Gabibi komentáře u knih
Velice důležitá kniha, která k vám musí přijít ve správný okamžik, aby vám něco předala.
Ovšem další autorka knih o osobním rozvoji a zpracování emocí, která zemřela na rakovinu...
Poznej sám sebe a buď sám sebou. Tedy: rozvíjej svůj potenciál tak, že půjdeš cestou svého srdce. Toť smysl všeho života. Malá knížka velké moudrosti. Hluboké pravdy pojaté jednoduše, místy až naivně. Pro mě příliš eklektické. Ale čtenáře si určitě najde. Několik úryvků z knihy jsem vložila do citátů autora.
Taková malá velká bombička. A i když podobné knížky nečtu, tak nakonec pro mě i srdcovka:) Postavy a jejich životy byly v podstatě obyčejné, a přesto moc zajímavé a tak nějak blízké. Několik tragikomických situací skvěle podaných - především příběh Honzy, který si to nakonec zpackal ze všech nejvíc, mě chytnul.
Tohle není vůbec špatně "udělaná" kniha, ale přijde mi, že Amíci mají ten osobní rozvoj pojatý příliš pragmaticky, jako takový business plán, který tlačí na pilu a musí mít konkrétní měřitelné výsledky. Pořád omílané pozitivní myšlení, úspěch, potenciál, výkon.. Já asi potřebuji více duchovnosti a filosofie, péči o duši směrem dovnitř, ne o výkon směrem ven - domnívám se, že až takto začínají trvalé pozitivní změny v našem životě. Raději vám doporučuji Protijed od Brita Oliver Burkemana :)
Moc doporučuji! Skvělá kniha na pomezí osobního rozvoje, filosofie a psychologie. Nechápu, že má tak málo hodnocení! Na pozadí buddhismu, meditace, stoické filosofii, kultu mrtvých a dalších přístupů k životu vyzdvihuje alternativní cestu ke štěstí, která zahrnuje všechny naše negativní pocity, černé myšlenky, nejistotu a neúspěchy jako součást cesty životem. Úryvek z knihy jsem vložila do citátů spisovatele.
Skvělá kniha! Není však potřeba ji přečíst celou, pokud se vám zdá rozvleklá. Nejvíce mě zaujaly dvě poslední části, především příběh Emily a Grega, na kterém autorka popisuje a vysvětluje soužití extroverta s introvertkou a zároveň radí, jak komunikovat s vaší polovičkou, která je temperantem na opačném pólu :)
Ale jo! Ten námět je skvělej, provedení místy pokulhává a některé příběhové linie jsou zbytečně dlouhé (Alberto Brown), ale bavilo mi, jak se postupně ukazuje nadpřirozený prvek, jak nic není naservírováno a čtenář musí tápat. Bavila mi kapitola, ve které je vysvětlena obálka knihy. A bavilo mi taky to, že poslední kapitola má číslo 1, protože každý konec je jenom nový začátek..
Velká srdcovka už od blogu I, Cycleast, který Matěj psal mezi lety 2014 a 2017, když putoval světem. Na jeho textech mě udivovaly hlavně dvě věci: s jakou otevřeností píše a jak romanticky dokáže svět popsat. Filosofické pojetí vyprávění, citlivost ke světu a jedinečně surová poetika vždy kontrastovaly s mladým klukem, velkým individualistou, který si dělá co chce a po cestě láme jedno srdce za druhým. Přirozený literární talent je poznat už od prvních stránek, přesto bych řekla, jak to vlastně u zajímavých knih bývá, že Saudade není kniha pro každého. A vůbec se toho nebojí. Nemá obrázky ani obří reklamu, nepodbízí se. Není to cestopis, není to lehce přístupné čtení a není to oddechovka. Je to filosofický hloubkopis krásného smutku, ve kterém se skrze dlouhá souvětí dostáváte do všech slepých uliček a na velké křižovatky duchovní cesty jednoho cyklopoutníka. Je to kniha o hledání a nenacházení, o marnosti konce, na kterém je vždy jen další začátek. Také je to kniha o krásách světa, o neočekávaných setkáních a o tom, že naději je nutno udržovat směrem vpřed. Jedinečná kniha, která se objeví možná tak jednou za generaci.
Myslím, že z těchto knih o osobním rozvoji je důležité najít to, co si můžeme vzít za své. Vypíchnout si to. První dvě kapitoly pro mě byly velmi důležité, zajímavé, zapůsobily na mě. Ze zbytku knihy jsem si už nic vzít nedokázala, buď to pro mě bylo nošení dříví do lesa, nebo mi to přišlo podané nějak lacině, bezduše.
Jako byste četli film, který má spád, ponoříte se do něj, užijete si ho, přestože víte, že ten hollywoodský biják je jeden velký mišmaš přitažený za vlasy.
Milá kniha o umírání a o tom předtím. Filozofické dojímavé čtení.
Setkání, vztahy, sex, alkohol, zlomená srdce a tak nějak pořád dokola. Ne nutně v tomhle pořadí. Řada postav se zjevuje a mizí ve svém vlastním mikropříběhu. Ty zvláštní propletence a motiv "co kdyby" byly na knize to nejlepší. Má opravdu jedinečnou formu vyprávění příběhů, takovou hravou, a prostředí a situace jsou ryze české. Nechci samozřejmě tvrdit, že bych se mezi těmi zoufalci našla :-) spíš jsem pro ně měla pochopení.
Roztomilé české vydání mě dostalo! Tematicky se mi to také celkem líbilo - mišmaš myšlenek o cestování, osobní zážitky, něco z historie, literatury i filosofie.. Co mi ale vadilo bylo autorovo neustálé vnucování jeho stylu cestování, jako kdyby žádný jiný nebyl ten správný. Pořád srovnával "cestování" a "ježdění na dovolenou", kritizoval "dovolenkáře" a vyzdvihoval "cestovatele", což pro mě bylo otravné, i když bych se zařadila do skupiny "cestovatel". Přeci je možné vyprávět o svém způsobu, aniž bychom se vymezovali proti způsobu někoho jiného...
Poetická jednohubka s originálním překvapivým závěrem. Básničky byly fajn, jinak pro mě nečtivé. Biloda jsem si neoblíbila.
Hodně zvláštní styl psaní - úsporný, stručný, určitě ne pro každého. Nejdřív mi nevyhovoval, ale pak jsem na něj autorce přistoupila a knížku jsem si užila. Přišlo mi to však celé jen jako takový náhled, jako když poodhrnete závěs a nevidíte celou scénu, nebo když koukáte klíčovou dírkou. Autorka se prostě rozhodla nevěnovat popisu okolí, postav a situací prostor do takové míry, abyste je pořádně poznali. Kniha je v podstatě bez příběhu, věnuje se všedním nedramatickým věcem, ale má svou neopakovatelnou atmosféru. Jen škoda, že myšlenky (o cestování, svobodě, alternativním způsobu života, přírodě,...) nejsou rozvinuty více do hloubky, nebo z nich neplyne nějaký závěr či poučení.
K vodě dobrý.
Vlastně mě Bábovky překvapily, myslela jsem, že budou horší. Zápletky a mikropříběhy nejsou špatné, text se čte dobře a celkově to není vůbec hloupé. Ale stejně asi tenhle žánr "české jednohubkové vztahovky ze života" nemusím, potřebuju něco navíc. Postavy mi byly nesympatické, takové ty antihrdinky a antihrdinové, kteří jsou na tom hůř než vy, se kterými čas trávit nechcete. Jejich charakter je tak nějak odpudivý a vztahy nešťastné.
Nejlepší na knize je její obálka.
Moc zajímavá a inteligentní kniha, kterou mě ale nějak nebavilo číst. Asi ten žánrový mišmaš mi nesedl. Vytvářel se mi tam takový nesoulad. Vztahovka ve sci-fi kulisách a ve filosofickém pojetí s exkurzem do české historie a české nátury je nejspíš už moc. Ale "Láska je svědění, které si nepodrbáš" stojí za to :-)
Poláci nás, Čechy, prý mají docela rádi. Kniha je sbírkou subjektivních postřehů, historek a úvah, které podává polský novinář - čechofil v nesourodém uspořádání. Píše o české povaze a jejím nejvýraznějším atributu, od kterého se odvíjí plno dalších věcí, totiž o ateismu. Prý o sobě rádi tvrdíme, že jsme nejateističtější země světa a říkáme, že "věříme v ateismus." Poláci se ptají, jak se nám žije bez boha a hrstka vybraných Čechu odpovídá: "Normálně." - "Bezva." - "Příjemně." nebo "Snáz než s bohem." Jsme tak považováni za pragmatiky a individualisty, možná za cyniky, přesto se zdá, že to autorovi nějak imponuje. Dále autor vyzdvihuje "touhu po pohodě" jako další rys české povahy. Čech se musí cítit dobře a to je pro něj důležitější než kdejaká ctnost. .... No myslím, že osobně se s tímhle popisem dokážu ztotožnit :-)
Chtěla jsem začít s Harrym od začátku, ale knížku jsem v půlce musela vzdát, vůbec mě nechytla. Pak jsem zkusila Sněhuláka a měla jsem ho za pár dní přečteného. Ale aspoň vím, jak se správně vyslovuje Harryho příjmení :-)
Škoda, že má kniha spád až poslední 50 stránek. Bohužel je před nimi 350 jiných, na kterých se toho moc neděje, příběh příliš odbočuje, každá postava - a že jich není málo - má v knize svůj vlastní malý příběh, takový medailonek, který se ne vždy vztahuje k ději hlavnímu. Kniha mi přišla překombinovaná, objevuje se hodně nesourodých témat a motivů (problémy ve vztahu či manželství, detektivní pátrání, teosofie, sufražetky, vztah služebnictva a pánů,...). Zajímavé je dozvídat se příběh prostřednictvím dopisů a skoků mezi rokem 1911 a 2011.