GalaxyR komentáře u knih

Moje první Kingovka. Upřímně jsem čekala, že se jí stane Osvícení, které mi na polici leží už pár let, ale jsem ráda, že se k mému srdci propracovala až Pohádka.
Protože tohle bylo hafo hustý, jak by řekl Charlie.
Já miluji pohádky, ať už patří Bratří Grimmů či Andersenovi, či Disneymu. Sem s pohádkami, sem s nimi v ryzí verzi, bez přikrášlení. A přesně to dokázal King. Na zlatém podnose nám přinesl pokroucenou pohádku plnou dobrodružných výprav, přátelské lásky, zoufalství, děsu, zármutku a hrdinství hodné prince.

8 13.06.2023

Sabaa Tahirová napsala něco úžasného.

Má to být young adult román, ale dle mého názoru bych knihu řadila do světové literatury. Dva mladí lidé odkrývající celičký svůj svět, se všemi chybami, utrpením, bolestí a láskou zrádnou, překvapující a neutuchající.

Kniha otevírala spoustu témat z dnešní doby a žádné z nich nikomu nevnucovala. Domácí násilí, rasismus, šikana, závislosti, chudoba, dětské zneužívání, odlišné sexuality, to všechno tam bylo a podtržené neskutečnou dávkou emocí. Byla jsem v šoku, znechucená, nervózní.

Na druhou stranu však autorka dokonale vystihla nedokonalou lásku plnou zábran, milosrdných lží a domnělých zrad, které však nebrání milovat nadále, pokud víte, že i ten druhý vám dá celé své srdce.

Já obyčejně knihy z takového prostředí nečtu, obvykle utíkám ze skutečného světa do těch fantastických a vymyšlených, protože je to jednoduché. Tady mi stačila první věta, strana, kapitola a věděla jsem, že knihu dočtu, ať už se při čtení budu cítit jakkoliv. A stálo to za to.

Vřele doporučuji! A protože jsem milovník fantasy, nemohu se dočkat, až se pustím do Jiskry v popelu od této skvělé autorky.

1 19.05.2023

V tomto případě by možná bylo lepší, kdybych knihu nedočetla, protože na posledních 50ti stranách ztratila svoje kouzlo.
Kdo by neměl rád knihu o knihách a knižních světech, že? Vždyť o tom to přeci celé je.
Potomci reálných osob a literárních postav, náběh romantiky ve stylu hate to love, knihovny, kočky, káva a Londýn. Kdo by nezatoužil ponořit se do takového příběhu?
Chemie a zajímavost postav fungovala, na začátku, uprostřed... líbilo se mi to, mělo to spád, napětí, tajemství. Detektivní zápletku, kterou jsem nebyla s to rozluštit hned zpočátku.
Co se na konci zvrtlo, to nevím, ale najednou byl celý příběh, od písmene po větu, od slabiky po odstavec, chabý a předvídatelný, nudný a plochý. Komickou tragédii střídal svět zalitý sluncem a já už chtěla konec. Jsem zklamaná, ale možná je se mnou prostě jen něco špatně.

1 05.04.2023

Tohle bylo rozhodně něco. Žádnou podobnou knihu jsem doposud nečetla, ať už budu mluvit o stylu vyprávění, zápletce či originálnímu nápadu.
Nejsem hráč, ani odborník na filmy, seriály či hudbu z osmdesátek. Přesto mi záhadným způsobem moje nedostatečná znalost těchto věcí nebránila v napínavém čtení od začátku do konce.
Hlavní postava mě naopak rozčilovala nepřeberným množstvím informací, kterým se chlubila prakticky na každé stránce. A romantická linka té otravnosti ještě přidávala na nesnesitelnosti několika kapitol.
Přesto mě celé dobrodružství skvěle vtáhlo do děje a jsem ráda, že tento geekovský hit můžu řadit do seznamu přečtených knih.

6 28.02.2023

3,5⭐️/5⭐️
Na Valentýna romantickou knihu, abych své osamělé duši mohla dopřát trochu zapomnění. A ono to nezabralo...
Byla to poměrně příjemná oddechovka, při které člověk nemusel horoucně přemýšlet nad spletitostí děje, ovšem nervózní slow burn romantikou se velice rychle zajíte, obzvlášť pokud je předem jasné, jak celý příběh skončí. Za to bych ovšem dokázala strhnout jen půl hvězdičky.
Co mi do příběhu vůbec nezapadlo, a úplně bych se nenazvala frigidní puritánkou, byla náhlá sexuální scéna s explicitními výrazy, které do tak sladkého příběhu prostě nepatří. Ale což, to už je otázka vkusu. Za to ostatně ale musím sundat celou hvězdičku.
Nijak to ovšem nekazí celý dojem z příběhu, jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.

3 14.02.2023

Já tak nerada píšu špatné recenze...
Drahá Marisso, je mi líto, ale nedokázala jsem to dočíst.
Upřímně nevím, čeho je to vina. Možná mám čtecí krizi, a můžu vinit sama sebe, ale obávám se, že to nebude správný důvod.
Začátek byl vskutku nadějný a já měla radost, jaké originální zpracování dostala jedna z mých oblíbených pohádek dětství, ale upřímně bych si raději přečetla obyčejnou krátkou verzi Rampelníka z dětských knih.
Atmosféra působila tajemně, téměř děsivě, se všemi fázemi měsíce, kdy se vesnicemi proháněl hon nemrtvých a jeho krále, i s podivnými tvory odporného vzezření.
Jakmile se ovšem hlavní hrdinka Serilda, mlynářova dcera, dostala za hranice vlastního obydlí a hon mrtvých přízraků s Králem duchů jí unesl na svůj hrad, aby dle svých lží upletla ze slámy zlato... začalo se to kazit...
Náhle dialogy začaly působit hloupě, zmateně, snad až absurdně. Krátce vytvořené známosti se měnily v důvěrné vztahy, a působily až směšně neuvěřitelně. A jakmile se tahle kombinace spojila s dlouhými popisy a monology, které vládly celému vyprávění, začala jsem si nad knihou bědovat. A musela jí odložit.
Nejsem příliš překvapená, od Marissy jsem přečetla téměř vše. Celé Renegáty jsem přelouskala za čtyři dny v kuse, ale byla zklamaná po dočtení. Měsíční kroniky mají potenciál, ale jsou psané tak jednoduše, až to byla nuda. (A navíc mě nebaví sci-fi.)
A pak tu máme případ Bez srdce. Kniha, která mé vlastní srdce ukradla a odnesla ho Královně stínající hlavy v Říši divů. Kniha, po jejímž dočtení jsem úpěla zoufalstvím nad tím, že ten báječný svět provoněný citrony musím opustit. Teď se bojím, že už na mě nebude mít stejný efekt, až se do knihy ponořím znovu.
Ještě ke Zlaté... neberte na mě ohledy, drazí čtenáři. Jsem výjimkou, které se nelíbily MK či Renegáti, ale má to přehršel fanoušků a Zlatá si je najde též. Ta pohádka za to stojí a někdo jistě najde kouzlo v tomto zpracování.

1 08.02.2023

Dostala jsem příležitost přečíst si recenzní rukopis této velice známé knihy trochu dopředu. Tak jsem se do toho tedy opřela a za necelých 20h ji měla přelouskanou.
Rozporuplné pocity, které teď ve své hlavě už několik hodin zpracovávám mě dostaly k jednomu závěru.
Jak se říká věcem a situacím, které mění svět? Radikální, vlivné, legendární? Tato kniha je vším, avšak ne pro každého, ale jistojistě představuje minulost i budoucnost. Ukazuje svět, jaký byl a jakým se stal. Osvětluje velký mezník společnosti.
Celým dějem se prolínají dvě časové linie, řekla bych současnost a vyprávění minulosti. Novinářka toužící po uznání světa a světoznámá herečka, ikona své doby, ve které se díky jejím slovům ocitáme.
Různé ženy, podobné smýšlení.
Příběh je poutavý, čtivý a víc o něm neřeknu.
Když jsem knihu začala číst, nevěděla jsem do čeho jdu. Neznala jsem anotaci, téma, ale věděla jsem o uznání, které se této knize dostává už několik let. Naprosto chápu proč společnost po takovém díle touží. Současná komunita mladých lidí na internetu vyhledá toto dílo pro jeho osvěžující a ryzí pravdu o lidech.
Já mezi ně nepatřím, proto nejsem schopná to poslání, tak skvěle vyjádřené v této knize, ocenit natolik, abych dala plný počet hvězdiček.
Fenomenální, revoluční, upřímné?

Přečtěte si to a udělejte si vlastní názor... já ho mám.

3 07.01.2023

4,5/5
Mrazivé filadelfské ulice plné temnoty v době, kdy Anglii vládla královna Viktorie. Smělí a ambiciózní vykradači hrobů, chladné a sterilní pitevny, mrtvoly pohozené a ochuzené o kůži, hlavu, ruku. Jednooký mládenec a dívka ze sirotčince, chytrá, statečná, však laskavá. Skvostně dekadentní atmosféra na vás dýchá z každé stránky.
Postavy jsou uvěřitelné a doba je vyumělkovaná do podrobností. Přeloženo závratně nádherným jazykem, čtivost zaručena.
Naprosto souhlasím se skvělým hodnocením, které se knize dostává, ačkoliv se jedná o čerstvou novinku.
Byl to příběh, kterému nic nechybělo. Postavy, které nesnášíte, milujete a máte ohledně nich rozporuplné pocity. Prostředí luxusu i chudoby, slzy skutečné a emoce falešné. Pravá tvář šlechtické smetánky i osoby odkrývající nechutě a taje tehdejší prostituce. Operace mrtvých těl do nejmenších detailů a vědomosti žen, které byly v tehdejší době prakticky zakázané.
A tady se dostáváme k té půl hvězdičce, kterou musím umazat z jinak perfektního hodnocení.
Feminismus je pro mě ošemetná záležitost, což nehodlám dále rozebírat, protože vím, jak je takové téma v dnešní době diskutabilní.
Kniha se v jistých chvílích, především ke konci, příliš zaobírala ženami a jejich postavením ve společnosti. Tehdejší doba k tomu naše pohlaví nutila, proti tomu nemůžu a nechci nic namítat, bohužel je toho v dnešní době už řečeno tolik, že ten dojem z knihy mi to lehce zkazilo.

Královnu mrtvol ovšem můžu jen a pouze doporučit. Byla to jízda.

3 02.01.2023

Pominu-li překrásnou grafiku stránek i obálky (to snad ani není nutné zmiňovat), byla to překvapivě povedená oddechovka.
Záhada rozkvetlého honosného domu kontrastujícího s opuštěným polorozpadlým dvojčetem na oné druhé straně, prokletí prastarého rodokmenu či samotné přízraky zemřelých hrdinů bojujících proti samotné Smrti - to vše vytváří temnou, avšak bezmála působivou atmosféru v celé knize.
Musím autorce nechat, že jsem zpočátku nevěděla, jakým směrem se příběh vydá, to mi bylo jasné až po dvou třetinách knihy, což vzhledem k délce nevadilo.
Nepletla se mi tady žádná romantika, žádné velké klišé a děj celkem hezky plynul. Nejde o složitou literaturu, člověk u toho nemusí příliš přemýšlet, což se skvěle hodí pro klidné večery s dešťivou kulisou za okny. Čtení jsem si užila, a autorka si u mě trochu napravila reputaci po odložení bestselleru Neviditelný život Addie LaRue.
Knihu si ponechám a jednou se k ní vrátím, až se znovu budu chtít nadechnout mrazivé noci a letního tepla.
Mistrovsky odvyprávěno s dokonale mysteriózní atmosférou.

1 26.12.2022

Na tuto knihu jsem se obzvláště těšila, protože Kroniky prachu se po prvním přečtení staly mou nejoblíbenější romantickou knihou. Elisu i Jamieho jsem si zamilovala a očekávala jsem jejich sdílené okamžiky stejně kouzelné jako se odehrávaly mezi Animant a panem Reedem. Oh, jak já se spletla.
Romantiku jsem téměř postrádala, dokud se neobjevil pan Green, ničím zajímavý a prvoplánový, takže jsem ani nebyla nijak zvláště zainteresovaná. Celá záhada a řešení vraždy znělo klišé a je nejspíš dobře, že se autorka rozhodla vzdát technických detailů a montáže záhadného stroje, který byl ukryt na výkresech v lodním kufru.
Snad nejvíce mě potěšila poslední kapitola, kde se objevila Animant, protože ta mi scházela v průběhu celé knihy. Elisa ztrácela kouzlo, už na ní nebyla tolik vidět její průbojnost a prořízlá pusa, a Jamie byl vystrašený a nervózní až běda. Rozhodně nic okouzlujícího, ale vzhledem k tomu, jak se příběh nakonec vyvrbil, jsem ochotná tento fakt přehlédnout.
Nejspíš jsem trochu zklamaná a asi už se ke knize nevrátím.

1 23.11.2022

Tahle variace na Popelku byla čímsi speciální. Možná to bylo tím, že byla kyborgem, a aby toho nebylo málo, má ještě další tajemství, které jí od klasické Popelky vzdaluje na světelné míle.
Cinder je mechanička, proslulá ve světě odehrávajícím se 126 let po čtvrté světové válce. Společenství planety Země je již v míru a bojují proti mnohem silnějšímu nepříteli - modrá horečka, virus, jež se nedaří léčit a nikdo ho nepřežije.
Celý tento koncept zní zajímavě a musím říct, že mě bavilo prostředí a samotný princ Kai byl rozhodně více oduševnělejší postavou než princ z klasické Popelky.
Příběhu nescházely zvraty, které se ovšem daly předpovídat kapitoly dopředu. Čekala jsem, že mě tam žádné srdcervoucí záležitosti nečekají a všichni přežijí a budou žít šťastně až do smrti, ale to bych nesměla znát Marissu Meyer a nesměla bych číst Bez srdce.
Naopak, děj byl až děsivě reálný a smrtelný. A konec... překvapivě nijak šťastný. A možná mi to tentokrát trochu scházelo.
Kolem a kolem... dávám čtyři hvězdičky za čtivost, nápad a zpracování... něco mi však chybělo. Nevytvořila jsem si k žádné postavě vztah, tudíž jsem po dočtení neměla takový ten wow efekt, kdy bych snad toužila po dalším dílu. A to mám zbytek série doma v knihovně.

2 15.11.2022

(SPOILER) No, tys tomu dal Shustermane...

Ač jsem si myslela, že nic nepřekoná Sucho, není tomu tak. A ač ode mě první díl Bez šance dostal pouhých 4,5⭐️, pokračování jsem si užila od začátku do konce.
Mám vlastně trochu problém najít jakákoliv negativa.
Tři hlavní postavy mi scházely a jsem strašně ráda za nová a skvělá dobrodružství s Connorem, Risou i Levem. Risa mi sice v jednu chvíli štvala, ale holt má takový charakter a nakonec si u mě reputaci napravila. Štve mě, že na její znovushledání s Connorem a Levem budu muset čekat kdo ví, jak dlouho, vzhledem k velké prodlevě mezi překlady prvního a druhého dílu. Leda bych zkusila číst v angličtině.
Co ale musím vychválit jsou nové postavy. Starkey, Cam a především Miracolina. Ta, jež dokázala v příběhu zahrnout malou hate to love zápletku s drahým Levem, který mě v předchozím díle trochu štval, ale tentokrát jsem s ním neměla jediný problém.
Starkey je parchant, ale naprosto skvělý stratég a manipulátor.
A Camus Comprix... první propojenec, lidský tvor stvořen z těch nejlepších částí rozpojenců, s geniálním mozkem, dokonalým tělem a metaforami oplývajícím jazykem. 99 různých lidí, složených do jednoho komplikovaného a neskutečně zajímavého. Vyvolával ve mě odpor, zvědavost a neskutečný soucit.
Kniha se úžasně četla, miluji Shustermanův styl vyprávění, přeskakování do různých pohledů, aby člověk zůstal napnutý a viděl děj z mnoha úhlů. Všude byla akce, a spousta nečekaných zvratů, jednou mi proběhl takový mráz po zádech, že jsem dostala husí kůži.
Postavy byly uvěřitelné a situace děsivá a bohužel velmi realistická. To autor vždy zvládá na jedničku. Rozhodně jsem měla o čem přemýšlet.

Teď k tomu horšímu... čekání na třetí díl bych srovnala k čekání na novou sérii Příběhu služebnice nebo Stranger Things. Doufám, že ho brzy přeloží, nebo alespoň vyjdou jiné knihy od Neala Shustermana, abych mohla zabít čas kvalitní literaturou. Děkuji za úžasný zážitek!

3 08.11.2022

Až na tu barmanku, která dozajista na zadní straně knihy napsaná není, nic nenasvědčovalo tomu, že se příběh bude odehrávat v našem moderním světě. Dokonce i prolog zněl zajímavě, magicky a lákavě.
Já proti realitě nic nemám. Vážně ne... ale u fantasy knih ji nevyhledávám. A co se moderních výraziv a techniky týče, vyškrtala bych čtvrtinu knihy. Sprostá slova, zmínky o Zoomu, redditu a podobných blbinách prostě do fantasy knih nepatří. Alespoň u knih, které hodlám číst.
Celkový koncept knihy, stínová magie, stíny s vlastním vědomím a propojení mezi osobou a jejím stínem za pomoci krve, to zní neskutečně cool. Fingovaná vražda, změna osobnosti, lži a intriky, to všechno beru, baví mě to.
Ale co to zpracování? Hlavní hrdinka je dokonalou ukázkou nátlaku společnosti o "uvěřitelné" charaktery. Je totiž naprosto nedokonalá, pokud nemluvíme o jejích negativních stránkách. Těch má spoustu a jsou zmiňované pořád.
Celé prostředí je příliš uvěřitelné. Příliš nedokonalostí je popsáno do detailu. Bylo to skoro rušivé.
A stínová magie? Nezní to báječně? Rozhodně to ale nebylo promyšleno báječně. Tolik věcí mi chybělo vysvětlit.
Nejhorší na tom je ale ta modernizace. Po Krutém princi, je tohle velký propadák a já po druhém díle nesáhnu.
Hvězdičky dostává autorka za nápad a romantickou zápletku. Ta se mi líbila.

3 30.10.2022

Jsem smutná. Zklamaná, frustrovaná a smutná.
Knihu jsem odkládala dlouho, ale přesto se na ní těšila neskutečným způsobem, protože jí spoustu čtenářů chválilo. Nakonec ale mezi nimi nebudu.
Kniha se hezky četla, ale na můj vkus byla psaná příliš okrasně. Když pominu rušivé přirovnávání pocitů k barvám a barvy k různým denním dobám, které bylo snad všude a strašně mi vadilo, tak popisy Caravalu a okolí bylo skvělé a skutečně se mi snadno představovalo.
Hlavní hrdinka mi nevadila a soucítila jsem s ní natolik, že na konci jsem nadávala na všechny přihlížející. Neměla to jednoduché a průběh hry by kdekomu způsobil postraumatický stres na zbytek života. Vážně chudák.
V průběhu děje mi přišlo, že každý kolem je záporák a jediná kladná postava je sama hrdinka Scarlett. Nakonec se ukázalo, že nic není tak, jak jsem si myslela. A hrozně mi to štvalo.
Mohl z toho být skvělý příběh, kdyby dramatické události a trauma zůstaly na svém místě. To bych se těšila na druhý díl. Takhle po něm nejspíš nesáhnu, protože mi neláká. A to mě zajímá Legenda, majitel samotného Caravalu. Působilo to, že by mohl být velmi působivým a originálním charakterem, ale mám trochu obavu, že z něj nakonec bude štěně a ne psychopat.
Nuže... nápad dobrý, potenciál promrhaný. Nechci na to myslet. Jsem smutná.

17.09.2022

Dávám 6 hvězdiček z pěti, kdyby to šlo.
Dlouho jsem takto dobře napsanou knihu nečetla. Poněkud to vybočuje z literatury, po které obvykle sáhnu, ale tentokrát jsem neodolala. Příběh zněl zajímavě a kniha je skutečně neodolatelně krásná na pohled.
Ale co mne naprosto uchvátilo, jsou slova. A také lidé, medeiáni, chcete-li.
Komplex jejich magického systému je vlastně téměř běžný, jsou tu čarodějové s nepříliš silnými schopnostmi. A pak tu máme medeiány, kteří vládnou magií zcela mimo lidské chápání, dokážou ohýbat částicemi kolem sebe, ovládnout vaše touhy a mysl, procházet z jednoho časového úseku do druhého nebo jim rostliny prostě vzdávají hold.
Každý jednotlivý charakter, alespoň ten důležitý, byl skvěle vyobrazen. Byli více lidští, či méně, do jednoho ale byli uvěřitelní. Dialogy byly skvělé, rychle a zajímavě plynuly a to i přesto, že se často dotýkaly témat, kterým osobně nerozumím, protože se týkaly odborných fyzikálních věd, jako je časoprostor, červí díry či molekulární částice. To všechno znám jen povrchově a světe, div se, ze seriálů. Přesto teoretický koncept pochopí v průběhu každý a ztrácet se přestane.
Jak už jsem ovšem říkala, uchvátila mne slova a filosofie podána v celém příběhu. Dlouho jsem se u knihy takto nezamyslela. Podstata lidskosti se odkrývala v tom nejlepším a nejhorším smyslu slova. Touha po moci, vědomostech a "víc" je něco, co u sebe člověk raději ignoruje a snaží se pohřbít hluboko, ovšem jakmile jednou ochutnáte... v této knize je to vyobrazeno naprosto přesně.
Knihu jsem si dokonale užila, nechám jí v hlavě uležet a za čas se k ní ráda znovu vrátím, především proto, že se chystá druhý díl.

1 08.09.2022

Po dlouhé řadě knih, které ode mě dostaly pouhé 4,5 hvězdy, jsem se konečně dostala k takové, která moje představy uspokojila a to i přesto, že jsem v jednu chvíli málem hodila knihou do zdi.
Oficiálně už jen čekám na další knihy od Shustermana, které budou přeložené. Vše bylo přečteno, slova došly. Ale Sucho zůstane ještě chvíli. Protože ani ta hloupá žízeň mě nechce opustit.
Tuto knihu bych přirovnala ke skvělému katastrofickému filmu, kterých je velmi pomálu. Od začátku do konce se něco děje, postavy jsou lidské a uvěřitelné. Tedy pokud svou lidskost najednou neztratí, ale komu se to občas nestane, že?
Až na Henryho, který se tam zjevil tak zničehonic, a stejně ho tam nikdo nechtěl, a skončil jako parchant, za kterého jsem ho považovala, jsem si oblíbila všechny postavy do jedné. A právě ke konci, v jedné konkrétní chvíli se spouští, hlavní zbraně a dívkou, odvážně probíhající ohněm, kdy jsem knihou chtěla mrštit proti zdi, jsem zadržovala pláč, protože voda je důležitá a když jí moji hrdinové nemají dostatek, aby plakali, nebudu ani já.
Beru komentáře ostatních čtenářů, kteří si stěžují na to, jak odbytý byl konec, chápu to, ale mně to nevadilo. Takové věci přece v katastrofických příbězích bývají. Přijde spása, záchrana, obraz skončí a znovu se ukáže až svět, který se postupně dává dohromady a zaceluje hluboké rány.
Vůbec by mi nevadilo pokračování, ale už bylo řečeno vše a další Bezvodí by Kalifornie asi nepřežila.

2 29.08.2022

Co k tomu napsat? Příběh byl čtivý a postavy uvěřitelné po většinu případů. U jedné postavy mi skok v charakteru přišel trochu náhlý a drastický, ale chápu motivaci.
Co bych chtěla probrat je samotná inspirace k ději... Pan Shusterman musí být vědma, či co. A taky morbidní chlapík. Tahle kniha mě upřímně vyděsila a mám k tomu dva důvody.
První - kdybych knihu přečetla cca půl roku zpátky, možná bych nad tím tolik neuvažovala. Kniha se celá točí kolem nechtěných dětí, ale ne malinkých, ne nenarozených. Je jim 13 až 18 let, protože potraty jsou v Americe zakázané. Alespoň ty během těhotenství. Během války se totiž bojující strany rozhodli pro kompromis. Rodiče mají nárok vzdát se dítěte, až když má rozum. Mají možnost poslat je na tzv. rozpojení. A tím se dostáváme ke druhému důvodu.
Druhý - než jsem se dostala ke scéně samotného rozpojení, trvalo to celou knihu. Chtěla jsem vědět, jak vypadá, ale zároveň bych si přála zpětně nevědět. Při neurotransplantacích se v této době využívá 99,44% z dárce. Všechny jeho části jsou využity a vědomí rozpojeného nadále bdí po částech světa. Říkáte si, jak se na takové rozpojení mladý člověk od svých rodičů dostane? Rodiče podepíšou souhlas a strážce zákona přijde a jejich dítě si odvede do sklizňového tábora, aniž by si to přálo. Je to zákon.
Příběh je právě o "rozpojencích", dětech na útěku, které nechtějí "umřít", I když vlastně o smrt nejde. Hlavní postavy Connor, Risa a Lev se dostávají do situací, ve kterých se nikdo z nás netouží ocitnout a musí dělat věci, které by nikdy nedělali, kdyby je rodiče či stát neposlali na rozpojení.
Konec mi přišel poněkud vyumělkovaný a upřímně jsem čekala něco trochu horšího, ale i tak jsem si knihu skutečně užila. Každopádně to nemírní můj děs, kvůli situaci, která zrovna probíhá v Americe.

5 23.08.2022

Já se tedy omlouvám, ale tohle byla hrozná nuda. Příběh byl předvídatelný a o ničem. Nebyla jsem napjatá a neměla jsem pocit, že bych se měla na co těšit.
Postavy byly vykresleny nerealisticky a velice klišé škatulky jim dodávaly pocit všednosti a nezajímavosti.
Žádné dějové zvraty, klasický příběh o dívce, která zpočátku nikam nezapadá a objeví skupinku podivných lidí, kteří jí vezmou sebe. Chce se jim zavděčit, a tak předstírá a vymýšlí si, dokud se na její lži nepřijde. Následně jí všichni nenávidí, než přijde osoba, co všechno napraví a pak je všechno zapomenuto.
Panické ataky je jedno plus, šikana, která k nim vedla, pak další, protože tohle se bohužel děje.
Musím tedy vyzdvihnout, že i přes nepříliš zajímavý příběh se věty hezky odvíjejí a dají se číst, aniž bych musela knihu odkládat. Měla jsem to dokupy přečtené za čtyři hodiny. Zážitek ovšem nijaký.
Jako oddechová četba, u které člověk nepotřebuje přemýšlet a očekávat, je to asi geniální.

2 17.08.2022

V první řadě musím říct, že obálku má kniha skvostnou a vnitřek se jí celkem s přehledem vyrovnává. Dávám 4,5 hvězdy.
Takový YA thriller se záhadou. Romantiku bych klidně vymazala úplně, protože hlavní hrdinka Avery se na ní zaměřovala až příliš často a trochu to kazilo dojem ze všech situací, které se odehrávaly kolem.
Byl to hon za tajemstvím, zkouška trpělivosti a odhodlání, touha po neobjeveném a skrytém, prostě cesta za pokladem. Samotná odhalování a postupné nalézání stop a klíčů mě bavilo asi nejvíc.
Trochu větší gradace na konci děje by asi neuškodila, ale přesto mám z knihy dobrý pocit.
Ze čtyř synů jsem si oblíbila Jamesona, ale jen kvůli jeho občasným labilním myšlenkám a chování, které bych upřímně přirovnala k Adrianu Ivashkovovi z Vampýrské Akademie. Mám ráda tyhle postavy, na pohled působí šíleně a myslíte si, že nevíte, co čekat, ale v jádru jsou to dobří lidé na scestí vlastní mysli.
Co se milostných trojúhelníků týče, podoba s Elenou a Katherine z Upířích deníků je až příliš očividná. Emily... manipulativní kráska s potřebou hrát si s mužskými srdci a Avery, která jí nahradí v srdcích obou mužů a netuší, kterého si vybrat, ačkoliv pro to nemá špatné úmysly.
Autorka bravurně zvládla nepředvídatelnost záporných postav, což se málokomu povede. Už jen pro to a pro samotnou honbu za tajemstvími se těším na druhý a třetí díl, až bude přeložen.

1 17.08.2022

Tak těchto 3 a půl hodiny čtení si vysloužilo 3 a půl hvězdy. Na víc se nezmůžu.
Může z vás kniha udělat vegetariána? Ano. Alespoň u mě a minimálně na měsíc.
Argentinská autorka skvěle popisuje zvěrstva, o kterých se lidem (snad) v této době ani nezdá. Chov lidí na porážku, znásilňování, lov těhotných žen, hromadný masakr, pojídání novorozeňat nebo ... scéna se štěňaty. U většiny jsem měla podivný pocit v žaludku, u posledního se mi chtělo plakat.
Zprávu jsem přijala, není nic nového, že vláda manipuluje společností nebo že se uchyluje ke lžím, aby světem pohnula ke svému obrazu. Je jasné, že se svět a lidstvo pomalu ale jistě řítí do záhuby. Něčeho takového se ale dožít nechci. ‼️
Co se mi tedy příčilo byl styl psaní. U něčeho takového člověk raději emoce necítí, přesto jsem se vůbec nebyla schopná do příběhu vžít. Popis děje byl strohý a jednoznačný, na mě příliš jednoduchý, přesto jsem schopná pochopit důvod, když píšete dystopickou povídku s tak děsivým tématem. K hlavní postavě jsem si nevytvořila absolutně žádný vztah, což je ke konci vlastně dobře. ‍️

3 01.08.2022