Gordonlord komentáře u knih

Tuhle Conanovku jsem si vybral primárně kvůli vysokému hodnocení čtenářů a pochvalných komentářů. V záplavě příběhů o Cimmerském barbarovi, které sotva kdy překročí práh podprůměru (pokud je ovšem nepíše zrovna Howard), je kvalita vzácností, tak jsem měl velká očekávání.

A jsem rád, že byla naplněna. Čtenáři mají se svým hodnocením pravdu a já se přidávám do klubu oslavovatelů.

John Maddox Roberts píše velmi podrobným a popisným stylem. Má promyšlený každý detail, zachází velmi často i do maličkostí, co se historie, světa, pozadí postav a jemnůstek v jejich jednání týče, ale nikdy ne zbytečných. Netvoří vatu, ale detaily a popisnosti oživují příběh, nebo obarvují a prohlubují charaktery hlavních postav, či přímo vtahují čtenáře více do děje a pomáhají knize působit vážně skutečně a sugestivně. Takhle se správně pracuje s popisností, super !

Díky velkému množství detailů tedy vše dýchá pohlcující a v rámci žánru uvěřitelnou a poutavou atmosférou, ale ta samotná by nestačila. Autor tedy na své čtenáře hází jeden háček za druhým, v podobě tajností hlavních postav, nevyjasněných mystérií, vyhrocených vztahů a nebezpečných tajemství, na jejichž rozuzlení se fakt těšíte.

Podle tohohle všeho by to mělo vypadat, že se děj povleče jak smrad, ale John tyhle ctnostné prvky dokázal namíchat tak šikovně, že rychlý spád knihy nezbrzdí.

Jediná slabina byl snad téměř závěr knihy, kde mě velká část závěrečné bitvy moc nebavila a potom úplný konec, který byl možná vzhledem k epicky propracovanému zbytku knihy až neepicky rychle useknutý.

1 05.02.2021

Je to zvláštní situace.

Conan a svatyně démonů má naprosto všechno, co od staromilské, tradiční akční fantasy čekám. Spousta klišé, démonů, čarodějů, krasotinek a heroické akce (i když té tu vlastně bylo pomálu). Ještě ke všemu tu byly i docela zajímavé postavy - samozřejmě správně šablonovitého charakteru - zapletené do klasického funkčního dějového oblouku, poplatnému žánru. Takže by se mi to vlastně mělo moc moc líbit, protože tohle je přesně to, co miluju.

Jenže nelíbilo. Já nějak ani nedokážu popsat proč, prostě mě to vůbec nebavilo číst, nevtáhlo mě to do děje a nezajímalo mě to i přesto, že jsem si připomínal, že tohle je přece přesně to, co mám nejraději...ale prostě ne. Nefungovalo to.

Červenák mi to to asi nedokáže podat. Tohle je druhá šance, kterou jsem mu v rámci Conanova universa dal a opět mě zklamal. I když tentokrát ne tolik jako u Conana a dvanácti bran pekla. Zvláštní, že jeho Tollrander je pro mě jedna z TOP knih vůbec.

Navíc - jako Conanovka to bylo hrozné. Celkový charakter a chování hlavního hrdiny je mimo mísu a atmosféra jako si to žádá tu není vůbec.

Jako klasické akční Sword and Sorcery by to ještě bylo pro mě pocitově obstojné a technicky i obsahově žánrově odvedené do detailu a špičkové. Asi by tomu prospělo prostě hrdinu pojmenovat jinak a možná bych přihodil jednu hvězdičku. A možná taky ne.

Pořád je ve mě pocit nepochopení a rozčarování. Dostal jsem přesně to, co mám na fantasy žánru snad nejraději, ale přijde mi, že se to hrozně, hrozně nepovedlo.

1 03.02.2021

Leonard Medek má bonusové body za částečné podchycení Howardovy atmosféry, především co se lehké obskurnosti některých mystických prvků týče.

Jeho příběhy jsou promyšlené a naplněné spoustou všeho. Což začíná jako klad, ale tahle dvousečná zbraň se, alespoň v mých očích, velmi často obrací v Leonardův neprospěch. Například hned druhá povídka je tolik zaflákaná postavami a mini-dějovými linkami, že jsem se v tom trochu zamotal. Očekávaje přímočarou Conanovskou řezničinu, dostal jsem zamotanec téměř ála Hercule Poirót, kde kde konci povídky moc nezbývalo místo na úspěšné zůročení všech Leonardových nápadů a hodně všeho v tomhle případě i vola utahalo a trochu se to rozpadlo.

Každopádně nápady tady jsou, Leonard si dal záležet. Na druhou stranu, nějak mě jeho styl psaní neuchvátil. Pořád mi z řádků sklouzávali oči bez zájmu a hlava utíkala k jiným myšlenkám, než k ději. Sem tam jsem v jeho stylu psaní byl lehce zmaten, co se vlastně děje a musel jsem určité pasáže číst dvakrát.

Zajimavostí je, že téměř všemi čtyřmi povídkami se prolíná přítomnost postavy básníka Yasíra a Slepé vědmy. Hezký nápad.

I tak docela solidní a rozhodně stále obstojná zábava, pokud už máte lepší Conanovské příběhy přečtené.

1 28.01.2021

Kniha, která přesně splnuje veškerá očekávaní, která může člověk mít od Conana, psaného jiným autorem než je duchovní otec Howard.

Ona nezaměnitelná aura zde samozřejmě není, ale je nahrazena příjemným, rychlým a čtivým stylem, kterému nechybí nic, co od béčkového fantasy tohoto střihu očekáváte - jednoduchý a velmi rychlý a zároveň přehledný styl vyprávění, fůra zajímavých nápadů - ať už se jedná o kmen prvních lidí, hostinu u mořské vládkyně, stříbrném meči schopném zlomit zlé kouzlo, v sochy proměněné otroky na dálku ovládané zlým čarodějem a další skvělé bonbonky, které jasně ukazují, že autora to psát bavilo a věděl, že píše béčko, které má především bavit.

Chybí mi zde sice jiskra něčeho vyjímečného, kvuli které jsem si byl téměř jist, že dám knize 3 hvězdy, ale přes noc to ve mě uzrálo. Kniha má vážně vše, co od Conanova příběhu očekávám. Navíc je krátká, rychlá, vaty-prostá a baví. Solidní práce!

1 24.01.2021

Zlí elfí lordi zotročují celý svět svojí mocnou magií. Bylo dáno proroctví, že se jednoho dne zrodí míšenka, jenž se stane jejich zkázou. Moc hezká premisa na správné béčkové fantasy !

Kniha je zvláštně rozvrstvena. Hrdinkou první třetiny knihy je dračice Alara, prostřednictvím níž se seznamujeme se světem, mocenským rozložením, kulturou a vztahy mezi rasami. Celá tato třetina je hrozně pomalá, rozvláčná, nic se v ní neděje a navíc je hrozně zmatečně napsaná. Chvíli autorka přeskakuje do minulosti, pak zase do budoucnosti a obě časové linky od sebe nejsou nijak zřetelně odděleny, takže se čtenář po chvíli ztráci nejen v tom, jestli je to, co zrovna čte přítomnost, nebo minulost, ale i v tom, z čího pohledu je děj zrovna vyprávěn. Zmatek, nuda, roztahanost.

Až ve druhé třetině knihy se teprve narodí "hlavní hrdinka" jménem Shana, jenž se má stát onou proroctvím předpovězenou zhoubou zlých elfích lordů. Sledujeme její dospívání v dračím společenství, kde jako jediná míšenka mezi draky musí snášet šikanu a tyranii, ale nachází i první přátelství.
Kniha se zde konečně trochu rozjíždí. Poprvé konečně můžeme číst přímou řeč, dialogy mezi postavami, všechno je na rozdíl od suchopárné a seznamovací první třetiny daleko živější. Děj ubíhá, i když stále rozvláčně, pomalu, s popisným charakterem a detailním vyprávěním. Shana putuje světem, zažívá různá dobrodružství, během nichž se z ní ovšem nestává žádná zhouba. Shana neustále jen fňuká a nechá se někým zotročovat a nebo zachraňovat.

V poslední třetině knihy ovšem i ona ustupuje do pozadí a hlavními hrdiny se stávají Valyn a Mero. Děj začíná ukrutně rychle akcelerovat, spousta postav, jejichž osudy, pozadí a charakter nám byly detailně a rozvláčně přibližovány, už nemají žádné místo, jsou sotva zmíněny a všechno je odbyto ukrutně rychle, jako kdyby si autorka najednou uvědomila, že má k dispozici vlastně jen omezené množství stran, které může popsat a byla donucena všechno hrozně rychle ukončit. Velké příprava na finální bitvu vyzní strašně zbytečně, protože je celé finále hrozně násilně dotlačeno k WTF vyústění, aby se honem honem mohlo celé uzavřít bez velkých ceremonií během asi dvou stránek.

Jinak kladem knihy pro mě je, že má onu devadesátkovou, hrozně nemoderní, obstarožní a syrovou fantasy poetiku, jenž je poplatná své době, má svoje krásné naivní kouzlo a já pro ní mám velkou slabost. Této stylistice odpovídá i barevná, krásně malovaná klasická fantasy obálka, která mě ke knize připoutala od samého začátku. Tenhle styl malby miluji.

Suma sumárum, byly zde dobré momenty, mělo to celkově potenciál, ale čiší z toho šílený amatérismus, který vyústil ve zmatený a dramaticky nevygradovaný scénář, který postrádá logickou příběhovou osu, stejně jako chování a dialogy postav občas postrádají logické chování.

1 21.01.2021

Vášniví hráči Dračího Doupěte se rozhodli, že stvoří podobnou hru na hrdiny a napíšou knihu z jejího světa, v níž budou sami zároveň hlavními hrdiny.

Prolíná se tak zde náš reálný svět, ve kterém spisovatel i my žijeme, s oním vymyšleným.

Autor se zde snaží o příběh plný originality, zajímavých magických prvků prolínající různé reality a o spoustu epických zvratů. Ale nemá na to ani vzdáleně.

Výsledkem je nesmírně dementní spatlanina plná abstraktních hovadin, postrádající logiku, v které se ani prase nevyzná. Příběh je hrozně zmatečný, nezajímavý a očividně improvizovaný za běhu, bez špetky nějaké promyšlenosti.

Dějové twisty vůbec nedávají smysl a všechno se děje jen proto, že autor zrovna chce, aby se to stalo. V realitách a různých světech tu panuje naprostý bordel.

Postavy jsou tupé a hloupé.

Naprosto se to nepovedlo.

Tahle útlá fantasy knížečka mi díky svému kraťoučkému rozsahu a ve spojitosti se svojí obálkou na první pohled evokovala přímočarou, zábavnou akční fantasy jízdu ve velmi klišovitém stylu ála Barbar Conan.

Realita ovšem byla trochu jiná.

Zápletka byla poměrně neotřelá a docela zajímavá. V úvodu se čtenář dozví, že Magira je smyšlený svět (něco na způsob Dragonlance či Forgotten Realms), ve kterém se odehrávají různá dobrodružství, hratelná přesně ve stylu Dračího Doupětě a jehož spoluautor - pocházející z našeho reálného světa - zároveň vystupuje jako jedna postava z této knihy. Tato postava v knize si je rovněž vědoma, že svět Magiry je pro ní něco jako sen. Realita v tomto příběhu je stvořena jeho fantazií. A to, co nepromyslel, v tomto světě neexistuje do té doby, než to vymyslí. Postavy v knize si navíc nepamatují nic z doby předtím, než Magiru vymyslel. a Sám autor může díky portálům ve svatyních cestovat mezi Magirou a naším světem.

Docela haluz, ale zajímavé a vcelku poutavé i přesto, že prolínání našeho reálného světa a toho vymyšleného ve fantasy příbězích nesnáším.

Když to tak vezmu, tuhle knihu jsem rozečetl díky své touze po totální neoriginalitě, při hledání jednoduchého, rychlého a naprosto klišovitého příběhu ve stylu čistokrevné fantasy. Ale jak vidno, klišé - paradoxně přes svoji podstatu - je strašně těžké nalézt a nepovedlo se mi to ani v tomto případě. Místo toho jsem dostal haluzní zápletku, minimum akce, chvílemi nelogický děj, zmatený styl vyprávění, ve kterém se člověk často ztrácí a žádný kloudný a zajímavý příběh.

Docela zmaštěné a nezvládnuté béčko, avšak s hodně zajímavou premisou a postavami, jejichž další osud mě lehce zajímá...

1 07.01.2021

Prázdné nic.

Občas se nějaký minoritní posun v ději uskuteční, ale v tom balastu nekonečných popisů zbytečností, podružností a tvaru suknic se úplně ztratí to, co se vlastně děje. Navíc bezpředmětné kraviny Jordan opět rozepisuje na desítky stran a zásadní posuny v ději (hodně silný výraz pro ty maličkosti, které se zde stanou) si musí čtenář kolikrát skoro domýšlet. Často mi z textu nebylo vůbec jasné, co se vlastně děje, co se stalo a nebo kdo konkrétně má zrovna přímou řeč.

Moji pozornost upoutala až jedna pasáž v dějové lince s Perrinem, kdy navštívili podezřelou vesnici, kvůli doplnění zásob pro armádu. Autor nám stále předhazoval, jak je tam něco špatně, jak se tam něco záhadného děje a dokonce se mu na pár stran povedlo vzbudit jisté obskurní, strašidelné pnutí. Bravo. Škoda, že se na to vzápětí vykašlal a celá tahle mini zápletka vyšuměla do ztracena jako vlhkej pšouk jen proto, aby se zase mohl věnovat uhlazování suknic, tahání copů a stostránkovým statím o tom, jak se vedlejší postavy tvářili a co si mysleli o barvě krajek na Randově sukni a podobným nesmyslům.

Matova linka mě místy bavila, jeho budování vztahu s Dcerou devíti měsíců bylo zajímavé, i když i tahle ženská postava se chovala naprosto stejně otravně a arogantně jako úplně všechny ostatní ženské postavy v téhle sérii.

Byl jsem vcelku odhodlaný dát téhle knize jednu hvězdičku, už jen proto, že jsem si zde našel alespoň několik míst, které nebyly naprosto tragické a otřesně nudné, ale po spravedlivém zhodnocením celku si ji nezaslouží. I těch několik málo zajímavých pasáží bylo zničeno matoucí fůrou prázdné vaty a vypravěčskou neschopností.

Zdůrazňuji to často. Jordan na mě ve své podstatě nepůsobí jako patlal a že se mu může něco podařit, dokázal v druhém díle Kola Času, rovněž zbytek série by mohl být zkousnutelně průměrná zábava s osvěžujícími a v té době originálními prvky. Stačilo, aby ho nějaký dobrý spisovatel vedl za ruku. A hlavně aby editor odvedl svoji práci, alespoň 70% odpadního obsahu ze všech knih vyházel a zbytek nechal Jordana znovu přepsat tak, aby z toho byl plynulý, vyvážený, kompaktní příběh, kterému nechybí základy solidního vypravěčství. Takhle místo toho obětoval bezmála dvacet let, jen aby po sobě zanechal nedokončený paskvil.

Je mi ho vážně líto a moc si přeji, aby poslední kniha, kterou napsal před svoji smrtí a do které se nyní pouštím, byla lepší a alespoň trochu smazala ten dojem, který z Kola Času zatím mám.

Křižovatka Soumraku je obecně i velkými zastánci téhle série považována za nejslabší díl. Tady se ale Jordana musím zastat. Nepřijde mi to totiž sice o nic lepší, než všechno od třetího dílu výše, ale taky o nic horší. Dokonce mne tu bavilo i v moři nudné nicoty ukrytých několik fragmentů Matovy dějové linky, kterak se snažil před Seanchany z města propašovat zajaté Aes sedai. A rovněž Faile, kující plán na útěk ze Shiadského zajetí mě téměř upoutala. Obojí bylo každopádně opět bez napětí a jakékoliv jiskry.

Pro mě ale tentokrát o chlup lepší odpad.

Další nekonečné "kde nic tu nic", mapující stále více zpomalující, už tak extrémně šnečí - tempo vyprávění. Byl jsem zvědav na slibované velké finále v podobě Randova očišťování Saidínu. Nebo Saidaru, nebo jak se ta blbost jmenuje.

Dočkal jsem se nekonečného popisu proplétání magie, které mě nezajímalo. Originální pojetí magie už RJ představil a babrat se v tom donekonečna dál, bez dějového opodstatnění, mě netankuje.

Zaprodanci a temní druzi se k Randovi v tento okamžik stahovali jak mouchy na žárovku a sestry Aes Sedail a další měly za úkol Randa během čarování chránit. Nějak jsem se ve zmatečném popisu ztrácel v tom, kdo co dělá, kdo kam jde, kdo koho kde viděl a kdo co udělal a nezaznamenal jsem žádný konflikt, žádné boj, vlastně ani žádné nebezpečí, jen aby mě náhle věta "Zaprodanci byli všichni rozprášení" totálně uzemnila. To, že RJ nemá smysl pro napětí, drama, plynulost příběhu, gradaci děje, ani konflikty je jasné každému, kdo na Kolo Času jen sáhl, ale že velké finále smete ze stolu zcela bez zájmu jak včerejší smetí, jsem nečekal ani já.

Už jsem se dostal do bodu, kdy mě u téhle série přestává držet i mé zvrácené "guilty pleasure", kdy se chytám za hlavu nad tím, jak moc je to špatné a nevěřícně kroutím hlavou nad tím, že to Jordan fakt myslí vážně. Spíš se v tomhle ohledu poslední dobou držím za hlavu u každé věty, kterou přečtu. A to už je nějaká spousta ukroucených a chytnutých hlav !

Pro mě je to největší čtenářský očistec, největší výzva prokousat se něčím, co se fakt nedá. Už tady ani nepoznávám slabý záchvěv potenciálu, který kdysi vybublal na povrch ve skvěle vypointované druhé části druhého dílu ságy. A jen čekám na Sandersonův zásah a doufám, že z tohohle bahna ještě ke konci zvládne udělat dobrý příběh.

Jsem rád, že po několika předchozích, vyloženě marných dílech bez špetky nápadu či dramatu, mohu Kolo Času zase trochu pochválit. Protože jestli tu někdo četl moje minulé komentáře, jistě musí nabýt dojmu, že jsem zamindrákovaný blb, který si svoje komplexy léčí urážením "velkého génia", který stvořil největší ságu epické "High fantasy" všech dob. Avšak můj názor na to, jaké kvality v Jordanovi dřímají a jak tyto kvality pohřbil až na dno odpadní mísy, jsem už mnohokrát rozebral v komentářích na předchozí částí téhle telenovely pro fantasy čtenáře.

Sám před sebou už si připadám blbě, že téhle sérii věnuji tolik času, ale velká čtenářská zkušenost, kterou tato lopota přináší, osobní výzva i vědomí, že v RJ-ovi ten potenciál (byť zásadními chybami utlučený a zabitý) třímá a v neposlední řadě moje natěšenost na poslední díly ságy, které napsal skutečný mistr high fantasy Brandon Sanderson, mi dávají sílu pokračovat ve čtení a také mi dávají důvod věřit, že to není zabitý čas. A jsem tudíž vážně rád, že mohu aspoň něco jednou taky vyzdvihnout.

Zhruba od poloviny totoho dílu totiž Jordan zcela magicky opustil svoji nutkavou potřebu seznamovat čtenáře s barvou a počtem mraků na nebi, výškou a šířkou skleniček na stole a historií tkalcovských technik, z nichž jsou utkané suknice vedlejších postav a začal psát trochu k věci.

Aby nedošlo k omylu - děj se samozřejmě skoro vůbec nikam neposune, to by čtenář asi chtěl moc, nicméně stojaté vody přešlapování na místě aspoň dostaly věcný popis a některé dialogy a pasáže měly sílu a mezi určitými postavami se v zajímavé rovině objevil i prvek konfliktu, který díky vynechání vatových pasáží a opuštění bezpečné zóny hašteřivého naturelu, kdy o nic nejde, získal lesk určitého napětí a dokázal upoutat moji pozornost tím stylem, že mě to i bavilo číst.

Tohle jsem zaznamenal poprvé během Egwainina jednání s armádou, jenž ji zastoupila cestu na tažení do Tar Valonu a poté to vydrželo až do konce knihy.

Sice se celkem nic moc k lepšímu nezměnilo, ale vyhodit značnou porci vaty prospělo čtivosti, plynulosti a celkovému dojmu ze stále ospalé telenovely.

1 04.12.2020

Zbytečná a vyloženě špatná kniha.

Jordan likviduje svůj velký potenciál tím, že vystavuje svoje spisovatelské nedostatky na odiv a používá je jako výhradní náplň knihy.

Celé to začíná snad stostránkovým opisem závěrečné bitvy z minulé knihy, která byla nehorázně zkratkovitě popsaná a odfláknutá. Zde je sledována očima vedlejších postav. Jejich point of view ovšem nic nepřidává, děj nijak neosvětluje, a postavy ani příběh nikam neposunuje. Jen přešlapuje na místě ve formě úvah, bitevních pokřiků a pocitů postav, které byly v minulých knihách už milionkráte popsány.

A takhle je to vlastně s celou knihou. Zatuchlé stojaté vody, kde se děj nikam nehne, charaktery postav se také nikam nehnou - navíc jediný charakterový vývoj tady vlastně probíhá tak, že namyšlené postavy jsou pokornější, ale stále namyšlené, a ty, co získaly moc, postupně propadají šílenství z tlaku zodpovědnosti a moci. Prostě začátečnický přístup k psychologii postav. A bohužel již dříve popsaný.

Nemám zatím co dodat. Vyloženě špatné čtení, podle všech objektivních kritérií.

Konečně se alespoň pár dlouho očekávaných vztahových střetů vyhrotilo a přestalo se jen chodit kolem horké kaše. Jordan si sice dává na psychologii postav záležet, ale často jeho snaha vyznívá dětinsky a hloupě a tak mi to přišlo i tentokrát. Jako kdyby se o popis myšlenkových pochodů psychologie ženských postav pokoušel desetiletý kluk. Každopádně cením, že se něco dělo.

Rovněž ke konci, kdy mělo dojít ke střetu Randa s Aes Sedai, ve finálním rozhodnutí, kdo tady bude poslouchat koho, mě autor donutil opravdu nesnášet stranu Aes Sedai a fandit Randovi, aby jim konečně zatnul tipec. Tohle nečekané probuzení emocí, v mé letargií a nelidskou nudou umučené duši, ztýrané čtením téhle soap-opery, musím také kladně ocenit.

Uvědomuji si, že některá místa v téhle knize jsem si užil hlavně díky nově osvojené schopnosti přeskakovat odstavce, ba dokonce někdy i celé strany, kde po zběžném prolétnutí očima zahlédnu slova jako "Suknice", "popotahovat", "Krajina", "cop", "šaty", "oblékala", nebo kde zahlédnu jakýkoliv náznak popisu města, krajiny a podobných hovadin, které můžou působit jako výborný popisný doplněk příběhu, kdyby se ho ujal soudný spisovatel, který umí poměr akce, děje a epičnosti vyvážit, a ne grafomanské hovado Jordanova kalibru.

Pokud bych tuto schopnost ve svém nitru neobjevil, tak bych si finále nejenom ani trochu neužil - a to již kvůli Jordanově výše zmíněné neschopnosti vyvážit jednotlivé prvky výstavby příběhu do stravitelné podoby - ale nejspíš bych už definitivně zemřel na únavu mozkových blan, následkem čtení telenovely pro fanoušky fantasy, unavené životem.

I přesto - ty klady jsem si zde tentokrát našel a jsem za ně rád.

1 27.11.2020

Další nic.

Děj se posune dopředu asi ve dvou případech o nepatrný a jasně předem předvídatelný krůček. Jinak nikde nic. Vážně. Průměrný ukecaný spisovatel by poměrně rozmáchlou a popisnou formou dokázal vměstnat relevantní děj tohoto dílu do třiceti stránek. Jordan k tomu těch stran potřeboval téměř 400.

Zbytek je neuvěřitelně nezáživná vata, která je objektivně naprosto k ničemu a jen omílá již předtím mnohokráte vyřčené.

Už je cítit, jak se Jordanovi všechno trochu rozpadá pod rukama. Nelogické posuny v ději, které prakticky nemají smysl a existují jen proto, aby měl své postavy tam, kde je mít potřebuje, působí fakt jako pěst na oko. Pokud už někdo dělá "high fantasy" a hraje si na komplexní a vyšší spisovatelské umění, tak by se tomuhle měl vyhnout v první řadě.

Stejně tak by roztahanost a pomalé tempo měly sloužit účelu, obohacení postav a košatosti podstatného děje a ne jen popisovat barvy suknic a opakovat nesmysly o tom, jak jsou muži hloupí a neschopní a jak se ženy tahají za cop a urovnávají si suknice.

Přesto všechno jsem přesvědčen, že Jordan se snaží, má v hlavě velký klišovitý příběh s originálními prvky, ale není prostě celkově moc dobrý spisovatel, nedokáže tuhle obří loď kočírovat a neumí ani vystavět solidní drama, což se tentokrát projevilo v závěru knihy, kde mě nejdříve překvapil tím, že se skutečně něco začalo dít a některé díly mozaiky do sebe hezky zapadly, aby mě vzápětí unudil neschopností vybudovat napětí (jako vždy) a celé finále tak utopil ve své vypravěčské rozcouranosti. A jako třešnička na dortu je, že závěrečné "nesmírně nebezpečné záporáky s tisíciletými zkušenstmi a ohromně silnou magií" sejmuli dva puberťáci, aniž by na straně dobra vznikly byť jen minimální ztráty, protože snad každá z 5 897mi hlavních postav to přežila. Díky tomu nemám vůbec pocit, že v tom příběhu o něco jde.

Takže suma sumárum, Jordan se pořád snaží budovat velké věci, v několika jednotlivostech, hlavně v rovině originálních prvků a klasické příběhové linky se mu to relativně daří, avšak celek se mu rozpadá pod rukama jedním dílem díky jeho neschopnosti zvládnout velký děj a druhým dílem vinou jeho grafomanské posedlosti písmenky.

1 13.11.2020

Telenovela pokračuje.

Odpad opět dát nemůžu, protože klady, kterými je (tunami vaty zasypaný) poutavý příběh a (vcelku bezůčelně) do detailu propracovaný svět se svými rasami, kulturami, zvyky a všemi libůstkami, jsou přece jenom pořád nějaké hodnoty. Nehledě na to, že pár postav - do hloubky opět propracovaných (i když pořád dětinsky hloupě napsaných), zde prožívá jakýsi vývoj.

Dokonce se zde občas něco i stalo, a když jsem hodně zpomalil veškeré životní funkce a rezignoval na život, tak mě to docela i bavilo. I přes palčivou nutnost dát to celé editorovi a nechat ho vyškrtat 90% textu.

Jinak je to samozřejmě bezbřehá a utahaná nuda. Jordan se opět (ve stylu Tolkiena) vyhýbá konfrontacím, budování napětí a popisu akčních situací a raději nám na rozloze 10-ti stran povypráví o tom, jak moc hezkou kraječku na suknici má Nyneiva.

1 11.11.2020

Měl jsem připraveno, jak to tady shrnu, vypíchnu klady i zápory tohoto dílu, ale ... prostě nějak nevím, jak bych hodnotil 4 897. díl seriálu Ulice a stejně tak netuším, jak ohodnotit první díl pátého dílu Kola Času, kde se toho stalo ještě méně, než v jediném dílu výše zmíněné telenovely.

Nevím, proč to vlastně čtu. Možná je to nějaký osobní "challenge" mé trpělivosti, nebo můj sklon dokončovat načaté věci, možná je v tom i trochu sebemrskačstí, jehož původ by měl odhalit spíše psycholog a nebo vědomí, že konec druhého dílu se povedl, Jordan měl ve své hlavě to dětsky naivní jednoduché klišé, prošpikované poutavými a na svoji dobu originálními nápady, dobře promyšlené a já doufám, že ona promyšlenost se opět za pár dílů vynoří na povrch a já budu jen žasnout, že vlastně ten kýbl nudy k něčemu vedl. Uvidíme...

1 08.11.2020

Pročetl jsem si hodnocení k souhrnnému vydání všech tří částí čtvrtého dílu a musím uznat, že jsem buď idiot, který není schopen pochopit kvality této knihy, a nebo třetí část přinese zůčtování a šťavnaté plody a dá této prázdné nudě konečně nějaký smysl. A nebo je tady ještě třetí (napříč kulturním spektrem velmi využívaná varianta) - a to nadhodnocování braku fanoušky jen proto, že celé roky se zvyklo považovat sérii za kvalitní klasiku. A zvyk podepřený všudypřítomnou chválou je přece zákon, o němž nepochybujeme, ne ?)

Když to shrnu, tenhle díl je možné úplně celý přeskočit a čtenář nepřijde v ději a základním příběhu vůbec o nic. Sice se zde nějaké drobné vedlejší linky dostanou o dětský krůček dále, ale v celkovém příběhu se kupředu nepohne vůbec nic.

"Stín se šíří 2" byl pro mne jen nekonečně grafomansky natahovanou vatou. Nemám nic proti pomalu vyprávěným příběhům, kde se nelétá z akce do akce. Ale pomalé tempo vyprávění je třeba podepřít kvalitním propracováním detailních charakterů postav, rafinovaným zamotáváním děje a vymýšlením celkové plastičnosti a propracovanosti celého příběhu. Proto zde nenacházím pro rozvleklost děje žádnou omluvu. Tady se totiž stále jedná jen o přímočaré, většinou dětsky naivní, klišovité fantasy, motající se v kruhu ubíjející vaty, vyprávěné snad ještě pomalejším tempem, než byly předchozí díly. A ty byly také dost ubíjející.

V rámci kontextu by to bylo celé asi o něco lepší, protože je evidentní, že Jordan rozehrává velký příběh, kterému dává dost péče (což dokázal v několika minulých svazcích) a postavy celkově jsou zapamatovatelné a ve své podstatě, naivní dětskou optikou, sympatické.

Ale protože u nás druhý díl čtvrtého dílu (Uf, už jen tohle zní fakt strašně) vyšel samostatně, nebudu ho hodnotit v kontextu celé trilogie, potažmo série, ale samostatně. A jako samostatný díl je tak reálně na jednu hvězdičku z pěti.

1 29.10.2020

Petr Janda se svojí knihou k padesátinám Olympicu tak trochu už v roce 2012 předběhl současný trend ve vydávání knižních biografií. Tento trend spočívá v tom, že vydáme knihu, která má ideálně nádherně zpracovanou obálku, luxusní vydání a nějaké to pozlátko k tomu, je předražená jako prase a její informační hodnota je nevalná, protože většinu obsahu - rozprostřeného na kvalitním lesklém a tvrdém papíře - obstarávají pouze nekonečná kvanta fotografií - a to často nekvalitních, rozostřených a zrnitých, na úkor textu. Takže za těžké prachy dostanete jen to, co si můžete zadara vygooglit na netu. Ideální nová móda jak z fandů vytáhnout prachy.

Kniha k Olympickým padesátinám má k tomuto hodně nakročeno, ale naštěstí do této nešťastné kategorie ještě plnou vahou nespadá. Fotografií je zde sice habaděj, tvrdý lesklý papír je přítomen, ale naštěstí je to stále ještě ve snesitelném poměru s textem, který obstarává samotný frontman kapely Petr Janda, čímž je zaručen určitý kredit solidního počtení.

Nicméně - pokud jste již četli Jandovu biografii, vydanou dříve - která za menší peníze obsahuje mnohem více textu a nesrovnatelně obsáhlejší množství informací, tak vám tahle knížka asi nic moc nového nedá. To, co již bylo řečeno a hezky shrnuto dříve, je zde pouze zkratkovitě vylíčeno. Ale v případě, že jste zarytými fanoušky kapely, kteří od ní musí mít opravdu vše, tak asi vedle nesáhnete, protože zpracování knihy je po grafické stránce luxusní a ve sbírce bude hezky vypadat.

1 27.10.2020

Převlečená žena Robert Jordan opět natřásá sukně, plete culíčky a řeší jak jsou ti chlapi nemožní, na ploše svoji velikostí srovnatelné s Otovým slovníkem naučným.

Pokud si člověk odmyslí, že zde nejde o pletichaření obchodních rivalů a Esmeralda si nechce vzít krasavce Chosého Armanda, tak je tenhle díl vlastně 3 589. částí libovolné telenovely, ovšem s fantasy kabátkem, kde se pletichaří proti "Stínu" a Elain si chce vzít Chosého...eh..tedy Draka Znovuzrozeného - Randa.

Děj se neposune vcelku nikam, nic se zde nestane, ale dívčích tlachů, rozjímání a uvažování zde dostaneme hodně.

Marné to úplně není, protože pokud si zpomalíte tep, snížíte rychlost mozkových obrátek tak o 75% a vezmete si dva měsíce dovolené, abyste na to měli alespoň chvíli klidu a přečtete alespoň několik knih za sebou, tak ono to někam směřuje, postavy se vyvíjí a děj má zajímavou atmosféru a hlavně směr. I vedlejší linie se zamotávají vcelku zajímavě. Ale celé to plyne tak nesmírně pomalu...pomaleji než chod vesmíru ...že hodnotit jeden díl je sice nefér, ale pokud ho mám opravdu vytrhnout z kontextu a nějakým způsobem zkritizovat, tak vyvázne jen s odřenýma ušima z kýble odpadu.

1 02.10.2020