FMMMM komentáře u knih
Ač velkým skeptikem, jsou některé nálezy opravdu zajímavé, až zvláštní, ale je zde také plno neuvěřitelných záhad, které nelze skutečně respektovat. Ze dvou třetin je kniha velice čtivá, kolikrát jsem měl nutkání knihu odložit a zjistit si o dané problematice více. Z jedné třetiny je kniha nastavovaná a vypadá, že konec už jen vycpávkovou vatou. Přitom některé nálezy a objevy obsahují určitě plno informací, které se mohou objevit v samostatné knize. Mnoho objevů a jevů je připisováno různým božstvem, náboženstvím, tajemným bytostem, z čehož poté vznikají až konspirační teorie. Nakonec mi tam chyběli už jen Ilumináti, Hitler, Baba Jaga, Soros, Gates.... :-)
Z dnešního pohledu se jedná už o „klasický“ příběh, který lze napasovat na kteroukoliv dobu a místo na zemi. Cíl „výpravné mise“ je vždy stejný, najdi, přines a vydělej si, kolik zvládneš. Je to zvláštní příběh, který mne snad až do poloviny udivoval tím, o čem to vlastně celé je nebo má být. Jaké bylo zklamání, když jsem se blížil ke konci knihy a zjistil, že více už toho není. Velká škoda, že kniha nemá pokračování před a po událostech Návštěvy.
Je zajímavé, že 33 let po komunismu se ve školních osnovách objevují básnické „perly“ našich soudruhů, kteří ve svých dílech poručí větru dešti, díky moderní vědě našich soudruhů. Za mě neskutečná komunistická agitka, o které neměla být v učebnicích ani zmínka, natož o autorovi. Dušan Jasáně - Vlci z Vol Strýtu.
Do půle knihy jsem si říkal, že to může být zajímavý příběh. Jaké bylo zklamání, když se z příběhu sklouzlo skoro až k červené knihovně, socializmu a „pánbíčkářství“... Forma vypravovaní, slovosled, popis, mi vůbec neseděl a velice mi připomínal začínající spisovatele, kteří nevědí, co vše do příběhu naroubovat, jen aby se to líbilo všem.
Jaká sláva, že jsem četl tento smutný příběh dříve než opěvovaný film a má představivost mohla zafungovat na plné obrátky. Navíc jsem mile překvapen, že kniha docela podrobně popisuje myšlenky lidí, androidů, chování, svět, ve kterém žijí a jak vidí svou budoucnost oni. Doufám, že se lidstvo nedostane do takového pochmurného světa, bodu, kdy bude muset řešit podobné věci. Zajímavý je pohled na lovce Ricka, který uvažuje až nad bytím či nebytím…
Slovy místních starousedlíků: "Jasutaka..., že to čtu." .-) Ano, za zkoušku nic nedám a jak se mi potvrdila má předtucha, asijská literatura je pro mě stále moc "těžká a složitá". Námět docela zajímavý a děj ucházející, ale ta forma.
Zvláštní příběh, doktor Garini je pro mě takový sci-fi příběh o úvaze, chování, rozdělení a jednání po další válce v budoucnosti. Chvílemi jsem se do děje doslova „zažral“, kde vás následně vyvede z míry nesourodé vyprávění o úplně něčem jiném. Což na mě působilo až rušivě a kolikrát jsem měl nutkání „nadstavené“ pasáže přeskakovat. Škoda, že některé myšlenky V. Sorokina nebyly dotaženy dokonce nebo byly ukončeny jen tak, jako kdyby autor nevěděl jak dál, jak s určitou postavou pokračovat. Uvítal bych pokračování, ať už z doby před nebo po vzniku doktora Garina, kde by bylo věnováno více prostoru jednotlivým postavám a prostředí.
Natěšen na příběh prolínající se několika desítkami let zpět, jsem byl uzemněn obyčejným románem sepsaným pro mě až moc Svěrákovými milostnými postavami a scénáři 80. let. Nejblíže měl ke mně příběh mladého chlapce Choudi, který končí opravdu nešťastně. Naproti tomu příběh Ondy a jeho „normalizačního“ období, ještě působí jako vychloubání pubertálního autora nějaké prvotiny. Celé to doslovně autor „zazdil“ svým posledním „devadesátkovým“ příběhem bonviána Remeše. Ve skutečnosti v posledních dvou případech nešlo o normalizační, ani divoká devadesátá léta, jak by se z popisu knihy mohlo zdát. Ale příběhy byly jen uměle vsazeny do tohoto období, bez jakéhokoliv většího zapojení tehdejších událostí.
Jaké zklamání mě přepadlo po přečtení této knihy. Z obrovského nadšení jsem přešel až k nechutenství knihu dočíst. Historické příběhy mi připomněly "plátky" stylu Hrom, Blesk apod. Nic zajímavého, kromě bulvárních příběhu, jsem se z této knihy nedozvěděl.
Upozorňuji, že kniha není stylem Dana Browna a je zaměřena převážně na duchovno. A ačkoliv nejsem věřící a kniha se mi dostala do rukou zcela náhodou. Musím uznat, že také toto "téma náboženství" může být zajímavé a čtivé. Některé části knihy mohou být "nezáživné" z důvodu mnoha popsaných modliteb nebo zdlouhavému rozepisování vlastní osoby autorky. Ale samotné vyprávění Segatašji už dodává knize na dramatičnosti a spádu. Je až neuvěřitelné co vše Segatašja prožil, kolik lidí ovlivnil a jak nakonec dopadl.
Pro mě velice nesrozumitelné, kolikrát češtinově překombinované. Až mě napadaly myšlenky, zdali nejsou některá slova vymyšlená :-) Některé povídky a básně k pousmání, k zamyšlení, mnoho nepochopených, vyznívajících do prázdna.
Jak mám sci-fi rád, tak toto šlo úplně mimo mě. První část mě navnadila, ale druhá to zase celé pohřbila, třetí už to nezachránila. Kniha by měla být označována jako konverzační - sci-fi – drama/román. Ve finále, už to není ani sci-fi…
Metody vyšetřování hodné MacGyvera, kdo nezná, dohledatelná fiktivní postava seriálu. Vše mi připadalo těžce uvěřitelné, zejména "pracovní postupy" jsou dosti zvláštní. V dnešní době toto "dílo" považuji, s prominutím, za brak detektivní literatury.
Petra Pitharta nevyhledávám, ale výjimečně jsou jeho názory a vyjádření v "normě", která zvedá knihu o třídu výše. Oceňuji zpovídané za jejich přiznání, že ne vše bylo a je dle jejich původních představ a také to že plno rozhodnutí bylo mylných a nenapravitelných. Spousta informací je již dnes volně dostupných a pro mne je tato kniha bylo pouze bezcenné doplnění "naší historie".
Za začátku mi kniha nešla "pod jazyk" jak bych si představoval. Pořád nějaké stylizované kudrlinky, které mne prvních 50 stránek pořád od knihy odrazovaly, poté už se pan Moník trochu rozepsal pro mne přijatelnější češtinou. Příběh je sice zajímavý, ale je tady plno náhod, znamení, seznámení a zkušeností, že tuto knihu autorovi moc nevěřím. Tipoval bych to spíše na prvotinu začínajícího spisovatele, který neví co vše má do příběhu doplnit.
Nejdříve jsem nechtěl napsat ani čárku, ale nakonec mi to nedalo. Má první e-kniha a takové zklamání... Pokud autor neví, jaký psát žánr, nedoporučuji sentimentální červenou knihovnu komunistických 70. let, která byla velice nudná. Ani české rádoby sci-fi v chatě na horách, které mi připomnělo některé jedince na drogách, kteří berou tyto stavy naprosto přirozeně. Co takhle pořádně rozvít možnou "kriminální" zápletku, která by nemusela být špatná, nebýt "mišmaše" zmiňovaných výše...
Začátek nemastný, neslaný, nezábavný, připomínajícího Harryho Pottera. Častěji jsem knihu odkládal než četl. Jádro knihy vcelku zajímavé, vtáhne do děje. Konec je přeplácaný, nudný, špatný, jako kdyby autor chtěl vyjádřit všechny moudra a pohledy světa najednou.
Velice zajímavá předmluva a následující doplňující texty, ale výběr fotografií mohl být možná o něco zajímavější. Ať už z hlediska sledovaných objektů nebo ze strany fotografického, nechtěně uměleckého, zachycení tehdejší doby.
Na tuto knihu jsem čekal skoro půl roku a musím říct, že toto čekání stálo za to. Pro mě je toto vydání nahlédnutím do doby nedávno minulé pomocí bohatého obrazového materiálu. Co mě mimo zajímavých fotek potěšilo, jsou popisy s odkazy na další publikace, ze kterých je částečně citováno. Je zajímavé jak se „ nejen umění“ mění v průběhu několika let a čemu lze ještě říkat umění. Menším zklamáním je postupná absence informací o nové vlně tvůrců mezi lety 90-95.
PS: Vidět výstavu osobně, musel být příjemný zážitek.
Kam se "hrabe" pan Šlachta s jeho knihou Třicet let pod přísahou. A ta ode mě dostala plný počet... Takovéto informace mají media podávat!!! To co se stalo v NNH, je jen malá část toho, co se ve zdravotnictví děje. Díky za odvahu o tom napsat.