gacie komentáře u knih
No teda, to teda bylo něco. Normálně bych tuhle knihu zařadila do povinné četby do škol.
Aby si každý uvědomil, jak žijeme my a jak žijí lidé v Afghánistánu.
V knize objevíte několik pasáží, u který si říkáte: "To jako vážně?" No to, nemůžou myslet vážně. Ale jo. Opravdu jo.
Fotky nádherné, ale uvítala bych více zážitků z poznávání neznámých zemí a lidí. Než zážitky s celníky či problémy trávicí a močové soustavy ????
Opravdu skvěle napsaná kniha. I ty "nudné" popisné části vůbec nebyly nudné, ale právě naopak krásné a "bravůrně a mistrovsky" popsané. Někdy jsem měla pocit, že čtu spíš krásnou báseň než prózu. Viděla jsem i film, ale knížce se vůbec nevyrovnal.
První část knihy mě ještě zaujala, ale zbytek byl docela nuda. Nic důležitého se nestalo, prostě to vyšumělo do prázdna.
Druhý díl Aristokratky je slabší než první. Není tak zábavný a vtipný. Spíše mi to připadalo, jak nějaký dodatek k první dílu. Hezky lehce se to četlo, ale žádný zázrak ani megavtipné situace neočekávejte. Knížka je ideální volbou jako letní čtení u vody.
Hodně moc se mi líbil způsob, jakým bylo dílo napsáno. Jazyk a styl. Prosté a účinné. Jen jsem očekávala, že když je knížka rozdělena do tří částí. Každá jednotlivá část bude z pohledu hlavních postav. První Hordubalova, druhá Hordubalová a třetí z pohledu čeledína. Závěr mi přišel takový zkrácený, klidně by mohl být více propracovanější. Vůbec by mi to nevadilo. Spíše bych to přivítala. Karel Čapek je fakt výborný spisovatel.
Tato kniha se řadí mezi ty, které by si měl přečíst každý člověk, aby si každý uvědomil, co museli ti lidé prožít v koncentračních či pracovních táborech. Je zde silný příběh, který vás nutí k zamyšlení, čeho všeho jsou lidé schopní. Kniha je velmi čtivá. Přečetla jsem ji za 2 dny.
Dárek k letošním Vánocům pro taťku - po mém přečtení přidám komentář. Musím přece zjistit, jestli je to kvalitní dárek.
Karel Čapek vůbec nezklamal. Seriózní čtení o tom jak to funguje v novinách, u filmu a na divadelní scéně. Místy vtipné a k pobavení. Mně se osobně nejvíce líbila část o filmu. Doporučuji k přečtení.
Tak tahle kniha se mi tolik zalíbila, že jsem si ji prostě musela koupit do své knihovničky. Četla jsem ji již několikrát a vždy tam najdu něco, co mě opravdu chytne či zaujme.
Vůbec nechápu, že tato kniha zde má tak vysoké hodnocení. Hlavní hrdinka mě vůbec nezaujala a její líčení svého života mi nepřišlo vůbec vtipné. Tento soubor povídek je spíše vhodný do nějakého časopisu pro ženy. Horší jak Viewegh.
Druhá kniha, kterou jsem přečetla od pana Hartla. Nejsem z ní nějak moc nadšená nebo unešená. Přečetla jsem ji relativně rychle a snadno. Něco mi v těch "hartlovských" knihách chybí a já nevím co. Pro mě osobně je pan Hartl lepší spisovatel než všude vychvalovaný a oceňovaný pan Viewegh.
Je to takové povídání o dvou rodinách, které bydlí vedle sebe. Nijak zajímavé. Nijak napínavé. Jsem zklamaná, čekala jsem od pana Hartla něco jiného a lepšího. Ještě zkusím přečíst jednu jeho knihu a uvidíme.
Prvních sto stránek byl těžký boj v čtení a v přesvědčování, abych knihu dočetla až do konce. Hlavní postava mi byla nesympatická od první chvíle. Nepřirozeně vzorný a úlisný. A závěr bylo opravdu silné kafe - to co provedl své manželce a synovi. To nikdy nepochopím. Po přečtení knihy jsem si jen říkala - co to sakra bylo?
Tohle není nic pro mě. Hlavní postava příběhu mě nijak nezaujala. Děj se dal lehce předvídat a i to, jak budou jednotlivé osoby jednat. Některé části knihy byly pro mě velmi nudné ( zejména popisné části nebo ty jejich náboženské rituály). Vynechávala jsem celé odstavce. Celkově se mi kniha špatně četla - asi mi nesedl překlad.
Jediné co mě potěšilo, byl závěr knihy, který zůstal otevřený.
Seznámíte se se spoustu rukopisů slavných osobností především z Ameriky a Velké Británie. Dozvíte se spoustu zajímavých informací o nich a také se přiučíte něco o grafologii.
Ze začátku jsem měla trochu strach, jestli ji dám. Ono 540 stránek je na mě trošku moc. Obavy byly zcela zbytečné. Poněvadž jak se člověk začte, tak stránky ubíhají samy. Je to dobrodružná, místo trošku přeslazená, romantika. Ale ty věty. Ta slova. Takhle už nikdo nikdy psát nebude. Tímhle "starým" stylem.
Příběh Sofie mě ze začátku bavil, přišlo mi to jako dobré zpestření mezi jednotlivými výklady filozofie. Jak mě příběh ze začátku bavil, tak postupně začal být víc a víc na obtíž. A samotný konec? Nevím, co těch posledních 60 stránek mi mělo dát. Mělo či nemělo? Netuším. Pro mě to byl takový utahaný konec o ničem. Jednotlivé výklady filozofie mi přišly fajn. Ze začátku mě ty filozofické části moc nebavily. Od Johna Locka nastal obrat a nějak mě to chytlo. Marx, Darwin a Freud mě zaujal.
......
Nevím, jak mám knížku ohodnotit. Pět hvězd to určitě nebude. Tři nebo čtyři? Toť otázka.
Sofiin příběh - začátek pět hvězd, ale konec je jedna hvězda. Filozofické výklady - začátek dvě hvězdy a konec byl ohodnotila čtyřmi. Výsledné skóre jsou tedy 3 hvězdy.
Očekávala jsem humorné vyprávění o třech gentlmenech, plavících se po Temži. Ale humorné vyprávění se přelilo na nudu. Jako plus beru popisné části jednotlivých měst a městeček, která navštívili. Člověk se trochu, a opravdu trochu, dozvěděl o jejich historii, o válkách a která význačná osobnost je navštívila. Taky se mi líbil styl a forma. Jen ten děj byl prostě nudný. Škoda.
Popravdě řečeno - slabota. Očekávala jsem mnohem více. Dle názvu vyplývá, že v knize bude popsán jeden den v pracovním táboře. A to také bylo, ale nic víc. Hlavní postava nebyla nijak zajímavá. Celá kniha byla zdlouhavá a nudná. V knize se neobjevila žádná zápletka či vyvrcholení děje. Takže dávám jen 2 hvězdy.
Opravdu krásná báseň, kterou by si měl každý přečíst. Toto dílo spadá do ruského romantismu a s českým romantismem se nedá srovnávat. Máchův Máj je slabý odvar oproti tomuto dílu. Já sama moc poezii nemusím, možná je to tím, že jí tolik nerozumím a většinou mi uniká podstata, co chtěl básník říci. Ale báseň Démon mě opravdu dostala.