jsem ale ráda, že existuje v literatuře komplexní popis situace, navíc obohacený o cenné a zajímavé informace z vyšetřování.