Finn69 komentáře u knih

Hloubení sice trochu navazuje na Lavondyss, ale Tallis ani Tiga Nedotknout-se-ženy-nedotknout-se země tu nepotkáte. Je to trochu jiná kniha, s jinými hrdiny, ale pořád stojí za plný počet hvězd.
Co mají společné: v hlavní roli je samozřejmě stále Ryhopský les, a také Hloubení je příběh o hledání, stejně jako Les mytág a Lavondyss. Namísto osamělého hrdiny tu ale máme celou vědeckou stanici, pokoušející se přijít lesním tajemstvím na kloub. Každý z nich v lese něco hledá, vždycky něco velmi osobního. A mezi tyhle svérázné vědce přichází hledat svého ztraceného syna i Richard Bradley.
Můžete hádat, kdo bude silnější, lidská věda, nebo tisíciletý les?

10 28.08.2023

Tak tímhle výletem do Minnesoty mě Katja Kettu vážně hodně překvapila. Znám od ní Můru, Porodní bábu a nějaké povídky, čili čekal bych úplně jiné prostředí i dobu. O tom, že se Finové před cca 120 lety usazovali v indiánských rezervacích a mísili se s indiánským kmeny až do té míry, že vznikl výraz "Findián", jsem slyšel poprvé. Zaujalo mě to až tak, že si k tomu hodlám zjistit něco víc.
Přes krásný jazyk a dle mě skvělý překlad se to nečte úplně snadno, musíte si chvíli zvykat na trošku složitější styl vyprávění. Ale pak vás to dostane. Je to Katja jak ji známe, čili je to spíš ženský příběh, místy je to hodně syrové a plné sexu a ženám a dětem se tam bohužel často dějí hnusné věci. Hodně zajímavá je ta indiánská, odžibvejská linka. Ať už jsou to až příliš živé mýty, které hlavní hrdince Lempi, "Malé pracce", vstupují do života, tak reálná historie. Misijní školy, kam se nuceně odvážely indiánské děti aby se často nikdy nevrátily, ztracená děvčata, po kterých nikdo nepátrá, nebo třeba indiánské hnutí z počátku sedmdesátých let, které vyvrcholilo obsazením Wounded Knee a řadou mrtvých.
Je to zatraceně dobré.

10 30.12.2022

Tak to byla pořádná dávka severské zimní deprese okořeněná humorem černým jako to nejsilnější kafe. Rosa Liksom mě zaujala už ve sbírce finských povídek Za letních nocí se tu nespí lehce a touhle útlou knížkou plnou kratičkých absurdních/tragických/černohumorných povídek se definitivně zařadila mezi moje oblíbence.

10 29.12.2022

I když se mi Klára a slunce líbila, víc než tři hvězdy jí nedám. Jednoduše proto, že v tomhle příběhu není vlastně nic nového ani překvapivého. Robotické chůvy, které už nejsou k ničemu, jelikož jejich svěřenci vyrostli, to přece najdete už u dinosaurů scifi typu Isaaca Asimova. Robotizace a nahrazování lidské práce automaty, nepsal jste o tom třeba vy, pane Vonnegute? Rozdělení společnosti na "vylepšené" a "zastaralé", kde už jsme to všude četli?
To nejzajímavější a důvod, proč tuhle knihu přečíst, je ale způsob, jakým nám Klára všechno vypráví. Vidíte tenhle svět pohledem androidky, která všechno bedlivě pozoruje a zpracovává, ovšem zdaleka ne všechno správně pochopí, někdy uvažuje roboticky neosobně, někdy bezmála lidsky. Sledujete, jak se pobytem v lidské rodině postupně učí a v mezích svého programování se mění. Svět viděný jejíma očima přesto je a bude vždycky jiný, než jaký vidí lidé kolem ní.
Nakonec uvažujete, kdo je vlastně lidštější, a co je to vlastně to "lidství".
Tady Ishiguro potvrzuje, že je pořád vynikající spisovatel a že tu nobelovku nedostal proto, že na něho zbyla.

10 30.10.2022

Tohle jsem si nemohl nechat ujít, vždyť Maiden poslouchám už od alba Number of the Beast. Vždycky jsem se ale víc zajímal o jejich muziku než o jejich život mimo koncertní pódia. Tahle knížka mi padla do ruky víceméně náhodou, memoáry rockových hvězd normálně nečtu, Bruce je ale natolik zajímavá osobnost, že jsem že to rozhodl zkusit. A nelituju.
Jsou to jiné memoáry, než je normálně zvykem. Předně to psal skutečně Bruce Dickinson, a ne nějaký námezdný pisálek. A napsal to dobře a čtivě a s humorem, není to konečně jeho první kniha. Za další, nečekejte žádnou divokou jízdu ve stylu "sex, drogy a rocknroll", tohle není Ozzy Osbourne ani Lemmy Kilminster. Minimum se dozvíte o osobním/rodinném životě, s výjimkou dětství a mládí vlastně nic, o tom ta kniha taky není.
A o čem teda je? Je to o tom, jak se z kluka z Worksopu stala živá legenda, metalový zpěvák, skladatel, pilot dopravních letadel, spisovatel a šermíř. Je to celoživotní jízda nonstop bez zastávky na oddech, kterou nezastavila ani rakovina. Mě se to líbilo, díky a doufám že nám Maiden s Brucem ještě zahrajou kupu pořádné muziky :)

10 06.09.2021

Je to až divný, dávat Reynoldsovi jen dvě hvězdičky, ale mě z toho prostě víc nevychází. Je to docela ucházející scifi z blízké budoucnosti, určená zřejmě mladším čtenářům. Dva mladí sourozenci odmítají otěže své široké a bohaté rodiny/obchodního impéria a namísto obchodu se věnují umění a záchraně slonů. Po smrti své staré a podivínské babičky se však shodou okolností stanou součástí honu za jejím ukrytým tajemstvím. Obnáší to mnoho létání po sluneční soustavě, luštění prapodivných hádanek a rébusů, sváry s příbuznými i debaty s inteligentními velrybami. To všechno s cílem posunout lidstvo technologicky a vůbec všelijak dál, zejména dál do vesmíru. Dojde i na to scifi a je ho tam i docela dost, není to ale ten Alastair Reynolds, na jakého jsme zvyklí.
Jsou k tomu ještě dva díly, ale asi to není pro mě.

10 23.08.2021

Začíná to jako taková masturbační groteska, skoro jako od Palahniuka. Ale to by asi na celou knihu nestačilo. Takže po zbytek knížky sledujete jak se hlavní hrdina, Alex Portnoy, nemůže rozhodnout jestli chce či nechce být dospělý, jestli chce či nechce být žid, jestli chce ojet všechny blond šikse nebo jestli chce mít hodnou židovskou manželku... Pracuje v jaksi komisi která má pomáhat menšinám atd. ale ve svém vlastním životě vlastně všem jenom ubližuje. Je to takový sobecký zmetek, který vlastně nikdy nedospěl. Mladý židovský intelektuál, vždycky premiant třídy, opatrovaný miláček celé rodiny který to měl dotáhnout moc a moc daleko. Ale nedotáhnul. Připomínal mi místy některé týpky z filmů Woodyho Allena.
No a teď leží na gauči u psychoanalytika a o všem tomhle vám dost otevřeně vypráví.

10 01.05.2020

Četl jsem už o sibiřských táborech ledacos včetně kompletního Souostroví Gulag, Kolymské povídky mi ale pořád nějak unikaly. Moje chyba.
Je to syrové, nepřikrášlené, psané z pohledu hladových a zavšivených trestanců, mezi kterými Šalamov strávil 14 let. Solženicynův Jeden den Ivana Denisoviče je proti kratičkým Kolymským povídkám hodně krotký, tady z každé povídky cítíte tu pochmurnou atmosféru, všudypřítomnou zimu, hlad, dřinu, smrt...

10 01.04.2020

Tak tohle vůbec nebylo špatné.
Hlavně tedy "středověká" linie příběhu a příchod morové nákazy. Bylo to přesvědčivé, realistické, žádná hra na středověkou romantiku ale špína, krev a slzy. Za tuhle část bych klidně dal pět hvězd.

Ale i když jde vlastně o scifi z blízké budoucnosti a cestování časem, kupodivu právě ta scifi linka mi až tak nesedla. Tam jsem tomu až tak nevěřil. A a co se týká cest časem a potíží s byrokracií, je tu o hodně lepší Vzestup a pád agentury DODO Neala Stephensona.

Přes tyhle výhrady stojí Kniha posledního soudu za přečtení, středověké pasáže jsou vážně "apokalyptické", jak by řekl Colin.

10 13.01.2020

Tohle snad ani není sbírka povídek, ale výtvarná publikace. A to říkám i přesto, že v knize není jediná ilustrace. Miévillovy povídky se totiž nedají číst jako klasické příběhy s hrdiny a nějakým rozuzlením, musíte k tomu přistupovat jako k procházce obrazovou galerií. Jdete po chodbě, kouknete napravo, vidíte obraz jelena s hořícím parožím, kouknete nalevo, vidíte běžící postavu s nasazenou krvavou prasečí hlavou, a vedle toho třeba nějakou čmáranici, které vůbec nerozumíte. Něco vás uchvátí, něco jde mimo vás, ale to, co jste viděli, rozhodně nebylo obyčejné ani všední.

Na závěr jedno férové varování: jestli jste ještě Miévilla nečetli, tímhle rozhodně nezačínejte.

10 29.07.2019

Na tuhle knížku jsou hodně rozporuplné recenze, od nadšených po zklamané - já za sebe dám čtyři hvězdy, líbilo se mi to. Když porovnám Pražský hřbitov s dalšími Ecovými knihami, určitě se to četlo lépe, než třeba Ostrov včerejšího dne. A určitě je lepší než Nulté číslo. Na druhé straně, víc jsem si užil třeba Foucaultovo kyvadlo a samozřejmě Jméno růže.
Sledujete fascinující řetězec konspirací a spiknutí, táhnoucí se celým 19. stoletím. Zednáři, jezuité, satanisti, židé snažící se ovládnout svět. To se postupně dokládá řadou "zaručeně pravých" dokumentů, samozřejmě jde o podvrhy, falzifikáty, nebo spíš falzifikáty falzifikátů, jejichž tvůrcem je právě kapitán Simonini, hlavní postava a také hlavní zloduch. Bral jsem to celé spíš jako fikci, o to víc mě na závěr překvapilo, že kromě osoby hlavního (anti)hrdiny se všechno, o čem se v knize píše, opravdu stalo. Klobouk dolů za to, jak tu spoustu faktů, citací a historických reálií Eco dokáže spojit do fungujícího příběhu, v tomhle je nepřekonatelný. A ještě vám to okoření gastronomickým průvodcem (nejen) Paříží včetně nějakého toho dobového receptu :)

Ještě musím přidat svůj oblíbený citát z debaty v redakci antisemitského plátku:
"Árijskou chloubou je literatura, ta je teď ale v krizi. Zato hudba, senzitivní umění pro změkčilé a choré, triumfuje. Po krokodýlu je ze všech živočichů největším milovníkem hudby právě Žid."

10 24.06.2019

Tak tohle mě po vynikajícím Soumraku dne dost zklamalo. Námět je zajímavý, je to ale hrozně zdlouhavé, skoro bez děje. Pomaličku vás to někam vede, zřejmě k očekávanému finálnímu odhalení. To se ale nedostavuje, jelikož vy to už stejně dávno všechno víte.
Postavy jsou neskutečně pasivní. Přestože jim jde doslova o život, nepodnikají vůbec nic, aby se zachránily, a to i přesto, že jim v tom nikdo nebrání. Takže vám zbude vlastně jen story o dvou "nejlepších kamarádkách" z internátní školy a jedna tragická studentská láska, kterou ale nikdo zas až tak tragicky nebere...
A to jsem tedy čekal víc.

10 11.06.2019

Letos už můj druhý mnohasetstránkový špalek od Stephensona, který:
a) se nedá číst v MHD
b) se nedá číst v posteli
c) si nemůžete vzít do hospody na zahrádku
d) ale přesto to všechno zkusíte, jakmile se jednou začtete, protože je super

Se Sedmeroev, které jsem četl přednedávnem, nemá DODO nic společného. Je to prostě zase něco úplně jiného. Tentokrát je tu daleko méně vědy a o to více humoru, a namísto do fyziky a matematiky se hluboko ponoříte do státní byrokracie. S tím souvisí plejáda absurdních zkratek i situací typu "je politicky korektní nazývat čarodějnici čarodějnicí?". I styl je úplně jiný, je to vlastně román v dopisech, deníkových záznamech, mailech, severských ságách - přesto se ale čte hezky a snadno.
Aniž bych nějak spoiloval, můžu asi říct, že jde hlavně o cestovní časem a pokus americké vládní agentury zachránit (ke svým vlastním účelům) skomírající magii. Čarodějnice mají ale svoje vlastní plány, a když se do toho ještě vloží byrokracie, průšvih je tady. A tak se dočkáte třeba vyloupení Walmartu Vikingy z 10. století, a můžete si dokonce přečíst tzv. Walmartskou ságu, kterou na oslavu hrdinů plundrujících regály skaldové kdysi složili. Je to jednoduše hlavně legrace, na nic víc si to nehraje, nečekejte další Anatém. Když to tak budete brát, určitě se vám to bude líbit tak jako mě.

10 31.05.2019

Přiznám se bez mučení, že před přečtením téhle knihy jsem o Michelangelovi věděl jen, že to byl geniální renesanční sochař a malíř, přičemž z jeho díla mi něco říkala snad jen Sixtinská kaple a socha Davida. No a už někdy v polovině čtení jsem hledal na Googlu fotografie všeho, o čem jsem se dočetl a dokonce začal přemýšlet o tom, že bych se podíval po letenkách do Florencie a Říma :)
Na začátku mi chvilku trvalo, než jsem se dokázal pořádně začíst, rozjezd byl trošku pomalejší a i Michelangelovi nějaký čas trvalo, než se pořádně projevil. Ale o to lepší bylo dál. Je v tom spousta italské historie, řada podrobností z jeho života a hlavně neskutečná spousta emocí - a je poznat, že Stone čerpal z Michelangelovy korespondence, působí to hodně autenticky.
A tak, i když nějaké výhrady bych měl, musím dát plný počet hvězdiček, byl to rozhodně zážitek.

10 08.02.2019

Když tomu sám velký Neal Asher dal na Goodreads čtyři hvězdy, nebudu vůbec ve špatné společnosti, když se přidám :) První díl se mi asi líbil trošku víc, je to ale pořád dobrá věc, někde na pomezí mezi Heinleinem a právě Asherem.
Ze "starých" vojenských útvarů se děj tentokrát přesune mezi zvláštní oddíly, Brigády duchů. K tomu bych měl jednu doplňující poznámku: klonovaní vojáci dostávají po "narození" jména po významných vědcích, filozofech, spisovatelích... Setkáte se třeba s Julií Einsteinovou, generálem Szilardem a podobně. Kolik ale myslíte, že se z těchto vojáků jmenuje příjmením Cimrman? Ani jeden, přátelé, ani jeden!

10 31.01.2019

Moc dobrá scifi o cestách mezi paralelními vesmíry, originální a navíc i dobře napsaná. Nemusíte se bát kvantové fyziky, není to až tak úplně hard scifi, a to nejnutnější minimum je podané přístupně a pochopitelně. To hlavní se stejně odehrává v mysli hlavního hrdiny (teda vlastně hrdinů).
Nepřijdete ani o akci a napětí, docela rychle to zejména v druhé polovině akceleruje a pak už ani nestačíte otáčet stránky. Byl by to jasný kandidát na pět hvězd, bohužel to trošku kazí "hollywoodský" závěr.

10 29.12.2018

Abyste z tohohle něco měli, je nutně potřeba znát (a mít rád) původní seriál. Pokud tomu tak je, určitě si to užijete - dozvíte se toho spoustu o minulosti jak městečka, tak obyvatel. Do toho havárie mimozemských lodí, pátrání po UFO, historie Indiánů Nez Percés a další věci, které ještě zahušťují tajemnou atmosféru, kterou je celé Twin Peaks zahalené. Samozřejmě včetně sov, které rozhodně "nejsou, čím se zdají být".
Tohle vlastně ani není kniha ve smyslu nějakého příběhu, je to spíš artefakt, který si správný fanda Twin Peaks uloží na polici a obloží sbírkou DVD se seriálem. Tak jak to mám já :)

10 28.12.2018

Tohle je moje srdeční záležitost, ani nevím, kolikrát už jsem tuhle knížku od 80. let četl. V tomhle žánru je to pro mě jasné číslo jedna, těch pět hvězd tam bude vždycky.

10 25.03.2018

Někde v doslovu téhle knihy se píše přibližně toto: "Od obdivu k McCarthymu vás může odradit jen slabý žaludek nebo optimistický náhled na svět." A tohle platí dvojnásob právě o Krvavém poledníku, je to opravdu syrové a drsné čtení. Namísto romantiky westernů dostanete krev, špínu, smrad a smrt, namísto nažehlených kovbojů zabijáky ozdobené náhrdelníky z lidských uší.
Nic pro slabé povahy, pokud si ale na tenhle příběh troufnete, dostane se vám do hlavy pořádně hluboko a zůstane vám tam hodně dlouho.

10 10.03.2018

Doporučil bych především fanouškům magického realismu, tahle kniha nezapře inspiraci Sto roky samoty. A není podle mého o nic horší.
Autorka nás v částečně autobiografickém příběhu provede historií Chile dvacátého století, zejména pak nástupem Pinochetovy diktatury. Ona sama je příbuznou prezidenta Allendeho, který v průběhu puče přišel o život a musela poté emigrovat, její sympatie tedy samozřejmě patří levicovému prezidentovi. Ale nejde jen o politiku, byť má v příběhu podstatnou roli - je to hlavně rodinná sága zobrazující proměnu celé země a myšlení lidí v průběhu minulého století, nenásilně obohacená o řadu magických prvků. Mě to moc bavilo, ještě jednou doporučuji a doufám že se nezklamete :-)

10 19.04.2016