felixrr
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
Působivá a výborně napsaná kniha, děj vyprávěný ze tří perspektiv je přehledný a díly skládačky do sebe postupně zapadají. Nemám to jinak ve zvyku, ale tuhle pasáž o Vojně a míru ocitovat musím:
„Z knihovničky v pokoji, o který se dělila s Rosou, vytáhla Tolstého tlustou knihu, z níž se lidstvo stejně nepoučilo, protože ti lidé, kteří čtou klasiky, jsou dost chytří, aby chápali nesmyslnost války i bez líčení její krutosti, a ti, kdo by se poučit potřebovali, po žádné z moudrých knih nikdy nesáhnou.“
Zlodějka knih
Markus Zusak
Čtivá, dojemná a hlavně celkově výborně pojatá kniha. Smrt jako vypravěč je originální nápad, stejně jako různé krátké výčty a seznamy, které dílu dodávají charakter. Přečteno v originále.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Musím říct, že mám dost rozporuplné pocity. Příběh je poutavý, dojemný, čte se výborně, o tom žádná. Ale občas jsem až zapomněl, kde že se vlastně děj odehrává. Spousta situací působí přinejmenším zvláštně nebo dost přikrášleně. Není to ostatně jen pocit, ale i fakt; na anglické Wikipedii např. najdete odkaz na poměrně obsáhlý výčet problémů, které s dílem má osvětimské muzeum...
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Představte si alternativní vesmír, ve kterém se Jiří Grossmann dožil vydání Forresta Gumpa, přečetl si ho, a pak s Miloslavem Šimkem místo povídek napsali román...
Půlnoční knihovna
Matt Haig
(SPOILER) Knižně jsem tento motiv četl poprvé a přišel mi vydařený. Konec s návratem z ideálně vypadajícího života naposledy do knihovny a potom reálné situace jsem čekal a přišel mi trochu moc deus ex machina, jak bylo všechno najednou zalité sluncem. Jinak ale nemám co vytknout.
Severka
Nina Špitálníková
Konečně můžu taky pronést ono slavné „přečteno jedním dechem“. Naprosto skvělá, poutavá knížka, příběh z více úhlů pohledu, s překvapivými zjištěními a k závěru dost skutečností na zamyšlení. Za mě od autorky vůbec nejlepší počin, a to je Svědectví dost silná konkurence.
Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
Jen velmi rámcově jsem věděl, do čeho jdu, ale příběh mě naprosto uchvátil. Děj je postupně, až zlověstně vybudovaný, a všemu kralují výborně napsané postavy. Úžasný nadčasový román.
Deník kastelána
Jan Bittner (p)
Pokud nemáte Aristokratku v lásce, určitě dejte šanci tomuto dílu. Mnohem ponuřejší (i když ne děsivá) atmosféra a geniální cynismus.
Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
Chápu že ten humor sušší než poušť Atacama není pro každého, ale za mě se jedná o výbornou válečnou knihu zase trochu z jiného pohledu.
Atlas mraků
David Mitchell
Tohle pro mě byla dosti náročná jízda, ale stálo to za to. Příběhy jsou výborně propracované, každý má osobitý styl/žánr, prostředí, postavy, zápletku, jazyk a rozuzlení, přesto jsou protkané společným motivem. Rozhodně to není dílo, které by se četlo dobře a lehce, ale možná právě o to je působivější.
Opatství Northanger
Jane Austen
Od Jane Austenové jsem před čtenářskou výzvou nic nečetl, ačkoliv jsem už dlouho chtěl, navíc všechny moje plánované kingoviny jsou dost vydatné bichle, takže jsem se rozhodl právě pro Northanger. Příběh jsem si celkem užil, autorka uměla psát dost poutavě a navíc si své činnosti byla výborně vědoma, v knize neustále boří čtvrtou stěnu a přidává všemožné postřehy. Postavy tu nabízí vtipnou škálu všemožných lidských vlastností, kladných i záporných. Nejvíc mě pobavila ta parodovaná hororová pasáž.
Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
Dílo na mě zpočátku působilo zvláštně, hlavně mě dost zaskočil nekompromisní začátek, ovšem čím déle jsem četl, tím bylo lepší. Název kronika je ve finále skutečně výstižný, a morální úvahy i Bradburyho specifický styl zůstávají relevantní dodnes.
Matka
Karel Čapek
Konečně zase Čapkovo dílo, které se mi líbilo bez nějakého „ale“, a celkový vývoj byl stejně povedený jako vizionářské finále.
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Poslušně se postavím do řady těch, kteří knížku přečetli v rámci letošní výzvy a přílišnou radost jim neudělala. Základní myšlenka není špatná, ale kniha nikam moc nevede a nezapůsobila na mě.
Stroj času
Herbert George Wells
Rané, naivní, ale dobře napsané sci-fi. Ve své době jistě obrovské dílo. Autorovo filozofování má dost levicové tendence, které ho dle anotace prý přešly po návštěvě Sovětského svazu. To mě dost pobavilo...
Jurský park
Michael Crichton
(SPOILER) Ačkoliv ani film není zrovna pohádka, kniha je ještě o dost ponuřejší a nabízí i notnou dávku cynismu. Zároveň si autor očividně důkladně nastudoval vše potřebné, od paleontologie, přes teorii chaosu, až k blokům kódu, které v relevantních pasážích doplňují text. Jedinou vadou na kráse je několik nepříliš logických rozhodnutí postav v závěru knihy, které tu již nastínili ostatní komentující (proč jít počítat vajíčka do hnízda, když ostrov za pár minut srovná se zemí armáda, atd.). Přečteno v originále.
1984: grafický román
George Orwell (p)
Názory se tu různí, ale za mě se tohle dílo moc povedlo, a osudové pasáže tu vyznějí lépe než jen na papíře. Nejpopisnější část zůstala jako text s ilustracemi, což chápu, neboť komiksová verze by byla prakticky neproveditelná.
Neználek na Měsíci
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Pokud jste četli naposled jako děti, tak můžu doporučit i v dospělosti. Je to najednou úplně jiný zážitek…
