Gity komentáře u knih
Knížka se četla moc hezky, příběh byl zajímavý, prolínalo se hodně osudů. Místy byla kniha příliš rozvláčná a překombinovaná, za to dávám o hvězdičku méně.
Knížka se mi líbila, byla vtipná, lehce čtivá, nenáročná. Hlavní mužský hrdina Matthew byl vykreslen jako egoistické a ulhané zvířátko, kterému jde jen o vlastní prospěch a užitek. Překvapilo mě pokrytectví, které se objevovalo v chování všech ženských hrdinek a bylo bráno jako společenská norma. To na mě působilo ještě více odpudivě než Matthewovo "rovné" prospěchářství. Doufám, že u nás (narozdíl od Anglie) toto pokrytecké přetvařování se zatím jako "společenská nutnost" bráno není.
Knížka je také slušnou sociologickou sondou do života singles středního věku, vystihuje důvody, proč se lidé v tomto stylu života zakoření a špatně se jej později vzdávají.
Naprosto skvělá knížka povídek, které jsou provázány s vodou. Povídky jsou napínavé, neotřelé, hororové, mnohdy až šokující s překvapivou pointou.
Mně se kniha velmi líbila - naprosto originální, nezvyklé téma - určitě si ji člověk zapamatuje. Sice morbidní, ale nutící čtenáře k zamyšlení nad tím, proč do toho vlastně chodci jdou, co lidi vede k podobným činům.
Kniha mě bohužel moc nezaujala. A to ani příběhem, ani stylem psaní. Povídka Vraždy v lomu byla ze všech čtyř povídek určitě nejzajímavější, v tom souhlasím s ostatními čtenáři. Zato při čtení poslední povídky jsem si připadala trochu jako v psychedelickém snu. Chápu, že snahou autorky bylo, aby dialog poručíka Ryšky a druhé postavy, nevedl k odhalení pointy, protože tu chtěla autorka odhalit až na úplném konci povídky. Ale že díky tomu bude jejich rozhovor připomínat debatu dvou choromyslných jedinců, kteří jsou ještě navíc pod vlivem jakési dosud neregistrované opojné látky, to na mě byla příliš silná káva. Ale i přes své spíš negativní hodnocení si hodlám další knížky p. Legátové přečíst a těším se, že jim udělím určitě lepší hodnocení.
Historie Tudorovců, zejména vztahy Jindřicha VIII., mě už několik let zajímají, proto jsem se pustila i do této knížky. A nebyla jsem zklamaná. Bylo to moc příjemné a současně i napínavé čtení, stránky mizely jedna za druhou. Moc se mně líbily rodokmeny v úvodu knihy - pořád jsem se k nim vracela a "študovala", o kom konkrétním si v knížce právě čtu. Další věc, kterou oceňuji, je to, že autorka se snažila o věrný popis historických událostí a snažila se dle svých slov vyhýbat fikci. I když už mám o Anně Boleynové a tudorovském období dost knih načtených, dozvěděla jsem se z knížky spoustu věcí, které pro mě byly zajímavou novinkou (např. podrobnosti o tehdejší módě, zvyklostech v chování u dvora,...).
Knížku jsem přečetla celou, ale musela jsem se k tomu trochu nutit, hrozilo, že ji nedočtu. Byla to docela dřina, knížka je velice obsáhlá, ale jako obdivovatelka filmů a herců 30. a 40. let 20. století, jsem se zařekla, že to zvládnu. Knížku tvoří souhrn dobových faktů o paní Baarové. Tím kniha ztrácí na čtivosti a získává na hutnosti. Autor na to však sám upozorňuje, čtenář by tedy neměl očekávat příběh (rozhodně se ho ani nedočká). V tomto je ta zásadní odlišnost oproti jiným knihám, které život paní Baarové mapují. Mně tento styl získávání informací o oblíbených hercích příliš nevyhovuje, preferuju románový charakter, navíc mě v knížce neupoutalo nic, co bych o Lídě Baarové nevěděla z jiných knih či filmů.
Povídky se mně moc líbily - ryzí, skutečné z tehdejšího života. Některé poeticky milé, jiné smutně kruté nebo naopak furiantsky veselé. Psané krásným jazykem se spoustou libozvučných obratů.
Knížka se mně docela líbila, byla čtivá a dobře odsýpala. Nepůsobila na mě ale moc věrohodným dojmem, vyvolávala ve mně hodně otázek a pochybností o tom, zda by se to tak opravdu mohlo stát. Mnohdy jsem tomu prostě nevěřila, hodně situací mně přišlo dost nepravděpodobných. Ale početla jsem si příjemně, bylo to napínavé. Neobvyklé a zajímavé téma tornád mě zaujalo - dozvěděla jsem se o tornádech a s nimi souvisejících záležitostech nové informace. Jako řádná středoevropanka jsem toho o tornádech moc nevěděla, protože jsem je znala jen z emérických filmů.
Povídky z úplně jiné kultury, než na kterou jsme jako středoevropané zvyklí. Oddychové čtení, které mi umožnilo přenést se na chvíli do jiného světa a připomenout si relativnost našeho světa - věci, kterými se zabývám, problémy, které řeším, by mohly být na druhém konci světa naprostou malicherností a opačně. Určitě zajímavé čtení.
Příjemné čtení, nedosahuje však takových kvalit jako další knížky autorky, je znát, že se jedná o prvotinu, na které se autorka teprve "učí". Místy je kniha příliš rozvláčná a zavání nudou, celkově je to však milý a příjemně čtivý příběh dokumentující tehdejší dobu. Vracet už se k ní určitě nebudu, ale jsem ráda, že jsem ji přečetla.
Knížku jsem přečetla na dovolené jako příjemné letní čtení, ale nic víc ve mně nezanechala. Děj to téměř nemělo, občas to bylo zdlouhavé, konec byl příliš průhledný a americky sladký (pořád jsem doufala, že to přece celé nedopadne tak, jak se to rýsuje, že třeba ještě něco přijde a ono nic nepřišlo). Musím ale uznat, že knížka byla čtivá, četla se lehce a příjemně a rychle ubývala.
Knížka se mně hodně líbila - bylo to čtivé, napínavé, zajímavé a moderní téma.
Knížka byla čtivá, měla spád, jednalo se o typickou knihu z tvorby V. Javořické. Zlo bylo potrestáno a dobro nakonec našlo také svoji odměnu - štěstí a lásku.
Knížka se mi moc líbila, autorka nešetřila ironií, sarkasmem, což románu jistě prospělo - některé pasáže byly opravdu velmi vtipné a čtenář se bavil. Román je velmi obsáhlý a čtenář se tedy pěkně sžije s hrdiny. Nelíbil se mi jen autorčin doslov o její nadaci a nakladateli.
Pěkná kniha, hlavním motivem je zde víra Aninky v Boha, její věrnost, trpělivost, počestnost, dobrota, a to, že svého muže nakonec také přivede na dobrou cestu. Žena má být čistou nebeskou krůpějí, která může osvěžovat a obohacovat život muže :-).
Knížka se mi velmi líbila, byla velmi zapeklitá a překvapivá. Oproti Sběrateli kostí postrádala nechutnost a drsnost. Skvělé byly popisy práce Kathryn Danceové - vysvětlení, jak se lidé tváří a chovají při lži.
knížka mi připadala příliš zdlouhavá, zejména první polovina. Z Jamesových knih pro mě byla nejslabší. Zápletka byla mnohdy až překombinovaná. Kniha spekuluje o nebezpečích kryonismu a přílišného rozšíření užívání počítačů v životě.
Kniha Vzdor se mně líbila o chloupek (hvězdičku) víc nežli první díl Dech. Místy dokonce i nabírala spád, stávala se napínavou a nutila mě přečíst si ještě jednu kapitolku. A ještě jednu... A ještě...
I přesto ji ale řadím k tomu slabšímu, co jsem četla. Vracet se k ní nebudu a neplánuju ani četbu jiných knížek této autorky.