Finskej
komentáře u knih
Waldemar Matuška: Snům ostruhy dát
Michal Bystrov
Kniha, která na trhu s biografiemi chyběla. Jednak proto, že před tím žádná taková nebyla, za druhé proto, že publicista Bystrov je známý tím, jak neúnavně se pídí po faktech, včetně těch neznámých a zapomenutých, a trpělivě je dává dohromady. Což ví každý, kdo zná jeho dílo a ví, jak přistupuje ke své práci, a čehož dokonalým příkladem jsou například Příběhy písní. A právě proto, jak trpělivý a poctivý při práci s fakty Bystrov je, jsou nakonec ochotni se s ním bavit i lidé, kteří třeba jinak informace běžně neposkytují, v tomto případě paní Matušková. Díky tomu se pak my, čtenáři, dozvíme, co bychom se jinak nedozvěděli.
Co dělala Abigail v létě
Ben Aaronovitch
Obecně jsou Řeky Londýna dobrá série, ale některé díly jsou ještě lepší než dobré. A „Co dělala Abigail v létě“ z mé dosavadní nejoblíbenější dvojice (Měsíc nad Soho, Stín nad Trevírem) udělalo nejoblíbenější trojici.
Věk nevinnosti
Edith Wharton
Jeden z oněch klasických románů, který je v podstatě o ničem a celé drama spočívá v tom, že situace je zuřivě nazývána dramatem. Jazyk ovšem a spisovatelské řemeslo jsou nádherné. Osobně už se k tomu nikdy nevrátím, kousek stačil.
Seržant
Miroslav Žamboch
Knize jako takové dávám 5 *, protože je to Žambochovina klasického střihu, na nic si nehraje a dobře odsejpá. Jen bych rád podotkl, že autora obálky i toho, kdo ji schválil, měli by bičem hnát z bran města, protože porno-style ženština je fakt úděsná a vrchol nevkusu a musel jsem se přemáhat, abych jen za to jednu * nesundal.
Kmen Andromeda
Michael Crichton
Jak normálně Crichtonovy knihy miluji, zde mě až zaráží, s jak hroznými chybami je mám-být-dokonale-supermoderní laboratoř vybudována a zařízena a jakých přehmatů a fatálních nepochopení se máme-býti-ti-nejlepší vědci dopouštějí.
Ztracené pueblo
Zane Grey
Tentokrát chtěl Zane Grey patrně napsat grotesku, protože jinak se toto dílko vysvětlit nedá
Já, rytíř
František Niedl
Pořád je to příjemné čtení, ale šetření na korekturách v některých dílech této série je ostuda. FAKT VELIKÁ ostuda, milá MOBO. ("bysme"!) Čtenáři jsou často vyčítány rekapitulace, k nimž dochází v pozdějších dílech série, a je fakt, že by se daly řešit klasickou hvězdičkou a poznámkou pod čarou či na konci, jako tomu kdysi v literatuře bývalo. Tady je názorně vidět, že argument "dneska se to tak už nedělá" (který se náhle vynořil a byl brán v potaz) byl svého času fakt hloupý.
Město malomocného krále
Emilio Salgari
Hodnota Emilia Salgariho coby autora spočívá hlavně v tom, že si člověk uvědomí, jak neuvěřitelně kvalitním autorem byl například takový Verne nebo May. Jako čtenář chápu, že hrdiny a hrdinky musí stíhat útrapy a nepřízeň osudu, ale nemuseli by se do nich neustále dostávat proto, že se chovají jak naprostí pitomci. Což, bohužel, se u Salgarino děje skoro pořád.
Nejstarší Američané
Václav Šolc
Šolcovy knihy obecně jsou skvěle čtivé a zábavné – nejlepší ukázka toho, jak psát správnou naučnou literaturu. Navíc měl autor přehled, takže kromě známějších a „atraktivnějších“ kmenů probral vždy i ty méně známé, menší a okrajové a to se záběrem od severní až po jižní Ameriku. Spolupráce s ilustrátorem Jaromírem Vraštilem byla úspěšná a došlo k ní minimálně u jedné další knihy na toto téma: https://www.databazeknih.cz/knihy/indianskou-stezkou-62106
Trápení
Richelle Mead
Na rovinu: spíš se nejedná o (urban) fantasy jako takovou, ale o lehkou až střední erotiku smíšenou s červenou knihovnou. Fantasy to má leda tak omítku, navíc díl od dílu slabší.
Provinilé slasti
Laurell K. Hamilton
(SPOILER) Pozor, píšu v podstatě hodnocení série jako takové: tři hvězdičky jsem udělil proto, že ačkoli sama kniha je dobrá, je to začátek série, která se postupně kvalitativně horší a upadá, až se zcela doje- Ano, přesně tak. Že se série urban fantasy zabývají i citovým milostným životem svých hrdinů a hrdinek, to je normální. Že z toho autorka dokáže udělat skupinovou pornografii, kdy nakonec člověk vynechává až nějakých 40 %, aby si vůbec přečetl nějaký děj, a kruhy osob narostou natolik, že později i sama autorka musí je začít redukovat, už normální není. Vlastně je to dost špatný nápad, který pošle nadějnou sérii k šípku.
Děti z Bullerbynu
Astrid Lindgren
Nesmrtelná klasika dětské literatury, která se dá číst pořád dokola a to i ve chvíli, kdy jsou dítěti už desítky let (jak sám na sobě zjišťuji). Zdaleka ne každý už ví – a je užitečné to vědět – že Děti z Bullerbynu naprosto okouzlujícím způsobem načetla Libuše Šafránková: https://bit.ly/3kxNIBO
Všechna hvězdná znamení
Michal Bystrov
Další sbírka básní Michala Bystrova. A je stejně dobrá jako ty předešlé. Michal píše texty zasmušile bluesové i sarkastické a ironické. I když těch zasmušilejších asi o trochu víc. Protože s jazykem českým to umí, je radost jeho texty číst. A protože jsou ze života a o životě, dávají smysl. I když jsou to zrovna nesmysly. Je to zkrátka poezie, kterou může v klidu číst i někdo, kdo jinak obvykle básním moc neholduje.
Láska, mír a jiná klišé
Michal Bystrov
Čtivé, zábavné a poučné. A díky krátkému formátu si člověk může sloupky báječně dávkovat dle denní nálady a momentálních možností. Jednoduchá, avšak precizní kresba pana Bartáka je dokonalým podkreslením nálady.
Jonathan Strange & pan Norrell
Susanna Clarke
Kvalitní spisovatelské řemeslo, které skvěle přeložil Viktor Janiš. Čímž končí pozitiva. Bohužel, ačkoli autorka psát věty umí, o příběhu už se to říci nedá. Příběh je tak rozvláčný, že postupně čtenáře více a více ubíjí a pokračovat ve čtení je stále obtížnější a nezábavnější až... Až jsem to nakonec nedočetl. A to se mi nestává často. Vlastně zřídkakdy, většinou knihu zabalím hned na začátku, když ji nemusím.
Historky z Rozmaru
Ben Aaronovitch
Rád bych se udržel, ale už to nejde: kdo, sakra, vymejšlí u Arga to přejmenovávání titulů? Zejména u Řek Londýna? Jednak Folly není rozmar, ale pošetilost – a ne, významy slov rozmar a pošetilost v češtině NEjsou totožné – za druhé, originální název samozřejmě naráží na sídlo/budovu speciální policejní jednotky tvořené Nightingalem a Grantem... V originálním znění je kniha za 5*, k českému se vyjádřit nemohu, protože jsem ho neviděl a už ani neuvidím.
Stín nad Trevírem
Ben Aaronovitch
Musím přiznat, že nechápu, proč originální název „The October Man“ někdo přeložil jako „Stín nad Trevírem“. Jak si jinak kvalitní práce Arga vážím, tohle je na pohlavek. (Není to ostatně poprvé, „Lies Sleeping“ rozhodně nejsou „Zvony Londýna“.) Přejmenovávání titulů je zlo. A teď už k věci...
První díl Řek Londýna, kdy hlavní postavou není Peter Grant, mě příjemně překvapil. Přijde mi svěží, tím, že představuje jiný úhel pohledu na fenomén „máme tady magii, co s tím, jako policie, uděláme?“ v rámci série neotřelý a celkově vůbec jako jeden z nejzábavnějších dílů celé série. Byť to není Peter Grant. Když jsem si později přečetl „Co dělala Abigail v létě“, začal jsem mít dokonce pocit, že občasné odskočení si od hlavního hrdiny Benu Aaronovitchovi prostě sedí. A jiná jednání a jiné postupy a přístupy jiných postav k věci doplňují a zpestřují Grantův svět.
Na Río de la Plata
Karl May
HTO v jedné recenzi u jiné Mayovky napsal toto
„V Pádišáhovi a Vinnetouovi dosáhl May svých vrcholů, s tím zcela souhlasím (a možná bych přihodil ještě Na Río de la Plata)“
a mně nezbývá než podepsat. Dlouho jsem o existenci Mayových „jihoamerických knížek“ neměl ponětí, pak jsem je objevil čirou náhodou a nebyl jsem zklamán. Old Shatterhand, který, když zrovna nebyl na prérii, si vybudoval alternativní renomé v orientu, si ho zvládne zrovna tak dobře vybudovat na pampách a v pralese. Jako jo, motivy příběhů a morální stanoviska se u Maye opakují, o tom žádná, ale pořád je to dobrá oddychová zábava.
Duch Llana Estacada
Karl May
Karel May toho napsal hodně, opravdu hodně, a tak není div, že kvalita jeho knih kolísá. Při takovém objemu ani nelze jinak. Duch Llana Estacada, naštěstí, patří mezi to nejlepší a i s rostoucím množstvím přečtených knih si vysokou pozici na žebříčku udržuje. Kniha obsahuje všechno, co člověk očekává – náčelníka Apačů, Olda Shatterhanda, další jejich společníky a zálesáky, boj za správnou věc a proti lumpům, odsouzení rasismu a obhajobu morálních hodnot, dobrodružství a trochu tajemství – a přitom je svižná, odsejpá a trvá právě tak akorát.
Dcera čisté krve
Anne Bishop
Mé hodnocení se vztahuje k sérii The Black Jewels v originále, protože nemám odvahu vyzkoušet českou verzi. Co mi ji sebralo? Výše uvedená oficiální anotace. Proč? Je to nehorázný blábol. Vůbec nechápu, že se někdo nestyděl ten canc napsat, protože to říká prdlajs, nikdo, pokud už neví, nepochopí a navíc je to ještě nepřesné.
A nyní už ke knize: první díl je úvodem do dlouhé série (v roce 2022 celkem už 11 dílů) a jako takový je třeba ho číst. Ono se to postupně rozjede, myšleno celý cyklus, nicméně ze začátku mu to trochu trvá.
Za druhé, není to čtení pro každého. Reálie onoho vesmíru jsou, kromě magie, což je ten fantasy podíl, založeny na imaginární matriarchální společnosti a zneužívání sexuality (občas dost drsném).
Za třetí, není to špatné, dlouhodobě celé sérii dávám 3 až 3,5 hvězdičky, nicméně kdo si chcete přečíst opravdovou pecku (jako fakt pecku) z pera této autorky, zkuste https://www.goodreads.com/series/99557-the-others, což suverénně patří mezi nejlepší současnou urban fantasy vůbec.
