Finn69
komentáře u knih
Tyranie: 20 lekcí z 20. století
Timothy Snyder
Krátké, stručné a výstižné dvacatero liberální demokracie pro každého, přestože primárně určené Američanům. Při čtení si často vzpomenete na myšlenky Václava Havla a utřete slzu při srovnání s naším současným prezidentem.
Bohužel voliči Trumpa, Zemana, Okamury a podobně tohle rozhodně číst nebudou a pokud náhodou ano, odhodí to jako liberální žvásty. Čili všechno závisí na té "normální" části populace, která je často až příliš pasivní - a o tom tahle knížečka je. Tady máme stručný návod na to, jak se nenechat zmanipulovat a co se proti tomu dá dělat, je to vlastně jednoduché a samozřejmé...
Rychlopalba
Štěpán Kopřiva
Půjdu proti proudu, za mě nic moc.
Nedokážu posoudit, jaká je úroveň v kontextu české detektivky, moc jsem toho nepřečetl, ve srovnání s americkou drsnou školou ale Rychlopalba neobstojí ani náhodou.
Těch vtípků je až příliš moc a často z toho textu trčí, jako by byly dopisované dodatečně. Hlavního hrdinu Kopřivovi nevěřím, takového pochůzkáře prostě nenajdete. Děj mi neseděl k prostředí a ani době, možná kdyby to bylo o první polovině devadesátých let...
Asi by to líp fungovalo jako komiks.
Rtuť
Neal Stephenson
I po druhém čtení nechávám čtyři hvězdy, ten překlad přece jen trochu skřípe (i když ten hon na čarodějnice, který nastal po vydání, si podle mne nešťastní překladatelé nezasloužili, jsou tu stovky hůř přeložených knih).
Jinak je samozřejmě Rtuť neskutečně zajímavý a obsáhlý úvod do Barokní trilogie, kniha nabitá jak informacemi, tak dějem a v neposlední řadě i humorem. Jsem velmi a velmi rád, že přeložená bude celá trilogie - na druhý díl se zrovna chystám.
Flanďákova koupel
Boris Vian
Taková jednohubka - patnáct kratičkých absurdních povídek známého patafyzika, prozaika, novináře a kritika, jazzového hudebního skladatele, trumpetisty, dramatika, písničkáře, herce, malíře, překladatele a scenáristy (má toho skoro jako Jára Cimrman). Určitě pobaví, nicméně jako teenager jsem z toho byl podstatně nadšenější.
Třikrát Napoleon Bonaparte
Arthur William Upfield
Tři detektivní příběhy z australského vnitrozemí padesátých let, pěkné čtení na léto.
Nejzajímavější je právě prostředí - pohybujeme se na okraji nebo i za okrajem civilizace, na stanicích kde je nejbližší soused stovky kilometrů daleko a kde žije víc domorodců než bílých osadníků. A to jak těch částečně civilizovaných misijními školami, tak těch dosud "divokých". A právě mezi domorodci se inspektor Bonaparte hlavně pohybuje a je jasné, že jeho metody musí být velmi odlišné například od rutiny 87. revíru...
Medvědín
Fredrik Backman
Medvědín se mi líbil víc než Ove, jak příběh, tak postavy jsou jaksi uvěřitelnější a živější, trošku mi to připomínalo některé knihy Johna Irvinga. Není to žádná pohádka se šťastným koncem, a byť se Backman nevyžívá v žádných drsných detailech, dokáže vytvořit docela temnou a tíživou atmosféru která vás snadno a rychle dostane tam, kde vás chce autor mít. Totiž do Medvědína, kde budete na jak na stadionu, tak mimo něj držet palce jak Benjimu a Amatovi, tak především Maye.
Čili celkově velmi pěkná věc, snad jen jedna věc mi vadila - jak se rowdies ze Skupiny jako mávnutím kouzelného proutku změnili na naprosté klaďasy - takové věci se ve skutečném světě nedějí...
Temná inteligence
Neal Asher
Neal Asher = 5 hvězd, tak to prostě je. Ve svém žánru snad ani nemá konkurenci, všechny ty knížky jsou nápadité, nabité akcí a hlavně dobře napsané.
Temná inteligence jen potvrzuje tohle pravidlo, těšte se na další akci kolem planety Masada, tentokrát včetně Žvatlokače stopujícího u silnice :-)
Exodus
Leon Uris
Obsáhlá kronika vzniku státu Izrael, ve které najdete spoustu velmi zajímavých historických faktů, o kterých se jinak příliš nemluví. Zejména mě zajímalo období britského mandátu a jeho konce, to bylo opravdu velmi dobré a spoustu věcí jsem se dozvěděl. A je třeba říct, že celý ten příběh vzniku prosperujícího státu v podstatě z ničeho a proti vůli všech je fascinující a je vlastně zázrak, že se to vůbec podařilo.
Na druhé straně pro člověka, který má k Palestině v podstatě neutrální vztah a nemá hotový názor na to, kdo má v dlouhém sporu mezi Židy a Araby vlastně právo na své straně, může být na závadu ten romanticko-sionistický pohled, kterým je celá kniha doslova prosáknutá. Mě to místy opravdu vadilo. Nějak nedokážu uvěřit tomu, že všichni Židé jsou vysocí, silní a stateční a všichni Arabové neschopní, hloupí a bezzásadoví. Že jsou židovské ženy krásné, inteligentní a rusovlasé bojovnice, zatímco všechny Arabky jsou ošklivé a smrdí.
To je asi hlavní důvod proč nedávám pět hvězd, troška objektivity by na škodu nebyla...
Měsíční kámen
Wilkie Collins
Tak tohle bylo velmi příjemné čtení, líbilo se mi to ještě víc, než Žena v bílém. Postavy jsou daleko živější, je tu nečekaně spousta humoru a to, že příběh vypráví hned několik vypravěčů, mu jen přidává na zajímavosti. Zejména první polovina knihy, kde se slova ujímají majordomus Betteredge a stará panna a pánbíčkářka slečna Clacková, je naprosto skvělá, za tu bych dal pět hvězd. Betteredge se svou posedlostí Robinsonem Crusoe je vůbec můj oblíbenec. Zřejmě mi teď nezbude nic jiného, než vytáhnout z knihovny nezkrácené vydání Defoeova Robinsona a zase jednou si to přečíst, jinak bych v očích pana Betteredgeho přestal existovat :-)
Zápletka kolem ukradeného diamantu je trošku naivní, ale to se dá vzhledem k době vzniku odpustit, asi to není u téhle knihy to hlavní.
Žena v bílém
Wilkie Collins
Můj první Wilkie Collins, upozornil mě na něj Dan Simmons svou knihou Drood. Mimochodem, potvrdilo se moje podezření, že Drood je kniha o Wilkie Collinsovi psaná stylem Wilkieho Collinse :)
Ale zpět k Ženě v bílém - je to vlastně román v dopisech a deníkových záznamech, podobně jako třeba Dracula. Co se týká stylu, je to taková gotická detektivka, místy dokonce trošku červená knihovna, přece jen ten román má přes 150 let a je to samozřejmě znát.
Napsané je to ale moc hezky a krásně se to čte, úplně z toho dýchne taková ta viktoriánská atmosféra. Do děje a prostředí vklouznete lehce jako ruka do rukavice a nebude se vám chtít odcházet.
Trošku zklamání po mě znamenal konec, který je jakýsi nijaký a do ztracena, čekal jsem tam něco víc.
Ale určitě doporučuji - a jdu na Měsíční kámen.
Plamenonosič
Bernard Cornwell
Jako všechno v této sérii, moc a moc dobré. Uhtred, jak je jeho zvykem, opět skočil po hlavě přímo doprostřed takové šlamastyky, že Thor s Odinem museli dělat na dvě směny, aby ho z toho vytáhli. Zprava Wessexané, zleva Skotové, zepředu vlastní příbuzní a za zadkem moře... zkrátka nářez jako vždycky. Nedávám sice plných pět hvězd, protože Válečníci bouře se mi líbili ještě o chlup víc, ale je to výborná zábava. Snad se brzy dočkáme dalšího pokračování.
Válečníci bouře
Bernard Cornwell
Uhtred z Bebbanburgu, to je sázka na jistotu. Vracím se k němu po cca třech letech devátým dílem a opět mě nezklamal, ba naopak. Tahle série má všechno, co je třeba - atmosféru, silné postavy a příběh, historické reálie, prostě jedna z mých nejoblíbenějších.
A jelikož desátý díl už vyšel česky a letos má vyjít v originále jedenáctý, nějaký čas si to ještě můžu užívat :-)
Temné léto
Dan Simmons
Taková slušná druhá odmocnina Stephena Kinga, pokud jste četli jeho "To", budete se mnou asi souhlasit, že Temné léto je o nějaký ten level níže. Zejména první půlka je docela slabá a výrazně nadupanější druhá polovina knihy to na víc než na tři hvězdy nevytáhne.
Abych ale nebyl zas až tak negativní, přes to všechno je to docela dobrý horror a za přečtení určitě stojí.
Black Hills
Dan Simmons
Mám sice rád knihy Dana Simmonse a taky mě odjakživa (jako každého kluka) zajímali Indiáni, tohle mě ale až tak za srdce nechytilo. Ne, že by to bylo zase až tak špatné, ale je to hodně zdlouhavé, místy až nudné, řada věcí v podstatě zbytečných... Nechci tu spoilovat, takže jen to, co už je stejně v anotaci: jak se tam píše, do hlavního hrdiny jako malého chlapce vstoupí u Little Big Hornu duch generála Custera. Ten se ale celou knihu projevuje pouze tím, že ubohému Paha Sapovi vysílá do hlavy pornografické vzpomínky na svou ženu, to mi přijde docela málo. Jinak se v podstatě neprojevuje.
Co mě naopak zaujalo, je historie památníku Mount Rushmore, tady se člověk aspoň něco dozví o historii a vzniku tohohle monumentu. Až na toho Custerova ducha mi tenhle příběh občas docela připomínal Malého velkého muže, samozřejmě z té indiánské strany. A v tomhle srovnání Black Hills bohužel prohrávají.
Snící drahokamy
Theodore Sturgeon
Tohle se mi prostě nelíbilo. Je to celé nepravděpodobné, nedotažené, postavy taky jen nahrubo nahozené...
Podle mého názoru hodně přehodnocená věc a ztráta času to číst.
Terror
Dan Simmons
Terror je opravdu hodně mrazivý, drastický příběh. A výborná kniha, to především. Je to napsané tak přesvědčivě, že vás stránky knihy budou při otáčení studit...
Jde hlavně o docela detailní a přesvědčivý popis tragického konce Franklinovy polární výpravy, mimochodem reálně dodnes záhadný. Polární zima, loď zamrzlá v ledu, všechna ta beznaděj, věčná zima, hlad, vzpoury, kanibalismus... je to opravdu drsné.
Druhou, tak trochu mystickou linku, představuje eskymácká/inuitská mytologie a medvědí démon pronásledující výpravu. Dohromady to dává vynikající horror za pět hvězd, na který jen tak nezapomenete.
Drood
Dan Simmons
Zajímavé viktoriánské retro, opravdu mě to zaujalo. Že začátku to vypadá, že čtete něco jako gotický román o Charlesi Dickensovi, postupně ale zjistíte, že jde o příběh jeho současníka a kolegy Wilkie Collinse, mimochodem velmi zajímavé postavy, o které jsem ke své hanbě dosud nevěděl. Příběh je to docela temný, stylově zapadá do toho 19.století které popisuje. Čili tajemné egyptské kulty, hypnóza, opiová doupata... a k tomu život anglického gentlemana závislého na drogách a žárlícího na úspěch svého přítele. Moc pěkná věc, podezřívám dokonce autora, že napsal příběh o Wilkie Collinsovi stylem Wilkieho Collinse - o tom se budu muset ještě přesvědčit. Pilně na tom pracuju, už mám dvě jeho knihy nachystané
Russka
Edward Rutherfurd (p)
Zdálo se mi, že si tentokrát pan Rutherfurd ukousnul trošku velké sousto, přece jen psát o svém rodišti u Salisbury je něco jiného, než popsat historii tak obrovské, různorodé a Angličanovi vzdálené země, jako je Rusko. Ale musím uznat, že se mu to opravdu povedlo, dokázal popsat všechny ty krásy, hrůzy i proměny téhle země tak přesvědčivě a věrohodně, že se ani nechce věřit že on sám má kořeny někde úplně jinde.
Navíc se to krásně a plynule čte, těžko se od toho odtrhnete a sotva dočtete, máte chuť začít znovu od začátku.
Dobrodružný život milovníka starých tisků
Dorothy L. Sayers
Moje oblíbená sbírka, takový průřez povídkovou tvorbou Dorothy Sayersové. Budu volně citovat z doslovu, nic lepšího bych nevymyslel: Psala výborně, nikdy se neprovinila chaotickou syntaxí, nedbalou gramatikou nebo nezajímavým slovníkem. Její erudice byla vždy obdivuhodná a cit pro jazyk výjimečný. Ne všechny její příběhy jsou mistrovské, ale všechny jsou zajímavé, překvapí vynalézavostí námětů, originalitou řešení.
Mimochodem, ten doslov si přečtěte, hodně se tam o "podivné paní Sayersové" dozvíte.
Třikrát lord Petr
Dorothy L. Sayers
Tři z těch nejlepších klasických příběhů lorda Petera plus bonus v podobě doslovu Josefa Škvoreckého. Příjemné a kvalitní počteni, jak jinak :)