filmokniholik komentáře u knih

Dohnal jsem jeden z největších fantasy restů a... nejsem zklamán. I přes to, že jsem nejdříve zhlédl filmovou trilogii (která se mi nelíbila), na čtení jsem se těšil a dost jsem si ho užil (a filmy po přečtení nenávidím ještě víc :D ).

Tolkien se zde očividně ještě rozehřívá, některé vedlejší postavy (později dost důležité v prstenovské trilogii) se zde vyloženě jen mihnou, ale i tak se už jako čtenáři setkáváme s typickými ingrediencemi Tolkienova stylu:

- popisy lokací a postav jsou důležitější než popisy akce (které je zde spíše poskrovnu)
- historické nástřely předchozích událostí
- nástřely příbuzenských vztahů u některých postav (které později nabydou na komplikovanosti v Pánovi prstenů a pravděpodobně ještě více v Silmarillionu - obojí jsem však ještě nečetl, takže trochu fabuluji)
- písničky se zpívají na každém rohu

Zápletka mi místy lehce připomínala Bouřkovou sezonu Sapkowského Zaklínače - přesunujeme se z bodu A do bodu B, přičemž se něco stane / někoho potkáme, a jdeme zase o kus dál, a to vše v rámci jedné dějové linky (a sem tam malé vysvětlující odbočky nebo retrospektivy), která se mi místy zdála spíše epizodická než jednolitá (což ale není výtka).

Jakmile si na totiž na onen Tolkienův (z dnešní perspektivy trochu zdlouhavý) styl vyprávění zvyknete, máte vyhráno.

A já jsem vyhrál.

20 13.06.2023

Koncentrovaná deprese. Povedená. Miluju to! Jazykově se to čte výborně, obsahově sice méně, ale to se dalo čekat od takového názvu (a navíc mě to vůbec netrápí :D ). Podobnou bezmoc jsem naposledy pocítil při sledování filmu Volyň. Líp už bylo je sice fikce, ale co my víme? Čistých pět hvězd.

5 25.07.2023

Po trochu rozpačitém Mainstreamu (který jsem ale stejně nakonec ohodnotil kladně) se jedná jednoznačně o zlepšení. Dítě tmy se čte samo, Pech umí vybudovat devadesátkovou atmosféru, nezdržuje se zdlouhavými popisy a jednotlivé charaktery jsou od sebe rozeznatelné.

O to víc mě mrzí závěr, který mi po finální konfrontaci dobra a zla přišel rozvláčný a zbytečný - pocit z knihy mi po jeho přečtení trochu zhořknul. Samozřejmě je to čistě subjektivní, ostatním se závěr zřejmě zamlouvá. Já ale kvůli němu strhávám jednu hvězdu.

Celkově se jedná o povedenou záležitost, kterou sfouknete za pár hodinek a ani nevíte jak.

5 04.06.2023

Je to fajn bizárek, ale oproti Magořině nebo Plyšákokalypse tomu zhruba v půlce dojde dech, všechno se totiž představí a příběh už jen předvídatelně dojíždí na volnoběh. Přečtení nelituju, ale Orgie jsou pro mě zatím nejslabší Mellickův počin.

2 25.10.2024

(SPOILER) Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi. Nakonec však zaokrouhluju dolů.

Ploché postavy mi nevadí, ty ostatně k takovému přiznanému béčku patří. Naopak motivace postav a jejich pozadí mi přišlo propracovanější než u některých švábích kolegů - rozhodně více než u Slimáků Shauna Hutsona; zhruba na stejné úrovni jako u Herbertových Krys; ne zas tak přehnaně rozpitvané jako depky hlavních postav v Benchleyho Čelistech; nečekejte však ani propracovanost Kingova Cuja - je to pořád jen béčko.

A i když je to béčko, i ten sex je tady překvapivě omezen jen na dvě tři scény a předvídatelná milostná linka je utlumena na občasných pár stránek.

V čem je teda problém? Jak už Ivan Kučera i jiní správně podotkli, kamenem úrazu je délka.

Věnovat třicet stran ve třetině knihy na výklad o švábech? Budiž.
Věnovat několik podkapitol odbornému výkladu v půlce příběhu? No...
Psát o tom, jak je to všechno z biologického hlediska úžasné, geniální a to ještě před závěrečným úderem, který není (minispoiler) ani závěrečný, ani úderný? Ehh...

Ne, Douglasovi se posledních sto stran nepovedlo. Což je škoda. Prvních dvě stě stran to šlape - mrtvol je dost, atmosféra stísněného ostrova s vichřicemi, rozběsněným mořem a hnilobným pachem funguje, beznaděj a zoufalství postav tam je taky a dává smysl... a on to v poslední třetině všechno rozemele na prášek. Závěrečný showdown je pak natolik unavený a odbytý, až mě zarazilo, jak velkou vypravěčskou zkratku jsem vlastně četl.

Abych ale jen nekritizoval, příjemnou změnou je, že na rozdíl od výše zmíněných knih zde Douglas pracuje s kolektivním hrdinou, respektive že hlavní postavy tady nemají o tolik prostoru více než ostatní a akce ve druhé polovině knihy se účastní spíše skupinky než jednotlivci (což naopak působí trochu přitažené za vlasy například u Herberta).

Obálka je hezká, prostředí je fajn, gore funguje a bylo mi z něj místy trochu nepříjemně (i když už mám něco v tomto subžánru načteno), byť se popisy trochu opakovaly.

Takže průšvih to není, přečtení nelituju.
A pokud jste animal horrorem nepolíbení, přimyslete si hvězdičku navíc ;)

2 17.09.2024

Na konci mi ukápla slza. Přímočarý příběh, který jsem přelouskal za 4 hodiny, s hlavním hrdinou, jemuž rozumíte a chápete jeho pohnutky, aniž byste na to potřebovali stovky stránek. Jediné, co mě zamrzelo, je tzv. dvojí závěr - v okamžiku, kdy jsem si myslel, že dojde k vyvrcholení, následoval ještě jeden zvrat. Ale to je jen malá vada na kráse spolu s tím, že při korekturách sem tam vypadla nějaká ta předložka. Nic mi nebrání udělit 5 hvězd, já takovéto přímočaré intenzivní příběhy o nespravedlnosti na tomto světě zbožňuji, obzvlášť když jsou psány tak brilantně skoupým jazykem, který ovládá Miroslav Pech, Charles Bukowski nebo právě Jack Ketchum.

2 10.06.2023

Pro mě bohužel největší zklamání od Golden Dogu. Předesílám, že jejich produkci mám rád, a děj knihy (včetně skvělé, ale obsahově mylné obálky) mě zaujal. Prvních pár kapitol mi bylo opravdu nepříjemně a těšil jsem se na pořádnou jízdu.

Zhruba v polovině ale přišel zlom. Děj začal stagnovat. Mučení ustoupilo drsnějšímu sexu a napětí se vytratilo. Ani thrillerový zvrat na konci nepomohl. Sice jsem při jeho čtení lehce zpozorněl, ale to bylo všechno. Na hlavní hrdince mi už nezáleželo.

Co ale tuto knihu zachránilo, byly povídky. Jasmín a česnek byl krátký, svižný, nechutný a originální počin; Experiment s podstatou lidství mě zase dostal hlavně svou skvělou pointou. Ze situace, ve které se ocitly postavy (aniž bych spoiloval), mě dost mrazilo.

Pokud bude příště chtít Golden Dog vydat něco dalšího od této autorky, soustředil bych se na povídky. Novela Utrpení těla ve mě totiž vzbudila dojem, že autorka neumí u delšího příběhu udržet napětí.

Za povídky a obálku dvě hvězdy.

1 24.01.2023