fifinka8 komentáře u knih

Velmi zajímavé zpracování příběhu o sirénách, které mě bavilo od začátku do konce. Selekce to není, což je vlastně dobře, jelikož tím autorka dokázala, že umí psát i o něčem jiném.

1 29.03.2017

Kniha je opět skvěle napsána, ale přesto mě nezasáhla tak jako autorčina prvotina "Slepá mapa". Už se ale těším na další knihu od paní Mornštajnové.

2 21.03.2017

Nemám nijak v lásce tento druh knih a prvních asi 150 stran mi tento pocit jen potvrzovalo. Ztrácela jsem se v množství událostí, postav a střídání pohledů. Najednou do sebe ale vše začalo zapadat jako puzzle, a nutilo mě to číst dál a dál. Rozhodně doporučuji vydržet, i když vás kniha zpočátku nebude moc bavit.

11.03.2017

Podle mého názoru jde o opět čtivě napsané pokračování ''Selekce''. Eadlyn je sice rozmazlený spratek, ale upřímně, těžko říct, jestli bychom se v její situaci chovali jinak - vždyť odmala slýchá jen o své výjimečnosti a o tom, jak bude vládnout zemi. U její postavy je však dobře vidět vývoj, kterým díky vlastní Selekci prošla. Mohu říci, že již teď se těším na další díl.

4 22.02.2017

Abych byla upřímná, od knihy jsem moc nečekala, ale příjemně mě překvapila. Neustále mě udržovala v napětí, bavily mě překvapivé zvraty. Jediné, co mě ze začátku trochu rušilo, bylo vypravování v er-formě, v ich-formě by to člověk možná vnímal ještě intenzivněji. Jinak ale knihu jako oddechovku určitě mohu doporučit. :-)

2 16.02.2017

"Prostě na mě zapomněli" jsem přečetla jedním dechem. Velmi silný, emotivní příběh vyprávějící o hrůzách, které se odehrávaly po 2. světové válce. Odhaluje lidskou krutost, nespravedlnost a touhu po pomstě.
Autor opět dokázal, že není třeba zaplnit 500 stran, aby kniha v člověku vyvolala emoce...

10 13.02.2017

Kniha je to bezesporu zajímavá a pan Dvořák je očividně velkým znalcem historie, díky kterému jsem se dozvěděla mnoho zajímavých informací o našich předních umělcích. Bohužel jsem se i přes tyto nesporné klady Vřetenem osudu doslova prokousávala (proto ty 3*). Možná to bylo způsobeno tím, že mě popisované období českých dějin nikdy příliš nechytlo za srdce nebo snad zvoleným jazykem, těžko říct.
Abych nebyla jen negativní, přečtení knihy na mě přece jen mělo vliv - konečně jsem si svou knihovničku rozšířila o Máj a Kytici, dokonce v jednom svazku (i když ani jednoho autora by toto spojení asi příliš nenadchlo). :-)

1 12.02.2017

Troufám si říct, že pan Szczygieł je jediným současným polským spisovatelem, který byl opravdu přijat českými čtenáři. Největší zásluhu na tom nejspíše mají vybraná témata týkající se naší historie a kultury, ale stejnou měrou se na tom bezpochyby podílí autorův styl. Jeho díla jsou psána s lehkostí, hravostí a člověk se do nich velmi rychle začte. Kromě jiného je Mariusz Szczygieł dobrým pozorovatelem a své postřehy dokáže skvěle zpracovat. Co se týče samotné knihy "Projekt: pravda", je jiná než ty předešlé. Na mě osobně působila tak nějak ponuře, ale chápu, že se autor potřeboval "vypsat" ze své nemilé životní zkušenosti. Kniha rozhodně není špatná, jen je prostě jiná.

2 22.01.2017

Krátké, vtipné, výstižné. Sice spíše pro děti, ale i dospělý se pobaví. :-)

2 13.01.2017

''Zádušní mše za hraběnku'' se mi velmi líbila, byla čtivá, zajímavá, ale hlavně se soustředila na dobu, která je u nás z nějakého důvodu stále tak trochu tabuizovaná. Děkuji tímto panu Holubovi, že se i přes to rozhodl tomuto tématu věnovat a čtenářům přiblížit velmi smutné a temné období českých dějin. Věřím totiž, že kniha popisuje události tak, jak se tehdy mohly stát (nebo i staly), z čehož je mi opravdu smutno. Nicméně takto by měly dobře napsané knihy na čtenáře působit - zanechat v něm emoce a donutit ho přemýšlet, což se zde dle mého názoru povedlo.

6 10.01.2017

Knihu jsem přečetla poměrně rychle, nejspíše i díky zvolenému řádkování. Nicméně musím, i přes množství negativních komentářů, konstatovat, že se četla celkem dobře. Myslím si ale, že kdyby se autor soustředil pouze na příběh Rocca a Trefy, udělal by lépe. Na pokec s producentem se mohl prostě vy*rat (omlouvám se, vliv použitého slovníku). Ani tato kniha mi ale nepomohla pochopit "fenomén Viewegh". Ne všechno, co napíše, se musí nutně vydat...

5 09.01.2017

Popravdě mě kniha nikterak nezaujala. Nevím, zda je to použitým "archaickým" jazykem nebo spíš tím, že se tam prakticky nic neděje.

08.01.2017

"Láska z Paříže" je pro mě nejromantičtější knížkou, kterou autorka dosud napsala. Z knihy rozhodně "neukapává med", i když je pravda, že někdy je v ní až moc náhod, ale bez toho by to nebyla Alexandra Potter. Děj mě naprosto uchvátil a s napětím jsem očekávala, co se bude dít dál. Co také oceňuji je výběr místa - díky tomu jsem se mohla v myšlenkách vrátit ke svému pobytu v Paříži a znovu si tak společně s hlavní hrdinkou procházet známá místa. Někomu kniha může připadat kýčovitá a málo uvěřitelná, ale pro mě je to určitě jeden z nejkrásnějších románů pro ženy, který mi prošel rukama.

2 06.01.2017

Nemohu si pomoci, ale tato kniha mě jednoduše rozčilovala, jiné pocity ve mně bohužel nevyvolala. Hrdinové otřesní, příběh otřesný, prostě slátanina nad slátaniny.

Dle mého názoru nemůže být žádná normální, mladá žena, která je ve 26 letech špičkovou designérkou, tak hloupá, aby sebou nechala manipulovat někým jen proto, že ji oslovuje "dámo", vypadá jak Adonis a ona se z pohledu na něj rozpouští (hlavně teda v určitých místech)... Chápu, že z vášně, případně z lásky, je člověk schopen mnoha věcí, ale čeho je moc, toho je příliš. Nemyslela jsem si, že někdy něco takového pronesu, ale: zlatých 50 odstínů šedi.

4 02.01.2017

Nenadchne, neurazí...

2 19.12.2016

Je vidět, že tato kniha patří mezi prvotiny pana Vondrušky. Jeho styl psaní je nezaměnitelný, což je patrné i u tohoto díla. Po chvíli čtení mi ale začaly vadit neustále se opakující náměty, a také mi více vyhovují delší slohové útvary. Knihu doporučuji spíše milovníkům pana Vondrušky, které zajímá, jak tento spisovatel začínal.

2 16.12.2016

Autorka zvolila neobvyklý styl, díky čemuž je kniha neobyčejně zajímavá a poutavá. Tomu dopomáhá také děj plný zvratů, erotického napětí a barvitý popis měst. Nicméně je příběh jen těžko uvěřitelný a naivita hlavní hrdinky občas značně zarážející. Konec by zasloužil lepší vysvětlení celého vyprávění, ale je možné, že si autorka nechala "otevřená vrátka" pro další pokračování.

13.12.2016

"Slepá mapa" mě zaujala hned od začátku. Dobře se četla a bylo zajímavé sledovat osudy jedné rodiny, která je nucena se přizpůsobovat jednotlivým režimům. Prostě je to kniha, která donutí člověka přemýšlet...

8 08.12.2016

Kniha mě obsahem zaujala, doplnila jsem si znalosti z období české historie, které mě jinak tak trošku minulo. Nicméně se mi nečetla moc dobře, doslova jsem se jí prokousávala, a někdy se i přemlouvala k jejímu dalšímu otevření. Možná to bude tím, že se jedná o níže zmíněnou kompilaci odstavců z několika jiných knih.

05.12.2016

Jako vždy dokonale čtivé propojení historie a detektivky, oblíbené postavy, zajímavá zápletka. Prostě a jednoduše: Pan Vondruška opět nezklamal. :)

2 16.11.2016