Firefox4 komentáře u knih
"Přečteno" jako audiokniha - počítá se to vůbec? Nicméně výsledný dojem umocněný na druhou díky Blance Bohdanové a Jiřímu Lábusovi. První dojem - popis tragikomické události... druhý - přečtu si ji ještě jednou, tentokrát v papírové podobě... ono je v ní totiž asi trochu víc, než je na první pohled patrné.
Po první povídce zmatek: co tím chtěl básník (spisovatel) říct...? Pak jsem se smířila s tím, že tam nebude pointa, žádné vysvětlení na konec...prostě to vede odnikud nikam a kupodivu se to čte dost dobře. Mám ráda jeho styl psaní, nedokončené věty... Nechte si někdy jeho povídku přečíst někým nahlas, to je teprve zážitek.
Na začátku mi to připadalo příliš surový, uprostřed knihy jsem se začala ztrácet ve velkém množství postav, ale na konci do sebe všechno zapadlo... jako když z rozbouřeného moře klidně vplujete do přístavu...i s příslibem další plavby.
Tule knížku mi půjčila kamarádka v balíku s takřka červenou knihovnou. Tuhle jedinou knížku jsem nakonec četla a přiznám se, že jen díky recenzím tady, jinak bych ji asi odložila s ostatními. Jak už tady někdo psal, hezká jednohubka na odpoledne a díky tomu, že bydlím na Vinohradech, připadalo mi to trochu jako příběh ze sousedství - sraz v Monoloku, večeře (nebo to byl oběd ?) v Bruxxu.. Tak teď už jen koukám po lidech s igelitkou Billa, jestli v ní taky nemají akvarijní rybku..;-)
Dávám jen tři hvězdičky a to nejen proto, že jsem fanoušek filmového zpracování a knihu jsem četla až po 199. shlédnutí filmu, ale prostě proto, že kdybych četla předlohu jako první, asi by se mi ulevilo, že se našel někdo, kdo tomu všemu dal řád. Spousta postav je v knize pouze naznačených a jejich jednání poněkud postrádá logiku. Některá místa jsou lepší, některé postavy propracovanější, ale jako celek mi to prostě moc pohromadě nedrží. Je tam cítit velký potenciál, ale na můj vkus se toho až moc odehrává za hranicemi knihy.
Kniha jako taková není špatná, určitě autor umí jiné téma zpracovat zajímavě a čtivě (tohle je první kniha, kterou jsem od něj četla), ale v tomto případě jsem se absolutně nemohla ztotožnit se životní filosofií hlavní hrdinky.
Příjemné překvapení - výborná atmosféra, styl vyprávění a občas do hry vstupující vypravěč jako malý bonus. Některé pasáže jsou poněkud drsnější, ale ani o trochu víc, než je pro děj nezbytně nutné.A na to, že to není žádná bichle, jsem si ji užívala několik večerů.
Je to zvláštní kniha ve všech směrech. Jiný pohled na život, na smrt, jiné pohádky a příběhy, které ji provázejí... A přece je to 20. století a tahle planeta, žádný středověk a řádné sci-fi. Pokud si přečtu suchá data o tom, co se v těch letech v Kambodži dělo a co lidé prožívali, o to víc je obdivuhodné, že o tom Vaddey Ratner dokázala napsat takovou knihu. Nečetla se mi na začátku lehce, ale určitě jsem ráda, že se ke mně dostala.
Kdysi dávno jsem četla Hon na šakala, tak jsem se rozhodla osvěžit si paměť. Vybrala jsem povídky - mám je ráda a taky knihy vždycky dočtu (někdy spíš "dolistuju"), tak pro případ, že by mě Forsyth už nebavil. Obavy naprosto zbytečné, tohle je přesně druh literatury, jakou můžu. Je tam napětí, vtip, děj a překvapivý konec (který někdy tušíte už v polovině, ale to na jeho kouzlu rozhodně neubírá).
Většinou nesrovnávám knihu a film, ale v tomhle případě klobouk dolů před tvůrci filmu, že dokázali Holly vidět takovou, jakou ji ztvárnila Audrey Hepburn. Pokud bych četla knihu jako první, asi by mě film ani nezajímal. Ani při troše dobré námahy jsem v ní prostě neviděla nic jiného, než hloupé a egocentrické stvoření.
"Zapiš si to, vole, a udělej nám laskavost: staň se novinářem, abysme tě mohli nenávidět ! Teď nevím, jestli jsi můj mladší brácha, kámoš, nepřítel... Foť, kritizuj nás, vyprávěj. Chci tvoje svědectví, tvůj cit - ne přecitlivělost -, bereme tě, tak nás ber taky a ušetři nás svých sympatií..."
Neznám moc knih s podobným tématem, takže nemohu srovnávat, ale každopádně téhle dávám plný počet bodů za lidskost a neokázalost.
Četla se mi dobře. nedočkavě jsem sledovala, kam se děj vyvine a večer nenáviděla svoje těžká oční víčka. První půlka mnohem lepší než konec, ale tenhle problém mám u více knih.
Líbí se mi Urbanův styl vyprávění a Sedmikostelí bych zařadila mezi jeho nejlepší knihy. Při čtení jsem měla chuť vyrazit na procházku Prahou a všechny kostely si prohlédnout na vlastní oči. Vřele doporučuji jako dárek pro cizince místo průvodce.
Život jednoho člověka jako na dlani, popsaný na základě prostudování pro mě neuvěřitelného množství materiálu. Názor na Miloše Havla si po jejím přečtení může udělat každý sám, nikomu není podsouván jediný pohled na věc a pokud jsou uvedené dohady či nepodložená fakta, jsou i jako takové uváděny. Z mého pohledu smutné čtení a vlastně velké rozčarování, ale i vysvětlení smyslu a podstaty jednání mnoha lidí z jeho okolí. Vysvětlení, ale za mne ne pochopení a souhlas.
Já jí mám prostě ráda... Její knihy mají nezaměnitelné kouzlo a tahle mě na každé další stránce překvapovala čím dál víc. Když jsem četla tuhle knížku, cítila jsem vůni spadaných jablek, hlínu mezi prsty na rukou i vůni pečených koláčů. Mezi řádky cítíte živé lidi, jakoby jste na chvíli potkali jejich osud. Drsné prostředí, drsná doba, ale velice jemná kniha.
Škoda, že nevyšla v době mého mládí, takhle jsem se asi minula s cílovou skupinou. Místy mě pobavila, jasně, že jsem na konci brečela a svým dětem ji doporučím, ale pro mě by byla vhodnější kniha poněkud dospělejší.
Absurdnost života na mě dolehla ještě víc po přečtení doslovu, ale s úctou a respektem ke všemu, co J. Kosinski zažil - i o válečných hrůzách se dá psát různě a forma, kterou si vybral, mě prostě nesedí a osobně činí pro mě knihu dost málo věrohodnou.
Při čtení mi běžel v hlavě film, velkolepý a výpravný a kniha jako by byla jen náčrt scénáře k němu...ten opravdový život jako by byl skrytý ještě za stránkami knihy. Nesmála jsem se ani neplakala, jen mi místy zatrnulo nad lidskou hloupostí a omezeností.
Je to Sherlock a není to Sherlock... v téhle knize ho hraje Robert Downey jr. a místy je to znát, prostě cítíte, že takhle by to asi A.C. Doyle nenapsal... jenže já nejsem znalec, ale milovník Sherlocka Holmese a Anthony Horowitz mi ho zase na chvíli poslal do života ve velmi, velmi dobré formě...u mě za pět :-)
Forma zajímavá, ale dalo se z ní vytěžit mnohem víc... klasické téma manželské únavy a stereotypu a zamilování se do fantazie a vlastních představ mi trochu zavání červenou knihovnou...Ale dávám tři hvězdy za zajímavý nápad a Každou sedmou vlnu si přečtu... tentokrát s pocitem, že nemám očekávat velké dílo, ale prostě příjemné počtení...