Gandalfek
komentáře u knih
Tak já teda jdu aneb Moje Svatojakubská pouť
Hans Peter Kerkeling
Nemám rád cestopisy a kdyby mi tuto knihu nedal kamarád, jistě by mne minula. Taky čekala na přečtení určitě rok - téměř jsem se do ní nutil (kvůli kamarádovi) - a po pár stránkách jsem zalitoval, že není delší. Neláká mne cesta do Compostely (zejména po popisu některých částí), ale tak nějak jsem se s těmi figurkami na daleké pouti sžil a tak dva dny po přečtení mi nějak chyběli - to se mi u knih moc neděje...
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Koupil jsem víceméně omylem a trochu se děsil kulis 2. sv. války. Příběh mne ale doslova pohltil. Fí! Bavily mne osudy snad všech postav, které se postupně vzájemně proplétaly do konečné mozaiky. Kniha ve mne vyvolávala celou řadu otázek - od života nevidomých, přes některé historické detaily - například přítomnost Bělogvardějců v Berlíně (dosud jsem žil v domnění, že za 2. sv. války už neexistovali), až po techniku radiového vysílání. Jen mne trochu mrzelo množství překlepů - když jsem si já všiml cca 10, kolik jich v knize asi je? Vždy mne vytrhly z příběhu...
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Dostal jsem, přečetl a půjčil dál. Humorně popsané poslední měsíce života člověka, jehož okolí totálně prudí všemi těmi moderními změnami, které jsou proti selskému rozumu. Nerudný dobrák se srdcem na pravém místě, s jasně definovanými hodnotami, který šmahem (a mnohdy neprávem) odsuzuje všechno (a všechny) nové, co se mu postaví do cesty. Jedná zkratkovitě a je to mrzout každým coulem, ale když opravdu o něco jde, stojí nepochybně na té správné straně. Oveho si nemůžete nezamilovat. Autorovi se povedlo humornou formou upozornit na celou řadu nešvarů dnešní doby, kterých si možná občas všimneme i my, ale ve spěchu nad nimi mávneme rukou. Ove si všímá, Ove už nikam nespěchá...
Pět báječných strýčků
František Nepil
Právě čtu dětem před spaním a je vidět, že od mých dětských let neztratila nic na atraktivitě. Je to taková stálice a zjevně baví jak holky, tak kluky. No a obrázky pana Borna, bomba!
Zvláštní problém Františka S.
Petr Šabach
Toho autora mám čím dál víc rád - a nesoudím, zda je to zrovna touto knihou. Je-li nejlepší, jak se zde uvádí v komentářích, netuším, ale mně se líbila a moc - ale skoro bych řekl, že se mi jiné četly lépe, oproti tomu tato má přesah, plna moudra.
Morčata
Ludvík Vaculík
Celá knížka skvělá, ale přiznám se, poslední dvě stránky jsem nepobral. Kdo byl v místnosti? Co bylo v sudu? A jak to celé ovlivňuje hlavní myšlenku knížky?
Deník staré paní
Jiřina Šiklová
Tuhle knížku by měli fasovat s prvním důchodem všichni... a občas do ní nechat nahlédnout i své okolí. Koukám teď na své rodiče trochu jinou optikou. Knížku jsem předal mámě, a doufám, že ji alespoň v něčem inspiruje. Vytkl bych snad jen jakousi urputnost a přímočarost - autorka do vás moudrost pere takovou silou, až to škodí příběhu. Na druhou stranu cílová skupina to možná tak potřebuje - jednoduše a přímočaře bez matoucích objížděk ala politická prohlášení, jež mají za cíl spíš zmást než něco prozradit.
Hovno hoří
Petr Šabach
Postupně objevuji kouzlo jeho knih a MOC mne baví! V H...o hoří jsem vždycky pátral v paměti, do kterého filmu to či ono patří. Dnes jsem si v knihovně půjčil další knížku, tak se těším na chatu...
Jak se dělá chlapec
Ludvík Vaculík
Výpověď o několika letech života autora mne zaujala nejen svou otevřeností, ale i stálostí a nadčasovostí určitých hodnot, které jsou v člověku zakódované. V té knize je spousta věcí "cítit", i když se o nich přímo nepíše.
Jak píše janucha, je L. V. trochu sebestředný (patriarcha) a občas používá podivný slovosled (dle mne použil i pár slov ve významu, ve kterém jsem je ještě nikdy neviděl, neslyšel, natožpak použil), ale neřekl bych, že by nějak moc upřednostňoval syna před dcerou (první půlku knihy ho teprve dělají či očekávají (tedy tam spíš mluví o dceři), ve druhé je ho víc, ale to už tak bývá, že mladšímu dítěti se věnuje více pozornosti - už proto, že jak dáte dítě do školky / školy, ztrácíte nad částí jeho dne přehled).
Ke komentáři uživatele WEIL - Možná chtěl autor názvem říct, že zplozením syna tvorba chlapce nekončí, ale začíná, a že chlapec "se dělá" i poté - jeho výchova, vedení, vštěpování hodnot, osobní příklad apod. Ale kdoví, zda to tak autor myslel...
Máslem dolů
Petr Šabach
Nepřišlo mi, že by knížka měla zpočátku jiný spád než později (viz některé komentáře), četla by se mi dobře od začátku až do konce, kdyby tam nebyla hovorová čeština. Slova jako "de" nebo "sem" coby slovesa bez "j" na začátku mi neskutečně vadila - a teď jen doufám, že sám nezačnu dělat v psaném projevu více chyb, než jsem dělal doteď...
Respektovat a být respektován
Pavel Kopřiva
Ne, že bych se 100% informací a postupů v knize souhlasil, ale takových 85% beru. Třetinu člověk dělal intuitivně i před tím, další část se holt budu muset naučit používat. Určitě přínosná publikace.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Dokonalá knížka. Příběh, který chytí a nepustí. Zajímavé postavy i jejich osudy, plasticky vykreslené prostředí - jeden má pocit, že tam někde minimálně týden jako turista byl...
Ekonomie
Paul Samuelson
Ač patřila na VŠ k biblím, přišla mi spíš jak psaná pro středoškoláky - pořád se dokola opakovaly ty samé věci. Dala by se seškrtat na třetinu a poskytla by stejné množství informací...
Boston
Upton Sinclair
Pokud lze život v knize popsaný brát jako skutečnost byť jen z poloviny, pak to žití v dané době muselo být peklo pro každého, kdo si ho uvědomoval. Poutavé, leč místy dost depresivní čtení nejen o Bostonu před cca sto lety. Ve zkratce: kdo má moc, má peníze, kdo má moc a peníze, ovládá zbytek světa... a že někdo nevinný skončí na popravišti, to je přeci detail.
Čas hradů v Čechách 3
Františka Vrbenská
Vždy, když mám namířeno na nějakou zříceninu nebo hrad, vezmu do ruky tři svazky tohoto průvodce a zjišťuji, jaké legendy a pověsti se k danému místu váží.
Po Praze chodím...
František Nepil
Nádherné pomalé čtení, při kterém se mi vybaví hlas autora - a to i přesto, že jsem jej z éteru už dlouho neslyšel. Je někde uložený v mé hlavě a kdokoli čtu jeho řádky, nevnímám v hlavě svůj hlas, ale Františka Nepila. To nejsou slova a věty, to je cosi hebkého,co vás pohladí tak nějak uvnitř. A ty obrázky od p. Svatoše to celé jen podtrhují.
T. G. M. v Lánech
Stanislav Jandík
Kdyby dneska někdo napsal podobně laděnou knihu na současnou hlavu státu (nebo tu předešlou), většina společnosti by si klepala na hlavu. Otázkou je, zda po 70 letech od II. sv. války nemáme úctu k autoritám obecně, nebo je to tím, kdo se těmi autoritami stává.
Paměti
Edvard Beneš
Pro mne velmi zajímavá knížka. Autor zde popisuje své kroky v zahraniční politice, své obavy, svá varování evropským státníkům. I pod dojmem této knihy jsem přesvědčen, že ač pro republiku udělal mnohé, byl by výborným prezidentem v době míru, nikoli v krizi. Jestliže Sovětský svaz hrál své hry, Západ své a Němci, Poláci a další zase své, působí vyprávění Dr. Beneše, který jezdil na Východ i na Západ a jednal a jednal - a dle svých slov Stalinovi "pravdivě a upřímně" říkal vše, stejně jako to předtím a potom opakoval "upřímně" i v USA a jinde - jako boj s větrnými mlýny. Také je zajímavá kapitola týkající se referenda (vyvolané českými a ruskými komunisty) na Podkarpatské Rusi a jejímu odtržení od Československa - ač byly jasné záruky jak ze strany Západu, tak SSSR, že Československo bude obnoveno v předmnichovských hranicích.
Čachtická paní ve vězení a na svobodě
Andrej Štiavnický
Děj, volba slov - všechno skvěl, ale dost mne naštvalo, když jsem si četl trilogii a v jednu chvíli jsem měl dojem, že jsem si omylem vzal knihu již přečtenou - autor okopíroval sám sebe na několika místech (proto mi děj byl povědomý a věděl jsem, co bude dál) - proto hodnotím, jak hodnotím.
