Gabibi
komentáře u knih
Velké léto
Ewald Arenz
Celkově zklamání, pro mě nezajímavé, slabé, musela jsem přeskakovat. Atmosféra v první polovině je ovšem výborná. Konflikt ke konci je mimo, nehodí se tam.
Píseň L.
Veronika Opatřilová
Rozporuplné pocity. Předchozí Počkej na moře řadím ke svým nejoblíbenějším knihám vůbec, takže autorky styl mám velmi ráda, ovšem Píseň L. je pro mě zbytečně rozvleklá a hlavně veprostřed ztrácí dech. Nejvíce prostoru je věnováno postavě, která mi přišla nejméně zajímavá a sympatická. Byla bych ráda za více propojení obou příběhů. Příběh ze současnosti působil useknutě, na konci příliš stručný. Motiv minulých/budoucích životů je ale nádherný a krásně zpracovaný. Veroniku Opatřilovou budu stále sledovat a znovu si ji najdu :-)
Rozložíš paměť
Marek Torčík
Tahle kniha učí lidi empatie. Jsem za ni velmi vděčná.
Dotýká se mi vulgarita a násilí ve vztazích a také život na okraji společnosti. Těžká práce, alkoholismus, žádné finanční možnosti. Není to až taková depka (a už vůbec ne kňourání!). Je to otevřená citlivá zpověď (možná terapie sdílením?), přemýšlivá, jedinečná.
A mámě díky, že "dovolila vyprávět o věcech, o kterých se těžko mluví, a ještě hůř se o nich čte."
Čtvero ročních období v Římě
Anthony Doerr
Zvláštně pojatá kniha. Jsou to jen takové nesourodé střípky, mišmaš bez vývoje v neosobním duchu. Krátké zážitky s dvojčaty míchá Doerr s úvahami o přírodě, informacemi o historii Říma i tehdejším politickém dění, dále samozřejmě kulturní rozdíly, dorozumívání a jídlo, jídlo, jídlo! Ale všechno je to takové chladné, odtažité, jako by psané nezaujatým pozorovatelem (možná v poslední třetině o něco lepší). Doerr prostě moc nepíše o pocitech a zde by se to jednoznačně hodilo, protože s dvojčaty batolety to musel být velmi intenzivní rok.
Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
100% oddechovka! Milá, nenáročná, kvalitně napsaná a skvostně vyrobená. Ládík je zvědavec, zajímá se, má postřeh a vše pěkně sumarizuje. Občas až honba za zážitky (aby bylo o čem psát..?) Trapnohumor stále přítomen :) Už je to jeho značka. Častěji je ale vidět lidskost a to, že prostě má rád lidi.. "Extrovertní camino od kavárny ke kavárně" by mě ovšem asi nelákalo. A vlastně mě i překvapuje momentálně velmi vysoké hodnocení (94%), protože takové pojetí poutě určitě není pro každého...
Ostrov žije
Veronika Opatřilová
Nevyrovnaná kniha. Taková nesourodá s několika motivy (eko-agitka, láska k přírodě, vztahy mezi lidmi) na hranici žánru. Trochu pohádka, trochu drsné post-apo, ale v poetickém hávu. Často jsem nevěděla, o čem čtu a ta nejednoznačnost mi vadila, ale myslím, že právě to je na knize originální. Krása krás je vykreslení postav Kite a Grasse a jejich vztahu. Autorce ale moc fandím a těším se na její další knihu, především díky Počkej na moře.
Počkej na moře
Veronika Opatřilová
Mám pocit, že jsem s hlavním hrdinou prožila kus života :-) Děj nemá spád, není to napínavé drama, přesto jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Autorka vytvořila živý svět a tím jsou myšlenky a pocity hlavního hrdiny. Přišlo mi, že všechno ostatní je jen na pozadí - gay romance, Anglie, univerzita jako kulisy. Jádro románu je nadčasové: první láska, nejistota, dospívání a velká životní rozhodnutí. Doporučuji číst na podzim a zachumlat se pod deku. Teď už jen navštívit ostrov Wight :-)
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
Nejsou to veselé historky z natáčení Přátel, je to takové smutné Přiznání. Matthew Perry se přiznává k tomu, že je slaboch a že se často choval jako blbec. Píše o tom čtivě a s nadhledem.
Hypnoporod
Bianca Maria Heinkel
Psychická příprava na porod o tom, jak je důležité přijmout zodpovědnost za celý proces. Nerodíme jen tělem, ale i myslí. Obsahuje konkrétní dechová a relaxační cvičení. Jak se zbavit strachu z porodu a najít důvěru. S mnoha pěknými citáty. Kapitola i pro budoucí tatínky.
"Těhotenství znamená pěstovat naději a naděje znamená očekávat to nejlepší." S. Kierkegaard
Síla nicnedělání - Co se děje, když odpočíváme
Tomas Sjödin
Když prázdný diář představuje největší luxus... Švédský farář, vychovatel a spisovatel, většinu života velmi zaneprázdněný, objevil filozofii na kanapi a mluví o duchovním rozměru odpočinku.
"Slovo odpočinek působí tak nemoderně, skromně a neprůbojně, že se v záplavě různých poselství skoro ztrácí. A přesto se do něj vejde mnohé. Cosi v nás otevírá - jakýsi prostor, přístřešek, útočiště pro lásku. A to cosi je tak mimořádné, že nás zavede do ztraceného ráje, a tak silné, že nám zachrání život."
"Odpočívat znamená přestat se snažit, dobrovolně se na chvilku vzdát kontroly a dát životu čas, aby se vzpamatoval."
"Odpočinek je součástí zodpovědného přístupu k životu."
"Čas neubíhá. Kráčí nám vstříc."
Houbařka
Viktorie Hanišová
Tohle je strašně dobře napsána knížka! Intenzivní, smutná, jemná, a přesto šílená!
O životě mladé ženy na samotě na Šumavě, která se živí sběrem hub. O nefunkční rodině, která spolu nemluví. O tyranii falešných úsměvů. O tom, co všechno skrývá podhoubí našich životů, co bouřlivě bují pod povrchem... Je pravda, že po půlce to nějak ztratí dech, jak píšou ostatní, přesto mě kniha dostala!
Moje milá smrti
Veronika Hájek Hurdová
Tahle knížka je skvělá! Přečetla jsem ji za dva večery. Ale chápu, že pro někoho to může být text mimozemšťanky nebo spadlé z višně :-) Veroniky prožívání a upřímné sdílení není pro každého. Někdy to může být příliš vzdálený cizí svět, který k vám nepromlouvá. Jestli to tak máte, zkuste knihu úplně nezatratit a vrátit se k ní později. Třeba po nějaké velké krizi až se konečně trochu sesypete a něco ve vás povolí. Mysl a snaha o kontrolu půjde trochu stranou a objeví se ve vás prasklina, která k vám pustí Veroniky hlas.
Mnozí také lamentují, že se jim nelíbí útržkovitá forma "výcuc z blogu", mně to naopak velmi bavilo, přišlo mi to hravé, dává to tomu lehkost. Naopak, co bych před příštím dotiskem změnila, jsou malá písmenka. Je to celkem náročné pro oči. A i přes malý font je knížka dost těžká (čtení v posteli nic moc ;-) Ale každopádně... Obdivuju Veroniku za to, jak otevřeně a upřímně píše. Všechno opravdové je neskutečně cenné, má to svou neopakovatelnou hodnotu. Když člověk vydá tak upřímnou zpověď, žádná jiná knížka se jí nepodobá.
A děkuju za to, že sdílí téma smrti. Společně s menstruací to je asi nejhorší téma k hovoru :-) a pořád tabu, přitom se jedná o velmi přirozené věci. Sama si pamatuju, že jsem do své maturitní slohové práce psala: "Téměř každý den mě napadá, že zrovna dnes mužů zemřít. A nejsou to morbidní ani pesimistické myšlenky, je to jen mé vědomí smrtelnosti, které mi přináší radost z dnů, jež právě prožívám." Smrt blízkého člověka může život zjednodušit a zkrášlit, když jí to dovolíme. A ještě víc super je, že nemusíme čekat, až nám někdo umře :-)
Moc přítomného okamžiku - Kniha o duchovním osvícení
Eckhart Tolle
Tohle je zvláštní knížka. Je to fenomém, základní literatura duchovního rozvoje, velmi oblíbená a často doporučovaná (bůhví nakolik tomu pomohla Tolleho spolupráce s Oprah Winfrey), a to vše navzdory tomu, že je psaná tak nějak neatraktivně, suše, teoreticky. Jednoduchým jazykem popisuje hlubokou moudrost, které je těžké skutečně porozumět. Doporučuji se ke knize dostat až později po přečtení jiných myslitelů (Franckh, Gounelle, Fordová, Jordánová,...) A při čtení si dělat poznámky, ke kterým se později můžete vrátit. Osobně jsem tuhle knihu pojala spíše studijně, než jako zábavu:-) A vyplatilo se to!
Cyklická žena aneb Jak využívat svůj lunární cyklus k dosažení úspěchu a naplnění
Miranda Gray
Tato kniha patří spíše do oblasti osobního rozvoje a koučinku než k duchovním / ezo publikacím. Je psaná manažerkou a přesně ji vystihuje její podtitul.
Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
Nápad se dvěma příběhy je zajímavý i nešťastný zároveň. Po přečtení Veroniky se mi do Jáchyma moc nechtělo, ale je fajn, že se děj odehrává jinde než a má plno jiných postav.
Přijde mi, že Hartlovy postavy se hrozně blbě rozhodujou a ty, které se rozhodnou nejblbějš, skončí nejhůř (v Erotikonu Honza, v Prvokovi Šampón a tady Ondřej). Vždycky je to postava muže, který nějakým způsobem zklame svou rodinu. Musím si přečíst ještě Nejlepší víkend, jestli tam taky najdu takovou postavu :)
Střevo není tabu
Giulia Enders
Obdivuhodná práce a všechna čest autorce při popularizaci tohoto tématu. Jsem ráda, že se vám všem líbila. Mně se to bohužel vůbec nečetlo dobře, neorientovala jsem se a plno věcí jsem si musela dohledavat na Wikipedii.
Hipík
Paulo Coelho
Na střední škole jsem Coelha zbožňovala, hladově jsem zhltla asi šest jeho kousků, byla jsem nadšená z nadčasových témat duchovní cesty, podstaty ženství a významu erotiky, a Alchymistu mám ve třech vydáních. Dnes, o 15 let později, pořád souzním s jeho základní filosofií, ale tak nějak mi už nebaví o ni číst pořád dokola to samé. Hipík patří asi k těm lepším Coelhovým novým titulům a její poslední třetina, kdy se nezabývá sebou, ale ostatními postavami, mně bavila ze všech nejlíp, ale celkově je to kniha, na kterou se zapomíná velmi lehce a beze smutku...
Síla přírody
Jane Harper
Po 80ti stranách odkládám, nebaví mě to. Postavy a zápletka mi přišly nezajímavé.
Jsi tam, brácho?
Marek Herman
Tohle je hrozně důležitá knížka! Na první pohled nenápadná, ve skutečnosti má toho v sobě hrozně moc! Tu největší moudrost, jak to s námi vlastně je, jak fungujeme ve vztahu k sobě a k ostatním, proč jsme takoví, jací jsme. Doporučuju všem, kteří o svém životě přemýšlejí a chtějí se o sobě dozvědět víc.
Rok zázraků
Sarah Winman
Velká krása a magie, která nespěchá. Sen, přízrak nebo poezie? Mám chuť skládat básně a vidět v životě něco víc.
