Finskej komentáře u knih
Hledám holku, která by mi zachránila život.
Nechci se ponižovat ani prosit.
Hledám holku, kterou už život párkrát sejmul
a umí si vážit chlapa, který nelže.
Ach, je na čase, aby ses objevila.
Už čekám dlouho, dlouho.
U Móra Jókaie alespoň člověk vidí, jak se to s tou vzájemnou mezikulturní znalostí národů v Evropě má - Poláka Sienkiewicze u nás zná ledaskdo, maďara Jókaie prakticky nikdo. A přitom si odvážně troufnu říci, že je to v podstatě totéž. A dokonce i platí, že Jókai, podobně jako Sienkiewicz, je o něco čitelnější - v dané třídě slovesně bohaté a "ukecané" klasické literatury - než náš národní epik Jirásek. Takže kdo dokáže číst právě Sienkiewicze anebo třeba Dumase, klidně se do toho maďarského národního autora pusťte.
U Móra Jókaie alespoň člověk vidí, jak se to s tou vzájemnou mezikulturní znalostí národů v Evropě má - Poláka Sienkiewicze u nás zná ledaskdo, Maďara Jókaie prakticky nikdo. A přitom si odvážně troufnu říci, že je to v podstatě totéž. A dokonce i platí, že Jókai, podobně jako Sienkiewicz, je o něco čitelnější - v dané třídě slovesně bohaté a "ukecané" klasické literatury - než náš národní epik Jirásek. Takže kdo dokáže číst právě Sienkiewicze anebo třeba Dumase, klidně se do toho maďarského národního autora pusťte.
Na jednu stranu klasická dobrodružná četba pro děti a mládež a také jsem ji v dětství louskal. Na druhou stranu je nutno říci, že literárních kvalit autora, jakým je například Verne, Salgari nedosahuje ani zdaleka a o třídu níž za Mayem pořád ještě pokulhává. Proto je tato kniha už z onoho řádu knih pro děti a mládež, kterou si dospělí s pocitem hříšného provinění spíš nepřečtou anebo nedočtou.
Na jednu stranu klasická dobrodružná četba pro děti a mládež a také jsem ji v dětství louskal. Na druhou stranu je nutno říci, že literárních kvalit autora, jakým je Verne, Salgari nedosahuje ani zdaleka a o třídu níž za Mayem pořád ještě pokulhává. Proto je tato kniha už z onoho řádu knih pro děti a mládež, kterou si dospělí s pocitem hříšného provinění spíš nepřečtou anebo nedočtou.
Neskutečná švanda. Lepší a nápaditější humoristické sci-fi neznám. To se dá vždy jednou za pár let číst znovu dokola. Vynálezci Klapácius a Trurl patří do oné pověstné rodiny sopek, jež soptily, aby nakonec div nezasypaly samy sebe :-)
Jako u mnoha dalších: Les stačil právě tak jednou, Je těžké být bohem jsem zhltal několikrát dokola a zamiloval se.
Ponechám-li stranou užitečnost této antologie jako takové, musím navíc zkonstatovat, že zvláštní je jedna věc: museli přijít až francouzští básníci, aby si v textech věnovaných Praze (jimž je v knize vyhrazen zvláštní oddíl) všimli jednoho středobodu skutečnosti, který nám, domácím, obvykle uniká, ač jej máme přímo před očima. Který to je, neprozradím.
"A stejně jsi liška ryšavá," dí spoutaný Jan Roháč zuřícímu Zikmundovi s nezapomenutelným výrazem komiksové postavičky. A mnohé další frky. Náramná švanda. Kdo tohle nezná, neví, co je to dějepis. A hlavně: neví ani, jak tenkrát Rakousko rozbořeno *nebylo* :-)
Nesmrtelná záležitost. Jako kluk jsem se od té knížky nemohl odlepit. Jako dospělý občas v noci snívám o Lenošindě :-)
Kapesní atlas zkamenělin je, jak se dá očekávat, kapesní atlas zkamenělin. Čiliže reprezentativní průřez plný fotografií všeho možného zkamenělého, co se u nás (bývalá ČSSR) našlo. Tedy do roku přibližně 1980. Škoda jen, že ty fotografie nejsou barevné, ale člověk nemůže mít všechno - i tak to dlouho byla jediná publikace tohoto typu běžně dostupná laické veřejnosti, a tedy nedocenitelný poklad každého postiženého kluka. (Libovolného věku.) Text je naučný, ale přitom právě takový, aby jej dobře pochopil i laik.
Všichni víme, že expanze bílé rasy na americký kontinent moc čistá nebyla. Ale většinou nemáme ani ponětí, JAK moc nečistá byla. Po přečtení této knihy má člověk chvíli problém věřit v libovolnou důstojnost naší kultury. (A hlavně libovolnému slovu a slibu.) A vezeme se v tom, svým způsobem, všichni, protože "nový prostor" postupně během dějin hledali všichni evropští národové... To by snad i mělo být povinné školní čtení.
Vyzrálé verše Karla Šiktance, čtení nikoliv pro nenáročné, v doprovodu skvostných tematických černobílých fotografií Pavla Nešlehy. Ač brožovaná, přesto vysoce reprezentativní záležitost. Dárek, který žádného ctitele múz a krásné uměny nemůže urazit.
Nejlepší antologie westernových povídek v češtině, jakou jsem doposud četl. A jednoznačný důkaz, že tzv. pokleslý žánr má i svou literárně plnohodnotnou divizi. Osobně u mě kraluje The Sound of Gunfire (do češtiny ne zcela šťastně přeloženo coby "Přestřelka") Johna O'Reillyho, která se jistě nikoliv náhodou běžně objevuje coby součást výborů typu The Best [ZDE ČÍSLO] Western Stories.
Jak plyne čas, začínám si myslet, že jde snad o jedno z nejdokonalejších děl evropské klasické literatury vůbec. Tak bezchybné zmapování věčných atributů lidské povahy, všech jejích zádrhelů a smutných zakopnutí, touhy po mstě a odplatě, jež, ač původně spravedlivá, může být nakonec vyhnána do monstrózních rozměrů, i děsivé cílevědomosti, s kterou jedinec dokáže kráčet za svým cílem, se jinak jen málokdy vidí. Spíš nevidí. Romantika, epika, historie, životní filosofie - vše v jednom. Jako klasik je Dumas neuvěřitelně náročný na zdlouhavost popisů čehokoliv, ovšem, jako v jiných obdobných případech, "patří to k věci". Dneska už by to tak asi nikdo nenapsal - otázkou ovšem je, zda by se to pak dalo číst...
Než člověk přečte Šóguna, ví o Japonsku = 0. Když člověk přečte Šóguna, ví o Japonsku = alespoň něco. I jen to samo by bývalo stačilo. Ale kromě toho zde jako přidanou hodnotu navíc máme strhující a úchvatný příběh, včetně zápletky politické i milostné, který dokonale vykresluje střet odlišných povah i myšlení, zkrátka kultur, na pozadí vznešeném i všemožně prakticky-životně špinavém. Kniha je obsáhlá a v žádném případ stručná. Jenže to vůbec, ale ani v nejmenším nevadí. Nemůže být všechno stručné a jednoduché a kdo složitější věci nestráví, budiž, ale ať neremcá.
Jedním souslovím: řádně užitečná kniha. Solidní provedení, kvalitní papír, dobré ilustrace a informačně hodnotný obsah. Co chtít víc?
Skvělá záležitost. I když prizmatem času bráno, patrně částečně proto, že důstojná předehra Zelené ratolesti, v níž autorka vyšroubuje svůj um dramatický i vypravěčský do naprosté dokonalosti. Nelze chápati a hodnotiti části trilogie odděleně, ne, moc ne.
Obecně nenávidím romance. Obecně nenávidím milostné romány a hnusí se mi - protože jsou povětšinou ukecané a k tomu o ničem. Ale Zelená ratolest je tak strhující příběh vášně, citů a vážení jemných dekagramů osobních vin táhnoucích se klidně i napříč celým životem, že jen naprázdno polykám a čtu už poněkolikáté. Patrně jedna z oněch záležitostí, kdy autor/ka překonává hranice daného žánru se suverenitou jedoucího orient expresu.
K této knize lze říci jen jedno: zfilmováno. Kodet. JIŘÍ KODET, hergot! Bezchybně: http://www.csfd.cz/film/8128-smrt-talentovaneho-sevce/