Fuksinka komentáře u knih
Ačkoliv je jasné, že Sharpe musí přežít (Kdo by vystupoval v dalších dílech, že?), neubírá to knize vůbec nic na její napínavosti. Aspoň tedy pro mě, jako člověka všech možných bitev neznalého. Cornwell vypráví Sharpeho příběh a zároveň skutečné historické události. Ty má evidentně perfektně nastudované včetně bídných poměrů v britské armádě. Sharpův tygr je dobrodružný román s perfektně vykreslenými postavami, se skvělým spádem děje, který opravdu nic nepřikrášluje romantikou. Má ale jednu chybu - nebo je to snad výhoda? Přesně ukazuje naprostou debilitu dobyvačných válek. Proto vážně nemůžu fandit Angličanům, ani Francouzům, ani Típúovi, ale pouze a jedině Indům. Bylo by krásné, kdyby se tenkrát všichni ti pánové, kteří si potřebovali poměřovat velikost přirození, sebrali a táhli tam, kam slunce nezasvítí a nechali Indii na pokoji. Bohužel se nepovedlo a následky bordelu v koloniích pociťujeme do dnes. No jo, prachy až na prvním místě.
Stejně se ale těším na další díly. Myslím totiž, že jsem si našla dalšího oblíbeného autora.
Příjemné překvapení. Mrakoplaše nemusím, ale chci dočíst celou sérii Úžasná Zeměplocha. Po Zajímavých časech je to nejlepší Mrakoplašův příběh. Tolik narážek a skvělých vtipů! Mad Max, Krokodýl Dundee, sexuální život v podání mágů, zmatený bůh, ovce a hlavně Austrálie, ehm.. tedy pardon, světadíl Iksiksiks jsem chtěla napsat!
Maškaráda má moc dlouhý rozjezd. Tím myslím moc dlouhý rozjezd i na Terryho. Začne se rozjíždět až v polovině. A že je to super jízda! Taková honička v opeře nemá chybu. V porovnání s ostatními knihami o čarodějkách ale trochu pokulhává. Je to především vtipná taškařice s pár trefnými poznámkami (IQ davu se rovná IQ jeho nejhloupějšího člena). Není to úplně špatně, já jsem jen asi ještě moc plná dojmů z Toničky a čekala jsem něco víc.
Jako čtenáře fantasy by mě měla nevinná krev asi bavit. Mě naopak první půlka dost nudila. Ta kniha je tak hrozně přeplácaná, až na tváři vyvolává ironický úšklebek. První díl byl v pohodě, druhý ve stejném duchu je ale poněkud monotónní. Spousta věcí - dost zásadních věcí - jde odhadnout a neustálé představování nových postav, které zákonitě musí sloužit jenom jako kanónenfutr, nebaví. Citové výlevy Erin připomínají deníček patnáctileté puberťačky. Ale ano, najdeme zde několik zábavných pasáží, ale to na dobrou knihu fakt nestačí. Nestačí to ani na dobrý béčko.
Tak uz mam přečtené všechny Ďurovy knihy. (Kromě Conana) Tahle je jediná, ke které se už nevratím. Sympatických postav je zde dost, ale na těch pár stránkách se snimi nestihneme moc seznamit. Proto je vam celkem jedno, co se s nimi stane. Zachraňují to souboje, magické rituály a Ďurův styl psaní. Jako oddechovka do vlaku dobrý. Já jsem ale zvyklá být z každé Červenákovky nadšená.
Z nějakého důvodu jsem si z dětství pamatovala, že je to super knížka. Poté, co jsem louskala Červenákova Bohatýra, jsem si na ni vzpomněla. Jak jinak, než díky Koščejovi... Vyhrabala jsem ji na půdě u našich a poctivě celou přečetla. Nadšení se nedostavilo. Omezená slovní zásoba. Stále stejné věty a hlavně "hrdinové"! Hrdiové naprosto o ničem. Lemry líné, za které to vždycky někdo oddřel, sami pomalu na nic nesáhli a vůbec byli morálně celkem k ničemu. Hlavně znásilněná holka, která porodí Medvídka a ten pak trhá dětem ruce je fakt lahůdka. Zlatá Božka.
Kámen a krev pro mě znamená příjemné setkání se starými známými a neméně příjemné setkání s těmi několika novými. Myslím, že Červenákem nepolíbený čtenář by si tady mohl vybrat, co nejvíc mu sedne a kterou sérii zkusit.
Všechny povídky se povedly. Některé o malinko míň, ale to bude spíš mou nechutí k tomuto krátkému literárnímu útvaru.
Ve vládci stříbrného šípu se dozvíme, co bylo v Bivojovské sérii jen naznačeno. Dozvíme se, kde vzal Bivoj svoji pověst a co se stalo s jeho otcem. A že je to skvělá akce.
Že detektivka Ďurovi sedí, už se ví dlouho. V Kapce krve exceluje Mirena, která se snaží přijít na kloub záhadě ze zlatých dolů. Je u toho stejně držkatá, jak jsme zvyklí. V povídce Kámen a krev zase vyšetřuje Slavníkovec Slavoboj podivnou vraždu vysokého úředníka.
Věrozvěstové jsou pro mě nejlepší povídkou celé sbírky. Rogan a Gorja sice zestárli. Ve světě křesťanství už pro ně není místo a skoro nikdo už o ně nestojí. Stejně ale neztratili nic ze svého smyslu pro humor, i když je zákonitě víc ironický. Povídka je trochu smutná a nostalgická, ale také vtipná a napínavá. Má úžasnou atmosféru. Konec je v pravdě epický a mě nenapadá jakýkoliv jiný, který by mohl být lepší. TOHLE vážně nikdo nečekal.
Ze dvou Iljových povídek je asi atraktivnější Doupě řvoucí smrti, mě ale o hodně víc pobavila povídka Černé srdce - variace na Mrazíka. Už jenom Nastěnka v úvodu, která se nezdráhá skočit do sena je znamení, že tohle nebude jenom tak.
No už se jenom zbývá seznámit se Strážcem hvozdu. Je to sličný mladík s vytříbenými stravovacími návyky.
Jako malinu na závěr si v Pekelnících trochu zarubeme s Báthorym, Voroninem a vodníkem
Super sbírka. Nezbývá než doporučit.
Lovci čtenáře předchozích kotletovek ničím nepřekvapí. Akce, humor, sex a spousta popkulturních odkazů nechybí ani zde. Tentokrát si u mě Franta šplhnul sonickým šroubovákem. Atraktivní prostředí multikulti Prahy tomu dodává tu správnou šťávu. I když sladkou eurobudoucnost nám už skvěle vylíčil i Alex Drescher v Tovaryšovi. Zábavná jednohubka. Ačkoliv na Bratrstvo krve nemá, klidně by snesla i pokračování.
Už u prvního dílu mě napadlo, proč se tahle série vlastně jmenuje Bivoj. Ona totiž o Bivojovi až tak úplně není. Druhý díl ještě míň než první. To ale neznamená, že by to bylo špatně. Vyprávění tohoto příběhu potřebuje víc postav. Bivoj je sice fajn, ale to jsou ostatní taky. Třeba Srdan, Vlasta, nebo už níže Covenantem zmiňovaný Ctirad a Wulfhard. (s Šárkou to byl ale ošklivý vtípek :-)) Vlastně jsem se přistihla, že ten chlápek s krutě pojmenovanou sekerou mě chvilkami zajímá míň, než Ctirad, nebo Kazi.
Každopádně kniha neztratila nic ze své napínavosti a zábavnosti. Několikrát jsem zase musela smeknout před Červenákovou představivostí. Obřady, souboje, magie, atmosféra... prostě nádhera. Jenom ten Přemysl mě přišel trošku moc. Vlastně hodně moc. Byl tak "svatý" a klidný a rozvážný, až jsem ho začala mírně nesnášet.
Jo a dostalo se mi dalšího důkazu pro mou teorii, že fantasy je červená knihovna pro chlapy - v dobrým samozřejmě.
Prosím, přepište seznamy doporučené četby. Tohle bude děcka určitě bavit víc, než Jirásek. A že je to čistokrevná fantasy? No a co? Jirásek taky nebyl právě kronikář a Červenák má fantazii o mnoho větší. :-D
Kanec jako nesmrtelný běs, Krokovy dcery jako čarodějky, zástup bohů a nadpřirozených bytostí v rychlém a napínavém příběhu. Mňam!
"... myslíš, že bys pro ni (pro klisnu) mohla dojít, zatímco já budu hlídat náš úlovek? Přece jako mamlas neponesu kance až na Vyšehrad na vlastních ramenou?!"
Báthory má pocit, že toho pro svou vlast udělal už dost. Jediné, co plánuje, je vrátit se Michalem domů. Samozřejmě všechno dopadne jinak. Báthory už není "superhrdina" s nadlidskými schopnostmi. Všechno, co zažil se na něm podepsalo a staré rány se ozývají. Nejednou si sáhne na dno svých sil. Celkově v příběhu už moc fantasy prvků není a mám pocit, že je to cesta správným směrem. Těžko by se trumfovala Ďáblova pevnost.
Kniha má všechno, na co jsme u Báthoryho zvyklí. Má však i jednu velkou chybu: příliš mnoho Čelebiho. I kdyby ho bylo o polovinu méně, stejně by to bylo ještě moc.
Naprostá pecka, nejlepší díl série. Bez jediné chyby. Jsem zvědavá, jestli tuhle laťku ještě někdy Červenák přeskočí.
Sakra cori, to neumíš napsat slovo Spoiler????
Indiana Kornelius Báthory Jones. Proč ne?
Nebavila mě Čelebiho květomluva k "nadřízeným". Já vím, že to k tomu patří, ale přece jenom otrava. Čelebimu jsem vůbec nepřišla na chuť. Těžko říct, jestli to bylo kvůli jeho muslimsko-dobyvačným kecům, nebo nadutosti. Každopádně bych se nezlobila, kdyby ho někde odpravili. I magie mohlo být trochu méně. Naštěstí je zde Stěpan, skvělí záporáci a samozřejmě Kornel. 80% s prémií.
Začínám mít pocit, že Červenák by udělal zábavnou záležitost i z návodu na pěstování rajčat.
Dočetla jsem a přemýšlím, jak napsat komentář, kde by nebyly samé superlativy. Vyřešilo se to samo. Prostě jsem se naštvala. A hodně.
Naštvala jsem se po přečtení komentářů. Jak evidentně napsané pro peníze? Děláte si prdel?
Oproti první sérii má zlato Arkony o hodně víc vymakaný příběh, vymakané postavy, vymakané dialogy. Vymakanou atmosféru - díky popisům (od budov, přes zbraně a rituály až po oděv) si můžeme docela dobře představit, jak to tenkrát asi mohlo vypadat. U první série šel děj poměrně dobře odhadnout, tady ne. Zvraty a podrazy. Nejistota, kdo zradí a kdo zůstane věrný, kdo vyrabuje Arkonu a kdo si sedne na rujánský trůn. Nechybí samozřejmě ani vtip: Scéna, kde se Gorja vydává za Černoboha je prostě skvělá.
Jestli takhle výborná fantasy je napsaná pro prachy, tak by mě zajímalo, jak vypadá ta, která je psaná s láskou a péčí. U té bych evidentně musela uchcávat blahem.
Zlato Arkony má přesně to, co mi u předchozích Černokněžníků chybělo. Trochu intrik a strategie. Lépe vykreslené postavy a ne tak přímočarý děj. Vtip a akce naštěstí zůstali. Vše psáno zkušenější rukou, než starší díla.
Na co vymýšlet jiný popis, když stačí dát Ďurovu úvodu za pravdu: "...pokračuje cyklus Černý Rogan v tradici oddechové četby. Nemá v úmyslu dávat lekce z dějepisu a archeologie a ohromovat složitými dějovými strukturami. Je to pořád především jednohubka, která má pobavit, poskytnout zážitek ze čtení jedním dechem a přitom přenést čtenáře do dob našich dávných předků. Bez přikrášlování a přitom s nádechem tradiční dobrodružné romantiky..."
Tempo zběsilé, děj napínavý, akce velkolepé. Jen to kyselo je moc kyselé.
Budu muset nudně souhlasit s pány přede mnou.
Válka s běsy opravdu připomíná Zaklínače. Ne jenom povídkovou formou, ale i dějem a atmosférou pomalinku nastupujícího nového řádu. Objevuje se křesťanství nabírající na síle. Nejlepším příkladem je Z posvátné vody zrozená - excelentní příběh o rusalkách, bránící svůj les před vykácením . Ve válce s běsy už není jenom bílé dobro a černé zlo (teda černé dobro a bílé zlo), ale mnoho odstínů šedivé - další důvod vzpomenout si na Zaklínače.
Za mě rozhodně nejlepší kniha série. Děj není tak předvídatelný, akce ani umělecky položených střev a mozků neubylo, zato přibylo vtipu a lehkosti. Geralt potřebuje na vtípky Marigolda a trpaslíky. Rogan si vystačí s Goryvladem. A že to vzájemné popichovaní fakt funguje. Za mě plný počet. Dopisuju a jdu si dát Pribináček.
Oproti prvnímu dílu více příběhu, méně boje, k tomu i něco pro holky. Chtělo by to nějaký nečekaný zvrat, ale i tak hustoKrutopřísný :-D
Napínavé, zábavné, skvěle napsané. Možná až moc jednoduché. Ale vzhledem k tomu, že porovnávám s Bohatýrem, který přišel až po Černokněžníkovi, je vše odpuštěno. Oceňuji i doslov, osvěžit si dějepis není na škodu. Hurá na další díl.