Finskej komentáře u knih
Knihy o pravěku Josefa Augusty jsou v kontextu české literatury poněkud unikum: čtivé povídky z pradávného světa, jejichž obsahem jsou - v kontextu dobových znalostí vědy - události tak, jak mohly být a jak se mohly odehrát. Hrdina pravěký lovec? Jak vyrábí oštěp? Jak maluje na stěnu jeskyně? Jak pohřbívá padlého druha? Vlastně naučná literatura kamuflovaná za zábavnou dobrodružnou a to vše v harmonickém celku. + ilustrace Zdeňka Buriana, no neberte to.
Anglie očima nekonvenčního amerického profesora, Amerika očima velice konvenčního anglického profesora a přece, pán nepán, konvence nekonvence, v jednom hotelu se nakonec všichni sejdem... Jsou knihy a příběhy, které vyžadují konec uzavřený. A jsou takové, a je jich méně, které vyžadují jiný - jaký? To si zjistěte sami.
Rozhodně jedna ze součástí pomyslného zlatého fondu světové humoristické klasiky. Nápadité, vtipné, elegantní a čtivé.
Chce-li se člověk dozvědět, v čem vlastně spočívá pravá dřeň kanadského žertéřství, neměl by opominout tuto jedinečnou příručku. PS: máte-li se rádi, v žádném případě ji nikdy nedávejte do ruky svým dětem. Mohly by dostat nápad - a ne jeden.
Jsou věci, které prostě nemají chybu. Tak ukrutně se nasmát u tak nápaditého příběhu fatálního nakupení smůly je zaručeným receptem na bolavé břicho. A kromě toho i mikrostudie někdy skutečně svérázných zákrutů lidské povahy.
Je dost umění namalovat kraj slovy. Petr Kukal to dokázal. Kromě toho je mistrem čtyřverší, takže se vskutku nemusíte bát nadbytečné záplavy textu. Stručně, avšak výstižně zní heslo dne. Totiž sbírky...
Můj táta celej život makal ve fabrice
za války byl totálně nasazenej
krátce potom co odešel do důchodu zemřel
máma vždycky vzlykne
chudák, ani toho odškodnění se nedočkal
kampak na ni s převtělováním
a můj táta doprdele
maká už zase
v úplně jiným těle
Jsou autoři, které v Čechách pohříchu moc neznáme a měli bychom. Někomu to může připadat už trochu jako historie, nicméně i ta nám má pořád co říci - a někdy až překvapivě aktuálně:
"Do jisté míry jaksi, málo platné,
žvanění naše je jako to kvítí,
co našim tetám za výstřihem vadne,
však život dále se svou cestou řítí."
ležím v začarovaném háji
jsem terčem pro hvězdy
na nebeské střelnici
a háj, ta boží maringotka
tažená jednorožcem od pouti k pouti
vrže si v kloubech osudu
už se netrápím
už je mi jen smutno
V pořadí druhá sbírka Martina Švandy a zdá se, že s výlety do snových zemí jen tak nepřestane. Ten druhý není o nic méně zajímavý, než byl ten první, a přece je jiný: tentokrát víc pro dospělé a o dospělých. Takže totéž není podruhé totéž a za pozornost (opět) stojí.
zatahám noc
za poutko u košile
poprosím o radu
o cestu k mojí milé
Jasmína, Petr Moment, Bestie. Krátké básně - příběhy ze snové země a Petrolejové vesnice, kterou na mapě nenajdete. Psát něco takového každý neumí a jen vzácně se to podaří. Martinu Švandovi můžeme poděkovat za to, že něco takového konečně máme i v češtině.
Když Petr Kukal v roce 2008 vyrukoval na autorském čtení Wagonu se svým Orlem velmi, bylo to, jako by vybuchla bomba. Je až neuvěřitelné, jak dokonale dokáže svými miniaturami vypovědět vše (celý příběh oblouku lásky dvou lidí až po její tragický konec), co jiní z nás museli by odřít na mnoha stranách zaplněných písmenky až po okraj a to ještě s horším výsledkem...
Úžasná fantasmagorie namíchaná z množství lidových keců, pokeců, mouder, hovorového slangu a autorovy co vlastně? Fantazie, s níž to všechno zmixoval, anebo takřka masochistické vytrvalosti, s níž to postupně odposlouchal na ulici i v hospodě? Nelze říci, o čem to je - to se musí přečíst. Anebo taky ne. Nemáte-li na fantasmagorie chuťové buňky...
"Když sereš na hvězdy / padá ti to na hlavu." Básně Jáchyma Topola, dnes už v podstatě klasika. Pozoruhodné obsahem i svérázným přístupem k jazyku českému. A krom jiného i dokonalá sonda do existence za socialismu. Řadu Topolových textů zhudebnili Psí vojáci, svůj díl práce odvedla i Monika Načeva.
Kulhánkova prvotina. Ve své době nemalá pecka, protože česká SF tehdy ještě nic takového neměla a neznala. Pro mnohé ctitele autora nejslabší z řady jeho knížek, pro mě osobně naopak snad ta nejlepší, protože ještě ne tak ukecaná, ale přímočará a stručná. A i dnes a i pro ty, kdo SF jinak neholdují, příjemná odpočinková akce.
Když se chcete seznámit s moderní americkou poezií, která rozhodně má svá specifika a od té evropské se liší, je toto ta správní knížka. Jinak beze zbytku podepisuji, co napsal HTO.
Hudební detektivka. Jinak se to říci nedá. Bystrov ví - a předkládá nám informace, k nimiž bychom jinak jen těžko přišli (vlastně vůbec), protože jejich vyhledáváním a dáváním dohromady sám pár let strávil - a k tomu ještě píše čtivě. Druhý díl stejně dobrý jako ten první.
Hudební detektivka. Jinak se to říci nedá. Bystrov ví - a předkládá nám informace, k nimiž bychom jinak jen těžko přišli (vlastně vůbec), protože jejich vyhledáváním a dáváním dohromady sám pár let strávil - a k tomu ještě píše čtivě.