fruitbueno
komentáře u knih

Jedna z nejlepších knížek, které jsem kdy četla. Útlá rozsahem, velká obsahem. Nádherná, úsměvná a prostě skvělá Poláčkova vzpomínka, na které mrazí o to víc, že ji psal těsně před nuceným odchodem do Osvětimi.


Těžké čtení psané lehkým jazykem, srozumitelně, s mnoha praktickými příklady. Kniha, která člověka obohatí na celý život, ať už se s traumatem setkal osobně, u druhých nebo zatím nikdy. Mi osobně dala obrovskou hromadu odpovědí na spoustu věcí, které s traumaty vlastně souvisí jen okrajově.


Někde jsem kdysi četla, že pravda přináší bolest, lež ovšem utrpení. Příběh Bernarda Marese je až téměř neuvěřitelný. Že pravdivý, o tom ovšem nepochybuju ani pět minut, protože život píše neskutečné zápletky. To, jak se do jeho příběhu promítala současnost a zkušenosti autora, mě na rozdíl od jiných čtenářů spíše bavilo. Ukazuje to šíři života v opravdu pestré paletě, přesně takový, jaký doopravdy je.


Výborně zpracované čtení o dávných křivdách. Body nahoru za reálie i vykreslení atmosféry.


Komiks, ve kterém se najde každý, kdo to doopravdy potřebuje...


Zvláštním způsobem smutná kniha. Prakticky žádný děj, jen vzpomínky, které připomínají rekapitulaci života pana Stevense, tělem i duší majordoma.
"Dal jsem mu to nejlepší, co ve mně bylo, a teď - totiž - asi mi toho na rozdávání už moc nezbývá."


Třeskutě vtipné čtení. Princi Ládíkovi zobu z rukou a raduji se úplně z každého jeho cestopisu. Turecko a Izrael nevyjímaje. Skvělé, opravdu.


Cestopisy prince Ládíka jsou jak to nejhezčí pohlazení po duši, navíc vyvážené ve vtipnosti, zajímavostech, historii i postřezích o daných zemích. Další skvělé čtení, po kterém se mi chce někam vyrazit. Klidně hned, s rýmou a kašlem.


Zážitek opět slovy těžko popsatelný. Velký respekt autorovi za dar, jímž disponuje, dokáže se pohybovat mezi vážností a vtipem s ronií tak mistrně, že mi nezbývá nic jiného, než smeknout pomyslný klobouk, sebrat bradu z prachu na zemi a těšit se na další z knih.


Pro to, co jiným na Srpnech chybí, mám naprosté pochopení. Proč jsou postavy tak moc bezkrevné, neurčité, vlastně nic pořádného o nich nevíme, neznáme jejich motivaci, historii jinak, než z několika náznaků? Právě pro ústřední téma knihy. Kdokoli z nás může být obětí, nebo tyranem. Kniha je pro mě obrovské překvapení, zpracovává důležité téma, které jednoznačně vyniká atmosférou, tíživou úzkostí, stupňující se manipulací a plíživou zhoubou v životě postav, jejichž životy nevratně poškodila traumata z dětství. Neurčitost, záměrná ne-doslovnost, ne-dořečenost a nekonečná tichá toxicita vztahů se na nich podílí dle mého názoru více než obří měrou.


Nevšední perspektiva vyprávění, citlivé lidské osudy a sympatické charaktery. Nesmírné překvapení.


I když se autor hodně snažil, moje sympatie si ani přes vší snahu Hadžime nezískal. Brala jsem ho celou dobu jako emočně zastydlého egoistu, který se bere až moc vážně. Anotace příběhu je hodně přesná, kniha vypráví o tom, kdo má vše, ale neváží si toho a hledá beznadějnou iluzi. Případně je pro něj to "vše" definováno tak, že sám neví, jak má vypadat. Aktuální a nadčasový příběh, který má svou hloubku a intenzivní naléhavost. Podobných příběhů je i v běžném životě všude kolem nás, lidí už téměř ve středním věku, opravdu plno.


Příběh, který se mohl klidně odehrát vedle u sousedů. Odpozorovaný z reality, vtipně, věcně, střízlivě podaný, přesto mrazivý tím, že se opravdu něco podobného děje. Jak zpívá Tomáš Klus: Zločiny z vášně, znáš mě, nenech se otrávit!


Neskutečně lidské, upřímné, příjemné, veselé i méně veselé čtení. Ze slečny sálá láska k pejskům a horám, to máme společné. Mám teď sto chutí stát se trail angelem, vyrazit na stezku, která mi doslova startuje nad domem, a pořídit si ke svému vesnickému tajemství kamaráda Huskyho. Skvělé a inspirativní čtení, děkuji!


Autor svému hrdinovi naložil tolik, co by jiným vyšlo na několik životů. Příjemná oddechovka, navíc řemeslně bezchybná!


Půjčeno od synovce, který vlastní snad všechny možné výtisky a knihy čte pořád dokola. Teď už chápu proč!


Čekání na spoušť je vším možným než jen obyčejným souborem povídek. Příběhy jsou krátké, ostře pointované, v podstatě úplně jednoduché, ale přesto hluboce propojené, smutné, dojemné i reálné. A název knihy, to je prostě jen zlatý hřeb celého dojmu. Lidmila Kábrtová je pro mě zjev české současné tvorby. Cokoli od ní čtu, není možné, aby mě to na dlouho nezasáhlo.


Neskutečně zvrácené čtení! Havlíček je vedle Ladislava Fukse prostě český mistr svého oboru, o světelný rok před jakoukoli jinou tvorbou současníků. Dám si tu práci a konečně ho pořádně načtu. Ale až po pauze, teď jdu číst složení krému na ruce, to mě dozajista uklidní!


Málokdy se mi poštěstí číst texty s dějem z rodného kraje! Proto jsem zajásala nad prvními dvěma "jablunkovskými" povídkami. Je sranda procházet s hrdiny známými místy, usmívat se nad nářečím a tak celkově číst detektivky právě odtud :) hlavní hrdina trochu neuvěřitelný, podobně jako jednotlivé případy, ale proč ne, nečteme literaturu faktu ani zpravodajství, čteme beletrii, kde je všechno dovoleno. Užila jsem si, náš bývalý starosta mě u knihy udržel jednoduše.


Formálně ještě vychytanější a zajímavější než předchozí díly, obsahově zase vysoký standard... Harry se vrátil, radujme se! Poslední zhruba pětinu knihy jsem jako obvykle ani dýchat nemohla. S nadšením si dám zase nějaký čas pauzu a pak se vrhnu na další díl.
