finka komentáře u knih
Úžasně promyšlený text, který musel dát strašně moc práce. Mistr ladil, až se výsledku nechce ani věřit. Vypravěč s darem od Boha nebo od ... :-)?
"Každý jsme si prošli peklem, každý si s sebou nosíme své démony"- Jiří Kulhánek dal této celkem běžné větě nový význam :-)!
A někdo si nosí i malinké démonky: "Mňau?", "Mňau.", "Mňáuu!!!"
Jediné, co mi vadilo byly dialogy v "šťastných jako rodinách", tzn. Noční klub, spacák a pirátská loď; takové puberťácky, až dětsky, laškovné. A romantická linka. O konci ani nemluvě.
Celkově ovšem paráda!
Když jsem před deseti lety stála dvouhodinovou frontu v knihkupectví Krakatit na podpis páně Kulhánka, divila jsem se proč je tam tolik lidí... žádná další žánrová autogramiáda už taková nebyla. Dnes už vím jak autor trpěl, vyloženě zmiňuje inferno autogramiády. Vyhlídka na věčnost s podpisem byla dárek, tehdy jsem nic od autora nečetla. Potom jsem několikrát začala Noční klub, ale přes brutálně/buranský začátek jsem se nedostala. Teď jsem konečně dočetla a dobrý. V polovině jsem byla dokonce nadšená, je fajn pobývat v autorově hlavě. Hlášky nenásilné, děj hlavně na začátku nepředvídatelný, prostě dobrý.
Nejen kniha měsíce, ale kniha roku!
Originální, strhující, nepředvídatelné, čtivé a zábavné. Je málo knih, které takto čtenáře chytnou, až se bojí číst dál, co všechno se hrdinům stane. A že se stane! Velmi milé překvapení. Zjevení, které jsem vůbec nečekala, když jsem poprvé uviděla obálku.
EDIT: ano děsnou obálku, Starkane :-)
Co je na knize originální a nad čím srdce scifisty zaplesá? Rozhodně nad velmi detailními popisy (ach!) působení gravitace. Dozvíme se, že při polovině gé si ještě můžeme vypít kávu – v mikrogravitaci to nejde, co s tělem dělá velké přetížení, proč je uměním pohybovat se a bojovat v nulové gravitaci a jaký je vlastně pobyt ve vakuu.
Leviatan se čte velmi dobře, napětí spolehlivě udržuje střídání kapitol z pohledu Holdena nebo Millera a to většinou v tom nejnapínavějším okamžiku. Je zkrátka vším, na co jsme tak dlouho čekali – směsicí poutavého příběhu, vyladěných technických detailů, silných hlavních hrdinů a patřičně dramatické akce.
Jsem nadšená jepice! Konečně skvělé a uvěřitelné zpracování mého oblíbeného tématu. Miluju filozofické úvahy. Nemám ještě dočteno neb si to šetřím a mazlím se se slovy. Pokud se hodnocení změní, uberu, ale nemyslím si. Po dlouhé době kniha, které bych dala hned 6 hvězd, kdyby to šlo.
Už mám připravenou Půlnoční knihovnu - když to tehdy vyšlo, odrazovala mě ženská hrdinka, tak třeba nezklame. Bojím se i proto, že ostatním se to líbilo víc...
Obálka je příšerná, rodina si myslela, že čtu dětskou knížku.
EDIT: po dočtení ubírám jednu hvězdu, takže ne 6, ale 5. Co proboha ten konec?!?
Půlnoční knihovnu mám připravenou, začala jsem, ale... musím se přenést přes začátek - neláká. Překlad? Dám tomu čas.
EDIT2: dočtena Půlnoční knihovna. Na straně 205 jsem ji chtěla odložit, ale vydržela jsem do konce. Jako terapie pro nás zoufalce dobrý...
Poslouchala jsem audio. Začátek průměr, ale poslední třetina tak silná a nepředvídatelná, že jsem šla se sluchátky v uších po městě a tekly mi slzy...
A zase náš robo-dobros.r pomáhá lidem až do roztrhání kůže i kovu - jak sám poznamenává, je na to holt od výroby nastaven. Jednou bezpečnostní jednotka navždy bezpečnostní jednotka.
Jdu na čtvrtý díl a čekám zase nějakého kamaráda robotka, nechám se překvapit.
Už to bude skoro deset let, co jsem Visio četla poprvé. Teď podruhé se mi to líbí víc - přičítám to tomu, že můj literární vkus se s věkem horší.
Dokonce jsem dnes sáhla po Kulhánkovi! Noční klub a zatím dobrý. Neuvěřitelné, roky jsem se tomu vyhýbala.
nefernefer: Ano! Potvrzeno, je to věkem, také ujíždím na braku! Jako mladá bych se tomu vysmála, četla jsem klasiku. Že by vzrůstající potřeba násilí a krve?
Na dvou stovkách stránek patnáct povídek, to znamená ne zrovna obsáhlé texty. U některých povídek to nevadí, jsou neslané nemastné, u jiných to zamrzí. Povídka Čísla je fenomenální. Příběhu Kybersex stačí na ten šok i málo stran :-)
Stejně fenomenální jako Skála.
Edit 3. 4. 2021: když tak o tom přemýšlím... před lety jsem měla ještě napsat, že audio bylo jednoznačně lepší než papírová kniha. Důvod? Přidaná hodnota ve formě hudby a hlasu Jiřího Dvořáka (i co se týče výslovnosti názvů a jmen).
Praštěný zaujme i něčím, co v prvních dvou dílech scházelo. Jsou to zajímavé návraty do minulosti, ve kterých se dozvíme leccos z Attikova dlouhého života. Všichni jsme milovníky příběhů, proto si vychutnáme vyprávění vlkodlaka, čaroděje, boha hromu Peruna, alchymisty a hlavně překvapivý příběh upíra… a bude nám hned jasné, proč je Thór takový pleskomrd.
Příběh je završen velkolepou epickou bitvou a pochopitelně stejně jako něco končí, něco začíná.
Pominu-li chaotický rozjezd, je třetí díl lepší než předešlé dva. A co za to může? Jednoznačně příběhy. Protože vzájemného špičkování druida a Oberona a jejich chytrých hlášek už bylo dost.
Četla jsem po Upgrade od B. Crouche. Podobné téma, hra na bohy ve jménu záchrany lidstva a vyššího dobra. Literárně průměr, obě knihy. Kvantové záležitosti nejsem schopna se svou mentální kapacitou zhodnotit... Nicméně zde mě neskutečně překvapil a potěšil nevídaně obsáhlý seznam zdrojů, ze kterých autor čerpal, díky! To si zaslouží plný počet hvězd. Souhlasím s LenysekC, že na rozdělení 4:2:1 něco bude. Jsem na světě už dlouho a má pozorování mi to jen potvrzují; důkaz vidím i v případě Covid-19, tam se to ukázalo v celé své nahotě. Nebezpečnější než psychopaté jsou davy slepých následovníků, tak to je co svět světem stojí. V blízkém okolí mám dvě zaručené super Q1, už nevím komu jsem o nich vyprávěla, ten člověk mi tehdy řekl, že jim říká lidi bez duše...
Přinutila jsem se dočíst do sté strany. Trapné a velice propagandistické. Až mě z autorky (novinářky!), která má takovýto jednostranný pohled na svět, mrazí. Styl vyprávění a brutální slovník tu hrůzu jen dokonal.
Po Vězni času to bylo velké zklamání, měla jsem věřit své intuici a nečíst. Noru bych profackovala (kdo chce moc nemá nic) a to osobně vím, co obnáší deprese a panické ataky. Ale nakonec to je pro čtenáře dobrá terapie.
Celé to na mě působilo nějak roztříštěně...
Vychutnala jsem si každou pikosekundu čtení - a že jich tam bylo!
Ne, přiznám se, detailní popisy bojů jsem přelétla - nejsem chlap.
Je to osvěžující číst inteligentního autora tohoto žánru. Mám ráda Kulhánkova vymazlená, vtipná a přitom nedbale elegantně použitá slovní spojení a trefné komentáře... a oceňuji lidi, kteří nejsou stádní dobroserové.
Přiznám se, že mé počáteční nadšení s každým dalším dílem vyprchává. Je to pořád stejné: úprk a hackování všeho co kolem kouká, leží, stojí, létá atd...
Prostě nějak chyběly příběhy a Robokatovi koule :-))))
Abych ale jen nehaněla, že se tam nic neudálo - ART chyběl nejen mě a náš hrdina vzal člověka za ...., no považte ten posun!
Tento díl jsem měla problém dočíst. Stejně dávám 3 hvězdy za velice oddechovou čtivost.
Druhá novelka o konstruktu, který není žádný Robo/kat ale takový milý Robo/dobros.r
ART mi teď, když čtu třetí díl, schází. A nejen mně.
Hříšné světce jsem dostala zdarma za nákup knih u Dobrovského. Už vím proč :-)
Souhlasím s Adél784, netřeba nic dalšího psát.
Skvělé, jak se čtenářské preference a názory na jednu a tu samou knihu liší, opravdu mám radost za každou reakci.
Pravda, některé příběhy mi utkvěly v paměti, ale celek hodnotím jako průměrný. Přikláním se k názoru Aykiru na nejdelší povídku.
Kniha o pití čaje. Nazývat ji space operou mi přijde, vzhledem k ostatním žánrovkám, neslušné.