Finn69 komentáře u knih
Po Pokání a Betonové zahradě pro mě Černí psi znamenali docela zklamání. McEwan psát umí, ale prostě mě to nezaujalo, ani postavy mi k srdci nepřirostly a podruhé tuhle knížku číst určitě nebudu.
Lovci vran jsou, stejně jako první díl, zajímavá historická detektivka z New Yorku 19. století. Timothy s Valentinem tentokrát svádějí souboj s lovci uprchlých otroků. A jelikož zákon stojí na straně jejich protivníků, nemají to vůbec snadné... První díl se mi ale líbil přece jen víc, tentokrát se mi zdálo, že autorka občas vaří z vody, místy je to poněkud rozvleklé. Nějak mi také unikl důvod, proč se stále zabýváme Mercy Underhillovou, která se v příběhu osobně ani neobjeví - snad kvůli počtu stránek.
Pro mě velmi příjemné překvapení, ve všech směrech podařená historická detektivka. Atmosféra New Yorku první poloviny 19. století vás do sebe naprosto hladce vtáhne, postavy jsou živé, napínavý děj... co víc si přát? Snad jen další díl :-)
Tak tuhle knížku jsem dočíst nedokázal a nikomu nedoporučuji, aby to zkoušel. Utahané, nudné, dialogy jako z Aloise Jiráska... Možná je hlavním viníkem překladatel, ke čtení to ale prostě není.
Tak tohle bylo opravdu zvláštní čtení. Přiznám se, že abych si představil svět ve tvaru hyperboloidu, musel jsem si ho nakreslit :-) A k tomu autor přidal ještě prapodivnou fyziku a město, které se tou podivnou krajinou posunuje na kolejích stále směrem k severu (nebo jihozápadu?), kde leží neustále unikající "optimum". Prostě opravdu bizarní věc, už jenom kvůli popisům prostředí to stojí za přečtení.
Příběh už bohužel tak originální a neobvyklý není, čili dal bych 5 hvězd za nápady a dvě hvězdy za příběh, suma sumárum tři a půl.
Tuhle knihu jsem poprvé nedočetl, podruhé dočetl jen z povinnosti, ale potřetí mě to chytilo a nepustilo. Není to vůbec lehké čtení a asi to opravdu chce víc než jeden pokus.
Až se vám podaří prokousat složitou terminologií a začnete pořádně chápat o co vlastně jde, zjistíte že jde o fascinující a ohromně propracovanou postkatastrofickou scifi s přesahy do filozofie, náboženství a řady vědních oborů, zejména kvantové fyziky. Stephenson není žádný povrchní pisálek, to o čem píše má důkladně nastudované, a umí k tomu dodat i zajímavý a napínavý příběh. Takže doporučuji, ale současně varuji - není to pro každého.
Nečetl jsem Perdido zdaleka poprvé, ale tahle knížka se dá číst mockrát a mockrát a nudit vás nikdy nebude. Jak byste se taky mohli nudit v Novém Krobuzonu, městě plném podivných lidí, ještě podivnějších xeňanů všemožných ras, parních konstruktů, alchymistů, thaumaturgů...
Zase jsem si to užil a myslím, že to nebylo naposledy :-)
Letem světem historií římské Británie, tak bych to asi hodnotil.
Tahle historická freska popisuje útržkovitě dějiny celého ostrova od vylodění císaře Claudia až po konec římské nadvlády nad ostrovem. Spojovacím článkem jednotlivých částí, které od sebe dělí i stovky let, je proroctví, pronesené při narození brigantského bojovníka Nectovelina, které zdá se předjímá budoucnost celého ostrova.
Vzhledem k tomu, jak dlouhé období kniha pokrývá (a to je jen první díl), nemůže samozřejmě být klasickým historickým románem například ve stylu Saských kronik Berharda Cornwella. Osobně se mi to zdá až příliš roztříštěné a Cornwellův styl je mi bližší.
Nicméně dozvíte se řadu zajímavých historických faktů a Baxter psát umí, takže ty tři hvězdy jsou asi na místě. Dám šanci i dalším dílům.
Nějak jsem nepochopil, proč byla tahle knížka vůbec napsána, a už vůbec ne proč si někdo dával práci s překladem. Patnáctiletý kluk se pere s bratrem a platonicky se zamiluje do sousedky. Toť vše.
Tak především bych měl napsat, že to je opravdu dobrý postapokalyptický horor s fantasy prvky, určitě nebudete zklamaní. Není to žádná upírská story, ale temný a mrazivý příběh ze světa po jaderné katastrofě. Za čtyři hvězdy určitě stojí.
Ale... Stephen King napsal Svědectví a to se těžko překonává. Tomu srovnání se dá těžko vyhnout, je tu řada podobných prvků. Například rozdělení těch co přežili na dva tábory - jeden který se pod vedením démona či ďábla snaží dokončit to, co nedokázala jaderná katastrofa, a ten druhý který zkouší uzdravit a obnovit zničený svět. A ten konec, ten mě hodně zklamal, tak sladký happyend si ta kniha nezasloužila.
Výborná kniha o neuvěřitelně zajímavé osobnosti Rogera Casementa. Na jedné straně celoživotní bojovník proti nejhorším výstřelkům kolonialismu v Kongu a Amazonii a bojovník za irskou samostatnost popravený britskou vládou - a na druhé straně tajný (jinak to tenkrát ani nešlo) homosexuál píšící si skandální deníky o svých skutečných i smyšlených eskapádách.
Na jedné straně humanista obětující mnoho let života a vlastní zdraví aby zastavil decimování afrických a jihoamerických domorodců na kaučukových plantážích, na druhé agent paktující se s císařským Německem a pokoušející se zorganizovat irskou brigádu, která by po boku Německa bojovala ve Světové válce proti Anglii.
Jak rozporuplně ho vnímají v katolickém Irsku ilustruje například skutečnost, že v Dějinách Irska (Moody, NLN) o něm není ani jediná zmínka, přestože patřil k nejužšímu vedení irských nacionalistů před Velikonočním povstáním roku 1916.
Zajímavě a čtivě zpracovaná historie Trujillovy diktatury v Dominikánské republice. Přiznám se, že jsem o tomto tématu nevěděl prakticky nic a fakta jsem si zjišťoval až v průběhu čtení. Je to totiž místy opravdu síla, téma o kterém by mohl psát třeba Orwell nebo Solženicyn.
Trujillo je všemocný, moudrý a národem obdivovaný vůdce, který si hraje se svými spolupracovníky jako s šachovými figurkami. Lidé ve dne pochodují ve slavnostních průvodech, v noci se ztrácejí v lágrech a věznicích, nebo rovnou v moři mezi žraloky. Prostě takový Stalinův Sovětský svaz v malém.
Historii diktatury rámuje příběh Uranie Cabralové, která se do vlasti vrací ze Spojených států po řadě let, aby navštívila svého otce. Ten byl po většinu diktatury Trujillovým oblíbencem, ale když upadl rozmarem diktátora do nemilosti, neváhal mu obětovat vlastní dceru - a ta nese následky dodnes.
Tajemné, magické, prostě po Kafkovi na pobřeží pro mě zatím asi nejlepší Murakami. Některé pasáže mi atmosférou připomínaly Twin Peaks (pokoj 208), vlastně by se to dalo říct i o řadě postav, sestry Malta a Kréta Kanó nebo May Kasaharová by tam zapadly jako nic.
Na druhou stranu se mi někdy zdálo, že (jinak zajímavé) historické pasáže o Mandžusku s těmi ze současného Japonska moc nedrží pohromadě, proto také "jen" 4 hvězdičky.
O španělské občanské válce ve třicátých letech se už tak moc nemluví, ani jsem na tohle téma toho moc nepřečetl, z beletrie mě na toto téma napadá snad jen Komu zvoní hrana Ernesta Hemingwaye. O to byla tahle knížka zápisků pro mě zajímavější.
Orwellovy zápisky mluví hlavně o nejednotě a boji jednotlivých komunistických, socialistických, anarchistických a kdovíjakých jiných frakcí mezi sebou navzájem. Píše o tom, jak jeho prvotní nadšení přecházelo v rozčarování a zklamání, jak jeho přátelé dobrovolníci z různých evropských zemí končí ve vězení, popisuje panující chaos a neschopnost na republikánské straně, prostě je to taková kronika neúspěchu. Konečně, nejednotné revoluční bojůvky těžko mohly bez pomoci zvenčí uspět a role Sovětského svazu podle Orwella spočívala spíš v rozdmýchávání rozporů mezi frakcemi než v účinné pomoci proti Frankovi.
Z téhle knížky mám rozporuplné pocity, čekal jsem akční hard scifi, skutečnost je trošku složitější.
Především hlavním hrdinou který celý příběh v ich formě vypráví, je člověk, kterému kvůli epilepsii odoperovali polovinu mozku a on teď v podstatě není schopen jakékoliv empatie. Příliš ho nezajímá jeho okolí, a to je u vypravěče trošku problém :-)
Jinak příběh o kontaktu s mimozemskou sondou či vesmírnou lodí je zajímavý a docela i uvěřitelný. Často se řeší neschopnost vzájemného porozumění, odlišnost lidské a vesmířanské strany je taková, že ke komunikaci snad ani dojít nemůže. Velmi zajímavá je úvaha o vztahu inteligence a sebeuvědomění, respektive nezávislost jednoho na druhém.
Ale je to hodně těžké čtení, místy to spíš připomíná odbornou příručku. O dalších postavách v knize se moc nedozvíte (protože hlavního hrdinu moc nezajímají). Překvapivě je jedna z nich upír, jehož existence je vědecky zdůvodněna jako slepá vývojová větev lidstva v minulosti vyhynulá a nyní vzkříšená díky genetice.
Styl mi také moc neseděl, ti upíři tam podle mého neměli co dělat, čili suma sumárum dám tři hvězdy a to jsem trošku přidal.
Moc pěkná věc, kterou bych doporučil všem fandům Kryptonomikonu. Ten zvláštní mix matematiky, okultismu a akčního příběhu trošku na způsob Akt X se mi moc líbil. Jinak je to kniha plná černého humoru, odkazů na Lovecrafta a Terryho Pratchetta.
Bezpochyby nejhorší kniha ze série, to už snad ani nebyl Dexter. Zdálo se mi že už to Lindsayho jaksi nebaví, jako bych slyšel jeho myšlenky: "Kruci jak to udělat, abych už o tom blbým Dexterovi nemusel psát? Aha, už vím, v téhle knize ho naprosto znemožním a bude konečně klid."
A jak řekl, tak udělal, bohužel pro nás čtenáře.
Měl jsem trošku strach, že to bude jedna z těch knih, kde hrdina jede do Indie aby našel svoje lepší já a smysl života v nějakém útulném ášramu. Naštěstí tomu tak není, je to příběh uprchlíka z australského vězení, který najde útočiště ve službách bombajské muslimské mafie.
Linbábá projde docela dlouhou cestu, od turisty přes léčitele nejchudších ve slumu až po zazobaného mafiána nebo bojovníka v Afghánistánu. Mě osobně se nejvíc líbila zhruba první třetina, bavil mě Linbábův průvodce Bombají Prabhákar, barvité popisy života ve slumech a na ulicích a podobně. Ve druhé třetině už Linbábá pracuje pro mafii, ve třetí pak putuje do Afghánistánu a vrací se zraněný zpátky. Ty poslední dvě třetiny knihy mi už přišly zbytečně natahované a místy jsem se přistihl že přeskakuji celé pasáže a stránky. Kdyby byla kniha o 200 stran kratší, jen by jí to prospělo, pak by si zasloužila i 4 nebo 5*. Nemám nic proti tlustospisům, dokonce je čtu rád, když má autor co říct. Tohle ale místy vypadá jako by byl autor placený od počtu stránek či co.
Čili ano, líbilo se mi to, ale ta řídká natahovaná místa mi to hodnocení trošku kazí.
Zase jedna naprosto skvělá hororová klasika, nemá chybu!
Y’AI ’NG’NGAH,
YOG-SOTHOTH
H'EE — L’GEB
FAI THRODOG
UAAAH
Příběhy Randolpha Cartera jsou spíše jakási mystická fantasy než horror.
Putování snovým světem ve společnosti pojídače mrtvol Pickmana, přes planinu Leng až ke dvoru Nyarlathotepa - to zní docela dobře, ne?