fruitbueno komentáře u knih
Hodně zvláštní kniha, které by slušelo pevnější sevření jednotlivých dějových linek. Také mi trochu vadila nečitelná motivace hlavní hrdinky.
Kdyby Jana Eyrová o trochu méně mluvila a byla trošku živější, neváhala bych dát i tu poslední hvězdu! :)
Už dlouho jsem nečetla knihu, u které by mi bylo tak jedno, jak vlastně dopadne. Bestseller není ani vtipný, ani sžíravý, spíše jen opravdu slabý pokus o vtipnost.
Souhlasím se všemi komentáři, které zde již byly vyřčeny, kniha je zvláštní, pozoruhodná, divná, jiná... Ženské postavy jsou hybatelky děje i emocí, nechybí pořádná porce neskutečného a snového, vše napsáno poměrně příjemným jazykem. Že bych přesto po knize sáhla znovu, to se asi říci nedá.
Kniha má řadu nesporně vtipných momentů, sráží ji však hrubost, přemíra snahy být vtipný, šokovat a všeho je tam tak nějak moc.
Krásný milostný román, který musí bavit každého, komu se líbí mravnost, ušlechtilost a zvyky z dávných dob...
Asi nejpoklidnější kniha, kterou jsem kdy četla. Autorka píše tak vyrovnaným, smířlivým a klidným způsobem, že to snad ani není možné... Škoda jen, že děj mě moc neoslovil.
Depresivní a poměrně obtížné čtení, které ve mně bohužel nezanechalo hlubší dojem...
Rodinná dramata mi nevadí, tento propletenec byl průměrný. Závěr byl ovšem nečekaný. Plusové body i za některé myšlenky, které autorka měla...
Čtení na jedno dopoledne v řadě na STK! Matějovy babičky mi sedly a navíc jsem tiše obdivovala jeho vztah k nim. Pěkné čtení!
Průměrná detektivka, ve které jsem postrádala hlubší psychologii postav a motivaci.
Mimořádně povedená a zručně napsaná knížka, která mluví o rodinných vztazích upřímně, bez nánosu patosu a kýče. Doporučuji všem!
Kromě občasného výskytu sebeironického podtónu hlavní hrdinky nebylo na knize nic, co by stálo za zmínku... Fádní děj, ničím zajímavé postavy atd.
Těžkopádný autorův styl mi dal zabrat a ve výsledku se nemůžu rozhodnout, jestli to vůbec stálo za to...
Příběh mě bavil. Jen by mu slušela vkusnější obálka...
Námět zajímavý, ale omáčkovité schéma kopíruje již čtené knihy (asi je to trendy). Slabé, slabé, slabé.
Dlouho jsem se nemohla začíst, pak jsem se nechala unášet chvíli a závěr mě trochu zklamal. Obraz vesnického prosťáčka ruší jednak překlad (můj boj s obecnou češtinou), jednak absence přímých řečí. Člověk si běžně ani neuvědomí, jak moc je na ně zvyklý...
Neobyčejně osobitý styl autorky mě vtáhl do dějů jednotlivých povídek a nepustil. Texty jsou vesměs hodně vyrovnané, autorka jde velmi nenápadným způsobem až na dřeň, pod povrch, předkládá čtenářovi nejednu myšlenku a úvahu. Příběhy jsou spíše pochmurné, mají daleko do radosti, soustřeďují se na problém ukrytý v minulosti a přesto jsou plné naděje a optimismu. Udržet takový balanc chce odvahu. Jasných pět hvězd!
Fakt, že jsem knihu četla přes týden, svědčí o tom, jak mi "sedla". Kromě kapitol s Winnie a Tiou, které byly jazykově zajímavé, naprostá nuda a šeď.