Fillipa
komentáře u knih

Alzheimerova choroba. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale nemohu souhlasit s všeobecnou chválou. Fakta o nemoci jsem přijala, příběh ne. Autorčin styl se mi nelíbí.


Nedočetla jsem (Russelem jsem měla dost), nebudu hodnotit, ale s každou další kapitolou ve mně stoupala podrážděnost vůči autorovi.
Obsah:
Jean Jacques Rousseau: „Zajímavý blázen“
Shelley aneb Bezcitnost ideí
Karel Marx: „Hrozné, do nebe volající kletby“
Henrik Ibsen: „Naopak!“
Tolstoj: Starší bratr Pánaboha
Hluboké vody Ernesta Hemingwaye
Bertold Brecht: Srdce z ledu
Bertrand Russel: Případ logických nesmyslů
Jean-Paul Sartre: „Malá koule chlupů a inkoustu“
Edmund Wilson: Oharek vyrvaný z ohně
Ztrápené svědomí Victora Gollancze
Lži, bohapusté lži a Lillian Hellmanová
Úlet rozumu

Nenaplněné očekávání. Všechny tři příběhy působily chaoticky a Tři rakve jsou skutečně spíš kriminologická studie než detektivka (viz níže mira.k) S autorem se přáteli nestaneme.


Bavila jsem se a je znát, že se bavila i autorka. Jen to není detektivka a odstavců, které by se daly vynechat, bylo trochu přes čáru. Závěr je úžasný,
co se týká platnosti obřadu, máme na vybranou :-)


Trochu moc zranění a situací, kterým by člověk rozhodně podlehl, silná podobnost s agentem 007.


Nenapsala bych to lépe než "work". Úplně s ním souhlasím.


Nechápu vysoké hodnocení, nedostala jsem se dál než k první večeři vařené pro Němce. Stud a trapnost jsou pocity, které ve mně začátek zanechal.

Tady opět platí, že co se nedá v tištěné podobě, je v podání dobrého interpreta přijatelné. Hodnotit nebudu, ale při poslechu jsem se některým pasážím smála. Ať děláte, co děláte, když nejde o život, není nad cizí neštěstí.

Když připustím existenci Roberta, který je i 20 let po výcviku ve skvělé formě, přimhouřím oko a za závěr nesrazím hvězdičku ;-)


Možná bych byla spokojenější, kdybych neznala seriálovou podobu. První série (další neznám) byla úžasná - nádherné prostředí na anglickém venkově, který máme samozřejmě zidealizovaný i z příběhů A.Ch. A spousta jemného humoru, který v knize bohužel chybí. V tomto typu detektivek - jak psáno níže - ze staré školy, jsem ho čekala.


Katastrofa! Kdo z Vás si chce ponechat iluzi krásné a protřelé všeobecně známé špionky, knihu rozhodně nečtěte. Z páva je slepice, zbudou jen oči pro pláč.


Je užitečné si tuhle knihu přečíst. Uvědomíte si, že s člověkem, který se stal profesionálním vojákem, prošel speciálním vyřazovacím výcvikem a byl dlouhodobě nasazen v bojích, si nevoják nemá nic začínat. Nikdy jejich mentalitu nepochopím, knihu nehodnotím, jen poznamenám, že literární stránka veškerá žádná.

Dlouho jsem váhala, jestli nedám jen 3*, nemám ráda koridu. Ale EH ji nevymyslel a uměl o ní psát, stejně jako o lovu. Povídky nejsou tak poutavé, jako romány.


Kniha je naprosto jiná, než jsem očekávala po přečtení anotace. Krásně se poslouchá, v pohodě přidáváte jednu vraždu ke druhé a žasnete, že držíte palce vražedkyni. Konec je opravdu nepředvídatelný. Bavila jsem se.


Podle mého zde bylo historie pramálo, popis života na plantážích byl jen pastelovou kulisou. Nepohrdám romantikou, kniha se mi prostě nelíbila.


A dál se kniha zvrtla ve škvár kdysi zvaný krvavý román (nikoli Váchalův) ... občas člověk sáhne vedle.