Gaudericus komentáře u knih
Velmi povedená kniha, která mě zpočátku (jakkoliv jsem s přírodními vědami a obzvlášť fyzikou roky bojoval) nadchla. Někde v polovině mi ale začalo vyprávění připadat rozvláčné a docela jsem se těšil na konec. Chvílemi mě příběh zase chytil, ale už to nebylo ono.
Půjdu hodně proti proudu. Napsané je to pěkně, ale při čtení jsem se nedokázal ubránit pocitu, že podobných příběhů jsem četl, ale i viděl, už přehršel. Vůbec jsem se do vyprávění nedokázal ponořit a to ani v přednesu Vilmy Cibulkové, na kterou od poslechu Vyhnání Gerty Schnirch nedám dopustit. Občas jsem se přistihl, že poslouchám jen proto, abych si mohl odškrtnout další dílo (a nerad knihy vzdávám). Dokonce jsem přemýšlel o dvou hvězdách, ale z úcty k literární obratnosti autora jsem se přiklonil k lepšímu hodnocení.
Málokdy se mi stane, že se můj názor na knihu při jejím čtení tak proměňuje. Původně jsem si říkal: "No, nic moc" (2*), abych po první třetině v duchu přešel na: "Ale jo, jde to." (3*) a ke konci skončil u: "Bylo to docela dobrý." (těsné 4*). I tak rozumím ne zrovna nadšeným komentářům ostatních a navzdory nominaci na Magnesii Literu knihu ani omylem nevnímám jako jednu ze tří nejlepších SF&F děl minulého roku.
Dlouho jsem si říkal, že je všechen ten hnus, kterým se musí čtenář v knize prokousat, z velké části samoúčelný a nemá v příběhu dostatečné opodstatnění. Závěrečná část knihy mě však přesvědčila, že autorovi nešlo jen vršení nechutných scén. Přesto nedoporučuji lidem se slabším žaludkem.
Mé první setkání s panem Vondruškou a zpočátku ohromné zklamání. Nejen, že byl mladý Přemysl v jeho podání pěkný parchant (nic proti umělecké licenci), ale přišlo mi, že autor vůbec nezvládá spisovatelské řemeslo. Unylé první kapitoly bez literární invence mi vadily natolik, že jsem v jednom okamžiku (audio)knize dal poslední šanci, jinak ji odložím (což dělávám zcela výjimečně). Zlepšilo se to, byť literární klenot to jistě není. Trochu mi Velký král připomněl Dva proti Říši (dle mého názoru mnohem lepší kniha). V obou případech je atraktivita knihy dána především popisovanými skutečnými událostmi a kulisami. Jako poučení o historii dobré, ale po Václavovi I. hned tak nesáhnu (jestli vůbec).
Tak trvalo mi to "jen" 25 let, ale konečně jsem si našel cestu k Pratchettovi. Pan učitel Stejskal, který mi ho kdysi na ZŠ vychvaloval a snad mi i půjčil Lehké fantastično, by ze mě měl radost. Jen ta časová prodleva je taková... "pratchettovská".
Dlouho pro mě byla ukecanost tohoto "románu z romantismu" osvěžující v porovnání s moderními knihami, kterým by podobný příběh vystačil na sotva třetinu rozsahu. Díky tomu Scott nejednou potěší nějakým umným obratem či originální větou. Ve třech čtvrtinách jsem už ale měl pocit, že by přece jen mohl zrychlit a paradoxně mi potom konec přišel unáhlený. Asi je obtížné se mi zavděčit :-). Každopádně hezký a výborně odvyprávěný příběh.
Asi bych si to více užil, kdybych Zátopkův příběh neznal. Takto se ale nemůžu zbavit pocitu, že jej komiks mohl vytěžit mnohem lépe. Kdo chce vědět víc, užije si spíš Dnes trochu umřeme od Richarda Askwitha.
Nejsem si jist, jestli uživatel s přezdívkou Lucithor přečetl stejnou knihu jako já. Mně rozhodně nestranná připadala a žádné moralizování si v ní nepamatuji.
Za mne tedy výborná kniha o reálných indiánech, občas pro silnější povahy, ale to jen kvůli událostem, které popisuje, než že by se snažila hrát si na horor.
Jestli se rozhodujete, zda knihu přečíst, možná si raději přečtěte nějakou recenzi na ni.
Hodnotím audioknihu, ne původní dílo s ilustracemi: Asi nejlepší audio zpracování, jaké můžete chtít po knize postavené na malbách a mající jen hodinu a čtrnáct minut.
Naprosto zásadní dílo české fantasy. Kniha, kterou jen těžko některý z českých autorů, včetně samotného Žambocha, někdy překoná.
Kniha fajn, ale podráží jí nohy, že se vlastně jedná jen o prolog před zásadnějším vyprávěním. I když to ze 3* nevypadá, těším se, až si přečtu pokračování.
Přemýšlel jsem i o dvou hvězdách a to jsem MFS fandil... Kniha je čtivá a skvěle namluvená (už to tu někdo psal). Je i docela napínavá, jenže... Od začátku vrší jedno klišé na druhé (hrdina detektiv skoroalkoholik, zanedbává rodinu ale má je rád...), takže průměrně sečtělý čtenář detektivek má celkem jasno, kdo bude tím tajemným hybatelem v pozadí, byť ani neví, že tam nějaký bude. Nemohl jsem taky vystát, jak protagonista v jednom kuse lže (prostě to byl srab par exellence) a to i svým nejbližším. Plus mi (velmi subjektivně) vadí, když se v knihách v jednom kuse ohánějí pěstmi a rozdávají rány, ale je poznat, že autor o boji holýma rukama ví kulové a tomu odpovídá i popis bitek. Jako oddechovka, pokud se vám nechce přemýšlet, to však ujde.
Přečteno symbolicky devatenáct dní před posledním dnem roku 19.
Závan klíčovou dírkou i Vlci z Cally jsou podle mého názoru lepší, ale i poslední díl sedmi (a půl) dílné ságy stojí za to.
Říkám Díky.
Není to tak dobré jako první díl, ale výrazně lepší než druhý. Chybující, naivní, otravný až fanatický Arťom se staví po bok dona Quijota. Jen těch zvěrstev a lidské krutosti na mě bylo chvílemi už moc. Konec předvídatelný, ale takhle to mělo prostě skončit už od začátku :-).
Žambochovy atributy jsou stále zde - skvěle vymyšlený svět, zajímavé životné postavy, parádní akce. Jenže postav je o pár víc, než kolik je přehledných a akce je v knize na to, že se jedná o "Baklyovku", málo. Jak už tu psal někdo přede mnou, na těch 400 stranách se nic nepřihodí. Když si vezmu hutnost předešlých Žambochových textů, jsem zklamaný a doufám, že mi to vynahradí pokračování.
Většinu pozitiv (i negativ, o nichž ale má ponětí jen ten zajímající se o osobu spisovatele) sem napsali ostatní. Já bych chtěl ještě vyzdvihnout audio verzi knihy. Nevím, jak by na mě působila v papírové podobě, ale text namluvený Lukášem Hlavicou se mnou mával, ať jsem umýval nádobí, nebo stavěl plot. Navíc mi poprvé v audioknize nepřišla hudba jen jako odpustitelná výplň, ale jako skvělý podkres k ději a hlavně náladě knihy, kterou ještě umocňovala.
Také jsem tuto knihu přečetl ještě na základce a definitivně mi vydláždila cestu k hrdinské fantasy a gemmelovkám. Ostatně jsem se nerozpakoval napsat o ní skoro stránku do čtenářského deníku a přidat svoji oblíbenou hlásku "Tak pojďte vy čubčí syni, Smrtonoš čeká!" Postarší paní češtinářka ze mě tehdy radost neměla...
Poslední smítko objektivity smetu stranou a na rovinu řeknu, že pro mě neexistuje kniha, kterou bych měl raději. Přečetl jsem ji aspoň 10x, tak 2x v originále a už teď se těším, až moje malá trochu vyroste a já ji budu číst jí. Můžete namítat, že je to v podstatě pohádka, nebo že je Pán prstenů propracovanější. Můžete namítat kdeco a třeba budete mít i pravdu, ale Hobit je prostě ta nejmilejší kniha, jakou kdy kdo napsal.
Moc jsem nečekal, dostal jsem ještě méně. Nesympatické vypočítavé postavy, nic moc vyprávění, příběh chvíli rozvláčný, pak zase zbytečně pospíchající... I v rámci fantasy kulis mnohé zvraty/události působí nedůvěryhodně (až vycucané z prstu). Doufal jsem, že to vynahradí alespoň konec, ale spíš po něm zůstala ještě horší pachuť. Škoda...