finka komentáře u knih
...jsem aes sidhe. Starší než většina aes sidhe. Starší, než si většina vás lidí dokáže představit. Cítím tíhu mnoha tisíců let...
TO JAKO VÁŽNĚ?
Přesto se nechá lidskou spodinou mlátit a nejprostším z prostých dělá hadr na podlahu za pár šupů. Co tak strašného ve svém světě spáchal, že se takto trestá? Ještě by ho mohl, jako hodně hrdinů urban fantasy, poslat autor na střední školu, jako zvlášť krutou formu trestu. Mick vypadá asi velice mladě, když mu říkají kluku. Kluku?!?
Jak píše kaffa, hlášky někdy vtipné, jindy se za prastarého stydím. Se čtenáři, kteří hodnotili přede mnou musím jen souhlasit.
Přesto jsem dočetla.
Někde jsem četla, že je hrdina psychopat a tím pádem s jeho jednáním nemusí čtenář vždy souhlasit. To mě nalákalo, knihu jsem si koupila, ale dostalo se mi dalšího Dobrosera s velkým D, se kterým cloumají emoce, ač je autor neustále omlouvá. Jistě, bylo to čtivé, zhltla jsem to jako jednohubku, ale vidím jen nevyužitý potenciál.
Pravda, nejsem cílovka.
Vychutnala jsem si každou pikosekundu čtení - a že jich tam bylo!
Ne, přiznám se, detailní popisy bojů jsem přelétla - nejsem chlap.
Je to osvěžující číst inteligentního autora tohoto žánru. Mám ráda Kulhánkova vymazlená, vtipná a přitom nedbale elegantně použitá slovní spojení a trefné komentáře... a oceňuji lidi, kteří nejsou stádní dobroserové.
Souhlas s GIMLI. Na to, že je to staré přes 40 let, je začátek dobré sci-fi, které se dá číst i dnes. Ovšem druhý svět, to je jiná... nemám ráda pohádky (se vším, co k tomu patří) převlečené za fantasy.
Divím se, že jsem vůbec dočetla. Asi potřeba konečného rozřešení?
Jinak dobrá depresárna, jen co je pravda.
Poslední díl, který jsem četla. A že jsem měla problémy dobrat se konce. Depresivní.
V podstatě jen úprk - ještě, že má mág rychlé nohy - připomínalo mi to sérii Robokat. S pádícím robotem má Alex společnou i jistou chladnost (jak o věštci prohlásila jedna dámská postava ve druhém díle), no robot na to má nárok...
Těšila jsem se na hrdinovu temnou minulost, o které se celou sérii žvaní, důkaz, že je člověk, a přitom...
Čtení pro hodně mladé.
Z nostalgie tři body.
Přiznám se, že mé počáteční nadšení s každým dalším dílem vyprchává. Je to pořád stejné: úprk a hackování všeho co kolem kouká, leží, stojí, létá atd...
Prostě nějak chyběly příběhy a Robokatovi koule :-))))
Abych ale jen nehaněla, že se tam nic neudálo - ART chyběl nejen mě a náš hrdina vzal člověka za ...., no považte ten posun!
Tento díl jsem měla problém dočíst. Stejně dávám 3 hvězdy za velice oddechovou čtivost.
A zase náš robo-dobros.r pomáhá lidem až do roztrhání kůže i kovu - jak sám poznamenává, je na to holt od výroby nastaven. Jednou bezpečnostní jednotka navždy bezpečnostní jednotka.
Jdu na čtvrtý díl a čekám zase nějakého kamaráda robotka, nechám se překvapit.
Druhá novelka o konstruktu, který není žádný Robo/kat ale takový milý Robo/dobros.r
ART mi teď, když čtu třetí díl, schází. A nejen mně.
EDIT: po dočtení všech dílů bohužel velké zklamání - a takový to mělo potenciál! Už nebudu ubírat hvězdy, evidentně jsem byla tehdy nadšená...
Pohled ze strany umělé inteligence mě neskutečně zajímá (u skvělého Neala Ashera jsem takovou dávku citových výlevů a duše zpytování marně hledala, tady to chtělo až ubrat).
Moc se mi líbí oslovování Robokata tu v mužském (ten robot), tu v ženském rodě (ta jednotka), což pěkně vystihuje bezpohlavnost. Ne jako Ve službách Spravedlnosti, tam byly pro jistotu všichni ženy a umělá inteligence zmatená - tady se velmi orientuje, jen nepozná věk lidí. Ale je pravda, že u Robokata si čtenář intelektuál nepomasíruje ego jako u Ann Leckie, kniha sklouzává spíš k pěknému čtivému braku. Další díly už mám připravené a jsem dost zvědavá, co bude dál. Jak psal Predator3313 přede mnou, také mě cena za knihy zarazila, ale tím lépe.
Fascinují mě ty prázdné stránky mezi kapitolami - v minulém století by tam snad prskli ilustrace - vím, museli novelku natáhnout aby vydala aspoň na útlou knížečku.
Začátek byl slibnější, ve druhé polovině byl potenciál dost promarněn, ale konec potěšil a to z hodně důvodů:
Nevím, co chci, ale nechci aby mi někdo říkal, co mám chtít, a rozhodoval za mě...
Tesat do kamene.
Takže spokojenost.
Australská verze Anity? To už nezjistím, protože jsem došla ke straně 58 - začátek až tak neurážel, ano, je to blboučké, ale to jsem čekala. Ale upíří klony, co nejsou až tak upíři a upíří vodní muž, to už bylo opravdu moc. Paní autorko méně je více, to nevíte? Dle komentu níže je tam opravdu všechno a prý Riley bude i racek :-) Jen kvůli velkému údu to opravdu číst nebudu...
Byla jsem na 100% spokojená a to tak, že po dočtení jsem četla znovu od začátku.
Zase mě jeden český autor překvapil, stejně jako svého času Roman Bureš.
Dobře kluci! Jen tak dál.
Hříšné světce jsem dostala zdarma za nákup knih u Dobrovského. Už vím proč :-)
Souhlasím s Adél784, netřeba nic dalšího psát.
Včera jsem díl dočetla potřetí a musím říci, že se mi líbí pořád stejně moc. Dokonce už mě opouští neláska k Anně. Knihu jsem si v duchu přehrávala jako film a ano, seriál by se mi líbil.
Dnes jsem začala Divoký symbol, co nedávno vyšel (a něčím na tento navazuje) a je fajn už od prvních stran. To je výhoda sérií (seriálů), že máme čas si vytvořit k hrdinům nějaký vztah a pokud je autor stejně dobrý jako paní Briggs a nenechá kvalitu klesat (což byl problém jen Říčního znamení, Mercy 6) je to velká radost vracet se k našim milým netvorům. Miluju tyhle pohádky.
PS: sláva Finsku!
Hodnotím jen kvůli první povídce, hodně se od ostatních lišila - ty tři jsem ani nedočetla. Ovšem Bod zlomu mě vyloženě nadchl.
Koukla jsem i na ostatní Sládkovy knihy, ale zázrak se už nekonal. Škoda.
Jo, jo, většina z nás má zkrátka svůj oblíbený žánr...
Tak jsem po tom podruhé sáhla po šesti letech a nedočetla. Jak je možné, že se knižní vkus tak mění? V roce 2015 se mi to líbilo víc než Visio a teď je to naopak. Divné.
Nebýt tam dívky Kateřiny, tak bych dala plný počet, fakt se mi to líbilo.
Vlci a vlkouni, zajímavě vystavěný nadpřirozený svět, který má potenciál - ten má i hlavní hrdina - škoda, že další díl není přeložený.
Dát tomu atraktivnější obálku a vydat i druhý díl (celkem jsou/budou čtyři, stejně jako je ročních období), byla by to bomba. Samozřejmě i nějak knihu zpropagovat - vůbec jsem o její existenci nevěděla.
Úžasně promyšlený text, který musel dát strašně moc práce. Mistr ladil, až se výsledku nechce ani věřit. Vypravěč s darem od Boha nebo od ... :-)?
"Každý jsme si prošli peklem, každý si s sebou nosíme své démony"- Jiří Kulhánek dal této celkem běžné větě nový význam :-)!
A někdo si nosí i malinké démonky: "Mňau?", "Mňau.", "Mňáuu!!!"
Jediné, co mi vadilo byly dialogy v "šťastných jako rodinách", tzn. Noční klub, spacák a pirátská loď; takové puberťácky, až dětsky, laškovné. A romantická linka. O konci ani nemluvě.
Celkově ovšem paráda!
Když jsem před deseti lety stála dvouhodinovou frontu v knihkupectví Krakatit na podpis páně Kulhánka, divila jsem se proč je tam tolik lidí... žádná další žánrová autogramiáda už taková nebyla. Dnes už vím jak autor trpěl, vyloženě zmiňuje inferno autogramiády. Vyhlídka na věčnost s podpisem byla dárek, tehdy jsem nic od autora nečetla. Potom jsem několikrát začala Noční klub, ale přes brutálně/buranský začátek jsem se nedostala. Teď jsem konečně dočetla a dobrý. V polovině jsem byla dokonce nadšená, je fajn pobývat v autorově hlavě. Hlášky nenásilné, děj hlavně na začátku nepředvídatelný, prostě dobrý.
Už to bude skoro deset let, co jsem Visio četla poprvé. Teď podruhé se mi to líbí víc - přičítám to tomu, že můj literární vkus se s věkem horší.
Dokonce jsem dnes sáhla po Kulhánkovi! Noční klub a zatím dobrý. Neuvěřitelné, roky jsem se tomu vyhýbala.
nefernefer: Ano! Potvrzeno, je to věkem, také ujíždím na braku! Jako mladá bych se tomu vysmála, četla jsem klasiku. Že by vzrůstající potřeba násilí a krve?