flyingandie komentáře u knih
Z počátku jsem měla problémy knihu pochopit. Úryvky myšlenek, částečně vzaté jako životopis, částečně jako fotografická diskuze. Postupem času mě to ale začalo bavit. Juračka je fenomén a neskutečná studnice energie a nápadů. Jeho cestovatelský přednášky jsou vždy inspirací a zábavou. A jeho žena si zaslouží obrovský obdiv.
Poměrně čtivá knížka o českých zvycích a obyčejích. Co mi na ni vadilo byly pokusy autorky o vlastní tvorbu nevalné kvality (zejména tu básnickou či jinak uměleckou) a snahu proložit text rozhovory s ne příliš dobrými otázkami ani hosty.
Nejvíc mě ale asi iritoval product placement časopisu Venkov a styl. Jinak milé čtení, kterému ale bohužel ke konci dochází dech.
Holocaust z rychlíku. Převyprávění příběhu, který každý zná, bez emocí, bez zápletky. Chvíli jste měli pocit, že Eddie je takový Forest Gump, který byl snad u všech nechvalně proslulých významných událostí (otevření Buchenwaldu, Dunquerk, Mengele, návrat do koncentráku po útěku v sudu). Asi nejvíce absurdní ale je tvrzení, že kdyby nebylo holocaustu tak by Židé nalezli lék na rakovinu. Mám ráda knížky s poselstvím ale tady bohužel žádné nebylo.
Velmi pomalá knížka, která plyne aniž by se něco dělo. Kniha postrádá hloubky, postavy jsou ploché a samy o sobě ne příliš zajímavé.
Zaujmou ovšem způsoby námluv a obecně vhled do života japonské střední třídy před 2.světovou válkou.
Ideální čtenář této knihy by měl být biolog, epidemiolog nebo přinejmenším chemik, protože obsahem je především souhrn odborných hypotéz, které jsou nadřazeny celkovému ději. Námět zajímavý, potenciál pro tuctového čtenáře jako jsem já ale promarněn.
Autora jsem objevila díky jeho nezapomenutelným přednáškám, které z 120% vychází z jeho knih. Tak trochu jiný cestopis, který se více než nudnému faktickému popisu krajiny věnuje lidem a jejich příběhům. Místy doplněné zajímavostmi, konec místy ztrácí dech ale i přesto kniha pobaví, zaujme a hlavně potěší.
Doplněné krásnými ilustracemi Tomski a Polanski.
Zde leží člověk, který vše řekl aniž by kdy promluvil… nebýt Kožíka, zapadl by Kašpar Deburau v propadlišti dějin. Velmi krásně napsaný životopis největšího z pierotů, jehož příběh a umění dokáže plně ožít i o 150 let později. Nádhera!
Nešlo to. Kniha neměla spád, lékařsky až příliš popisná, pan profesor má prostě názor na vše. Gymnastický supertalent co proměnil v úspěch vše, na co sáhnul. Nuda obsahově, formát rozhovoru se vůbec nepovedl. Očekávání veliká, bohužel nedočteno.
Takový Versace letem světem. Některé pasáže jsou na můj vkus až přehnaně detailní, jiné naprosto postrádám. Za mě je jeho tvorba stále dost rozporuplná a bohužel ani knížka mi jí nedokázala přiblížit. Jediné, co mi asi utkví je, že inspirace je všude kolem nás. Stačí se jen rozhlédnout.
Milé, stručné, k zamyšlení. Útlá knížečka prostě baví. Přitom stačí napsat pár nosných témat na lepíky, které seskupíte podle podobných témat a hle, knížka je na světě! Za mě geniální příklad toho, že kniha nemusí mít 400 stránek na to, aby předala myšlenku.
Za mě velké zklámání a ztracená příležitost. Pro člověka, který někdy v životě něco napsal, to nemá hodnotu vůbec žádnou. Jako návod psaní pro dummies také ne, jen zjistí, že než se mořit s nějakými poučkami, tak si raději rovnou zaplatím služby pana Šenkapouna.
Musím souhlasit s komentáři níže. Více než příběh Alibabi a Jacka Maa je to příběh samotného autora a jeho pracovního působení v této firmě. Nedočteno, nedoporučuji.
Líbil se mi koncept. Po otevření vatikánských archívů se autor a jeho přátelé zavřeli do knihovny a přečetli o vztahu papež vs. Mussolini snad vše, co se dá najít. Ze svých rešerší sepsali knihu o tom, jak to asi bylo. Místy se celý příběh zadrhává, přílišné množství postav, které nejsou pro celkový děj až tak podstatné se vynořují aby v další větě zase zapluly a vynořily se o 50 stránek dále. Hezky sepsané, ale místy jsem musela číst stránky křížem.
O tomto tématu už bylo napsáno poměrně mnoho, i tak to nestačí. Poměrně jednoduchý koncept - vyzpovídám uprchlíky různých povolání a jejich pohled na dobu, ve které žili. Nevím, jestli se situace v Koree změnila, ale některé věci, které jsem četla v jiných knihách příliš nesedí (např. svoboda pohybu vs. hlášení do knih o každém pohybu - jakým způsobem by pak fungoval ilegální obchod, když mě pořád někdo hlídá?). Namísto knihy, jsem poslouchala audioknihu. Místy zajímavé, místy uspávající.
Skvělá kniha ve stylu islám for dummies. Autorka popisuje stěžejní myšlenky islámu od jeho vzniku až do současnosti. Je škoda, jak se píše níže, že jsou vynechány i negativní stránky. Čím víc se snažila o přesvědčení o nevinnosti víry, tím méně ji člověk věří. S ohledem na kontext dnešní doby nenávisti k muslimům by ale asi jen skutečně přilila ještě více oleje do ohně.
Tentokát se děje povídek točí kolem jediného příběhu, narozdíl od sbírky 3x Život a skutky soudce Ti, kde jich bylo více. Snad je to ke škodě, ubírá to na akceschopnosti a děj, který byl dříve vyplněn jiným příběhem, pomalu plyne. Snad to bylo i tím, že Gulik píše pořád stejně a je tedy celkem jednoduché si domyslet, kdo je ve skutečnosti pachatelem. Soupis postav je vždy na začátku (většinou je jich kolem 5) a máte tak 20% šanci vylučovací metodou ve stylu pátera Knoxe zjistit, kdo to byl :). Poslední příběh byl asi nejsilnější.
(SPOILER) "Té noci bylo Čangi prázdné. Zbavené lidí. Ale hmyz zůstal. A krysy. Ty také zůstaly. Pod barákem. A mnoho jich už pošlo, neboť jejich věznitelé na ně zapomněli. Ty nejsilnější však byly naživu."
Syrový vhled do tajů lidského pudu sebezáchovy. Je v pořádku vydělávat na utrpení druhých? Měl bych se cítit provinile, že se mám dobře? Je v pořádku, že se díky svým obchodním schopnostem dokážu přiživit na lidském neštěstí? A co pak, až se z klece dostanu, nebude to naopak moje smrt?
"Adam vládl nade všemi. Byl Král. Až do dne, kdy ho vůle být králem opustila. Pak pošel a stal se potravou pro ty silnější. A nejsilnější byl vždy Králem, nejenom zásluhou své síly, ale zásluhou své chytrosti, štěstí a síly dohromady. Mezi krysami."
Recept na dobrou knihu je jednoduchý. Vemte si popis života Čingischána z Wikipedie a napište kolem něj příběh. Skromné kapitoly líčící intriky a úklady jednoho z největších velikánů dějin lidstva. Skvělé promyšlené strategie dobývání nových zemí, spojené s prozíravostí a předvídatelností. Jak dokázalo táhnout půl milionové vojsko s 2 miliony koní přes celou poušť a hory Pamíru? I na to měl Čingischán odpověď. Na celou Asii se teď dívám jinou optikou - optikou kolem roku 1200.
"Začínáme se cítit jako na výletě. Ani předtím nám nechybělo nadšení, doplňované vzrůstající zásobou šibeničního humoru, který je, jak řekl někdo moudrý, tou nejinteligentnější formou smutku."
A jakého humoru! Zapomenutý lingvistický skvost. Dina Štěrbová je stejně dobrá spisovatelka, jako je horolezkyně. Humorné pasáže příprav na šestou nejvyšší horu světa se střídají s poetickým popisem samotné cesty až na vrchol. Dina si svůj život uměla užít nejen díky své umíněnosti, ale i skvělé podpoře manžela a celé rodiny. "Člověk se musí naučit hrát s kartami, jaké mu život rozdá." A ona si vydřela rovnou červenou postupku.
Zvláštní kniha. První polovina se dost vlekla a už už jsem měla pocit, že z té proklaté chudoby není cesty ven a že knihu odložím. Když v tom se stane něco nečekaného. Zbohatnutí a život se rázem obrátí naruby. Vše, co dříve bylo vzácné a neměnné, bylo rázem dosažitelné a mnohdy ještě víc. Obě knihy spojuje jedno - půda, která je neměnná. Je to zdroj života a všeho bohatství. Místo, kam se v dobrých i špatných chvílích vracíme. I pro dnešní svět, je tam řada poučení. Když nebude země, nebude života..