gab72
komentáře u knih

Pro mě, objevená výborná autorka paní Nino Haratishwili. Další knihy mě určitě neminou. Krásný, drsný příběh z Tbilisi. Občas jsem už musela rozjímavé analýzy sebe sama přeskakovat nicméně základní pravdy o životě, které jsou zde zachyceny braly dech.
"Keto, jak je možné, že člověk se nestane imuním vůči utrpení, ale vůči lásce ano?
A takových momentů pravdy je v knize spousta.
Také je překvapující závislost kamarádek na sobě, hlavně Keto na Dině. Je to kniha, která opravdu stojí za přečtení a ke které je dobré se někdy zase vrátit.


Henryk Sienkiewitcz opět nezklamal. Historický román založený z větší části na ověřených událostech. Plný Boha, spravedlnosti i nespravedlnosti, lásky, čekání... a polské hrdosti. Nejen polské, ale celé slovanské...


Útlá nenápadná kniha, neuvěřitelně bohatá.... jen "když je vybičované zlo do krajnosti a proti stojí vypjaté dobro....jsou to jak dva silné hlasy, které se překřikují"...atd. Několik postav, několik pohledů na život, smrt, na sebe....úžasné.


Druhý pokus, knihu přečíst a vyšel. Šlo jen se podívat na knihu autorčinýma očima, jak příběhem sloučit fakta. Ta mravenčí práce v archívech...obdivující. Trochu mi chybělo hlubší rozkreslení příběhu, i za cenu fabulace. Zajímavé čtení o místech v Brně, o tom jak bylo malé a rozšířilo se hlavně fabrikami, hrozné podmínky dělníků na jedné straně a jedna vila továrníků za druhou na druhé straně. Pěkné moc pěkné.


Rozhovory od začátku do konce, protkané s pár myšlenkami. Nářečí skvělé, ale.....možná nevhodná doba :)


Příběh se lehce vleče. Krásně vykreslená psychologie davu, který chce věřit jen tomu svému, čím větší senzace tím lépe. Pravda je nudná a jde stranou. Platí bohužel i v současné době. Hluchota? Spíše jako trest pro Frantíka Doušu. Vybral si ho, ale nedokázal dohlédnout na jeho důsledky. Kdo by dokázal :). Kdo se zamyslí nad podstatou vykresleného lidského chování, pochopí co autor chtěl ukázat. Na jedné straně dobrák Douša na druhé dav. Kdo jsi bez hříchu, první hoď kamenem....


Jak kdosi dole napsal...kniha se četla sama. Jen mě asi v polovině trochu rozčarovalo, jak popisuje zastřelení mámina koně. Asi jsem čekala, že když maminka umřela a všichni se rozprchli do všech možných stran, že se postarají i o zvířata..rozprodají, když se o ně nemohou sami starat. Tento praktický úkon byl pro mě velkým zklamáním, pak se může lítostně rozepisovat jaké to bylo pro ní, ale co ta zvířata celou dobu? O tom zmínka není. To je fakt.:). Nicméně četla se sama.


krásně psané, nicméně příběh je zbytečně vypnutý. Medeia velmi dobře ví, odkud její pohnutka zabít děti pochází, ale stejně s tím nic neudělá. Jediný její bod pohledu je....Iáson musí trpět, není sice jedno za jakou cenu, ale stejně tu cenu podstoupí, protože vědomí o jeho utrpení je bolestně radostné.


Kniha jako taková nic moc, ale když člověk chce tak si tam něco pro sebe najde. Zbytečně moc anatomie člověka. Wim Hof se józe věnuje od svých 13 let tudíž musí být úplně jinde než běžný člověk, který prodělal víkendový kurz (to by měl mít asi každý na paměti, kdo by chtěl zkoušet heroické výkony). Každopádně jsou výborné statě o praktickém dýchání, které lze aplikovat hned. Je dobré si knihu prolistovat, tak jak radí autoři na začátku a pak se vracet k tématům, které člověka zaujali. Za mě kniha slouží účelu pro který byla napsána.


Výborný příběh, předešlé komentáře mluví za vše. Navíc vyprávěno očima dítěte, dětí... Velmi pěkně vystižená situace dětí židovských a německých, které spolu musely být a představy o své příslušnosti je rozdělovaly. Nakonec našly společnou řeč. Zůstaly bez rodičů, jen díky válce. Všechny je to poznamenalo, všechny na tom byly stejně, všechny ztráta bolela a bylo jedno zda jsou němci nebo židé. Tohle si uvědomily a pak spolu v jednotě byly. Krásné.


Vtipné a poučné pozorování vlků ve volné přírodě na dalekém severu. F.Mowat nezklamal.
Nevím proč tato kniha, která se v originálu jmenuje "Never cry wolf", byla původně vydána u nás pod názvem "Nedělejte poplach" a po jazykové korektuře, opět vydána pod názvem "Vlci". Dost matoucí. V první verzi byla anglická jména přeložena do češtiny (jak milé) a v druhém vydání už bohužel ponechána v angličtině. Překladatelka stejná.


Něco osloví něco ne a tak je kniha zamýšlena. Za mě velmi dobrá, s tím, že člověk jí bude brát jako téma k přemýšlení ne jako dogma. Ono stejně asi dost věcí pak člověku dojde, že to je pravda:).


Zajímavý a detailní pohled na svět z pekla. Všímá si všech možných klopýtnutí člověka. Je k podivu, že zkušený ďábel klade důraz na hříchy, které člověk dělá např.ze své pýchy, ale neuvědomuje si to plně. Je dobré, být k sobě kritický a nebrat se vážně, jedno z doporučení, které si z dopisů můžeme vzít.


výborně vykreslené tehdejší Rusko. Neuvěřitelný postřeh autora a ještě vyjádřený slovy. Velká škoda, že není kniha dokončená.


Výborně napsaná kniha, kde autor se snaží vnést co nejméně svých domněnek, aby neporušil fakta a obraz zaníceného a neuvěřitelně aktivního Heinricha Schliemanna. Úžasný životopis úžasného muže.


Výborná kniha, kdo si před ní přečte Peříčko v bouři, bude mít skvělou návaznost. Pro nás Evropany, jsou tyto knihy trochu jiná úroveň (vyšší) :(, co se týče potírání vědomostí našich předků a zaslepenosti ve vševědoucnosti moderní doby. Když se člověk trochu zamyslí nad tím, jak autor opěvuje svobodu, kterou jak říká Číňané neznají, jde mu mráz po zádech. Ten mráz chodí po zádech po většinu knihy. Marnost nad marnost lidské hlouposti a krátkozrakosti.


Výborná, kdo koně nemá asi hůře chápe. Klobouk dolů, před hlubokými pravdami, které autorka nejspíše pochopila již ve svém věku.


Kniha může oslovit mnohé. Jak svou první částí tak i druhou. Záleží jen na člověku jak je naladěn. Výborná. Doporučuji. Jak lehce a trefně lze vyjádřit soukromý vztah s Bohem, který je tak důležitý. Ono, žít jen ze sebe je daleko složitější a těžší než žít z Boha a s Bohem :).


Po 20 letech jsem jí četla opět. A opět ve mě zanechala stejný pocit klidu. Akorát jsem možná více zaslzela :). Doporučuji ji mít a i po letech si jí znovu přečíst. Stále má co dávat. Aspoň pohlazení.
