fruitbueno komentáře u knih

Druhý díl se mi četl překvapivě lépe než díl první. Dílem asi tím, že jsem už tušila, do čeho jdu, věděla jsem, jak je kniha formálně namáhavá, a dílem také tím, že děj se mi zdál o dost sevřenější a pevněji držený pohromadě. Stále víc a víc jsem neměla ráda Lilu, o to víc jsem fandila Eleně.

Na mezích, druhém dílu série, je nejsympatičtější to, že přesně víte, kudy se příběh bude ubírat, ubírá se tím směrem, čekáte to a nejste ani v nejmenším zklamáni. Těším se na finále ságy. Opravdu pěkné čtení.

Nebýt několika malých much, dávám plný počet...

Omluvte poněkud rozsáhlejší komentář, ale nemůžu si pomoct... Jako absolventka bohemistiky mám s texty podobného ražení doopravdy problém. Každý text mám tendenci brát jako šifru, jako předmět analýzy, rozborů, tisíce přístupů a podobně. Proto jsem si bohužel četbu Balabánova souboru neužila. Kromě dvou tří povídek, které mě nějakým způsobem citově zasáhly, zůstal výsledný dojem vlastně žádný. Kromě zmíněných textů kolem mě ostatní tak nějak prosvištěly, neměly žádné poselství, sdělení, nic, co jsem dokázala rozluštit. A bohužel, asi je to postižení ze studia. K tomu si přidávám osobní averzi k žánru povídky (ne, opravdu není pro mě) a je to.

Námět dobrý, ale na můj vkus už byla zápletka až příliš překombinovaná. Nesedla mi také hlavní hrdinka Madeline, aniž bych dokázala vysvětlit proč.

Zhruba od třetiny knihy mi došlo, proč autorka zvolila poměrně netradiční formu vyprávění (vyprávění nepřítomnému, neustálé oslovování...). Příběh je osudový, první láska obou postav silná, jedinečná a kdovíjaká ještě, stejně tak silné jsou postavy, které se nebojí uplatnit svůj zájem, upřednostnit sebe. Aby ne, když je jim těsně po škole, všehovšudy nic neví a neřeší věci, které přinese až věk. Hvězda za některé pěkné myšlenky (láska a její přirovnání k různým ohňům), za krátké kapitoly a švih celé knihy. Bohužel mi dost nesedla hlavní hrdinka, její jednání mi blízká bohužel nebyla.

Závěrečný díl života a strastí Kristiny Vavřincovy se mi moc líbil, zejména jeho poslední pasáž. Sledovat ten urputný boj, kdy se Kristina musela postupem času odpoutat od svých dětí a jen zpovzdálí (nebo vůbec ne) sledovat jejich osudy, byl mimořádně silný zážitek. Veškeré dění na samém konci, hlavně Kristinin vstup do kláštera a řádění černé smrti, bylo opravdu vynikající. Skvělé zakončení série!

Kdybych dříve nečetla deníky mladé aristokratky, asi bych nebyla tak kritická. Ale u kastelána jsem si všímala všech nešvarů, které mi vadily už dříve...

Dlouho předlouho jsem se do knihy nemohla začíst, dlouho se v ději téměř nic nedělo, asi proto. Ale když už se tak stalo, velice jsem ocenila možnost nahlédnout do úplně jiné kultury a trochu si rozšířit obzory.

Nebetyčná a do očí bijící nuda. Uznávám, že styl i jazyk lehký, bohužel větší nudu jsem nezažila už dlouho.

Děj plyne, text působí zajímavě, ale když se to vezme kolem a kolem, zajímavý není. Kniha, kterou jsem bohužel nedokázala plně ocenit.

Souhlasím s ostatními čtenáři, že na knížku jen tak nezapomenu. Domácí násilí je závažné téma, zde zpracované do příběhu, který se hemží pozoruhodnými setkáními, náhodami, ale také bolestí a nadějí. Vadou na kráse pro mě ale zůstává trochu nešťastné skákání v čase a jistá útrpnost hlavní hrdinky, kterou bych přes všechny sympatie k prožitému chtěla vidět trošku jinou...

Kniha v dílčích kapitolkách celkem funguje, bohužel jako celek z mého pohledu selhává. Epizody samy za sebe jsou prima, autor svým ironickým nadhledem a s odstupem popisuje bohatý život. Bohužel tak, že člověk chtě nechtě zívá po pár kapitolách.

Třetí díl mě nebavil, dlouho jsem se nedokázala začíst a dočetla jen z pocitu "nenechat knihu nedočtenou"...

Kvalit světa Harryho Pottera nejspíš Sirotčinec nedosahuje, ale návrat do alternativního světa plného nadpřirozena a boje dobra se zlem se mi líbil.

Život autorky, poznamenaný minulostí, se pořád k minulosti obrací, řeší ji a celá kniha je jí ovlivňována. Často jsem si říkala, jak by její text vypadal, kdyby nebyl tak moc spjat s dobou minulou. Tereza Boučková umí psát a je škoda, že na to, že "život je nádherný" přijde až někdy ke konci svého vyprávění.

S Malým kamarádem jsem měla neuvěřitelné trápení a výsledný dojem je prachmizerný. Nepopírám, že autorka umí vykreslit atmosféru, povahy lidí i situaci ve společnosti. Ale jaksi se někam vytratila dějová linka, která mi přišla zplácaná horkou jehlou.

Co věta, to perla a rána do živého. Věřím, že u mnoha čtenářů se kniha trefí a nabídne neskutečně mnoho úvah a podnětů pro běžný život. Drobné dílko, o to hodnotnější, že si nehraje na víc, než je.

Včelí královna je kniha, u které od začátku víte, že si musíte dávat pozor na to, co čtete. Že rozhodují detaily. Že tajemství, které textem prosvítá, je nějakým způsobem zásadní. Tak čtete, hledáte mezi řádky, pátráte za skrytými významy. A stejně - v mém případě úplně marně, nečekaná pointa mě překvapila a dala příběhu naprosto nový rozměr. Prima čtení, rozhodně doporučuji!

S antickým románem Jarmily Loukotkové jsem dlouho bojovala. Prakticky jsem se začetla až v poslední třetině knihy... Nicméně Petronia bych brala domů, charaktery autorka zachytila bravurně. Škoda jen těch zdlouhavých úvodních pasáží, které mě zdržovaly a trochu obtěžovaly.