FlLys komentáře u knih
Kniha o lásce, hluboké a kouzelné. Jakou podobu může mít láska, co vše má a může člověk pro lásku udělat?
Nejvíc mě zasáhla poslední povídka - Tankredův omyl. Nádhera, věřit svému snu o druhém. Co je vlastně důležitější, ta skutečnost (city druhého) nebo to, co člověk prožívá?
Existujou dnes ještě tak silné city?
V období, co jsem tuto knihu četla, jsem měla nekontrolovatelné záchvaty pláče. Myslím, že je hodně silná. Dost mě překvapilo, že lidé takhle stejně přemýšleli i tenkrát, měla jsem pocit, že nějaké sebestudium, sebezdokonalování a šťourání se ve svém nitru je výsada posledních let. Takže mi docela zásadně změnila pohled na svět. Doporučuji číst jen v případě, že je člověk připraven se v sobě pošťourat. Těžko říct, jestli není lepší žít v nevědomosti...
A autor ještě žije?
Některé povídky mi přišli opravdu dobré, jiné dost předvídatelné a bez nápadu. Ale každopádně je kniha dobrou inspirací k zamyšlení o křehkosti života, vděku a pokoře, že můžeme žít.
Knihu jsem přelouskávala hodně pomalu, děj se stále opakoval, příběh mi přišel celkem pěkný, ale popis děje trošku pokulhával.
Ideální čtení do sychravého počasí, křeslo u krbu, teplé té. Hu to se bojím.
Podle mého jedna z nejlepších detektivek. Když se člověk nezaobírá zvláštními obraty, ale vnímá podstatu děje. Promyšlené pointy, překvapivé, ale reálné. Líbí se mi, že se dozvídáme okolnosti života jednotlivých postav, není to pouze o tom, že někdo najde mrtvolu a pak se hledá vrah. Tady postavy opravdu žijí, mají své problémy, lásky. A k vyřešení záhady/vraždy vede logická úvaha. Také oceňuji zpochybňování reality, člověk události pouze vidí ze svého pohledu, ale stalo se to opravdu tak?
Kniha je čtivá, idealizování socializmu je spíše romantické až úsměvné, i když občas srdce pláče, lze to ale brát jako vyjádření tehdejší doby, víc mě zklamal závěr s Pavlínou, to bylo hodně nereálné.
Chjo, když si vymyslím zápletku, kde má hlavní úlohu italština, je dobré se také kouknout na italskou gramatiku...
No, jo také by mě zajímalo, jak by žila dál. Ona láska, i když nenaplněná nebo bez budoucnosti, krátkodobě vlije energii a život do žil, myslím, že tak akorát na prozkoumání dalších koutů Itálie, ale co pak? Co dál, když zase přijde tvrdá realita? Opravdu v sobě Kim najde sílu neupadnout zpět do seriálů a neřízených předtelevizních žranic?
Jistou inspiraci člověk v této knize najde, ale testy mi připadají nedokonalé a celkově kniha na mě působí, že spíše tak dělá dojem.
Kniha je velmi čtivá, to ano, ale čekala jsem psychologický román, drama, našla jsem jen červenou knihovnu, s předvídatelnou zápletkou k tomu. Nicméně mé zklamání je dáno, jen tím velkým očekáváním, jako odpočinková literatura ideální.
Rádobyvědecká kniha, která má osvětlit pravdu o světě. Přišlo mi zajímavé kouknout se na jiný pohled na vznik světa a života, chtěla jsem najít alternativní vysvětlení evoluce, bohužel v této knize jsem našla pouze manipulativní lži bez vědeckých podkladů, mnoho protiřečení si, pan autor ani nepochopil, co to vlastně věda je. Přesto vše lze najít i pravdivé myšlenky, ale člověk opravdu musí být nezaujat. Jinak tuto knihu doporučuji jako dobrou inspiraci pro manipulaci.
Zajímavý styl psaní, který je mi blízký, na nejkrásnější téma - víno, navíc v Itálii... kniha k dobrému vínu
Ach Wertře... Netušila, že už v 18.století byli lidé takového smýšlení, nebo jen tehdy?
V zásadě zajímavá kniha, ale jsou to spíše zápisky cestovatele. Chybí mi použitá či doporučená literatura a vůbec odbornější pojetí.
Kniha je vtipně a mile napsaná i ilustrovaná, poučná, líbí se mi že je zde i o tom, že se kozlata zabíjí. I když kozí maso je zde degradováno jen na guláš a sekanou, což tedy nesouhlasím (takové kozí na víně, co jsem měla dnes k obědu...)
Co mi na této knize ale vadí, je zmínka, že kozu krmíme cukrovím ze stromečku, chápu že jde třeba jen o jeden kousek, ale jelikož je to kniha pro děti, pokud by se toho chytli mohlo by být i po koze...
Dobrá motivace proč se nezamilovat do nějakého Ahmeda... Je to opravdu děsivé, co se ještě může dít v 21. století, jak mohou lidé přijít na to, že žena má poloviční právo, než muž! Napřed jsem nesouhlasila s tím aby Ameneh oslepila svého násilníka, přišlo mi to jen jako pomsta, něco s čím pak bude muset žít, ale postupně mě přesvědčila, že nejde o pomstu, ale že to dělá v zájmu všech žen... takže mě to také mrzí, že ten trest nevykonala.
Tato kniha je myslím dobrou inspirací pro život a to nejen v Africe
Ano neodolala jsem a přečetla to. Poněvač jsem neměla žádná velká očekávání. Stále jsem doufala, že přijde něco šokujícího a nepřišlo. Nechápu ten šokovaný celý svět, vždyť tam ani nic pořádně perverzního nebylo. Musím uznat, že kniha je vážně čtivá, jen se stále opakuje, kdyby byla ta knížka o čtvrtinu menší, myslím, že bych ji nazvala i dobrou. Nejvíc mě štve, že teď každá "blondýna" bude vyznávat bdsm!