Fiza komentáře u knih
Půvabný výlet do prostředí těžce narušených mateřských vztahů, který vyústí v těžko pochopitelné rozuzlení...
Stejně jako první díl i zde jsem měl problém se vstřebáním anglických frází. Bylo jich sice míň, takže to ke konci nerušilo tak extrémně, ale obzvlášť "... you name it" mě iritovalo s každým použitím víc a víc.
Co se týče obsahu... (high pitch voice) meh! Nejvíc mě oslovila ona konspirační část, kde svobodný internet má vlastně na kahánku. Otázka samozřejmě je, jak moc je tato teorie konspirační, protože za vším hledej prachy... nebo jak by řekl HP, it's all about money.
Děj mi přišel ke konci až příliš zamotaný a HP, jako každý správný akční hrdina, byl zachráněn v poslední chvíli nespočetněkrát.
No a nakonec jeden citát: "Ten chlap ani neměl guts na to, aby mu dal punch do fejsu…". Věřím, že takto mluví maximálně zdrogovaná liška po dvoudenním tahu u medvěda v brlohu...
Prvních pár stránek jsem překvapeně koukal, jakýto romanopisecký květnatý jazyk autorka používá. V podstatě jsem ji odsoudil k tomu, že tomu dám tak třicet, čtyřicet stránek šanci a pak knížku opustím s tím, že tento styl není pro mě.
Pak se ale stala jedna ze dvou věcí, možná dokonce obě současně. Jazyk se změnil a/nebo se autorka už dostala do ráže a mě si příběhem omotala, jak had nepozornou myšku těsně před tím, než ji celou pozře.
Každou volnou chvíli jsem hltal život současného Nicka a minulé Amy. Byli tak dokonale popsáni, že jsem měl pocit, že je znám. A to až do druhé části...
Druhá část byla mírně děsivější než první, a možná proto jsem slova hltal s ještě větší kadencí.
No a konec? Co na to říct.. je to holt zvláštní páreček, tihle dva...
Znáte ten pocit, kdy se díváte na sitcom a v jednu chvíli si bytostně uvědomíte, že každá sebetrapnější replika je doprovázena hurónským smíchem? A znáte ten pocit, kdy si toho začněte všímat víc a víc, až skoro přestanete vnímat repliky a cítíte v kostech jen ten pitomý smích? Tak přesně takhle na mě působilo používání anglických frází v knize. Ano, angličtinu mám rád, porozumět frázím a slovům mi nedělalo problém, ale nějak jsem nedokázal připustit, že takhle skutečně někdo mluví/přemýšlí, obzvlášť když mu není mezi 14 a 17 roky.
Jinak jsem ale knihu přečetl za dva dny, protože se mi četla really nice and easy. Občas byla trošku zašmodrchaná a mám pocit, že ani sám autor, hlavně na konci, nemá moc tušení, co se tam vlastně všechno stalo. Velmi slibný potenciál první půlky knihy se v druhé půlce začal ztrácet v anglických frázích a za vlasy přitažených akcích, aby to poslední odstavec nakonec všechno vystřelil do úplně jiných sfér, které měly čtenáře donutit k zamyšlení, what the fuck just happened?
Další díl si rozhodně přečtu, ale ve chvíli, kdy toto píšu, tak stále ještě nevím, jestli dám tři nebo čtyři stars.
Pan Mercedes je hloubkovou sondou do duše kvalitního psychopata. Příběh mě zaujal, i když často a hodně mrazil. Nudná pasáž knihy byla někde na začátku a trvala jen pár stránek, zbytek knihy ve mně zanechával pocit, že potřebuji číst dál. Hodně tomu pomáhalo seriálové zakončení jednotlivých kapitol, kdy jste byli postaveni před zásadní odhalení, jehož odhalení bude odhaleno až v dalším díle (kapitole).
Velmi jsem uvítal, že hlavní padouch není někdo z knih Jefferyho Deavera, který je všude dřív, ve všem má hned jasno, všechno mu vychází a je prostě vždy o ten pomyslný skok před hlavním klaďasem i s jeho poskoky.
Co naopak musím vytknout je, že paní překladatelka žije v jeskyni, takže neví, že "Survivor" je v Česku známý jako "Kdo přežije" a že hry "Velká krádež aut" ani "Povinnost volá" tady nikdo nezná. Na rozdíl od Grand Theft Auto nebo Call of Duty, které tu zná každý, kdo se o počítačové hry alespoň mírně otřel. Je to drobnost, ale mně přijde šílené, že kdejaký amatérský tvořič titulků k filmům či seriálům dokáže dát tomu překladu onu přidanou hodnotu, aby překlad co nejvíce přiblížil českému divákovi, kdežto profesionální překladatelka to zvládnout nechce. A bylo tam toho víc, co se paní překladatelce moc nepovedlo. Za to ale King nemůže a na výsledný pocit z knížky to nemá žádný vliv.
Takže za mě dobrý, i když jsem do toho šel s tím, že "to je trochu nezáživný", jak mi řekla moje žena......
Velmi objektivně pojaté informace o očkování od někoho, kdo očkování podporuje a doporučuje.
Jedna z mála knih, kterou jsem přečetl v originále a chtělo to poměrně hodně nahlédnutí do slovníku (díky Google Instant Translator), nicméně to stálo za to.
Kromě asi dvou částí, které se mírně nezajímavému tématu věnovaly déle než bych si přál, to bylo celou dobu dechberoucí čtení, které sice nemělo napětí Nesbova Sněhuláka, za to ale mělo kvalitní zápletku, která byla (bohužel) vždy označena nálepkou "Podle skutečné události". Respektive "Popisovaná událost se skutečně stala".
Kniha napoví mnohé o lidském chování, obzvláště o tom nebezpečném, a možná některým pomůže začít hledat důvod, proč se o něco stále strachují.
... a tak zabil někdo tu Auroru, nebo co se děje?
Po sněhulákovi byla Policie poměrně slušnou výzvou, protože laťka byla nasazena velmi vysoko. A jelikož byla nasazena tak vysoko, je hodnocení Policie na 'pouhých' čtyřech.
--- !!! SPOILER ALERT !!! ---
Nejsem si vědom toho, jestli to bylo už ve Sněhulákovi, ale zde byly minimálně dvě velké části, točící se kolem HH, které měly vypadat jinak než jak ve skutečnosti byly. Poprvé jsem se na udičku severského boha kriminálek chytil, podruhé už ne. Takových "vypadá-to-jako-něco-nakonec-to-bude-určitě-jinak" chvilek tam bylo víc a jakožto beznadějný optimista (kecám, v životě jsem pesimista, ale jinak pořád doufám v lepší konce) jsem předpokládal (!!! fakt, SPOILER, dejte si říct, nečtěte dál !!!), že i ta část s Beátou se nakonec ukáže jako dobře provedený trik, který bude překumulován v nějaký povedený šprým. Nebyl. Smutné. Ale body k dobru, že k tomu měl autor koule. Americký lid neodpouští takové techtle mechtle s jedním z hlavních hrdinů, navíc, když má tak jedinečné schopnosti.
Každopádně se knížka četla trošku líněji než Sněhulák. O to příkřejší spád měl ale konec. Úplně nejfinálnější zápletka už mi připadala trošku okoukaná (Ze Sněhuláka? Že by?) a působila na mě dojmem natahování na předepsaný počet stran. Ále có, nakonec to všechno nějak dopadlo a všichni žili až do smrti. Někteří šťastně, jiní méně...
Po asi ročním knižním půstu byla tato kniha více než vhodným kandidátem na návrat mezi čtenáře. Sněhulák se povedl, dobře se četl, občas nabídl i děsivou či napínavou chvilku a celkem slušně se dokázal vyvarovat tak detailního popisování morbidit, kterými oplývá třeba Jeffery Deaver, až si říkáte, že ten autor asi taky není úplně v pořádku. Dobré čtení, jdu na Policii...
Na tuto knížku mě vlastně přivedla jedna Kingovka, konkrétně Dallas 63, protože ji tam cvičili jako divadelní představení. O obsahu knížky jsem věděl už ze střední, nebo možná dokonce ze základky, ale až díky Dallasu 63 jsem zjistil jak se ta knížka s tím velkým a hloupým a malým a chytrým jmenuje. Je to velmi poutavý a srdcervoucí příběh...a nic víc na to asi není potřeba říct...
Jedna z dalších typických Kingovek, zahalených do jemného hávu mystiky a sci-fi. Tentokrát se vrhl na oblíbené téma globální katastrofy a to rovnou se zmutovaným virem superchřipky. Jedna pasáž v knížce, kde bylo popisováno jak jednoduše se Kapitán Trips šíří mě hrozně bavila. Vím, zní to kapku morbidně, ale bylo to tak výborně napsané, že to bylo určitě kvůli tomu.
Neutuchající boj dobra se zlem byl ve Svědectví dotažen k dokonalosti, respektive k totálnímu finálnímu konfliktu. Opět fantasticky vykreslené postavy, které člověk musel i oplakat, když se jim nevedlo, tak, jak bychom (nebo jak by ony postavy) chtěli.
Přečtení mi sice trvalo déle, než jiné tisícistránkové Kingovky, ale bylo to zapříčiněno spíš mým nečasem, než neschopností prodrat se takovou hromadou textu v krátkém čase. Když už jsem se totiž ke knížce dostal, těžko se přestávalo. Hlavně finální pasáž mi ukrádala spánku. Říká se, že King je mistr hororu, ale musím říct, že jako mistr fikce je pro mě mistrem ještě větším...
Jakkoliv byl film od Spielberga dobře udělaný, stejně v něm bylo poznat ono americké zlepšování, které se těžko vyhýbá spoustě amerických trháků. Knížka byla, oproti tomu, ztvárněna mnohem zajímavěji, nekýčovitěji a rozmanitěji. Stále mi fantazii narušoval právě průběh filmu, ale jelikož se vše z knížky do filmu nedostalo, a něco se tam dostalo pokřiveně, postupně se spojování s filmem vytrácelo.
Největším kontrastem filmu a knížky byl nejspíš milý šedý stařeček z filmu, který celý ten park zpunktoval, a který byl v knížce vyobrazen jako tvrdohlavý, sebestředný a výrazně dětinský napůl senilní děda, jehož osud skončil tak, jak by si to Spielberg nikdy nedovolil.
Začalo to zajímavě, aby se z toho nakonec stal 'obyčejný' historický román, a ty já moc nemusím. Nicméně, když odhlédnu od určité části uprostřed knihy, která mě nudila, to bylo čtení velmi přínosné, napínavé a zajímavé.
Pod kupolí se stala mou naprosto nejoblíbenější knížkou, kterou chválím, kudy chodím. Dokonale rozepsané postavy, spousta příběhů, každý o kousek lepší než předchozí.
Díky knize jste se mohli ponořit do noční můry nejednoho z nás, kdy izolace je naprostá, pomoc je blízko a přitom nedosažitelná.
Celý příběh mě tak pohltil, že jsem začal číst a necelých tisíc stran uplynulo ani nevím jak a za pár dnů bylo po všem. Konec je sice trošku zvláštní a rozhodně bych čekal něco více...eeee, konspiračního, ale tak nakonec proč ne. Pod kupolí si jistě přečtu ještě minimálně jednou a již teď se chystám na seriál, který se prý ovšem nedrží striktně dějové linky knížky. Zda to bude dobře nebo špatně se dozvím jistě již brzy...
Ani nevím co mě přivedlo k tomu, abych si Skandální odhalení přečetl. Zřejmě to byl Jurský Park a potřeba přečíst si něco dalšího od Crichtona.
Čtení románu, který se zabývá výpočetní technikou devadesátých let minulého století je rozhodně zajímavým a občas vtipným zážitkem. Co se ovšem týká hlavní dějové linky, zde k smíchu nebylo naprosto nic. Představa, že takto to fungovalo a jistě i nadále funguje (nejen) ve velkých firmách je poněkud zneklidňující...ovšem jaký jsme si ten pobyt na Zemi připravili, takový ho máme.
Knížka se četla výborně a když vynechám epizodku s koridorem, která mě značně nebavila - snad také proto, že virtuální realita v této podobě je touto dobou celkem mrtvá - zůstane mi výborný zážitek z parádního čtení.
Film jsem neviděl, což je nejspíš dobře, protože by mi to značně narušilo moji fantazijní linku.
Nemesis je mou první knížkou od Jo Nesbø, takže nemohu soudit jak moc je dobrá/špatná oproti ostatním. Ovšem po prvotních drobných nezdarech, kdy se mi návraty ke čtení příliš nedařili, jsem se ve druhé a třetí třetině nechal knihou strhnout a čtení mě bavilo stále víc.
Nyní, po dvou týdnech od dočtení knížky, mám s některými detaily trošku problém a to si myslím, že o ledasčem vypovídá. Knihu prostě přečtete, ale velmi brzy zapomenete o co v ní vlastně šlo. Jak pěkně napsal Juki, takové příjemné letní čtení...které chytne a po přečtení okamžitě pustí.
Tana French mě baví již od románu V lesích, který se mi velmi líbil, ale paradoxně ho mám zaškatulkovaný jako 'nejméně zdařilý'. Na věrnosti je knížka detektivně i lidsky zajímavá a i když si občas budete připadat, že pročítáte skripta k Psychologii pro pokročilé, nezanechá to ve vás pocit učebnicového trápení. Aspoň ve mně to tento pocit nezanechalo, protože se mi rozebírání všech postav, které se po celou dobu v knížce objevovaly a zase mizely, náramně líbilo.
Po přečtení ve mně Na věrnosti zanechalo pocit, že to bylo dobré, ale ne přímo skvělé. Tanu ale rozhodně neopustím a brzy se pustím také do Ztraceného přístavu, kde očekávám další týden kvalitního čtení...
Stephen King je poslední dobou ve své vrcholové formě, a právě Pod kupolí a Dallas 63 jsou zrovna ty tituly, které o tom hodně svědčí.
Když odhlédnu od jedné pasáže někde uprostřed knížky, která se vlekla jak čerstvá Melasa, neměl jsem žádný problém s čtivostí tohoto fascinujícího příběhu, který by nikdo zřejmě nenapsal lépe a záživněji, než právě King. Mám tohoto autora s jeho vyzrálým věkem stále raději a i když jsem od něj četl mnoho jeho známých titulů, teprve teď mám pocit, že píše naprosto dokonale.
Pod kupolí stále zůstane v mém srdci jako No.1, ale Dallas 63 byl se svým sci-fi nádechem prakticky dokonalý. Konec se nedal napsat lépe a i když mi bylo hlavního hrdiny zkoušeného osudem líto, vyhnutí se klišovitému typickému americkému happyendu bylo rozhodně dobrou volbou.
Knížka se velmi dobře četla a také díky mnoha kapitolám, které celkovou délku zkracují, má člověk pocit, že toho přečetl hrozně moc. Rád jsem se k ní vracel a nechal se vtáhnout do děje znovu a znovu, až jsem došel na konec, za jehož nevyzpytatelnost by se nemusel stydět ani Jeffery Deaver.
Doba čtení tohoto famózního sci-fi románu mi zabrala ani ne tři dny a to jen proto, že jsem nedokázal vydržet vzhůru i když jsem moc chtěl. Atmosféra s každou přečtenou stránkou graduje neuvěřitelným způsobem a na konci vás vyplivne vyždímané, spokojené, ale naštvané, že už to skončilo.
Crichtona mám rád, v podstatě všechny knížky, které jsem od něj zatím četl, mě nadchly...tahle ale asi nejvíc!