Finskej
komentáře u knih
Blues: Blues pro bláznivou holku
Václav Hrabě
Bez přehánění přelomová věc české literatury - totiž Hrabě a jeho básně. Blues v poezii a navíc ještě krásné a dokonalé. A můžeme jen poděkovat Miroslavu Kováříkovi, že nás s Hrabětem seznámil a seznamuje svým nezaměnitelným recitačním stylem (doporučuji google: Hrabě Pár tónů Kovářík) a Vladimírovi Mišíkovi, že spoustu Hraběcích textů neopakovatelně zhudebnil a již téměř půlstoletí hraje. Hrabě zkrátka stvořil nový styl a s neobyčejnou fantazií napsal velice krásná podobenství a přirovnání o věcech, které nakonec všichni známe.
tma stéká do kaluží
na šedivém pijáku nebe
otisky cyklámových růží
uprostřed ulice lynčují
autogenem zbytky
této noci, kterou jsem prochodil
abych se ujistil, že žiji
možná, že zrovna dnešní ráno
přinese amnestii
promlčeným láskám
Jurský park
Michael Crichton
Jsou případy, kdy se kniha a film od sebe příliš neliší, a jsou případy, kdy se liší ukrutně. Jurský park je takový případ. A nutno dodat, že kniha zdaleka není tak pitomá, jako byl po dějové stránce a ohledně vykreslení postav film. (Můj tip: vystříhejte chabé pokusy o děj a dialogy a budeme mít další báječný animovaný dokument a la BBC.) Kniha (ta původní, nikoliv "podle filmu") je zábavné a inteligentní čtení, které na pozadí nezdařeného experimentu s dinosauří zoo výborně ilustruje střet různých typů lidského myšlení. A člověk nakonec zjistí, že svéráznému matematikovi Malcolmovi musí dát v mnohém za pravdu.
Šmírbuch jazyka českého
Patrik Ouředník
Nevím, jak pro zbytek světa, ale... pro každého lingvistu, překladatele, korektora a redaktora: NEDOCENITELNÝ POKLAD!
Zbraně, šerm a mečíři
Ludiše Letošníková
Nevíte nic o historii evropských sečných zbraní? Přečtěte si tuto knížku a sice z vás nebude odborník, nicméně alespoň rámcově poučený laik ano. Jak je u naučných kapesních průvodců z edice Oko zvykem, opět: týž formát, táž čtivost, téže poctivé ilustrace k jednotlivým, dobře chronologicky řazeným heslům / kapitolám.
Rostliny známé neznámé
Václav Jirásek
V tomto případě mi není tak úplně jasné, k čemu vlastně v době svého vydání ta knížka byla, protože většinu popsaného exotického ovoce a zeleniny (a dalších plodin) si člověk za socialismu zkrátka nekoupil, ani kdyby se roztrhal :-) Zato po roce 1989 nastala jiná situace, a tak lze s jistou nadsázkou tvrdit, že této položce z ediční řady Oko dodal tu pravou hodnotu teprve až čas. (Většinou nám naučné publikace časem spíše zastarávají - pozoruhodné, není-liž pravda?) Jinak opět čtivé a co heslo, to kvalitní ilustrace.
Naše nerostné bohatství
Jiří Kouřimský
Další z oněch báječných malých naučných knížek z edice Oko, které jsem jako kluk vysloveně hltal. A zábavné na nich je, že hltat je mohu i jako dospělý. Edice Oko je vůbec skvělý vynález, který se Albatrosu svého času moc povedl. Dobře se to čte, a přitom se člověk dozví řadu zajímavých věcí. V tomto případě o nerostech a horninách na území bývalého Československa. Systematicky členěný přehled je doprovázen řadou velice zdařilých maleb většiny zmíněných nerostů, a proto vás nakonec četba i o rudách zdánlivě fádních a běžných může vlastně bavit.
Indiánskou stezkou
Václav Šolc
Jedna z oněch báječných malých naučných knížek z edice Oko, které jsem jako kluk vysloveně hltal. A zábavné na nich je, že hltat je mohu i jako dospělý. Edice Oko je vůbec skvělý vynález, který se Albatrosu svého času moc povedl. Dobře se to čte, a přitom se člověk dozví řadu zajímavých věcí. V tomto případě o některých skupinách obyvatel obou Amerik. Jmenujme alespoň: Eskymáky, Irokéze, Navahy, Apače, Aztéky, Maye a "inky"... ale i zmínka o jiných a méně známých kmenech se najde.
Meč a píseň
Václav Cibula
Na jednu stranu krásné převyprávění pro děti a mládež. (A kniha je dobře vyvedena a provedena.) Na druhou stranu ale... některé legendy jsou až příliš zjednodušeny a tu a tam rovněž vybírány jen určité pasáže. (Původní verze legend, proč si to nepřiznat, bývají zpravidla o něco naturalističtější.) (Tedy kromě toho, že také mnohem delší.) Snad to tak z hlediska výchovného i dobře, nevím, mně osobně to ovšem vadilo už jako klukovi. Výsledný pocit: nerozhodný. Nakonec jsem už jako kluk dal raději přednost těm surovějším, ale originálům bližším zpracováním - která zase ale jen tak snadno neseženete ve všech případech. Takže vážně nerozhodně.
Chemie kolem nás
Zdeněk Opava
Výborný populární úvod do všeobecných základů chemie na úrovni základo - středoškolské. Kdyby všechny učebnice byly takové (to jako čtivé, dobře členěné, postupně logicky krok za krokem vysvětlující atd.), bylo by pumpování vědomostí do hlavy čirou radostí.
Veliký tůdle
Pavel Šrut
Kdyby bylo moře,
kde je hora Říp,
bylo by mi dobře,
bylo by mi líp.
Vyplul bych na moře
k ostrovům – a dál...
Kdyby přišla bouře,
tak bych ztroskotal.
Našel bych si Pátka
jako Robinson
a měl bych se zkrátka
krásně jako on.
Jenže...
Už mi není deset,
ale pětkrát víc,
a tak vím, že z kdyby
není nikdy nic.
Zříkadla
Robert Kubánek
Jaro je fuč, tati!
Jak nádherní jsou tito dnové
slastí prodchnuti vícerou
žel
mrzkých sviní zástupové
vše rozkotají
poserou...
Kubánkova první básnická sbírka byla a je báječná od samého počátku - a je zvláštní, že prakticky celé české literární scéně trvalo přibližně do roku 2007 (jeho druhé sbírky), než jej "objevila". (Průkopnickou zásluhu lze přiřknout Wagonu, který s ním alespoň některé v nás seznámil "již" v roce 2005.) Kubánkovy verše jsou přesné, přímočaré a pravý opak přeintelektualizovaných překombinovaností. Rytmické, dobře se čtou a autor má smysl pro ostrou pointu. Nikdy nemluví zbytečně, a tedy ne příliš dlouho, slov je vždy tak akorát. A nutno přiznat, že zavilým vinohradocentrikům budou Zříkadla obzvláště milá:
Ten si to máznul
tahle zase skáče...
Já se du vožrat do Rýgráče
Dyť bude
kurva
dost času (i pláče)
v pondělí ráno
u kremáče
Mým domovem tichá je putyka
T. R. Field
Blázinec orbis bis pictus
Na kopečku blázinec,
pod kopečkem hambinec
a uprostřed na stráni
zdravým hrana vyzvání.
***
Letecký přípitek
(Nadporučíku letci V. S.)
Co by tomu řekla tvoje letka,
kdyby ses jí nalil jako štětka?
Přece víš, že jako voják – letec
máš se vždycky nalít jako – štětec!
Ještě je můžeme vidět
Douglas Adams
Obávám se, že od chvíle, kdy kniha vyšla poprvé, se situace změnila a o některých popisovaných tvorech si možná brzo budeme moci už jen přečíst... Snad proto by každý, kdo se domnívá, že ho příroda a zvířata zajímají, neměl tento titul opominout. Neveselé, leč čtivé a poučné.
Moderní básnické směry
Vítězslav Nezval
Antologie soudobé (tzn. před- a meziválečné) poezie. A to mimořádně zdařile uspořádaná a smysluplným výkladem doprovozená. Jako k autorovi mám k Nezvalovi poměrně rozporuplný vztah, ovšem bez ohledu na tuto skutečnost jej právě díky této knize musím respektovat coby redaktora a "učitele".
K jádru křesťanství
C. S. Lewis (p)
Nejčtivější, nejpřehlednější a logicky nejlépe odargumentované vysvětlení "obecných základů" křesťanství, jaké jsem za celý svůj dosavadní život četl, se jmenuje: C. S. Lewis - K jádru křesťanství. A jeho velikou předností je, že autor dodržel to, k čemu se na počátku své knihy sám zavázal: žádná agitace, jen výklad. Ale zato důkladně promyšlený, jasný a nezavádějící. Klobouk dolů. Knihu tohoto anglikánského protestanta srdečně doporučuje i 9 z 10 katolíků
Jak vznikl člověk: Sága rodu Homo
Vratislav Mazák
Jedna z nejlepších českých knih o vývoji člověka - a že ji autor během let vícekrát přepracovával, takže postupně vycházela aktuálnější a aktuálnější vydání. Co píše HTO, je do puntíku pravda, jen bych dodal jednu drobnost: tato publikace již není tak triviální jako některé jiné "knihy o pravěku", chce to proto napřed některé z těch jednodušších prostudovat a získat určitý základ. Zejména v antropologických a paleontologických pojmech.
Zlatí netopýři a růžoví holubi
Gerald Durrell
Upozorňovat na skutečnost, že jde opět o čtivou a zábavnou knížku, je v tomto případě již nošení sov do Atén. Tak alespoň: ty zlaté kaloně, za nimiž se Durell vypravil tentokrát, chovají již pár let v Pražské zoo. Jedinečná příležitost poznat blíže jednoho z četných živočichů, za nimiž spisovatel během života procestoval postupně snad celou Zeměkouli.
Šeptající země
Gerald Durrell
Tentokrát za zvířenou jihoamerickou. Jedna ze dvou knižně zpracovaných, tuším? Ať tak či onak, Durellovy jihoamerické romány se krom obvyklé porce jiskřivého a duchaplného humoru vyznačují ještě zvláštní poetikou, možná vyplývající i z jisté ospalosti (alespoň jak on, autor, říká) místního svérázného obyvatelstva. Ty knihy zdaleka nemusíte číst jen ze zájmu o zvířata - stačí zájem o příjemný humorně laděný cestopis a zájem o zvířata se pak už během čtení dostaví sám.
Mluvící balík
Gerald Durrell
V jisté fázi své spisovatelské dráhy se Durell kromě zábavných popisů cest za zvířaty pustil i do pohádek. A světlo světa spatřil Mluvící balík. Durellova vlastní pohádková říše je ovšem tak nápaditá a osobitá, že se pobaví i dospělí, zkrátka čtenáři bez rozdílu věku. Nestačí vědět, co je mrkev a mléko - musíte vědět i, co je čaromrkev a čaromléko. A se zvyšujícím se věkem projevíte rovněž naprosté pochopení pro trampoty kouzelníka trpícího sklerózou.
Růženka je z příbuzenstva
Gerald Durrell
Durell byl nejen báječný přírodovědec a spisovatel, ale i skvělý humorista. A tato kniha je toho prvním, čistě literárně zaměřeným důkazem. Pokaždé, když ji čtu, nemohu si nevzpomenout na jistou Plíhalovinu: "Přivedl jsem domů Božce / nádhernýho nosorožce..." - jen s tím rozdíl, že tentokrát jde o slona. Něco takového vám odkázat příbuzný... no, nezabili byste ho podruhé?
