Finn69 komentáře u knih
Samotnému je mi to divné, dávat pět hvězdiček publikaci zabývající se vlastně statistikou, není to trochu ujeté? Ale co se dá dělat - bylo to ohromně zajímavé, moc dobře se to četlo a hlavně hned od začátku mě to chytilo tak, že jsem trápil celé široké okolí Roslingovým dotazníkem :)
Určitě si to přečtěte, zjistíte, že svět lze vidět i jiným pohledem, než tím, který se nám denně servíruje v médiích. A že nepotřebujete ani černé, ani růžové brýle - stačí trocha zdravého rozumu.
No, odnáším si trošku rozpačité dojmy. Že se nedozvíme odpověď na tu základní otázku, to mě až tak nepřekvapilo. Že jsou Diamondovy teorie někdy trochu vratké, to se dalo také čekat. Oproti Třetímu šimpanzi se ale zas tak moc nového nedozvíte, a to bylo docela zklamání.
Na druhou stranu je to pořád plné informací, zábavné a dobře napsané, rozhodně jsem se nenudil. Nově objevenými výrazy jako "mužská postkopulační dezerce" či "primární a sekundární samice" navíc jistě oslním v jakékoli společnosti :)
Takže výsledek někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami - a dneska je venku ošklivě, tak dávám tři.
Ze všech příběhů lorda Petera je tento můj nejoblíbenější. Je to chytré, zábavné, báječně se to čte a i po těch skoro 100 letech od napsání je to stále živé.
Prostě doklad toho, že hromada mrtvol a úchylný sériový vrah nejsou v detektivce nezbytností - málem jsme na to už zapomněli.
Dobře napsané dialogy, znalost prostředí a hlavně autorčina inteligence, smysl pro humor, vzdělání a rozhled tyhle berličky více než nahradí.
Tak tohle bylo velmi zajímavé, a pro mě naprostá novinka. Že byli na začátku minulého století indiánští Osedžové nejbohatšími lidmi na světě, proháněli se Oklahomou v nejnovějších autech, zaměstnávali bělošské sluhy a stavěli si nákladná sídla, jsem neměl vůbec tušení. Že byli snadnou kořistí všemožných pijavic, podvodníků a zlatokopů či zlatokopek, to se docela dalo odhadnout. Že se ovšem ještě ve 30. letech minulého století děla ve Státech takováhle zvěrstva a existovala tam taková anarchie, jak popisuje tahle kniha, bylo ale pro mě dalším překvapením. Vždyť to byl Divoký západ jako vyšitý, včetně desperátů, zabírání indiánské půdy, zlotřilých šerifů a úplatných soudců.
Asi by mě zajímal film.
No, musím bohužel říct, že Andělin popel je bez debat daleko větší zážitek. Dospělý Frank už není zdaleka tak zajímavá osobnost jako ten dorůstající, a možná by byly zajímavější memoáry jeho bratra Malachiho. (Mimochodem, vůbec jsem netušil, že to byla taková známá osobnost.)
Ale tím nechci říct, že je to špatné.
Čte se to pořád dobře, Frankovy první měsíce a roky v Americe jsou hodně zajímavá četba, klobouk dolů před tím, co nakonec dokázal, přestože mu při tom pořád překážela ta jeho irská náklonnost k flašce. V Americe nakonec dokončí svůj příběh i Anděla, a asi nic nepokazím, když řeknu, že neskončíme happyendem, ale tak nějak po irsku smutně a nostalgicky.
Útlá sbírka absurdních povídek ze Sovětského svazu 30. let, které vás pobaví ještě i dneska. Tenkrát to ovšem zdaleka taková sranda nebyla, jak můžeme vidět na autorově osudu.
Temná rodinná sága z amerického Jihu, kde nechybí láska, nenávist, všudypřítomný rasismus ani všeničící pomsta, které nakonec neunikne nikdo. Asi to nejlepší, co jsem od Faulknera četl, a i když to nebyla úplně snadná četba, docela rychle jsem tomu vyprávění propadl. Faulkner to čtenářům nedělá úplně snadný, a tahle kniha je údajně považovaná za jeho čtenářsky úplně nejobtížnější dílo. Já bych to tak úplně neviděl, za mě na tuhle pozici jednoznačně patří Hluk a vřava. Člověk si na ten styl musí tak nějak zvyknout, ponořit se do těch dlouhatánských souvětí přes půl strany, květnatých popisů a atmosféry. A číst pozorně, nebo najednou zjistíte, že vůbec nevíte, kdo to vlastně mluví a o čem :)
Tak tahle knížka je snad ještě lepší než Trója. A vůbec, neumím si představit zábavnější způsob čtení řeckých pověstí, než vzít do ruky tyhle převyprávění od Stephena Frye. Pokud chcete vědět jestli trpěl Oidipus oidipovým komplexem, proč přišel Théseus o zadek nebo jak to bylo s Héraklovým inteligenčním kvocientem, tohle je rozhodně kniha pro vás.
A já doufám, že se mi konečně povede sehnat v knihovně i Mýty.
Když jednou Tasurinči přemýšlel, co by si tak přečetl, padla mu do ruky knížka Vypravěč od Maria Vargase Llosy. A jářku, ta se mu docela líbila, takže si řekl, že si ji jednou musí přečíst znovu, možná.
To bylo tenkrát.
A teď, když si na ni vzpomněl a přečetl si ji znovu, zalíbila se mu ještě víc, a tak jí přidal ještě jednu hvězdičku. A příště třeba přidá další, snad.
Tak jsem to aspoň slyšel.
Už je to pár let, co jsem se naposledy podíval do světa Odhaleného vesmíru, docela jsem se těšil. Celá ta série je mimochodem hodně dobrá a líbil se mi i Prefekt. Ovšem Požár v Elysiu bohužel znamenal trochu zklamání. Není to prostě ono, nechytilo mě to, přišlo mi to trochu naivní a zbytečně dlouhé. Ani dobrá scifi, ani dobrá detektivka.
Zkrátka a dobře, s prefektem Dreyfusem končím.
Lidožrouty jsem přečetl na pozdní dovolené u moře, a úplně je zapomněl ohodnotit.
Asi to bude tím, že je to fakt děsná ptákovina. Já s tímhle pocitem končím každou Mellickovu knihu a říkám si vždy že již nikdy více. Jenže on mě zas po nějakým čase naláká dalším skvělým názvem a já podlehnu, abych si posléze vynadal. S Plyšákokalypsou to nebude jiný, to už vím teď.
Brána ze slonoviny, brána z rohu patří mezi moje nejoblíbenější kousky z Ryhopského lesa. Příběh staršího z Huxleyových bratrů dává spolu s Lesem mytág dohromady perfektní skládačku. A "ztracené děti" jsou skvělé, můj oblíbenec je Někdo, hledající svoje jméno, a pak samozřejmě fantastická Issabeau.
Tohle fakt člověk může číst pořád dokola a pořád to bude stát za pět hvězd.
Já mám rád povídky z téhle doby, tenkrát to byla disciplína, ve které se pohybovali opravdoví mistři, třeba Ray Bradbury. A právě ty Shirleyiny patří mezi ty perly, které by vám neměly utéct.
Nejsou to žádné prvoplánové horory, to děsivé je vždycky někde v pozadí příběhu a v hlavách jeho postav, to ale neznamená že vás to nechá v klidu...
Byl jsem zvědavý, co mi Nebeský vězeň přinese, a bylo to naštěstí přesně to, co jsem potřeboval. Spojí se tu všechny příběhy ze Stínu větru a Andělské hry, všechny postavy najdou svoje místo a vůbec to najednou celé dostane takovou ještě větší hloubku či jak to říct. Oproti předchozímu dílu o polovinu kratší a o pořádný kus lepší. Ale pokud si to chcete pořádně užít, musíte ty knížky přečíst všechny tři, to se nedá nic dělat. A pak je tu ještě čtvrtý díl... a pátý...
Knížky Jacka Londona jsem četl jednu za druhou už jako kluk a přestože už je to fakt dávno, mám ho rád pořád. A jeho životopis se čte úplně stejně se zatajeným dechem jako jeho povídky a romány, vždyť ten chlap toho prožil na tři životy, ještě než mu bylo dvacet. A pokračoval stejným tempem až do své hodně předčasné smrti. Z dětského dělníka ve fabrice, ústřicového piráta s vlastní lodí i milenkou (v 15 letech), tuláka po Americe v železničních vagónech a prospektora na Aljašce se neuvěřitelným úsilím a silou vůle stal nejslavnější světový spisovatel, novinář, válečný dopisovatel, respektovaný intelektuál a socialista, jehož knížky obdivujeme dodneška. Takový Martin Eden nebo Tulák po hvězdách patří k tomu nejlepšímu co můžete vzít do ruky a to nejsou zdaleka jediné.
V tomhle životopise najdete o Jackovi všechno podstatné, takže pokud vás jeho život zajímá, jen do toho. A doporučím ho ještě doplnit o skvělou knížku Láska k životu aneb kniha o podivuhodném životě, díle, láskách, bojích a smrti Jacka Londona, spisovatele, zlatokopa, námořníka, tuláka a snílka. Tam kromě životopisu najdete i několik výborných povídek, navíc je to knížka bohatě ilustrovaná a vůbec moc hezká.
Nakonec přidám i pátou hvězdičku, tohle bylo totiž hodně dobrý. Docela dlouho jsem váhal, jestli si to mám vůbec pořizovat, ta "Americká modlitební příručka" mě až tak nelákala. Ale je to fakt dobrá, chytrá, originální, trochu filozofická ale i docela drsná knížka, a Wardlin, ten "Bižuterní Ježíš", mi taky hodně seděl.
Kdyby se dohodli Tarantino s Lynchem, mohli by podle téhle příručky natočit vážně dobrej film. Jestli je někdo znáte, zkuste jim to navrhnout.
Tohle je docela návyková záležitost, jak do té temné atmosféry zabloudíte, nechce se vám ven. Izajáš ani ve druhém díle nezklamal, naopak přidal ještě temnější, lovecraftovskou hororovou linku. Klidně bych si dal ještě nášup, zvlášť když koukám, že už v angličtině vyšel třetí díl ... co na to pan Němeček? :)
Hodně dobrá a krásně napsaná knížka, která není zdaleka jen o "indiánské zemi", navíc plná laskavého humoru i nostalgie. A je tam toho daleko víc, škoda že už tyhle věci skoro nikdo nečte.
Já si teď dám každopádně celou trilogii a vylepším těmhle perlám trošku skóre. A kdo má rád dobrý knížky, přidejte se :)
Docela fajn a vtipná nenáročná fantasy, klidně doporučím všem, kterým se líbí třeba takový Kedrigern a drak Comme il faut a nebo třeba i cokoliv od Terryho Pratchetta. Pěkně se čte a pobaví, co chtít víc :)
Tak tohle se mi líbilo moc, tomu říkám opravdový "weird". Konečně vím, kde se vzala v hlavě Chiny Miévilla představa Nového Krobuzonu a v kterém světě stojí Gormenghast.
Název trošku mate, nejde jen o jeden román, je to hned několik příběhů, z nichž každý je jiný a trochu jinak napsaný, dějí se v různých časech a mění se průběžně i samotné Viriconium. Spolu ale dávají jednotlivé části dohromady fascinující obraz dožívajícího světa a jeho více či méně bizarních obyvatel. Jsou tu básníci a šermíři, soupeřící královny, vraždící trpaslíci, záhadné a mocné stroje a zbraně ze zapomenuté minulosti lidstva i invaze z vesmíru. Nečte se to úplně lehce, svět Viriconia je tak starý a ošoupaný, že realita sama nedrží pohromadě. Příčina nemusí předcházet důsledku, a to, co bylo pravdou včera, dneska už nemusí platit. Kdo má rád knížky z laserovské edice "New weird", je tady jasná cílová skupina. A ti ostatní by to měli taky zkusit, je to originální a jiné, a navíc momentálně v Levných knihách za pár korun :)